Mezi RPG a deskovkou

Na začátek jedna otázka – hrajete deskovky vydávající se za RPG? Tím mám namysli třeba ... DnD čtvrté edice. Nebo My Live with Master. Wushu.
Pokud je hrajete, už ve vás možná začíná pěnit krev, protože jsem si dovolil označit tyto hry jako „deskovky“. A pokud je nehrajete, možná znáte někoho, kdo by po takové poznámce vypěnil. A co kdyby napsal někdo o vašem oblíbeném RPG, že je to deskovka? Naštvalo by vás to?

Na bitevním poli mezi deskovkami a RPG jsem se poprvé ocitl před dvěma lety a podruhé před dvěma týdny. Shodou okolností mi o tři dny později přišla hra Space Alert, která mě znovu přiměla zamyslet se nad faktickým rozdílem mezi deskovkami a RPG. A také nad spory, které z těchto rozdílů plynou.

Nicméně, zkusme to vzít popořadě.
Asi je zbytečné říkat, že jedním s hlavních zdrojů RPG jsou deskovky, přesněji stolní válečné hry (které pro účely tohoto článku budu považovat za odnož deskovek). Postupným vývojem došlo k jistému vymezení RPGček proti deskovkám, a to natolik, že některé RPG by běžný člověk za deskovku nepovažoval. Proč vlastně? Co je to deskovka a co je to RPG?

Nejsem přítelem přesných definic, a v tomto případě bude jakákoliv definice napadnuta a rozstřílena protipříklady. Omezím se tedy na hrubé odlišení.
Deskovka má (nebo by měla mít) jasná pravidla pro každou situaci, která ve hře může nastat. Je žádoucí, aby ve hře nastávaly sporné situace co nejčastěji, protože v jejich řešení hra spočívá – a kvůli nim má pravidla. Velmi často – i když ne vždy – ji hrají hráči proti sobě. Když jeden vyhraje, druhý prohraje. Někdy se počítají body, někdo jich má nejvíc, někdo nejméně, což je to samé jako kategorie „vyhrál“ – „ prohrál“, jen převlečená do jiných slov. Ostatními hráči můžete občas spolupracovat, ale nakonec jedete každý sám za sebe.
A samozřejmě – každá hra má konec, aby se dalo určit, kdo vyhrál, případně kolik kdo má bodů.

RPG má (nebo by měla mít) pravidla pro sporné situace. Je jedno, kolik těchto pravidel bude, ale hlavní zábavnost RPGčka nespočívá v aplikaci pravidel, ale v roleplayingu, tedy odehrávání rolí jednotlivých postav. (Opět, jsou i RPGčka, kde je tomu jinak, ale ty zatím pomiňme). Jestliže z RPG odstraníme toto odehrávání, tak zřejmě nebude co hrát, protože jen s pomocí pravidel nemůžeme dojít do sporné situace. Můžu třeba vědět, jakou mám podle pravidel šanci na poražení soupeře, ale pokud ve hře nebude odehráno, jakou mám motivaci pro souboj s ním a jak ho potkám, nemám jak toto pravidlo použít. Ve hře tedy kromě situací, které pravidla jasně popisují nastávají i situace, které se řeší domluvou mezi hráči, a tato domluva je (obvykle) napsaným pravidlům nadřazena. Když hráči nejsou ve sporu, není třeba používat pravidlo.
V RPG hráči obvykle hrají spolu, a i když jeden z nich stojí jakoby proti nim, hlavním zdrojem zábavy by mělo být odehrávání rolí postav a prožití příběhu. Jednotlivé herní epizody by měly mít svůj konec, ale hra jako taková nikdy končit nemusí a rozhodně by nikdo neměl mít dojem, že „prohrál“ nebo „má nejméně bodů“, i kdyby tomu tak fakticky bylo (a jeho postava měla na konci epizody nejméně zkušenostních bodů nebo peněz.)

