[Teorie] Křupková filosofie

Obsah článku:

Nalezení herní skupiny

Buďme k sobě upřímní. Hlavní problém jakéhokoliv hráče nebo GMa není, jaký systém si koupí nebo v jakém prostředí hraje, nebo dokonce Gamistická/Narativistická/Simulacionistická preference v jejich skupině - je to nalezení skupiny lidí, s nimiž by mohl hrát a udržení této skupiny. Tento článek byl původně částí d4-d4 a předpokládá, že hodláte jít starou dobrou cestou k získání skupiny a pak se rozhodnete, jakou hru hrát, místo abyste rozhodli o hře a pak na ní rekrutovali skupinu, která by jí sedla. Každý intouš a jeho pes vám poradí, abyste si dali inzerát na nástěnku v herním obchodě. To zřídkakdy funguje. Intouši jsou plaší. A líní. Je to námaha, opsat si váš telefon či email, a pak ještě musí sebrat odvahu, aby kontaktovali cizí osobu a probírali s ní svoje intoušské hobby.
Co funguje jsou dvě věci: internet a tvorba nových hráčů.

Internet jako náborová organizace

Kdokoliv, kdo se účastní chatů, diskusí na fórech nebo se jinak vyskytuje online, ví, že lidé zde ztrácejí svoje zábrany. Vychrtlí či vypasení geekové, vzdálení od sebe tisíce mil, si bez zábran vyjadřují lásku nebo vyhrožují, že si dají jednu do nosu kvůli nějaké banalitě. Ať už je tématem láska či nenávist, mluví slovy, které by osobně nikdy nepoužili. Internet, podobně jako alkohol, snižuje zábrany a znenadání se nikdo nestydí. Všichni mají virtuální páteř z oceli.
Takže dejte si inzerát na internetová fóra. Prohledejte internet, zda není ve vaší oblasti nějaká hráčská skupina. Spousta lidí zveřejňuje stránky o hře nebo spustí fórum typu "Hráči v Timbuktu" nebo kdekoliv jste. Pokud ve vaší oblasti nic není, spusťte je vy. Ze začátku tam nebude nic a vy budete skleslí a budete si představovat, že nebudete nikdy hrát. Vytrvejte.
Jedno fórum u mě ve městě má pár set členů. Je známo, že zůstává tiché několik měsíců. Všichni mají dojem, že je mrtvé a že už tam venku nikdo nehraje. Pak se objeví nějaká statečná duše a zeptá se, jestli by si někdo nezahrál hru Zabte je a seberte jim věci, probíhající v sobotu. Znenadání si týpek, který přestal hrát, když jeden z jeho hráčů odešel, řekne: "hele, co kdybych si našel náhradu a znovu začal" a rozvzpomene se, jaká to byla zábava. Takže také napíše inzerát. A pak se objeví další, a tak dále... malý výbuch aktivity po pár týdnů. A pak je zase ticho.
Tyhle fóra a chaty jsou něco jako singles bary pro intouše. Jsou to místa, kde se schází lidé, protože usilují o totéž. A často ti, kteří jsou online, jsou ti, kterým se toho nedostává. Kdyby se jim toho dostávalo, pravděpodobně by měli plné ruce práce a neměli by kdy psát na fórum. Mluví o hraní, protože ve skutečnosti nehrají. Ale chtějí hrát. Takže se upíšou online skupině. Asi vás to neohromí, ale můžete se alespoň nachomýtnout ke hře.

