Pocatky hrani

To je muj prizpevek, ale nejak me to odhlasilo zatim co jsem psal :)

Aj, ty hrubky prominte ... budu si to po sobe muset cist driv nez prispevek poslu.

Já mám někdy pocit, že už jsem tu historku vyprávěl asi tak stokrát. Ale tak po sto první. První rok na víceletém gymplu, někdy z kraje září nebo října pozoruju dva týpky u nás ve třídě jak něco kutí s narudlou příručkou a kostkami. Tak jsem se jich zeptal o co jde, a když viděli můj zájem zablesklo se jim v očích a do hodiny jsem měl svou první postavu - trpaslíka hraničáře.V té době mi fantasy de facto nic neříkalo. Četl jsem zásadně science fiction a Pán Prstenů byl neznámý pojem. Tedy asi ještě měsíc... Protože jsem měl svůj první deník napsaný na kusu papíru vytrženém ze sešitku anglických slovíček, doma jsem si luxusně okoloroval svůj vlastní. A druhý den, když jsem jel do školy jsem v prodejně u metra zaregistroval za nekřesťanských 99 Kč (což bylo asi moje dvouměsíční kapesné pokud si dobře vzpomínám) onu narudlou knížku co měli ti dva týpci ten den předtím. Ale stejně jsem si to koupil... tušil jsem, že je v tom velký potenciál.Trochu mne zklamalo, že u knížek je i bílá plachta coby osobní deník, který jednak nebyl tak pěkný jako ten můj kolorovaný, druhak v něm bylo mnohem víc položek, takže se ukázalo, že ten můj deník je k ničemu :(Taky mne PJ přistihl na schodech, jak si prohlížím příručku pro Pána Jeskyně a hrozně mi vynadal... :((Pak jsme poprvé hráli, a já jsem zle a škodolibě vypekl svého věrného přítele elfa a taky jedinou ranou sekyry rozetnul bídnou zelenou ploštici, která ho paralyzovala. A vůbec... měl jsem strašně cool postavu. A PJ mi nadržoval, i když to mi došlo až později...A probíjel jsem se dugeony a plenil, co se dalo...

Krasny zacatky! :) Ja jsem si procital PJ prirucku zaroven s hracskou, muj prvni PJ mi to v podstate sam nakazal abych pry taky mohl neco pripravit a on si take mohl s ostatnimi zahrat. Jak to tak byva v te dobe prvnich dobrodruzstvi jsem byval tak unesen pribehem ze jsem nemohl proste ridit hru. Musel jsem ji zit!

Můj začátek byl taky něco v tom stylu. Nepřiparven, nevybaven jsem dojel na kole k jednomu kamarádovi, který mě vzal k jeho kamarádovi a ten zase ke svému. Tam jsme nejdříve dostali vynadáno, že nemáme ani tužku a pak kolem konferenčního stolku v oparu vonných tyčinek jsme hráli. Byli tam i nějací zkušenější, kteří mi pomohli s mou první postavou kozelník -člověk. Modré blesky jsem vystřílel hned na první příšeru a pak už jen koukal. Bylo to někdy v sedmičce nebo tak nějak. No a od té doby se vezu...

Odin: Ach jo. Si stěžuju že tu je momentálně málo článků, a když napíšeš článek, kterej by se krásně vyjímal mezi blogama na akcích. (kde by to navíc přestalo vypadat jako výlučně moje a Alnagova sekce) tak to místo jako článek odešleš jako úvod do diskuse :(

Jinak... jak sem začínal...

Sem na jednom letnim táboře viděl hrát pár lidí DrD, ale jen sem je sledoval - měli rozehranou nějakou velkou jeskyni a strávili s ní několik týdnů tábora.

pak jsem se asi o rok nebo o dva později setkal s DrD na základce, zatímco kolem ostatních to proletělo jako týdenní zábava, mě to chytlo víc, sehnal jsem si všechna pravidla a tak... a sehnal jsem jednoho čověka, Honzu, se kterým jsem začal hrát jeden na jednoho.

Byly to super jeskynní vybíječky, ale nějak jsme ne a ne sehnat někoho dalšího, byla to taková zkouška trpělivosti, už tehdy mi na DrD začala vadit spousta věcí, s Honzou jsme si zaváděly různé změny, z dnešního pohledu spíš úsměvně nefunkční až zhoršující, ale snažili jsme se.

