ok, tak sem si našel čas si vás i poslechnout (resp. činnost u které mi nevadilo mít puštěný zvuk na pozadí bez videa a díl co mě zajímal) a musím říct, že to máte udělané moc hezky (techniky, pojetím... "režijí" nebo "scénářem" nebo jak to říct). TAK hezky, že ani já který mám standardně problém s poslechem mluveného slova bez videa - a to i od fakt výborných vypravěčů - sem neměl (moc) problém tu hodinu udržet pozornost, což jako - nice.
Jen bych k tomu Ravenloftu poznamenal, že to že je Strahd definovaný jako prostě záporák není jen protože by Hickmanovi byli věřící - ostatně viz celé Dragonlance kde je vidět, že se nad svou víru jako autoři dokáží velmi dobře povznést - popř. ji zakomponovat zcela nerušivým způsobem (celá morální složitost Raistlina a jeho mnoha skutků a celého života, polytheistický panteon, který až někde v mnohem pozdějších knihách byl ukázán že jakože tam někde je jeden tvůrce, ale to byl až hodně post-retcon...) - to že je Strahd záporák je hlavně otázka stylizace a atmosféry, která byla zamýšlená a cílená.
Jak dokonce píší přímo v úvodu Curse of Strahd - Strahd má být původní typ upíra ze staré školy, tak jako Dracula - prokletá bytosti, záporák, někdo tak zlý, že mu ani nebylo dovoleno zemřít, prokletý za vlastní skutky v době svého života, nenapravitelný, nevykoupitelný. Odkazují k modernímu pojetí upírů jako protagonistů (nejspíš v odkazu k Vampire RPG, ale hlavně asi v odkazu k Vampire diaries a jiným YA románům, mnoha dalším seriálům jako Moonlight aj.) popř. jako tragickým postavám a říkají, že tahkle to fungovat nemá, právě protože tohle má být goticky hororový příběh.
Osobně bych v tom fakt moc víc jinýho než jednoduše autorský estetický záměr nehledal.