Celou situaci poněkud komplikují RPGčka, která mají pravidla pokrývající prakticky všechny situace, které ve hře můžou nastat, a která mají jasně definovaný konec celé hry, u kterého navíc lze říci, zda postava uspěla nebo neuspěla.
Okolo těchto RPGček nastává nejvíce sporů, protože teoreticky je možné dostat se na konec jen pomocí hodů kostkou. Při bližším pohledu ale zjistíte, že tomu tak není, a třeba určení parametrů, které se v následném sporu projeví, určuje způsob zahrání postavy.
Zrovna tak špatný konec pro postavu nemusí znamenat, že prohrál hráč. Naopak někteří si takový smutný až tragický konec své postavy užijí úplně stejně, jako když k němu dojde v RPGčku zařazeném do předchozí skupiny.

Nakonec je tu ještě jedna kategorie her. Než se do ní pustím, zmíním se ještě o jednom fenoménu - „hra obsahuje RPG prvky“.
Zejména na obalu počítačových her se můžeme občas dočíst, že ta či ona hra má „prvky RPG“. V očích potenciálního zájemce tím má stoupnout v ceně, protože „obsahuje RPG“ je vnímáno jako lepší než „neobsahuje RPG“. V době World of Warcraft a dalším MMORPG je snadné tvrdit, že se tvůrci takové hry chtějí přiživit na popularitě jiných titulů, ale lákadlo RPG prvků je starší než tyto on-line hry. Používalo se dokonce v době, kdy samotný pojem RPG byl širší veřejnosti prakticky neznámý.
K tomu se ještě přidává fakt, že v počítačové hře je vlastně nemožné naplnit podstatu onoho RolePlayingu, totiž hraní charakteru své postavy. V takové hře se můžete rozhodnout mezi omezeným počtem možností, občas můžete svou náladu vyjádřit předdefinovanými gesty, a můžete psát zprávy, ale tím veškeré hraní role prakticky končí. Pravověrní hráči „skutečných“ RPGček se na tyto hry dívají obvykle s větším či menším despektem, nebo je alespoň vydělují z kategorie RPG do jiné, například PC RPG nebo už zmíněné MMORPG.
RPG je stále bráno jako způsob zábavy nadřazený jiným, a hráči RPG – těch pravých RPG, u kterých se hráči sejdou a skutečně hrají své postavy – sami na sebe pohlížejí v jistém smyslu jako na elitu mezi těmi obyčejnými geeky. Ano, možná to přeháním – ale opravdu neznáte žádného hráče, který by se v podobném duchu vyjadřoval?

Teď můžeme přistoupit k poslední kategorii her. Jsou to deskovky hratelné jako RPG. O co vlastně jde?
Není to vůbec složité. Mnoho moderních deskových her (a také některé karetní – opět je pro potřeby tohoto článku zařadím k deskovkám) v sobě obsahuje jakýsi příběh, zápletku, motivační text, který má hráče uvést do děje a sladit jejich očekávání. V některých z nich mají hráči role jednotlivých postav. Tyto postavy mají často určitou funkci nebo schopnost, ale mohou mít i jméno. Jako příklad vezmu hru Bang – hráči si rozdělí role šerifa, jeho pomocníků, banditů a odpadlíka, a k tomu si navíc vyberou charakter se jménem, speciální dovedností a také vzhledem. To vše může snadno podpořit jejich ponoření do charakteru takové postavy, a pro hráče RPG není při hraní Bangu velký problém si představit, že proti sobě na prašné ulici nejmenovaného městečka Divokého západu stojí dva pistolníci, střílí po sobě z revolverů a kryjí se za sudy. Nicméně i Bang je stále klasická hra – na konci jsou vítězové a poražení.

