Sirienův blogček: O psaní

Proč o psaní?

Protože jsem lehký grafomaniak, a protože mě poslední dobou trápí několik věcí, které s psaním souvisí, tak jsem si řekl, že se s vámi trochu podělím.

Protože tím, že problém zformulujete, si ho ujasníte a snáz se dostanete k řešení. Ano, mohl bych si o tom popovídat jen s pár podobně postiženými nad pivkem (nebo, abych byl tematický, na ICQ), ale říkal jsem si, že i vás možná na psaní něco trápí, takže proč nezkusit pomoct i vám.

Protože víc hlav víc ví a můžem o tom rovnou pokecat.

Rozhodl jsem se tenhle blogček rozdělit do několika kapitol, ve kterých se budu věnovat vždy problémům s nějakým společným základem... možná se nebudou všechny kapitolky týkat všech, možná některé nebudou někoho zajímat, ale to asi ani moc nevadí.



Pamatuju si dobu, kdy jsem na počítači ovládnul Exel a strašně jsem se nesnášel s Wordem. PCčko mi tehdy sloužilo víceméně jen jako herní konzole.

Ale jak čas plynul, věci se změnily, Word se stal můj kamarád, až jsem jednoho dne zjistil, že píšu aniž bych se díval na klávesnici, skoro stejně rychle jako mi jdou hlavou myšlenky. To byl počátek mého osobního zla. Když jsem se usídlil na netových fórech, tak jsem se rychle skamarádil s novým rozhraním a několik fór brzy pocítilo dalšího maniaka, který s oblibou ničí diskusní oponenty trikem "atack: wall of text". Vzhledem k tomu, že se brzy našli mě podobní jedinci, kteří si to se mnou šli vyříkat stejným způsobem (doteď pamatuji mnoho podobných bitev s Alnagem v počátcích, ale i s jinými později. Pozdrav Argonantovi), tak jsem se brzy naučil i poměrně rychle číst a filtrovat informace.

Člověk by si řekl, že to je super. Jenže velice brzy zjistí, že to s sebou nese spoustu negativ.

Prvním z nich je, že si zvykne na to, že jsou ostatní schopni wall of text vzít, přebrat, a vrátit zpátky stejným způsobem. Jenže oplá - jak bolestné je vystřízlivění zjištěním, že většina lidí toho schopná/ochotná není. Najednou je hrozně těžké se toho zlozvyku zbavit, když to je zapotřebí. Zvláště ve chvílích, kdy potřebujete předat hodně informací, ale i při maximální komprimaci to je spousta textu (například organizační maily), takže najednou musíte vyškrtat věci, které považujete i tak za důležité...

Brzy vás napadne, že si můžete pomoct vhodným formátováním. Seznam na úvod, nadpisy a podnadpisy do textu, tučné zvýraznění důležitých bodů. Ale nakonec zjistíte, že lidé, co mají problém přečíst Wall of text, stejně nepřelouskají ani tohle.

Samozřejmě - stále dokážete psát stručně a v krátkosti. Jenže abyste to zvládli, tak se musíte pořád hlídat, sem tam to po sobě přečíst, proškrtat...

Druhý problém možná není ani tak problém, ale proč to nezmínit. Protože hodně píšete a čtete na fórech, tak se s nimi sblížíte, přirostou vám k srdci a stanou se tak nějak součástí vašeho života. Pominu-li problémy, které nastanou, když se tam s někým pohádáte, tak se vám třeba může stát (mě se to dlouhou dobu dělo, a vím, že nejsem sám) že třeba sedíte na netu, procházíte několik fór i když na nich není nic nového, jen protože by tam něco nového být mohlo. Taková lehká závislost, která stojí strašně času. Mohli byste si přečíst 10 stránek knížky, tři články v časopise, pustit jeden díl seriálu... a pak se podívat, co vám kdo odepsal. Ale ne, vy prostě doslova čekáte na odpověď, protože už už chcete psát znovu něco dalšího.

Narovinu - to je přesně ta chvíle na to vypnout comp, dát si sprchu a jít na rande/si číst/si něco pustit.

Třetím problémem se stane to, že spousta textu se pro vás stane běžným vyjádřením myšlenky, běžným způsobem komunikace. Bohužel v tomto případě, když si nedáte pozor, tak s kvantitou klesne kvalita. To je vlastně důvod, proč tenhle díl blogčku píšu. Četl jsem si tu po sobě v poslední době nějaké články a musím říct, že jsem sám se sebou velmi, velmi nespokojený. Ne že by mi vadily myšlenky, které jsem do těch článků dával, ale vadí mi jejich forma - jsou nepřehledné, mnohdy zamotané, nevyjadřují přesně to, co jsem vyjádřit chtěl.

