[podcast] RPG Stvořitelna

Stvořitelna 39 - Nemoci v RPG na Spotify, na Youtube

Buddha pravil, že Každý člověk je původcem svého zdraví nebo nemoci. Ale Buddha nehrál RPG. Jinak by věděl, že pravým původcem nemocí je vypravěč. Aby ty nemoci alespoň stály za to a nepotloukali jste se po dungeonech s jen s nudlí u nosu, k tomu poslouží mnoho rad v dnešním dílu.

Stvořitelna 40 - Nulté sezení na Spotify, na Youtube

"Musíme si promluvit." Když tohle slyšíte, je zle a váš vztah nejspíš dlouho nevydrží. Naopak v RPG ta věta znamená, že to s vámi někdo myslí vážně a plánuje dlouhou, společnou budoucnost. A o čem si promluvit abyste pokryli všechny možné aspekty herního soužití si povíme v první díle nové minisérie.

RPG Stvořitelna 41 - Nulté sezení (II. část) na Spotify, na Youtube

Nulté sezení pokračuje. V tomto díle si projdeme jemné rozdíly v žánru, tónu i stylizaci, Countovi ze všech těch termínů polezou oči na vrch hlavy, ale nakonec se dobereme řádných vysvětlení, konkrétních rad a dalších bodů do checklistu.

RPG Stvořitelna 42 - Nulté sezení (III. část) na Spotify, na Youtube

Poslední díl minisérie, ve kterém probereme poslední chybějící body a vy se konečně můžete pustit do svých nultých, mínus prvních nebo jen ladících sezení.

RPG Stvořitelna 43 - Jak a jaké předávat informace na Spotify, na Youtube

RPG je o komunikaci, o tom není sporu. Jenže jak a co komunikovat mezi vypravěčem a hráči, aby ke sporu nedošlo? Zkusíme rozdělit informace do kategorií, vyjasníme si několik pojmů a povíme si, jak předávání funguje nám.

RPG Stvořitelna 44 - Gamecon 2024 na Spotify, na Youtube

Bez editace přímo k tomu, jak jsme si užili letošní Gamecon. Den po dni, aktivitu po aktivitě a na závěr pár plánů pro příští ročník.

RPG Stvořitelna 45 - Zabil Karak moduly pro Dračí Doupě? na Spotify, na Youtube

Nový a dlouho očekávaný díl Dinosauria obskurních světů oslavíme polemikou nad otázkou, zda to byly skutečně Prokletí Karaku a Bílý hrad, které zabily oficiální modulovou scénu Dračáku. A přidáme i pár dalších otázek, které se nám v té souvislosti honily hlavou.

Chlapci :) Tady je ten individuální pohled opravdu hodně cítit.

Tak dám příklad z 6+ skupin od roku 1991 (tedy cca pár měsíců po té, co DrD vyšlo). Pozdější skupiny nepočítám.

- Bílý Hrad jsme nehráli ani s jednou skupinou.
- Karak jsme nehráli ani s jednou skupinou.
- Hrát jen "jeskyně" nás bavilo cca 2 měsíce, pak už jsme mířili ven. Dobrodružství postavy někdy do podzemí zavedla, ale daleko více času se trávilo "venku".
- V DrD jsme hráli skoro vždy kampaně - ať už "vlastní světy", případně "minisettingy" - tedy na omezeném prostoru příběhem pospojovaných X "lokací". někdy to přerostlo do "světa", někdy to prostě skončilo. (ukázka dole)

- Způsob, jakým byl koncipován Bílý Hrad a Karak nás moc neovlivnil - nepřišlo nám, že jsou to dobré "jeskyně" (nelogické) a nebyl důvod je napodobovat. U některých PJů se projevila inspirace z ADND modulů, těmi se někteří inspirovali ve způsobu přípravy hry/jeskyně. v tom dobrém i v tom zlém. Častěji asi v tom zlém.

- od léta 1992 jsme hráli paralelně i ADND, tam jsme "koupené moduly" celkem i hráli, jeden z nás jich měl nakoupeno 10+ a sdílel je. Používali jsme je v době, kdy jsme neměli nic "připraveného" ... improvizace byla tehdy mezi námi ještě v plenkách, a spíš se používala "venku", improvizovat celou podzemní jeskyni si PJové troufli málokdy. Asi i pro to, že hráči byli "nároční"

- je však třeba připomenout, že moduly ADND byly velmi různorodé ... od takových The keep on the borderlands nebo Against the Giants ... přes Ravenloft, který nás fascinoval, a v kterém byly velmi odlišné domény - fantasy, viktoriánský Jack Rozparovač, Starověký Egypt, dálný východ ... až po Dark Sun, což byl (aspoň pro mě), svět jako do té doby žádný jiný. a to i do podoby dobrodružství, jednotlivých modulů a map.