Tím se dostávám zpět ke hře Space Alert, která je v tomto ohledu výjimečná. Je dílem Vladimíra Chvátila, což má jednu zajímavou souvislost. Tento člověk před lety vyvíjel své vlastní RPG, a i když ho nakonec nevydal, tak jedna část – tabulka převodů pokrývající celý rozsah fyzikálních parametrů herního světa – byla později použita v Dračím doupěti plus. Nebyl jsem tedy příliš překvapen, když jsem zjistil, že ačkoliv je jedná o deskovku, kde jsou všechny možnosti každého tahu pokryty jednoznačnými pravidly, samotný text pravidel je koncipován jako příběh, ve kterém instruktor zaučuje novou posádku, a hráči dostávají role, které jim pomůžou lépe si rozdělit úkoly. A málem jsem zapomněl na to nejdůležitější – Space Alert je kooperativní hra. Hráči spolupracují a snaží se porazit nepřátele generované náhodně pomocí pravidel.
Teď však to nejdůležitější. V textu pravidel je napsáno.
„Celé to je samozřejmě jen hra a simulace dosti trhlého zaměstnání kosmického průzkumníka, kterou můžete brát s nadsázkou. Ty malé figurky jsou sice roztomilé, ale v žádném případě to nejsou skuteční lidé.
Pokud k tomu ovšem přistupujete trochu s roleplayovým přístupem a skutečně se snažíte hrát role průzkumníků, pak bude v příští kapitole na čase ukázat opravdu to nejlepší.“

Hra v dodatcích také popisuje, jak spojit jednotlivé mise do průzkumné kampaně a staví hráče před volbu, zda pokračovat v misi a riskovat smrt svých postav (a tedy neúspěch), nebo raději skončit. A také je přiložen sešítek, do kterého si můžou hráči psát záznamy o svých misích – pro stolní hru vcelku zbytečná věc, ale velmi užitečné pro roleplaying.

Tento přístup, kdy se do deskovky přidávají prvky hraní rolí a jednotlivé oddělené hry se spojují do větších příběhů samozřejmě není ničím novým. Poprvé jsem ho viděl v sérií scénářů pro Balltetech Příběhy černé vdovy. I tam už bylo napsáno, že je možné bojovat s maximálním taktickým nasazením jako v jakékoliv jiné deskovce, ale také je možné hrát jednotlivé charaktery pilotů a podle toho zbaběle ustupovat z boje, nebo se naopak riskantně vrhat do zuřivých bojů. Dejte každého pilota jednomu hráči, a můžete dostat hru blízkou RPGčku.

Kdybych měl shrnout myšlenku tohoto článku, napsal bych asi toto:
Výhodou deskové hry jsou pravidla pokrývající všechny situace. Výhodou RPG je zábava plynoucí ze spolupráce a hraní charakterů. Není nic špatného na tom, když se RPG přibližuje deskovce – nejspíše to znamená, že má jasná pravidla a možná i hezká figurky na barevném bitevním plánu. A že si můžete přidat RPG prvky i do deskovek, zejména do těch, ve kterých stojí všichni hráči na jedné straně.
Napsal: Jerson
Autorská citace #81
14.3.2011 18:58 - Vojtěch
Na druhou stranu by se tam taky mohly generovat zajímavé příběhy :)
Autorská citace #82
14.3.2011 20:20 - Jerson
Každopádně rozšíření Space Alertu už má docela dobrý charakter RPGčka - rozhodně tam postava postupuje po levelech a získává několik úrovní v různých "povoláních" - i když to jsou spíše takové "balíčky schopností", a tak je multiclassing nutností.
Nicméně Arkham má excelentí karty postav i kartičky vybavení a vůbec veškerou grafickou úpravu. Možná by se jeho jednotlivé komponenty daly využít i samostatně.

