Jak čtu Sathel (a líbí se mi, že se pěkně do hloubky rozepsala, tak mně napadá toto, ale třeba je to naprostá blbost:
Ženy tíhnou v běžném životě k tomu, co jim dává
jistotu (pokud jde o způsob jednání, mezilidské vztahy, prostředí ve kterém se pohybují, atd.) mnohem více než muži. Dává jim to sebejistotu, oporu, pocit bezpečí. Mluvím o jakémsi průměru, zamozřejmě, že existují ženy i muži zcela různí, vymikající se napsanému. Také mají ženy přirozeně danou větší míru empatie a raději a častěji se vciťují do pocitů druhých, než muži. To vše se dle mého promítá v tom, co píše Sathel: tíhnutí ke známému, proti skutečnosti jen málo modifikovanému, settingu (WoD) + touha dozvědět se z pravidel více o nitru bytostí v daném settingu.
A také si myslím, že ženy mají hlubší, víc do detailů zabíhající, vztah ke své postavě. Je to v určitém smyslu jejich "dítě" (nemyslím tím nic zesměšňujícího, jde mi o pocit odpovědnosti k postavě, hlubšímu porozumění toho, co asi tak postava v daný moment cítí).