Sirienův blogček: O nadšení

Protože si můžu v blogu začínat jak chci, tak tentokrát začnu jedním starým náboženským vtipem:

Kněz už má dost toho, jak mu u zpovědí všichni lžou, a tak se rozhodne, že příští kázání bude o lži a řekne, aby si všichni přečetli Matouše, 13.

Další neděli se lidé sejdou v kostele a kněz říká: Každý, kdo si přečetl Matouše, 13, prosím ať zvedne ruku. Valná většina lidí v kostele zvedne ruku a kněz to komentuje: Zajímavé. Matouš má pouze dvanáct kapitol, takže, lhaní...

Proč jsem se rozhodl začít zrovna tímhle vtipem? Protože až vám nějaký Vypravěč bude tvrdit, jak se hodiny a hodiny připravoval, až budete v nějaké diskusi číst, jak se Vypravěči, chudáci, připravují na hru mnohem víc než ostatní, jak kvůli tomu nestíhají školu a zanedbávají své přítelkyně...

...tak si buďte jisti že to je hromada nesmyslů.

Nechci říct, že se Vypravěči nepřipravují na hry, to vůbec ne. Ale... nalijme si čistého vína, flákají to dost často. Období hektické práce, kdy Vypravěč opravdu chodí na hru připraven, má hromady materiálů a připravených scénářů (obvykle je toto období na začátku kroniky nebo po delší pauze) často vystřídá období laxního flákání a přežívání z dříve vytořeného, výsledkem čehož pak jsou hry které se rozjedou, a pak začnou buď stagnovat nebo ztratí tempo, náplň, nadšení.

Pravým opakem pak jsou Vypravěči, a takového skutečně poctivého znám jen jednoho jediného, kteří se připravují až moc. Přijdou na hru s tlustou složkou papírů hustě popsaných drobným písmem, s mnoha náčrtky, desítkou předpřipravených NPC, dvacítkou rozčrtnutých, s několika mapkami a s flashdiskem na kterém mají z internetu postahované hromady obrázků a dalších materiálů.

Nejspíš to dělají, protože je to baví... na druhou stranu když pak sleduju jak brečí nad tím, že se ona kronika rozehrála pěti session a pak skončila a desítky stránek a hodin jejich práce přišlo vniveč, protože to hráče nechytlo, neměli čas, whatever... tak mi jich je docela líto.

Aby se neřeklo že jen střílím crossfire na všechny strany, tak se tím snažím říct, že příliš aktivity škodí. Buď zahlcuje a není jisté její využití, nebo naopak přesytí a vyvolá dojem že máte přece všeho připraveno dost a dost... Začínejte připravovat s mírou, spíše si rozčrtávejte možnosti, které pak budete průběžně dokreslovat podle toho, kam se hra bude vyvýjet. Budete toho mít dost málo, aby vás to motivovalo pracovat dál, budete toho mít dost, z čeho se odpíchnout, abyste toho nemuseli dělat příliš, a budete dělat převážně to, co využijete. (ano, kdo sleduje začátek naší MageGate, tak třeba moje rozepsání se o bozích, jen protože mě to napadlo, je přesně příklad zbytečné práce která mohla počkat (: ).

Jistě, na začátku hry mát spoustu nadšení a chcete se do toho opřít - rozhodně se ho nevzdávejte. Udělejte si o to víc skic a možností do budoucna. Přeneste své nadšení na ostatní - v jednu ráno vyjděte ven z hospody a zavolejte hráčům, že pilně pracujete už dlouhé hodiny na hře, a že byste od nich potřebovali nějaké informace o tom co ve hře chtějí nebo o jejich postavách (nejlépe pokud jsou vaši hráči v té hospodě, ze které jste právě vyšli).

Ale aby se hráči tak moc nesmáli, tak se podívejme i na ně. Hýříc nadšením mluví o hře, ale pak přijdou domů a radši si pustěj Black books. Když pak vidí chudáka ztrhaného Vypravěče, jak strávil nad hrou hodiny a hodiny a kolik toho vytvořil, tak se možná budou tvářit trocu provinile, ale ne až tak moc aby se do nějaké tvorby moc zapojili.

Zajímavé je, že když ty samé hráče donutíte, aby si stvořili propracovaný background postavy, tak pak mají hráči mnohem větší tendenci postavu dál rozvíjet - vytvářet charaktery příbuzných (jednou jsem viděl příbuzné rozpracovanější než samotnou hráčovu postavu), přátel, nepřátel... stačí do něj pak jen trochu ťuknout a dostanou se i k tomu, že začnou vytvářet nějaké vlastní prvky světa. Zároveň tím co dělají pak Vypravěči jasně ukazují, co by ve hře chtěli, takže je obvykle hra sama i více baví - z hlediska zábavy se vyplatí být kreativním hráčem! Aspoň většinou. Pokud pak chcete Vypravěče opravdu potěšit, tak když si na rande někdy v jednu ráno vaše přítelkyně odskočí na toaletu, tak můžete vyjít před hospodu, vzít telefon, zavolat Vypravěči a oznámit mu, že už dvě hodiny místo randění promýšlíte background své postavy a že nutně potřebujete vědět...

Ideální pak je, když se hráči a Vypravěč podílí na tvorbě celé hry rovným dílem, vytváří zhruba stejné množství výstupů a to těch, které se hry skutečně týkají - tvorba pak má skutečný dopad na hru, což motivuje k další tvorbě.

Na druhou stranu - jsem si naprosto jistý že i v takové vyrovnané skupině Vypravěč přijde s kruhy pod očima na hru a prohlásí "včera jsem do dvou do rána pracoval na hře", hodí na stůl šanon papírů hustě popsaných drobným písmem... a nikdo si nevšimne, že většina toho šanonu jsou prázdné papíry, a tak si každý řekne "no, možná bych toho mohl dopříště udělat trochu víc..."

Nekonečná válka hráčů s Vypravěči, ve které mnozí střídají strany, která se vede ve skupinách i na herních webech, ve které jedni tvrdí, jak moc toho dělají (a skutečně dělají, i když ne tolik kolik tvrdí) a druzí zase že nic není potřeba/čas dělat vzplanula v okamžiku, kdy RPG vstoupila na svět, a jsem si jistý, že nás bude provázet až do jejich konce :)