Dříve se mi u některých hráčů stávalo, že prostě stříleli jednu postavu za druhou a pak se s ní bezhlavě a často nesmyslně a bez sebemenšího pudu záchovy vrhali do nebezpečí, což nezřídka končívalo jejich smrtí nebo jiným trvalým odebráním ze hry. Neměli s postavou v podstatě žádný vztah a byla pro ně legrace situace hrotit a snad si i zkoušet co všechno si mohou dovolit. Pro ty jsem stanovil pravidlo, že si budou vždy dělat postavu o úroveň níže, než jakou má nejslabší člen družiny. A fungovalo to, z hráče, který měl "rekord" 5 (!) postav na sezení se stal hráč, který si hru užíval za svou postavu a prožíval všechny události s ní. Jsem tomu rád, další možností pro mne tenkrát bylo prostě s ním nehrát, což by byla pro všechny škoda. To bylo v DnD.
Dlouho už jsem však k něčemu podobnému nemusel přistoupit a současně hraji bez snižování úrovně.
V současné družině, kde hrajeme GURPS mám pravilo nastavené tak, že při smrti postavy bude nová postava začínat s počátečním počtem bodů. Důvodem je jiný způsob tvorby postavy, speciální počáteční premisa, a snaha udržet to pravidlo co nejjednodušší.
Jedná se totiž o poměrně heroické tažení a tak postavy už od počátku silné a vystupují nad drtivou většinu NPC okolo. Získané body tak spíš dolaďují detaily jejich schopností, než že by dramaticky měnily jejich set u postavy. Tím vzniká rozumné rozvrstvení bodů u postavy a ty pak vypadají věrohodně. Toho by bylo obtížné dosáhnout při zisku všech bodů postavy a díky rozvrstvení bodů není mezi postavami takový silový rozdíl, jak by se mohlo zdát. Podobně to funguje i u nově se přidávajících postav.
Nicméně za posledních několik let mi při hře zemřela hráčská postava tuším dvakrát, a to vždy pouze na základě vědomého rozhodnutí jejího hráče. Přičemž se podařilo přivést je zpět k životu – v mém světě se kříšení mrtvol nenosí a tak nějaké to oživení je doslova zázrak. V jednom z případů kupříkladu složila oběť celá družina a v rituálu žádala vrácení svého druha mezi živé (komplet celé to byla hráčská iniciativa).