- je fakt, že i naše samotné "mapování jeskyní" bylo ovlivněno tím, co jsme viděli ... spíš tedy těmi ADND moduly než Bílým Hradem z pravidel. Jeskyně tedy byly často oldskoolové, když už se do nich hra dostala.

- někdy na podzim 1992 jsem vytvořil svůj první "svět", který vydržel na hraní cca 10 let.
- do roku +- 2004 jsem takových "světů" vytvořil 5 (pro různě redukované části skupin).
- někdy v roce 1997 jsem udělal jako alternativu pro redukovanou část skupiny "megadungeon" ... po vzoru ADND megadungeonů, snaha byla o aspoň nějakou "logičnost" takového mnoholevelového prostoru, kde se některé levely otevíraly do celých "podsvětů" ... ale popravdě spíše vyhrával pocit "cool" nad tou "logičností".


ukázka takové "mapy minisettingu" z února 1992 ... je to kampaň inspirovaná knihou Dutá Jehla s Arsenem Lupinem, jestli někdo zná. Jsou tam vesnice, tvrze, hrady, podzemí a jeskyně, lesy zlodějské gildy. Není to moje dílo, takže se tím nechlubím ... hrál jsem to jen jako hráč po večerech na lyžáku ve čtvrťáku na gymplu :)


A názor do diskuse:
- oficiální modulovou scénu zabila nízká a nejistá profitabilita celého byznysu tvorby modulů. Podle mě nebyla mezi hráči velká ochota "hrát cizí hry, které nejsou lepší než ty moje, a ještě za to platit". Bylo nám 17 či pak 20, času a fantasie jsme měli na rozdávání, narozdíl od peněz a bavilo nás to. Když už pak Altar něco začal dělat, tak Asterion byl velmi specifický produkt, který se hodil pro ty, kteří chtěli "celý předpřipravený svět". Nám tehdy nepřišel lepší než různé ADND světy.

No, někdy o tom můžeme pokecat na Dálavě :)

Pokud jde o hraní Bílého hradu, tak na průzkum odpovědělo 59 lidí. Větší polovina (55 %) hráčů Dračáku ho nikdy nehrálo, a necelá třetina z nich by ho hrát chtěla.
Ze zbylých 45 % ho necelá polovina hrála za postavu (19 % celkem), stejný počet lidí ho hrál i vedl, a zbytek (7 %) pouze vedl.

Není to nijak velký vzorek, a nezkoumal, kdy se hráči k DrD dostali, ale velmi zhruba můžeme říct, že polovina hráčů Dračáku Bílý hrad zná a polovina ne.

RPG Stvořitelna 46 - Hudba a zvuky při hře na Spotify, na Youtube

Řinčení zbraní a praskání elektřiny do zvuků výstřelů děl za hrdelního ryku bojujících, to celé doprovázeno chorálem, burácením hromu a cinkáním zvonku v kupeckém krámě. Mocná to scéna, ze které některým naskakuje husí kůže a jiným se otevírá kudla v kapse. Takže základní otázka dnešního dílu: "Zvučit, nebo být při hře zticha?"

Jerson: no, ten závěr je mírně matoucí ... já třeba Bílý Hrad nehrál, ale četl jsem si ho tehdy mockrát :) takže jsem ho znal velmi dobře, jen jsem ho nikdy nehrál a ani neměl potřebu hrát.

Oni hlasovali i lidé, kteří na Dračáku vůbec nezačínali, a ta anketa nebyla nijak zvlášť podrobná, spíše orientační.

O to nejde. Není mi prostě jasné, jak jsi z výše uvedených otázek určil, kdo Bílý Hrad zná a kdo ne. Takovou otázku tam nevidím.