Kde já to jen viděl :-)
Autorská citace #83
14.3.2011 21:54 - Magus
Tak jsem rád za poměrně dobrý hodnocení..Budu uvažovat o koupi;)
Autorská citace #84
14.3.2011 21:58 - alef0
Hral som raz. Hraci hraju detektivov vo svete Call of Cthulhu, ktori pobehuju po meste. V meste sa otvaraju brany do inych dimenzii, z ktorych vybieha kadejaka haved lovecraftovskeho razu, ktoru treba zabijat a brany zatvarat. A samozrejme, kdesi v hlbinach drieme grandmajster havede, Cthulhu alebo iny z jeho mnozstva kumpanov.

Je to klasicka Fantasy Flight Games hra vo velkej skatuli s velkou hracou plochou a vacsim poctom fufnikov. (Tusim 12 roznych druhov kariet, vela seststennych kociek). Pravidla su teda komplikovanejsie, ale daju sa pomerne racionalne vysvetlit a davaju zmysel.

Vyhodou je, ze hraci hraju kooperativne (neexistuje teda Game Master) proti stolu. Nie je to teda hypertakticka hra kazdy voci kazdemu a la Game of Thrones, kde chyba hraca sposobi, ze sa nanho vsetci vrhnu.

Je to to velkej miery slahnute RPGckami. Mas na vyber z viacerych postav (pricom jednym z nich je mniska), mozes si trochu posuvat atributy postavy, plus kazda postava ma specialnu schopnost a koluje aj par predmetov. Detektivi maju normalne statistiky (zdravie a sanity), plus 6 sparovanych statistik (napr. Boj--Zakradanie: cim vacsi boj, tym mensie zakradanie), ktore si mozu kazde kolo o istu mieru upravit. Okrem toho maju predmety, spelly a zbrane, ktore pomahaju v boji.

V hre je dokonca aj regularny RPGckarsky skill check, pretoze strasna kopa veci sa riesi tym, ze "hod si na Boj minus X", cim sa vezme tolko kociek, kolko je v boji, odoberie sa X kociek, hodi sa a spocitaju sa uspechy (5-6 je uspech.)

Hra sa vsak konci tym, ze sa spawne jeden z Velkych Gerojov, bud Cthulhu, alebo moj oblubeny Madar Nyarlathotep, alebo ini jeho spolubratia. Geroj ma miliardu zivotov a z tej hry som mal pocit, ze vobec nie je sranda ho ubit, co moze sposobit tak trochu frustraciu na koniec.

Urcite by som si to zahral este raz, lebo minule sme nemali vela casu a hraci prichadzali a odchadzali. Dlzka trvania je, odhadujem, take 3-4 hodiny, z coho minimalne stvrtinu zabije zabijanie finalneho monstra, ktory ma viac hitpointov nez Velka Pyramida.

Ale priprav sa na to, ze potrebujes hracov, ktori su ochotni pravidelne do toho investovat ten dlhsi cas. (Inak povedane, nie je to Bang, ktory obtocis trikrat za hodinu a odlozis).

Jo, a z neznameho dovodu to vela hracov chcelo hrat ako RPGcko, ale to je len do tej miery RPG, do akej si vies pridat fluffove popisy pri zhasnutom svetle a nebudu ta pri tom rusit celkom bohate pravidla a taktiky.

-----

Jo a ceska verzia je vraj dost pokazena v baleni: errata maju asi dve strany, niektori stastlivci vraj vyhrali japonsku hraciu plochu.
Autorská citace #85
15.3.2011 09:13 - Blaine
Jelikoz hrajeme v Jihlave s nekolika rozsirenimi tak musim rict, ze AH si zahraji skoro pokazde hrozne rad. Nejlepe teda ve ctyrech lidech, protoze to je presne spravny pocet na to, aby vas deskovka hrozne nenicila a aby se dalo vsechno stihat. Jenoom jednou se nam podarilo vyhrat i kdyz se probudil Prastary. Jinak teda vetsinou prohrajeme, protoze nestihneme brany nebo proste nemame dost veci na Prastareho.
Ano, hra muze skoncit prohrou hracu, docela bych ocenil vickrat moznost ziskat "Joining the winning side" nebo jak se ta mise jmenuje:) Jenom jednou se mi ji podarilo mit a "vyhrat"!:)
Autorská citace #86
15.3.2011 17:03 - sirien
Arkham horror je jedna z mých velmi oblíbených deskovek, hrál sem mnohokrát se všemi rozšířeními i bez nich. Ve zkratce:

Základním lákadlem hry jsou kartičky. stovky, tisíce graficky výborně zpracovaných kartiček - vybavení, artefakty, kouzla, skilly, spojenci, questy... z těch ze všech člověk postupně skládá svojí postavu a její možnosti. Pak tam jsou kartičky encounterů pro jednotlivé lokace, kartičky encounterů cizích dimenzí, kartičky mytosu (určují dění a specifické podmínky v daném kole). Každá kartička je něčím specifická, základní pravidla hry jsou velmi jednoduchá a působnost každé kartičky je popsána přímo na ní. Angličtina střední znalosti alespoň u poloviny hráčů nutností, jinak se v tom vživotě nevyznáte.

Na mapě Arkhamu (a přilehlých vesnic pokud máte různá rozšíření) se objevují portály do jiných světů, z těchto portálů vylézají potvory které různě škodí. Úkolem hráčů je společnými silami uzavřít všechny brány dřív, než se jich na mapě objeví kritické množství, pokud uspějí, zvítězili. Pokud se objeví poslední brána do počtu, pak do světa vstoupí Prastarý (nějaká bytost z Lovecraftova Mythosu, C´thulhu a spol.) - každý z nich má jinou charakteristiku (bojuje se proti němu jiným způsobem a on sám ničí postavy jinou schopností) - pokud se objeví Prastarý, pak je nutno ho porazit, v tom případě postavy zvítězili; někdy to je dost snadné, obvykle sakra těžké. Pokud Prastarý nakope hráčům zadnici, pak hráči prohráli.

Každá z desítek postav má unikátní vlastnosti a schopnost do začátku, každá se nějak hodí. V průběhu hry se schopnosti postav rozšiřují získanými kartičkami skillů, kouzel, vybavení apod., nicméně průběžně se na začátku kola může hráč změnit i základní charakteristiky postavy dle potřeby - vždy to je něco za něco, vždy dvě schopnosti (Boj, Skrývání, Vůle, Štěstí, Pohyb) stojí proti sobě, zvýšení jedné sníží druhou.

Deskovka generuje vlastní "tahy" a hraje tak automatizovaně proti hráčům. To má dva aspekty - zaprvé je každá hra odlišná a nepřátelé se chovají vždy jinak, problémy jsou vždy jiného rázu (někdy je moc potvor, jindy moc portálů, někdy kdeco nefunguje, jindy sou nepřátelé hrozně boostlí atd. atd.) Problémem je, že občas vychází Mythos karty nevyváženě, některé hry vyjdou občas jako velmi snadné, jindy zase opozice hry naopak dusí hráče až do extrému - z deskovkově geeky-gamistického hlediska je tedy hra dost nevyvážená a nedopilovaná, to ale nemá být její hlavní deviza a jsou hráči (já částečně mezi nimi) kteří tenhle aspekt Arkhamu mají naopak rádi.

Začít s Arkhamem má dva možné problémy:
- pokud začnete hrát se skupinou hráčů, která už Arkham zná, budete první jednu nebo dvě hry nestíhat a hodně se rozkoukávat, než se naplno zapojíte
- pokud začnete hrát se skupinou hráčů, která Arkham také nezná, pak budou první zhruba dvě nebo tři hry hroznej chaotickej bordel, protože nebudete mít zažitej systém (zkušení hráči mezi sebe obvykle delegují metaherní úlohy jako že jeden se stará o mythos karty, další hýbe potvorami, třetí dealuje kartičky schopností které ostatní získávají a tak, což hru značně urychluje). První hru budete hrát klidně i čtyři nebo pět hodin, nicméně postupně se v tom zorientujete - když to máte zažité, tak lze Arkham odehrát v rozmezi třičtvrtě hodiny až hodiny a půl (podle toho, jak se sejdou Mythos karty generující opozici s ostatními kartami)

