jsem si ten thread trochu prolezla do minulosti, tak se vyjádřím k některým bodům, které mě zaujaly - možná už byly za tu dobu čtyřikrát přehodnoceny a odmítnuty, ale tak do hloubky jsme to nezkoumala =)
čtení pravidel. pravidla nečtu, nebaví mě to. spoléhám na to, že mi někdo shrne to, co potřebuju, časem se z tohodle sama naučím vyvodit si kolika kostičkami mám házet. co čtu, to je fluff. zbožňuju sosání informací o světě. hromadím grafické materiály. "učím" se historii. jsem schopná strávit odpoledne čtením naprosto náhodných pasáží, jen abych si udělala obecnou představu o prostředí. jakmile dojde na čísla, výpočty, odvození - odcházím do kuchyně. ale mimo tyhle momenty bych řekla, že se dokážu do hry zažrat víc než pánské osazenstvo - většinou je to tím, že každá hra je pro mě něco nového, takže se s chutí pustím do zkoumání věcí, které geekteam zná nazpaměť - a nebo je považuje za nedůležité.
kdybych dokázala věnovat škole stejné nadšení jako rpg, tak studuju dva obory najednou.
když vám bylo dvanáct, třináct, a po škole jste se scházeli ve volné učebně a hráli dračák, nechali jste hrát kamarádku s vámi? já tohle štěstí neměla, u nás se prostě nepočítalo s tím, že by holka měla mít ráda fantasy. a to byl můj první kontakt s rpg ještě staršího data... ale to se prostě od holky nečekalo. nakonec jsem se z toho vymanila, ale... dalo to práci.
Píše:
která holka přijde na hru a řekne "hele, moje postava bude ženská a tak by se její parametry měly nějak odlišovat od mužů už ze základu"
já. stejně jako budu první v řadě, až přijde na to zažádat si o postihy pro chození v blátivém a nerovném terénu, protože má moje postava kopýtka - stejně tak jako ale budu trvat na tom, že na suché udusané cestě vyvinu se stejnými kopýtky (a delšíma nohama) nejspíš větší rychlost. řekla bych, že to je prostá aplikace výše zmíněného selského rozumu... nebo nějaké dávky soudnosti... a nebo prostě toho herního masochismu, no =)
doteď jsem mluvila za sebe, z vlastních zkušeností, nicméně... troufla bych si říct, že se určitá část dívek (zdůrazňuji, část, ne všechny) cítí pohodlně se zaujmutím té "tradiční" pozice - jsem fyzicky slabší a potřebuju ochraňovat - v kombinaci s moderní užitečnosti - a já za to usmažím nepřítele fireballem/udělám z něj jehelníček/budu léčit jak jen to půjde. je to způsob, jak se odreagovat od moderního proudu, kdy má být žena silná, soběstačná a bůhvíco (a mám-li parafrázovat i tu druhou část předchozího prohlášení - a přesto se od ní nečeká, že bude tak úspěšná jako muž... tak, a teď se na mě sesypou feministky =) ). je v tom určité pudové volání po ochraně, které se jim v kruté realitě požadavků současného světa nedostává.
ale i taková "chodící oběť" tu a tam snapne a začne rozsekávat lidi napůl =)
asi už ta zeď textu stačila, sice bych ještě měla co říct, ale nechám si to na obranu proti těm feministkám =)