RPG Stvořitelna 47 - Magie na Spotify, na Youtube
Kolik magie je akorát, aby stále byla magická a kde je hranice mezi magií a technologií? V tomto díle rozebíráme naše protichůdné pohledy na magii v našich světech a mimo mnoha rozdílů se snažíme najít i jednotící prvky. Trochu filozofický díl, který vám může pomoct podívat se na magii ve vašich existujících i tvořených světech z trochu jiného úhlu

Pročpak si definuješ takové kostrbaté vlastní definice "magie" ... viz to "čtení myšlenek dávno mrtvých lidí"? Přináší to něco, kromě nedorozumění s druhými lidmi? :)

Mimochodem, i prostoduchému stopaři dokážeš vysvětlit, co je to čtení ... však on také "čte stopy", pochopí to ;)

Taky zaměňujete význam slov technologie a technika (viz definice) ... ale to není vaše chyba, to se bohužel kvůli angličtině stírá i v běžném jazyku. Jen v "odbornější debatě" :( Technologie je proces, technika je ten prostředek.

LokiB píše:
Pročpak si definuješ takové kostrbaté vlastní definice "magie" ... viz to "čtení myšlenek dávno mrtvých lidí"? Přináší to něco, kromě nedorozumění s druhými lidmi? :)
To není moje definice, tuhle myšlenku jsem slyšel poměrně dávno a je taky hodně stará. Čtení a psaní je dovednost, která byla v minulosti považována za magickou, ale dneska ji bereme jako samozřejmost. Chtěl jsem poukázat na to, že lidé ovládající magii ji nemusí za magii považovat. Případně aby si posluchači mohli vyzkoušet, jak by reagovali, když by někdo jejich běžnou dovednost považoval za magickou - podobně, jako to dělají hobiti u elfů z Roklinky.

Máš nějaké zdroje toho, že čtení a psaní bylo někdy považováno za magii? V tomto významu.
Já o takových historických zdrojích nevím, proto se ptám. A to z žádné kultury, od egypťanů, chetitů, číňanů, inků atd.
Že číst a psát uměli v některých dobách jen kněží/šamani ... ok, ale to není to samé.

To, že si to vymyslel JRRT v takovéto definici bych moc jako měřítko nebral, aspoň tedy pro "(pseudo)reálné světy".

Jestli je nebo není pokročilá technika rozeznatelná od magie, jak formuloval jeden spisovatel ... vychází z jedné zásadní miskoncepce: většina fantasy světů je velmi statických, maximálně pracuje se změnou "jsou tu dávno zapomenuté technologie/dávno zapomenutá magie, které se vrací do světa".
U fantasy světů se neděje to, že by se během 200 let kompletně změnil charakter celého světa z rurálního do vesmírných letů. Proto mohou pracovat se statickým pojmem "magie".
V našem světě je "magie" pojem fluidní ... schválně si přečti definici slova "magie" na wiki. Začíná to:

Píše:
Magie je nejasně definovaný fenomén spojovaný s ovlivňováním světa skrze okultní, tedy skryté síly v přírodě, nebo skrze kontakt s duchovními bytostmi, a s těmito praktikami svázaný světonázor a způsob myšlení.

A když se budeš této vágní definice držet, tak rozlišíš magii od techniky.
Stačí, když si zadefinuješ, co jsou to "skryté síly v přírodě" a co jsou "duchovní bytosti".
Když budeš považovat duchy za "duchovní bytosti", tak komunikace s nimi bude "magie". Když je budeš považovat za "součást přírody", tak komunikace s nimi bude "technika".

Celé je právě o tom, že jsi k tomu přistoupil s ideou "chci poukázat na to, že ..." a od toho se pak už argumentace odvíjí, aby sloužila právě tomu účelu, i když si občas bude nutné nějaký ten pojem či přístup trochu ohnout, aby zapadl.

Count k tomu přistupuje podle mého bez takovéhoto předsudku, instinktivněji ... a má spíše pravdu.

Nemám po ruce žádné zdroje k věcem, které jsem četl někde na vysoké škole v knížkách, které už dávno nemám, protože od té doby jsem se o tom nijak zvlášť nezajímal. AI mi navrhuje nějaké autory a práce na toto téma, ale nemám tolik času na hledání a ověřování jednoho tvrzení.
Nicméně tenhle mem přitom přetrvává až do dnes, speciálně ve fantasy hrách, kdy "magie run" je v některých světech braná jako základní magická praktika.
Stejně tak magie spočívající ve znalosti pravého jména bytostí - lidí, démonů, občas i věcí - je stále existující mem, ale přitom není příliš mnoho prací, které by pojmenovávání lidí označovali za magii.
Chápu, že dokazování tvrzení je na mě jakožto na člověku, který ho přednesl, ale nemám čas hledat pro tuhle jednu tezi podklady v odborné literatuře (navíc když je lze snadno odmávnout tvrzením, že jde o názor malé skupiny lidí a tedy to nic neznamená.)