Když to máte zažitější, tak se dá do hry částečně (!!) začlenit i RP prvek

VAROVÁNÍ: pokud jste začátečníci všichni, začněte bez rozšíření - zcela vážně, když se začátečníkům začnou po mapě kromě otevírajících se bran pohybovat i Vortexy a jiné srandy, tak obvykle zoufale nestíhají a nechápou, tyhle srandy chce aplikovat až když si Arkhamu přivyknete a plně se orientujete v jeho základní sestavě
Autorská citace #87
15.3.2011 23:41 - alef0
Píše:
Začít s Arkhamem má dva možné problémy:

Toto je typická črta veľkých stoloviek od Fantasy Flight: my sme Game of Thrones hrali na prvý krát asi 3,5 hodiny a minule sme to spichli asi za 2.
Autorská citace #88
16.3.2011 01:58 - sirien
Fantasy Flight Games vyrábí fanovské deskovky, jejichž pointa je v oslnění hráčů něčím - vždy jsou založené na nějakém tématu co už má svou fan base a k tomu je přidán nějaký deskovkový prvek který má uchvátit.
U Arkhamu to je Lovecraftův Mythos a tisíce kartiček spolu s automaticky generovanou opozicí (jedna z prvních větších her postavených na tomhle základu, AFAIK), u Battlestar Galacticy to je, překvapivě, Battlestar Galactica a nutnost kooperace i s vědomím toho, že někdo je zrádce (mimochodem, zrovna BSG je... hezká, bavila mě, ale ten herní prvek narozdíl od Arkhamu podle mě v tomhle případě trochu nezvládli, ten mix podezřívání/svinění/kooperace tam vůbec neni tak výraznej, jak by mohl bejt, trochu odfláklý IMHO)... Starcraft má dobrou herní strategii, Twilight Imperium oslňuje svojí maniakální megalomanií, Android (trochu komplikovaný na pochopení, ale fakt dobrá hra co se mého názoru týče) zase kombinováním tří příběhových (/herních) linií (/úkolů) do jednoho celku...

...obecně jejich hry vynikají v "atmosferičnosti", tematičnosti, grafickém zpracování, v doplňcích (figurky, karty postav atp.), v originalitě mechanik a na druhou stranu zase obecně zaostávají v mechanické korektnosti (pravidla nejsou vždy "neprůstřelná", což by u deskovky být měla) a v herní vyváženosti.