S Honzou jsem vydržel hrát dalších deset let, postupně se přidávali různí další lidé, někteří z nich zase odpadli, pár jich zůstalo. Honza mě tehdy seznámil s člověkem, který mě seznámil s jiným člověkem, se kterým jsem před asi osmi nebo devíti lety ochutnal Shadowrun, což pro mě byla myšlenková atomová bomba - ačkoliv je SR II systém dost přežitý, se spoustou chyb a špatných přístupů, tak oproti DrD je to naprosto kontrastní věc která mi otevřela oči. A pak už to šlo rychle - dalším krokem bylo když jsme s Honzou zahodili DrD a přešli na GURPS, pak na WoD...

Sirien: A je mozne ten prispevek presunout do spravne sekce? Zatim jsem prisel jenom na to jak udelat diskuzi, ale blog? To zatim nevim, snad priste :)

Já jsem začínal na jedné schůzce ve skautu. Přišli jsme a vedoucí družiny s několika ostatními členy, že místo uzlování, Morseovky aj. si zahrajeme novou hru. Dračí doupě. Jako první mě nejvíc zaujal font nadpisu "Dračí doupě" na přední straně a obrázky. Dýchlo na mě tajemno starých zašlých ság a pověstí. Můj nejlepší kámoš si vzal hobita zloděje a navrhl mi, abych si taky vzal hobita zloděje, že budeme "vykrádací dvojka". Tak jsem souhlasil.
Uprostřed země, kde zuřila rasová válka mezi lidmi a ostatními rasami jsme prozkoumávali podzemí a hledali lék pro nemocného krále, který by ho vyléčil a uzdravený král by zatočil se stavy a znovu nastolil mír a pořádek. Hráli jsem každý týden, pak každých 14 dní, abysme taky dělali skatské věci, ale nakonec nám oddílový vedoucí hraní DrD zakázal.
Další hru jsem hrál pak v létě na táboře. Tam jsem začal hrát elfa kouzelníka, protože magie mě na DrD zaujala nejvíc. Hráli jsme přes dva týdny skoro každý den a já jsem se rozhodl, že až přijedu domů, žak si hru koupím.
Se sháněním pravidel to byl problém. Pak jsem potkal našeho PJ z tábora a on mi poradil, že DrD mají v Černé planetě. Bohužel měli jen pravidla pro pokročilé, že začátečníci budou asi za 14 dní že se připravuje nová verze (1.5). Za skoro dva měsíce pravidla skutečně přišla a já si je konečně koupil.
*Pozn.: Každý týden jsem dychtivě přicházel do Planety a odcházel zklamán, že pravidla zase ještě nejsou. Později jsem zjistil, jak toto čekání je pro RPG typické. Třeba čekání na pravidla pro experty. Toto čekání a prošvihávání termínů bohužel zůstalo na české RPG scéně dodnes. :-/ Konec pozn.*
První dobrodružství jsem hráli venku na lavičce s 2 kámošema a já jsem hrál PJe. Jako "final monster" jsem připravil postavám tygrodlaka, u kterého se psalo, že je hodně nebezpečný. To bude ta pravá vzýzva pro postavy! Ehm, obě zemřely... Njn, tenkrát jsme to ještě brali jako souboj PJ vs postavy. Pak se k nám přidal ještě jeden kámoš a hráli jsme u něj doma. V PJování jsme se střídali, to když na mě přišel syndrom vyhoření. Jako hráč jsem nejvíc hrál kouzelníka. Ale PJoval jsem nevíc a taky mě to nejvíc bavilo.
Naše skupinka se rozpadla ve chvíli, kdy přišly další systémy a každý chtěl hrát něco jiného... :-/

Nase herni particka se postupne ze sestavy ja a kamarad rozrostla na ja, kamarad, jeho bratr, a dalsi dva hraci. Ale jak to tak byva postupne zustalo ve vsech hrach jenom nase silne jadro a to tedy ja a ti dva bratri. Blbe je to ze ted jsou oba pryc v zahranici a ja uz nekolik let nemam do ceho pichnout :/ No tak jsem rad ze se doufam podari aby se konal Listopadovy sraz a ja tam byl a ze existujou tyhle stranky.

Eh, jeste si tak vzpominam ze jsme do hrani RPG chteli zatahnout profesora na stredni. On byl totiz porat zvedavej co si to pisem a delame :) Nakonec to nejak nedopadlo a myslim ze to bylo dobre. Precejenom mel uplne jine nebo zadne predstavy o tom co my jsme prozivali.

