Turnaj začíná...(1. zápis)

Turnaj Vyvolených

Zápis jako takový není nic extra - je to první článek, který sem píši a tak si musím ošahat jak se co používá. Nicméně, další zápis bude už lepší - psán vyprávěcím stylem a více zaměřen na to, jak opravdu hrajeme a co hrajeme (aby mohl poskytnout nějakou inspiraci).

Okolí Letuchu jakož i samotné město utrpělo mnohé škody za občanské války. Ta skončila před třemi lety, ale stále je možné vidět stopy po ní…Je tomu více než rok, co šibeniční vrch uvítal jednoho ze svých nejvýznamnějších hostů – zrádný vévoda de Anjens byl pověšen jako obyčejný rab…

Nový městský baron Simon se hned pustil do obnovy svého panství, nerad by skončil jako jeho samozvaný předchůdce. Inu, nezáleží zda žebrák nebo pán, život je nespravedlivý ke všem stejně.

Baron Simon se rozhodl vytvořit novou generaci loajální šlechty a proto vyhlásil soutěž, do které se smí přihlásit kdokoliv. Pro vítěze bude k mání šlechtický titul a celé panství, které přišlo o své pány během občanské války. Baron není žádný přehnaný lidumil, on tím sleduje vlastní zájem a pokud se jeho předpoklady splní, vytvoří si naprosto loajální mladou šlechtu…ale kdo ví? Opravdu budou jeho předpoklady správné?

Pro nás je důležité, že do této soutěže, neboli turnaje Vyvolených jak říká baron Simon se přihlásila stovka účastníků a mezi nimi i velmi zvláštní pětice…a právě o nich bude tento a další příběhy…

Večerní veselice

Všichni ti, kteří se zapsali do turnaje Vyvolených byli pozváni večer na hodokvas do Simonova paláce. Letušská tvrz je rozlehlá, s mnoha stavbami a síněmi, v jedné z nich se sešli všichni účastníci soutěže. Od potulných žebráků a zlodějských psů, přes nájemné žoldáky či vrahy až po poctivé rytíře a paladiny víry. Ti všichni doufají, že vyhrají turnaj a stanou se bohatými.

V všeobecném veselí a popíjení zadal baron hned první úkol. Jelikož úkoly která bude skupinám zadávat nebudou vždy jednoduché, chce aby všichni vytvořili spolupracující skupiny mající tři až pět členů. Pro mnohé to nebyl problém, ale našli se i tací, kteří se ráno probudili sami a s bolavou hlavou. Pro ně klání skončilo.

V koutě na sebe narazila trojice – mladý muž, který se ostatním představil jako Radim, dobře oblečená žena Ellis a obtloustlý kněz Alexei. Rozhovor zpočátku vázl, ale ve chvíli kdy kněz prohlédl Radima jako tlučhubu bylo o zábavu postaráno. I proto se Ellis stáhla do své skořápky a s Radimem komunikovala opatrně – nebýt Alexeie, naletěla by mu na jeho lichotky.

Ráno byla celá skupina předvolána před barona a zapsána do turnaje. Baron měl radost, že vidí i šlechtice mezi soutěžícími a popřál jim více štěstí než ostatním. Radim se zapomněl zmínit o tom, že je vysoce postaveným mužem ve Východní části kontinentu. A aby nezůstalo jen u tohoto zjištění, něco podobného vypadlo i z Ellis…všichni se zvědavě podívali na obtloustlého kněze, ten jen vyndal z kapsy zbytek včerejšího kuřete a bez řečí se do něj pustil.

První úkoly

Skupinka, která sama sebe nazvala Vítězové, se dozvěděla své první úkoly – sehnat baronovi nějakou výbavu na lov, vyřešit ve městě jeden libovolný problém a do baronovy sbírky klobouků sehnat takový, který ve sbírce ještě nemá…a samozřejmě není jen tak k dostání.

Sehnat výbavu na lov nebyl problém, i když oběhat všechny krámky a na nic nezapomenout bylo náročné na organizaci. Během tohoto hledání družina zjistila, že jeden z prodavačů lektvarů na trhu (mimochodem ten, kterého chtěli okrást o lektvary) je šejdíř a prodává jen barvenou vodu a obyčejné bylinky. Tohle zjištění pomohlo družině o chvíli později, když šla prodavače udat. Ano, vskutku – jejich kroky vedené slečnou Ellis vedli rovnou do pokoje inkvizitora Sexta Prima.