Pro mě osobně klady jejich přístupu převažují, deskovky hraju pro zábavu a stylově udělaná originální deskovka je pro mě mnohem lákavější, než precizní mechanické zpracování a na pomyslný miligram přesná herní rovnováha, ale vím, že lidé kteří se řadí k deskovkovým fandům k tomu mají často hromadu výhrad a jejich hry často moc nemilují.
Autorská citace #89
16.3.2011 14:35 - Arya
Arkham hraju docela hodně. Je to fajn věc, problém je v tom, že jako začátečníci je dost složitý to roleplayovat. Arkham si člověk nejvíc užije ve 4-5 lidech, kteří všichni Arkham už znají, protože pak můžete hru začít hrát jako RPG, nejsou zbytečný zmatky a hra odsýpá. Větší počet hráčů znamená, že dlouho trvá než se dostanete na řadu, menší počet lidí obvykle znamená to, že většinou nestíháš řešit všechny věci.
Autorská citace #90
16.3.2011 14:56 - sirien
Hráli sme Arkham v sedmi lidech a šlo to docela vpohodě. Trik byl v tom že jsme starost o herní mechaniky nechali z většiny na jednom člověku, který míň sledoval hru samotnou a soustředil se převážně na Mythos karty, potvory, Doom a Terror track a podobně a kartičky sme rozdělili systematicky kolem stolu s tim, že se o ně starali lidi co seděli u nich. Hra trvala něco málo přes dvě hodiny a průběžně sme u ní stihli i různě kecat, ale na to už tu hru musíš fakt znát
Autorská citace #91
16.3.2011 21:35 - Sparkle
Kdysi jsme si s mužem vyrobili kooperativní houserule Proroctví... chodili jsme si po hracím plánu, nenapadali jsme se navzájem, těšili jsme se z toho jak otáčíme kartičky a bafají na nás monstra a postavičky se vylepšujou... a měli jsme cíl že musíme zabít ty bossáky dřív než dojde kupička žlutých karet. Arkham Horror je v podstatě to samý, aspoň pro mě. Vůbec by mi nevadilo, kdyby bossák byl jednodušší (třeba se doom track natáhl) a my se mohli víc vytěšovat z toho jak tam trajdáme po městě a prožíváme ty encountery. Ale asi by mě nelákalo u toho verbálně roleplayovat. Spíš mi to evokuje zážitek z nějakýho interaktivního kina, nebo jak to říct.
Autorská citace #92
17.3.2011 10:41 - skew
Píše:
Ale asi by mě nelákalo u toho verbálně roleplayovat.
Se nedivím. Osobně nemám problém hrát RPG které má mechaniky připomínající deskovku, ale přijde mi divné hrát deskovku a přidat si do ní prvky RPG.
Člověk může vzít kopačák a branku použít je jako součást vyhodnocovacího mechanismu v RPG, ale sotva začne roleplayovat ve fotbale. Tak nějak to vidím.
Autorská citace #93
17.3.2011 11:01 - sirien
Naopak, roleplay ve fotbale je neustálou součástí vyšších soutěží a mnohdy vyhrává zápasy víc, než umění kopnout do míče
Autorská citace #94
19.3.2011 23:18 - Sparkle
skew píše:
Osobně nemám problém hrát RPG které má mechaniky připomínající deskovku, ale přijde mi divné hrát deskovku a přidat si do ní prvky RPG.


Já si to dovedu představit jen kdyby ta deskovka měla variantu "GM místo doom tracku", kde monstra posílá na hráče GM dle vlastního uvážení.
Autorská citace #95
20.3.2011 00:08 - sirien
Sparkle píše:
kde monstra posílá na hráče GM dle vlastního uvážení.

Kdyby se monstra pohybovala účelně a navíc s aspoň minimálně promyšlenou strategií, tak je Arkham naprosto nehratelnej. Už takhle tam občas vzniknou situace kdy se takřka nedá projít z jedné čtvrti do druhé a postavy jsou od sebe odřízlé, jednou sem se procházel jinejma dimenzema bez jedinýho clue tokenu prostě protože jsem neměl šanci se vydat kamkoliv jinam
Autorská citace #96
20.3.2011 23:47 - Shako
Sparkle píše:
Kdysi jsme si s mužem vyrobili kooperativní houserule Proroctví...

Tusim, ze nova edice 1. rozsireni tj. Draci rise 2. vydani uz ma kooperativni variantu i v pravidlech.;-)

Arkham Horror ma i ceskou verzi. Vim, ze si na to spousta lidi stezuje. Ale nekdo vazne uvazuje o koupi, tak by si mel mel zodpovedet otazku, zda on sam je schopen cist hromadu anglickeho textu na kartickach? A co lidi, se kteryma to planuje hrat? Ta ceska verze sice muze byt sebespatnejsi (osobne me tedy neprislo, ze by to bylo nejake hrozne, natoz "tak hrozne"), ale ta hra hold stoji na atmosferickych popiskach ruznych udalosti a hrat to bez toho je urcite velka skoda. Takze nez super anglickou verzi, ze ktere stejne vylustite akorat, ze mate hazet na boj s 2 kostkam min nez je vas zaklad, tak doporucju tedy vic tu "spatnou" ceskou verzi - urcite si toho uzijete vic. Mimo to se ta CZ verze prodava cca o 300 kc levneji, coz je nejakych 25%.