My začali hrát na gymplu, tuším ve druháku - kámoš přišel s pravidly Drd 1.0, že to je uplně nová hra a že je skvělá. Tak sme začali pařit, já měl hraničáře, člověka myslím. Ten kámoš měl doma Pána prstenů, já to tehdy taky neznal. Pučil mi ho až když sem se ptal, co je to za výmysl, ty hobiti a elfové v Drd :)
Zkouším si vzpomenout, jak se jmenovala, ta první postava. Nějaký šílený jméno, na G to bylo.. Galfaroth! Ne, ten byl pak..hmmmm, nevim. Pak nějak záhy umřel, tak sem hrál jinýho, lepšího hraničáře. Harridan se jmenoval.Hele, dáte dohromady jména postav, který jste hráli, v chronologickém pořadí?
Zkusím to:
?, Harridan, Galfaroth, ? (čaroděj), Siral, Dorland, L..?, Anarae, Ragnar, Ae~Rijan, Kas, Sidhel, ErikNo, nic moc - ty epizodní si prostě nevybavuju.

jmena postav co jsem hral?eeee...pán jeskyně, nejvyšší, pán jeskyně, gamemaster, pán jeskyně, dungeon master, pán hry, vypravěč, dungeon master, moderátor a příští víkend zase dungeon master... tak nějak to myslim bylo chronologicky :D (možná se to prostřídalo víc)one-twoshoty nepočítám, tam sem i někdy měl postavu.Jednou budu nějakému vypravěči vděčný, až mě nechá zahrát nějakého hrdinu v normálním tažení

Já bych to nedal taky. Nikdy jsem nehrál tak dlouhé tažení, aby mi jméno utkvělo..ale deníky bych asi našel :) pořád mám sešit do kterého jsem začínal psát postavy (a stále do něj píšu).

Na první dobrodružství jako hráč si pamatuju už matně, ale zato mi v paměti uvízla první hra, kterou jsem vedl. Pro skupinu známých a kamarádů, se kterými jsme uspořádali jednodenní sraz v Praze, jsem navrhl, že bychom mohli jako zpestření zahrát "něco jako Dračí doupě". Bylo mi šestnáct a z pravidel jsem znal něco málo z AD&D skrze počítačovou hru Baldur’s Gate. Nutno podotknout, že z celé skupiny jsem na tom byl nejlépe, čímž jsem byl "povýšen" na Vypravěče, kor když jsem si celý nápad vymyslel. Den srazu se blížil a pořád jsem neměl ponětí jak hru uvést v život. Poslední večer jsem propadl zoufalství, sepsal jsem vše, co jsem si pamatoval z AD&D a jal se to násilně ohýbat a všelijak prznit, abych z toho vytvořil ten nejprimitivnější herní systém pod sluncem. Hráčům jsem ještě podle jejich přání vygeneroval postavy, načrtl si několik mapek s potvorami a šel jsem spát.Když došlo na hru, rozdal jsem každému deník, nebo spíše jeho karikaturu, když se na to z dnešního pohledu podívám. Životy, obrana, útočné číslo a seznam vybavení, nic víc. Po ultra stručné instruktáži jak s "deníkem" zacházet ("Hodíš si kostkou a přičteš k tomu tohle číslo, jo?") jsme se pustili do hraní. Neměl jsem přichystáno nic gigantického: klasickou jeskyňku se tuctem chodeb, které končily obligátní síní s drakem a jeho hordou pokladů. Už tehdy se ukázalo, že jako Vypravěč dovedu být pěkná svině. S pomocí rozdvojovaných chodeb a několika dezinformačních náznaků se skupinka dobrodruhů brzy rozdělila na dvě grupy, neboť každá měla pocit, že k pokladu se jde zaručeně tamtudy. Co se stalo s tou menší skupinou, to už si po letech nepamatuji. Té větší, čtyřčlenné, se podařilo dorazit až k drakovi. Při závěrečné souboji se naplno projevila slabina narychlo slátaných pravidel: drakovi jsem hodně podstřelil životy, třídu zbroje i hody na útok. Hráčům se tak povedlo draka zabít poslední ránou, když každému zbývaly 1-2 životy a nové kolo už by nepřežili. Přiznám se, chvilku mě to trošku mrzelo. To však vzalo vzápětí za své, když jsem viděl, jakou mají hráči radost z vpravdě epického konce dobrodružství. :)