Internet jako hřiště

Další výhodou internetu je, že moderní chatovací programy vám umožní hrát s lidmi, kteří nejsou od vás z města. Existují play-by-post hry, ale ty se hrozně vlečou, když všichni odpovídají emailem a jen zřídkakdy se stane něco zajímavého. Je těžké udržet všechny v zaujetí, když trvá měsíce, aby se něco stalo.
Ale chatovací programy jsou jiného kalibru. Pár bodů k chatovému hraní.
  • Může být obtížné setkávat se s konkrétními hráči pravidelně. Jako GM nebo hráč musíte být ochotni hrát s kýmkoliv, kdo se namane.
  • Hráči budou obecně méně pozorní. Pokud vidíte hráče číst si komix nebo koukat na bednu při hře, zastavíte je. Online hráči si mohou číst v druhém okně Dilbeta a vy to nevíte. Snažte se najít hráče, kteří budou dávat pozor.
  • Hráči budou méně spolehliví. To proto, že lidé setkávající se online jsou zřídkakdy přátelé; jsou to spíš nějací lidé, vedle kterých sedíte v baru a s kterými dáte řeč. Takže nebudete cítit takovou potřebu se ukázat, jako když je to osobní. Také mnoho lidí vnímá online hraní jednoduše jako náhražku za hraní tváří v tvář, a dělají to jen dokud se nenamane něco lepšího. Snažte se najít hráče, s nímž máte pouto stran hry, s nímž mluvíte i mimo ni; budou víc spolehliví.
  • Obecně, protože lidé přicházejí a odcházejí, chybí tomu ten uspokojivý prvek vzít si začínající postavy a vytáhnout ji na vrchol.
  • Věci trvají na chatu asi tak třikrát déle než tváří v tvář, protože lidé píšou pomaleji než mluví.
  • Na druhou stranu je tu méně pokecu mimo hru, takže se to trochu vyvažuje.
  • Soukromé zprávy mezi hráčem a GMem nebo mezi hráči jsou skvělý způsob na "posílání papírků se zprávou" bez toho, aby si toho někdo všiml. Když někomu dáte papírek, všichni jsou nastražení. To usnadňuje paranoidní a hororové hry online.
  • GM může věci urychlit a učinit je atmosféričtější, má-li popisný text dopředu a jen jej kopíruje a vkládá z dokumentu do okna chatu.
  • Je těžké přimět všechny k poslechu stejné hudby, byť pár rozeslaných mp3 to může změnit. Může být obtížné skicovat rychlé mapky a náčrtky, ale některé programy to umí. Porozhlédněte se po podobných programech.
  • Protože lidé si mohou změnit a protože většina hráčů se nikdy osobně nesetkala, mohou být více "ponořeni" do herního sezení. Je snazší věřit "Kuldoru Mocnému s jeho krvavou sekyrou", když nevidíte vychrtlého týpka s brýlemi tloušťky dna pivního půllitru.
  • Lidé, s nimiž hrajete online, se nejspíš nestanou vašimi přáteli, ale jen známostmi (to může být plus i mínus, závisí, co si o nich myslíte!)
  • Nemusíte pak poklízet. Zavřete okna a vypnete počítač. Hotovo.
  • Většina GMů preferuje jednoduché systémy. Popisné systémy jako d4-d4 nebo FATE fungují online docela dobře, protože lidé se rychle dostanou do hry i když systém neznají. Lidé se mohou ptát, zda Síla 14 je dobrá, ale nebudou se ptát zda Síla: Dobrá je dobrá.
  • Každopádně většina lidí bude preferovat hraní tváří v tvář. Ale online hraní je mnohem lepší, než nehrát vůbec, a pokud opravdu nemůžete najít žádné hráče nebo hráče, kteří by chodili nebo nechtějí hrát vaším stylem, co vám zbývá?

Tvorba nových hráčů

Fajn, tady musíte přestat být líní a plaší. Pokud pracujete v kanceláři, vezměte si herní příručky do práce a nechte je na stole. Budete překvapeni, kolik lidí přijde a zeptá se na ně. "Hele, to je Zabte je a seberte jim věci?. To jsem hrával jako malý..." Použijte jejich nostalgii a přimějte je zase si zahrát. To není až zase tolik tvorba nových hráčů jako spíš "znovu narukování".
Porozhlédněte se po svých kolezích a přátelích a zvažte ty se souvisejícími zájmy, nejen se zájmem o roleplaying. Řekněme, že chcete hrát hru zasazenou ve sci-fi vesmíru. Sci-fi knihy a filmy jsou populární. Ten druh lidí, který je má rád, někteří - ne všichni, ale někteří - by si užili i hraní rolí v nich. Každý si v nějakém momentě knihy či filmu představuje sebe, alespoň na okamžik, v pozici postavy. Roleplaying je prostě totéž činěno v délce hodin, ne chvil.
Takže jim vysvětlete, že roleplaying je jen představování sebe sama jako postavy déle a že pravidla jsou jen jakýsi rámec toho všeho. Pokud stále neví, která bije, zmiňte gamebooky. Pokud jdete do pravých dveří, otočte na stranu 57. Což pokračuje až dokud nejste zabiti nebo nedosáhnete konce. Roleplaying je podobný, ale s krátkou odpovědí namísto výběru z možností. Konec konců roleplaying je prostě lajdácky organizované posezení u stolu a vyprávění historek. Tohle lidé dělají v barech, kavárnách a na večírcích už staletí.
Samozřejmě, někteří lidé řeknou, "ale roleplaying je hra. To je pro děti." Ano, hry jsou pro děti - hry jako fotbal, hokej a košíková a monopoly a šachy a scrabble. Dospělí všechny tyhle hry hrají také. Ano, je to intoušský koníček.
Ale proč se kvůli tomu stydět? Pamatuji si, že žena jednoho hráče říkala: "všichni jeho staří přátelé jdou v pátek večer ven na striptýz, utratí stovky dolarů, koukají na jiné ženy a přijdou domů opilí. Můj manžel jde ven, posedí, pokecá s přáteli, utratí deset dolarů a přijde domů šťastný a střízlivý. Jsem ráda, že je intouš!"
Další věc, kterou byste měli mít na mysli je, že ostatní hráči jsou jako vy - mají jiné zájmy, k hraní se nějak vztahující. Takže ve vašem městě není třeba žádná skupina hrající papírové D&D (například). Ale možná existuje yahoo group list hráčů Vampire LARPu se 13ti členy. Kontaktujte je - existuje naděje, že 3 až 4 z nich hrají také papírové hry a z těchto 3 nebo čtyř alespoň jeden by se k vaší D&D hře přidal. To samé platí pro fankluby Pána Prstenů a tak dále. Jedno zvláště bohaté místo pro rekrutování roleplayerů je mezi hráči počítačových her - mnoho lidí hraje počítačové RPG nebo strategie a ráda by si zahrála s jinými lidmi; používají stroje, protože na žádné nenarazili.