FFG tedko vydali jeste Mansions of Madness, coz je tematicky prekvapive velmi podobna hra jako Akrham Horror. Zakladni rozdil je asi v tom, ze je novejsi, takze jeste nema tolik rozsireni a neni kooperativni (ok, to bude asi ta dulezitejsi odlisnost). Podle hodnoceni to vypada zatim velmi dobre, i kdyz nekteri lidi se tvari, ze cekali vetsi pecku, takze je to tolik nenadchlo.
Autorská citace #97
21.3.2011 00:50 - sirien
Shako píše:
Ale nekdo vazne uvazuje o koupi, tak by si mel mel zodpovedet otazku, zda on sam je schopen cist hromadu anglickeho textu na kartickach?

Máš namysli: "This is a mysterious tome of celestial fire. +5 attack"? To mi osobně nepřijde jako moc velká ingliš čelendž. A atmosféra... zaprvé půlku popisu chytneš z obrázku a zadruhé ani ta popisná angličtina tam neni zrovna Shakespeare psanej v jednom rozvitém souvětí se vsuvkami na každý jeden dlouhý odstavec.

A dále zauvažujme: jsou přeložena i všechna rozšíření? Ne? Mňam, tak to bude chuťovka na kompatibilitu... polovina termínů úplně jinak (jak mají překladatelé ve zvyku, tak navíc naprosto bez intuitivní souvislosti, co jsem slyšel tak ten překlad stojí navíc dost za nic, to tomu určitě taky pomůže...), polovina všech kartiček česky, druhá polovina anglicky... v tom aby se pak prase vyznalo...
Autorská citace #98
21.3.2011 09:33 - Colombo
Ach, ty domy, kdy se mě, zkušeného magic hráče se znalostmi angličtiny na hracích kartách, ptali ti pitomí pokemonáři, co že ten jejich pokémon to vlastně dělá.
Autorská citace #99
21.3.2011 10:09 - alef0
Arkham má fakt ten problém, že je to dilema ,,zle lokalizovaná verzia" vs. ,,lúštenie pravidiel."

Napr. u mňa ľudia odmietajú lúštiť dlhé texty -- keď sme minule hrali Fluxx, trvalo strašne dlho, kým som ich presvedčil, že tá hra je jednoduchá, že polovica kariet sú fluff texty.

Napr. hráme Game of Thrones a pravidlá sme pochytili za jazdy a pochybujem, že ich niekto čítal hneď na začiatku odpredu dozadu.
21.3.2011 11:17 - Arya
Shako píše:
...zda on sam je schopen cist hromadu anglickeho textu na kartickach?

alef0 píše:
...ľudia odmietajú lúštiť dlhé texty

No problem, už jsme hráli Arkham s lidma, co pořádně anglicky neuměli. Mrkli na popis encounteru a doroleplayovali to. Jsem v Black Cave a mam si hodit na luck jinak přijdu a staminu. Tak hráč, který pořádně nerozumněl textu, hodil popis, jak prochází temnou jeskyní a jde po stopě všech těch divných událostí (na lokaci byl clue), když tu náhle (hodil kostkama a neuspěl) vykročí do prázdna a spadne do jámy a zlomí si ruku a musí ho odvést do nemocnice (přišel o tři staminy, což bylo všechno, co v tu chvíli měl). Nikomu nevadilo, že je to úplně něco jinýho než na kartičce. A zrovna hráč RPG by neměl mít problém s popisem. Naopak si to můžou víc užít...

Pro přispívání do diskuse se musíš přihlásit (zapomenuté heslo). Pokud účet nemáš, registrace trvá půl minuty a 5 kliknutí.

Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.17253303527832 secREMOTE_IP: 54.227.97.219