Stejně tak bych mohl říct, že kovářství bylo považováno za magickou praktiku, protože se původně jednalo o vytváření kovu z "kamene", ale přitom najít pro tuhle tezi nějaké argumenty na netu taky není úplně snadné.

Clarkovo tezi o pokročilé technologii nerozeznatelné od magie nesdílím právě kvůli nutnému zapojení statisíců až miliónů lidí do technologického procesu, zatímco magické prakticky jsou typicky konané jedinci, případně v úzkém kruhu zasvěcených osob, které nikoho dalšího nepotřebují. Mág si svou magickou moc typicky nese s sebou, zatímco "technologická moc" i těch nejjednodušších věcí stojí na rozsáhlé infrastruktuře, bez které je nevyrobitelná a často i nepoužitelná. Tedy jeden člověk dokáže použít a udržovat třeba ocelový nůž, ale v žádném případě ho nedokáže vyrobit. O mobilu nemá cenu se bavit.
To že nikdo z nás do detailu neví, jak věci okolo nás fungují, z nich nedělá magii.

Definice magie na wikipedii mě nijak netrápí, protože jsou maximálně dvacet let staré, tedy mladší než my dva, zatímco magie a magické praktiky jsou staré tisíce let, jejich vnímání se lišilo v jednotlivých obdobích a v různých oblastech lidských civilizací.

A je jedno, za to budu považovat komunikaci s duchy - pokud ji zvládnu sám bez závislosti na komkoliv dalším, bude to magie. Pokud budu potřebovat na pozadí práci desítek, nebo desítek miliónů lidí, abych to dokázal, bude komunikace s nimi technika.

Otázka, kdo má pravdu, mi v případě popisu magie přijde jako zcela nepodstatná. V dnešní společnosti nebudu tvrdit, že čtení je doopravdy magická praktika, i když si myslím, že jako magická praktika vzniklo.

O tom že bylo čtení a psaní považované za magickou záležitost jsem tak porůznu četl/slyšel taky a jsou k tomu i nějaké víc nebo míň přímé doklady (např. fakt že se kletby ryly na tabulky které se pak ukrývaly do domů obětí atp.). Samozřejmě, co bylo považované za magické před x tisíci lety a co to případně vlastně vůbec znamenalo, stranou toho že to je z principu dost generalizce, je tak nebo tak především spekulace (protože historické nauky (a velmi záměrně používám právě tohle slovo) prostě nemají k dispozici nástroje na to aby takovéhle věci dokázaly říct s nějakou přesvědčivou jistotou - a pokud někdo neudělá FTL jump o pár tisíc světelnejch let s nějakym faaaaaaaaaakt hustym teleskopem, tak ho ani nikdy mít nebudou). Představa že psaní a čtení byly magické jsou z těch líbivě uvěřitelnějších příběhů o dávné minulosti (což ve skutečnosti znamená že to je spíš retconovanej moderní nesmysl, ale vyvrátit to nejde o nic víc než doložit).

Na druhou stranu, jak staré jsou definice na wikipedii je totálně WTF argument a to je ještě vcelku diplomaticky řečeno. Stáří definic - nebo přesněji stáří platformy na které jsou definice citované, protože wikipedia je encyklopedie, nikoliv primární a ani sekundární zdroj - má naprosto nulový vztah k jejich pravdivosti / přesnosti / užitečnosti (popravdě dokonce nejspíš lehce inverzní, protože starší definice můžou různě zastarat).

V egyptské Staré říší byla manipulace s hieroglyfickým písmem zřejmě způsobem magického působení. Tvrdí to (nebo alespoň tak jsem to pochopil já) v Egyptský člověk a jeho svět. Čínské písmo prý má své kořeny ve věšteckých tabulkách (želvích krunýřích a lopatkových kostech; Charvát: Zrození státu), ale čínské písmo a jemu podobná jsou dost specifická záležitost (kaligrafie a tak).
Jinak kletby se zaznamenávaly na olověné tabulky a zakopávaly se do země - souhra víc věcí, a písmo - úplně obyčejné - bylo zřejmě jen záznamovým prostředkem verbální kletby (napsaná = trvalá?).