Časem jsem si příliš zvykl na komfort Kostky, tedy na to, že něco napíšu, odešlu, Rytíř to nějak přebere a zahladí a zveřejní. Zezačátku to šlo - sem tam mi rozetnul moc rozvětvené souvětí, sem tam přepsal nějakou opakující se předložku, ale poslední dobou to jde docela dolů - ani Rytíř, ač suprový korektor, není schopný zcela zahladit skutečnost, že jsem po sobě většinu posledních věcí ani nečetl, natož abych je pak opravoval.

Nejspíš si budu muset po sobě znovu projít všechno, co tu je, a případně to předělat, i kdyby to mělo znamenat, že toho půlku přepíšu. Ale holt - life sux, so what.



Ač to mnohým přijde neuvěřitelné, i tohle je problém, se kterým se občas setkávám. Prostě potřebujete nebo chcete občas něco napsat, ať už něco konkrétního (to je horší) nebo ne (to je depresivnější), a prostě... jste dokonale bez inspirace. Civíte do bíle zářící obrazovky, máte prsty na klávesnici a v hlavě dokonalé prázdno.

Časem jsem se to naučil trochu řešit, i když ne vždycky to jde. U prací do školy atp. mi sem tam pomůže, když o tom začnu chatovat s někým po ICQ. Diskuse plodí asociace, z asociací vznikají nápady... někdy.

Občas je prostě načase dát si pauzu. Zvednout se a jít si dát kafe, cígo, něco k jídlu, vyvenčit psa, nakrmit kočku, utopit rybičky. Zjistil jsem, že minimálně mě v tomhle směru moc nepomáhá, když si něco pustim nebo začnu číst. Abych se nastartoval, potřebuju spíš restartovat - vypnout a zapnout, dělat něco, co nestojí pozornost ani moc intelektuální námahy.

Někdy pomůže vrátit se k něčemu jinému, už rozdělanému, a dokončit to, nebo na tom aspoň zase trochu zapracovat.

Musím ale bohužel říct, že mít zrovna kreativní blok je dost protivná záležitost. Ještě že mám přes ulici celkem fajn podnik...



Tohle je jedna z věcí, které naprosto brnkají na nervy. Chcete něco napsat. A nemáte zrovna zásek... ale taky nemáte zrovna kreativní náladu. Začnete tvořit... a začnete se do toho děsně, ale děsně zamotávat. Buď se zaseknete a pětkrát zkusíte něco vyjádřit, abyste to obratem celé smazali. Nebo se vrátíte v textu a něco přepíšete, nebo zjistíte, že jste se vydali tematicky jinam, tak to začnete zahlazovat... a přepisovat a znovu a znovu... až je z toho totální guláš.

Nejčastějc se mi tohle stává, když píšu něco, na čem mi záleží. Jeden takový můj článek tu visí a je to na něm sakra znát (hm, už ho mám v hledáčku jako jednoho z prvních adeptů na přepsání). Jednou se mi stalo že jsem odeslal takhle pomrvenej článek, načež se mi ozval Rytíř na ICQ a začali jsme to nějak řešit, co tam mám změnit a co jsem jak myslel... nakonec mi ruply nervy, řek jsme mu, aby ho odeznačil jako hotový, otevřel jsem si ho, chvíli jsem na něj koukal, třikrát jsem zkusil něco změnit, pak mi došla trpělivost a vyřešil jsem celý tři dny psaný článek pomocí ctrl+A, DEL, uložit, vypnout tab, vypnout Operu, zapnout Operu (to abych neměl tendenci se k tomu textu vracet pomocí funkce Zpět) a napsal jsem ho celý znovu. Dopadl docela dobře a je jedním z těch, se kterými jsem spokojený.

Když se dostanete do takovéhleho stavu, kdy vám to jde/nejde, přepisujete a motáte se v tom, tak vám osobně doporučuju se na to vybodnout a prostě jít dělat něco jiného. Nebo psát něco jiného, mnohdy se stane, že tenhle druh záseku máte jen pro to jedno téma.



No... doufám, že vy ostatní trpíte jen minimem těhle problémů. Pokud se vás některé z nich týkají, tak doufám, že ne moc často. A pokud se vám (třeba při psaní článku sem na Kostku (: ) stane, že se do některého z těhle špatných stavů dostanete, tak si vzpomeňte na tenhle blogček a utěšte se tím, že v tom nejste sami... nebo si ho znovu přečtěte, protože jak jsem psal, formulace problému často velmi pomůže tomu jej vyřešit.

Pokud vás napadá něco, co jsem vynechal, tak se klidně podělte. A to jak pokud jde o problémy, tak - zvláště - pokud jde o způsob, kterým je lze překonávat.

Obrázek