Já se s kamarádem Lexíkem nudil v lavici na střední, tak jsme začali hrát cestu bludištěm - jeden nakreslil bludiště na čtvrrečkový papír a druhý měl za úkol dostat se ven, vždycky řekl kterým směrem ze čtverečku jde a "PJ" mu řekl, kde jsou na tom dalším stěny - něco jako mapování po jednom čtvrci.A protože měl Lexík už nějaké zkušenosti s DrD a četl Pána Prstenů (což jsem zjistil až později), tak tam přidával další prvky, jako past skřeta - já zase přidával dveře ... To usme už zjistili, že potřebujeme kostku, aby se dalo nějak určit jestli se člověk pasti vyhnul nebo jestli skřeta udolal, i když vlastně postava byla ješě pořád nezřetelná. Jen jednou mi napsal pět slov v runách a já si měl vybrat - pak jsem se dozvěděl, že tobyl výber z ras - člověk, elf, trpaslík, hobit, pavouk :-) Runy jsem neznal, ale odvodil jsem si že to první bude člověk a tak jsem si ho vzal (což mi mimochodem zůstalo, jen jednou jsem hrál půlelfa a jednou archanděla. A jednou gnóma, ale to byl gnómský svět.)No a pak mi tohle procházejí bludiště bylo málo, navíc se zajímal další kamarád Ivan o to, co při hodině a o přestávkách děláme, tak jsem řekl, že udělám větší bludiště i s příběhem a úkolem.Večer jsem na něm zapracoval a další den tihle dva hráli první skutečné dobrodružství, kdy se hobit s kuší a člověk s mečem vydávají do podzemní skrýše zachránit unesenou princeznu. Unesl ji kapitán stráží, docela sympaťák, protože ji měl rád ... kromě toho to byl "únos" jen naoko, protože princezně se líbilo jeho drsnější mužské chování, takže za únosce ho označil tatíček král.No, ti dva procházeli podzemím, Lexík co hrál hobita se občas čertil, protože měl zažito, že v DrD hobiz zloděj s obratností 21/+5 a kuší všechno trefí a všemu uhne, zatímco já používal jen odhad schopností a hod kostkou, a hobit pět metrů před střelcem z kuše schytal průstřel nohy jen to fiklo. Navíc natažení kuše trvalo mnohem déle než sek mečem (to taky neodpovídalo jeho vidění světa dle DrD).No, nakonec princeznu zachránili, přesněji kapitána přesvědčili, aby se oba vrátili (tuším, že to zaonačili tak, aby kapitán řekl králi, že se vydal za únosci a princeznu zachránil hlavně on) ...O čtyři roky později mi Ivan řekl, že i když hrál jiné hry, tak tohle dobrodružství bylo nejlepší, co kdy hrál. Považuju to za největší pochvalu, co jsem dostal - přeci jen to byla moje úplně první hra.Teprve o něco později mě další kamarád Hans přivedl k hraní DrD, protože měl PJje a chtěl hrát mága, ale neměl dalšího do party, a když náš PJ odešel, tak tenhle kamarád začal vést hru a hráli jsme já s Ivanem - já člověk hraničář, on kroll válečník. V prvním dobrodružství - to byl Bílý hrad - jsem se pokusil prvního kostlivce ukecat a když nás vyhodil, prostě jsme odešli. PJ Hans mi v té chvíli řekl, že jsme toho kostlivce měli zabít, že tak se to v DrD dělá, takže jsme se prosekali Bílým hradem až k Ahuře Mazdě, jak se očekávalo, a dál hráli podobným stylem, dokud Hans nepověsil PJjování na hřebík a já to po něm převzal.Pak jsme hráli Shadowrun, Stín meče a pak jsem si udělal vlastní pravdidla. O třináct let později hraju podobným stylem jako na začátku - příběh, který je složitější než se na první pohled zdá a pravidla odpovídají vidění světa, nikoliv obráceně.

Tak pročítat tyhle příspěvky je vážně sranda. Člověk by i slzu zamáčkl.

Ahoj vsichni,
jsem moc rad ze ten muj vykrik nezapadl a ze tu pisete vlastne o casti
svych zivotu. Je to pekny pocit nekam neco napsat a mit v podstate jen
pozitivni odezvu :)

K tem postavam jak sly zasebou si pamatuju jenom par vyznamejsich.
Tedy prvni postava elfi kouzelnik Merlin, pak ruzne postavy, clovek
hranicar Hern - jedna z mojich nejlepsich postav minulosti, pak bylo par
postav, clovek zlodej Silk, zase par postav, valheru kouzelnik Raistlin,
pak jsem cetl uz nevim co presne protoze tech knizek bylo opravdu
hodne a zacal jsem hrat v podstate jenom zlodeje.
Tohle bylo napric vsema fantasy hrama co jsme s klukama hrali.
Nasledovalo obdobi Shadowrunu tam jsem mel naposledy myslim orka Grunta
- to byl fakt ostrej chlapik. V podstate nebyl snad boj ve
kterym by ho nekdo ustal vic nez par kol.

To je zajimave, vzdycky kdyz v diskuzi podekuju tak ta diskuze skonci :) Zeby zaklinadlo ? :)

"děkuji" = aktivační slova "zapomeň na diskuzi"? Ale to snad ne...! :)