Inkvizitor, mladý eladrin s mrazivě modrýma očima, jim řekl, že pokud chtějí aby se za ně u knížete přimluvil, musejí obchodníka namočit do nějaké levoty. On ho poté zatkne a ztrestá. Pokud tohle zvládnou, poví baronovi, že vyřešili problém ve městě a budou v turnaji před ostatními soutěžícími. K cti družiny musím podotknout, že tohle okamžitě zavrhli a vydali se shánět klobouk.

Nejpodivnější klobouk ve městě nebyl problém najít – vlastnil ho Gorg, orčí vyslanec z území Trojdohody. O něm kolují mnohé zvěsti – třeba ten, že ho Harbyrwydd jednoruký vyslal ze svého území pro palčivou nenávist mezi jejich rody. Ať je tomu jak chce, podivná osoba je nyní v Letuchu a těší se zvláštní přízni ze strany barona a zvláštnímu zájmu ze strany inkvizice.

Jednání s orkem bylo zvláštní – v jednu chvíli s postavami mluvil jako nejlepší kamarád, v druhou chvíli byl vulgárnější více než žebrák od katedrály a ve třetí chvíli vyžadoval dodržování veškeré etikety. Ale nakonec z něj Radim vyrazil cenu za klobouk:
„Jestli chcete můj klóbrc tak mi donesete třicet kuřat, dvě prasata a šedesát klobás.“
Všichni se na sebe podívali, dokonce i ork…jelikož si uvědomil, že nabídka čtyř set zlatých by možná byla výhodnější…a tak, než stihl kdokoliv co říct honem vyhrkl: „A ještě dvě prasata!“
Přesně v tu chvíli vyhrkla Ellis i s Radimem najednou: „Bereme!“ A tak byla dohoda ujednána.

Na venkově...

Pěšky vyrazili na venkov a doufali, že tak velká množství poživatin seženou. Možná by bylo lepší, kdyby si Gorg řekl o nabízených čtyři sta dukátů. Ale to on ne, milostpán nosí nejdivnější klobouk ve městě, mluví jako děvka z přístavu a ještě si chce nacpat panděro…

Chození po farmách, skupování dobytka a tak podobně zabralo družině několik následujících dní. Ale nebyla to jen nuda – v jedné vesnici narazili i na šelmu rdousící ovce. Farmář družině slíbil přímluvu u ostatních – aby jim prodali kuřata a také zmínku u výběrčího daní – za vyřešený problém bez nároku na odměnu. S tím družina souhlasila a hned se vydala na šelmu. Jenže, jak ji přilákat?

Podle farmářovy výpovědi létala. Podle stop se jednalo o nějakého ještěra. Naši milí dobrodruzi se vydali prohledávat všemožná zákoutí v okolí farem až si Alexei vzpomněl, že by to mohl být tvor, kterého on nazval „kachnoještěr“ a ten prý ze všeho nejvíce miluje jídlo, ostatní se s podezřením podívali na obtloustlého kněze, a také lesklé předměty které prý krade jako pták, jehož kněz nazval jako „cennožrout“. Ellis s Radimem se na sebe jen tak podívali a pravděpodobně si oba pomysleli něco o knězi hrajícím si na vzdělaného a neznajícím ani straku…

Ale jeho nápad využili a na pastvu mezi ovce políčili několik lesklých předmětů. Podle všeho by měly přilákat kachnoještěra…a kupodivu přilákali, ale až po několika hodinách.

Na zem přistála opravdu divná bytost – tělo jako had, křídla jako drak. Nohy jako kůň, ale tlama…světe drž se…opravdu kachní. Chvilku to vypadalo, že zvíře bude mít čas posbírat za pomoci svých pařátů a zobanu lesklé předměty a uletí. Ale to už zareagoval Radim a hned po něm i Ellis…

Začala lítá bitva…která byla velmi rychlá – překvapený ještěr se nestihl ani otočit a už se válel na zemi umírající…

Splněno

Díky této pomoci družina splnila i poslední úkoly zadané Simonem a vrátila se do města. Baron jim dal týden na odpočinek a nákupy. Pak je povolal zpět…ale o tom je jiný příběh.