Jste-li odvážní...

Pak můžete pokecat s neznámými lidmi a nebo lidmi na večírcích o svém koníčku. Intouši jsou všude, kam se podíváte. Jednoho dne jsem byl ve zvláštním městě a moje přítelkyně mířila pryč na nákupy šatstva s kamarádkou. To mně nelákalo, tak jsem si řekl, že obejdu pár jiných obchodů. Ale neměl jsem tušení, kde jsou nějaké herní obchody ani zlaté stránky. Stál jsem tam na rohu ulice a přemýšlel jak je najít a pak jsem si vzpomněl na "holuba z buše".
V suché pouštní Austrálii se může stát, že se ztratíte v divočině a potřebujete najít vodu. Jedna z věcí, kterou můžete udělat, je sledovat někoho, kdo ví, kde je - "holuba z buše". Každá oblast má svůj vlastní druh - může to být určitý pták, ale i typ stromu nebo svažování půdy - ale vždycky někdo ví, kde je voda, stačí ho sledovat.
Tak jsem si říkal, kdo je "holub z buše" pro hry v téhle končině? No, kdo hraje nejvíc? Univerzitní studenti. Kde je najít? Z univerzity se v době oběda vytratili do nějakých rychlých občerstvení. Tak jsem šel do ulice ležící mezi univerzitou a hlavním pásem oblasti obchodů. Během pěti minut jsem spatřil svého "holuba z buše" - týpek asi dvacet let, na sobě ošuntělé džíny, sportovní boty a černé tričko s kabátem přehozeným přes rameno (ten den bylo docela horko), malým batůžkem, neoholený, vlasy do ohonu. Ne všichni hráči vypadají samozřejmě takhle - ale většina lidí, co takhle vypadá, jsou hráči! Tak jsem ho sledoval.
Vydal se úzkou uličkou mezi dvěma velkými budovami a vešel do obchodu s komixy. Blízko, ale ne zcela. Zeptal jsem se v obchodě s komixy, jestli znají nějaké obchody s hrami - ukázalo se, že jediný, který ve městě byl, nedávno zavřel. Moje metoda byla správná, ale neměl jsem štěstí. Obrátil jsme se na mladého chlápka. "Promiň člověče, nejsi náhodou roleplayer?" Zatvářil se překvapeně, řekl "jó" a pak se vrátil ke čtení X-Mena. Mohl jsem s ním dát řeč, ale byl jsem ve městě jen na den či dva, tak jsem neměl urgentní potřebu hrát.
Nicméně obecně nedoporučuji nikomu sledovat geeky úzkými uličkami. Chci říct, snadno se vyděsí, stejně jako byste se vyděsili vy, kdybyste měli bicepsy velikosti tužky. Ale ukazuje se, že hráči jsou všude, když víte, kam se podívat.

Znamení Geekovství

Jak poznáte spolu-geeka? No, jak již bylo řečeno výše, herní geeci mají společné zájmy - sci-fi příběhy, wargaming atd. Ne každý, kdo má rád Buffy, je herní geek, ale mají-li doma každou epizodu, pár plakátu, malé akční figurky a knížku Ze zákulisí, pak je sakra dobrá šance, že jsou to též herní geeci.
To je totiž známkou geekovství - přehršel nadšení. Jste-li na večírku a je tam osoba, který bude mluvit s každým a to nadšeně a možná o trochu déle, než druhého dané téma zajímá, pak je buď opilá nebo je to geek. Přehršel nadšení - to je znak geekovství. Když to uvidíte, zeptejte se jich na jejich záliby a odhalte svou vlastní v hraní. Nejsou-li dosud herním geekem, možná by se jedním chtěli stát.

Vytrvejte

Hledáte-li herní skupinu, rozhodněte se, v jaký čas byste chtěli hrát a dokud skupinu nenajdete, používejte daný čas pro její hledání. Takže když chcete hrát každou neděli odpoledne od jedné do sedmi večer, vyplňte nedělní odpoledne od jedné do sedmi hledáním skupiny. Pak na to po zbytek týdne zapomeňte. Soustředění snahy do pravidelné doby přináší lepší výsledky. A přestávka mezí tím vám dovolí odpočinout si a přijít s novými nápady a nadšením. Jen planě surfovat den co den po internetu a dávat inzeráty tu a tam, když se vám to zdá příhodné, znamená dělat velmi málo. Takže zvolte si svůj herní čas a dokud se nestane herním časem, udělejte z něj hledací čas.
< Získání skupiny >
Úvod Minimální standard
Napsal Alnag 12.06.2007
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 38 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.14007186889648 secREMOTE_IP: 54.145.82.104