[Osobnost] RPG Pundit: Kontroverzní kritik

Obsah článku:
- MĚL BYSTE ZKUSIT CHIVITO, křičí.
-JE TO VELMI TYPICKÉ URUGUAYSKÉ JÍDLO.
Jídlo je podáno, podezřívavě se nakláním dopředu.
Co to je? Zkoumám. Vypadá to skoro jako zelenina.
TAKY, ŽE JE! SKUTEČNĚ JI TADY SERVÍRUJÍ!
Jelikož jsem nic takového v měsíci stráveném na hovězím neviděl, hladově se cpu ve snaze zaplavit tělo toužící po vitamínech a minerálech. Chod sestává z plátku hovězího (přirozeně) na vrchu sendviče, s trochou sýra. Jsou tu vajíčka, slanina, zelenina a chutný dresink. Trochu jako hamburger. Záhadný má pravdu, je to dobré.
Když jsem řekl svým přátelům na Norském RPG fóru, že sem jedu, tamní nadšenec the Forge se mne zeptal, co od rozhovoru čekám, "krom záplavy dýmkového kouře a nenávisti."
Punditův blog, The UruguayanGamer, má 1200 návštěv denně z míst tak odlišných jako je Nigerie, Rusko nebo Německo. Je publikován takřka denně od roku 2005. Zde RPGpundit, mimo jiná témata, jako je kouření dýmky, Hugo Chavez a líná call centra v Uruguaských státních monopolních podnicích, chrlí svou nenávist k the Forge. To je online skupina týpků, kteří strávili minulé desetiletí rozpracováváním RPG teorie a rozšiřujíc řady indie her plnými hrstmi. Co má tenhle týpek za problém?
-Jsou to svině," křikne.
-Tohle jsou lidé, kteří používají RPG jako výmluvu k ospravedlnění své nedostižnosti, geniality nebo domnělého uměleckého významu. Nehrají RPG, protože je to zábava, ale protože je to jejich představa elitářské činnosti. Už od dob Vampire: The Masquerade počátkem 90.let si někteří pohrávají s představou, že mají hry na životní příběhy nějakou uměleckou podstatu. Na začátku tohoto století přišel Ron Edwards a prohlásil, že je to věda. Tohle jsou namyšlené svině, které se cítí ohroženy lidmi, kteří neuznávají jejich génia."
Takže nesouhlasíte s tím, že některá herní sezení, která hrajeme, mohou mít nějaké vyšší estetické nebo intelektuální kvality? Nejenže nemám problém s tím, jestli chce někdo hledět na rpgčka jako na uměleckou formu. V Norsku a Skandinávských zemích je to také politicky užitečné, protože pokud jsou takto uznány, je možné získat na ně dotace od státu.
-Tak pokud jim chcete říkat umělecká forma, abyste získali peníze od státu, tak gratuluji. Neříkám, že sezení rpgček nemohou být krásné nebo hluboké zkušenosti. V tomto smyslu může být spousta blbostí nazývána uměním. Ale není to umění ve smyslu skutečné klasické umělecké formy, křičí na mne v odpověď, zatímco se futruje chivitem.
Přemýšlím nad faktem, že náš rozpor běží podle týchž hranic jako ty, které se odehrávají v norských LARP- a RPG-komunitách posledních pět let. Dumám, kolik diskusí zrcadlících tuto se na zemi urodilo. A teď jsme tady, v centru Montevidea, Nor a Kanaďan. Na rozdíl od většiny pomlouvačů "rpgček jako umění" však tento týpek je schopen poskládat úplnou větu, což z něj činí výzvu.
-Četl jsem většinu her z the Forge, ale nehrál jsem je. Jedna z jejich kritik spočívá v tom, že abyste pochopili, jak fungují, musíte si je zahrát. Nesouhlasím. Nemusím strkat ruku do kyseliny sírové, abych věděl, že by se mi to nelíbilo. Dodává.
-Pár jsem jich hrál. Některé fungují docela fajn, mumlám slabě, vejce v koutku úst.
-Ano? Týpek se zakloní v křesle a vyšle ke mně vědoucí úsměv.
-Kterépak?
-No, hm, hrál jsem Dogs in the Vineyard. To bylo ok, ale bylo řečeno, že jsem to uchopil ze špatného úhlu a hrál to ponořen do postavy, protože se to ve skutečnosti má hrát z toho úhlu pohledu, že vím, že jsem to já jako hráč, kdo je morálně zodpovědný za akce mé postavy. Zatímco stále hraju postavu. Nebo tak nějak.
Jenom na mne civí. Zvažuju možné únikové trasy.
-No a pak, to, Sorcerera, ale ten nám nějak nefungoval... a ani Capes, nebo Under the Bed, když jsme je zkusili, ale bylo mi řečeno, že můžou být fakt dobré a to samé platí pro My Life with Master. Myslím, že jsme se docela bavili u Nicotine Girls.
Trochu se potím.
-Shock fakt nefungoval, ale to bylo proto, že jsme hráli bez errata správných pravidel... hm... PRIME TIME, křiknu.
- Prime Time Adventures fungují. Užili jsme s nimi fantastickou kampaň.
Nakloní se dopředu a zašklebí se.
-To není zrovna úžasný souhrn, že ne?
Loupnu okem po noži, ale začne zase mlet pantem, a nezdá se, že by připravoval fyzický útok.
-I já mám Forge hru, kterou mám rád; octaNe. Je to cool, bizarní postapokalyptická hra, kde se hráči prohání v našlápnutých náklaďácích po třetí světové válce se všemi těmi surreálnými věcmi, dějícími se okolo. Narozdíl od jiných Forge her však tam máte širokou paletu věcí, které můžete podnikat.
-Pokud hrajete se špatným GMem, bude hra stát za houby i kdyby pravidla byla skvělá. Některá rpgčka se prakticky nikdy nehrají tak, jak jsou napsaná, což je výborný způsob, jakým hráči vzkazují designérům, aby si trhnuli nohou. Nikdy jsem neviděl hru Vampire: The Masquerade vedenou tak, jak si to představoval Mark Rein*Hagen: lidé přemítající nad ztrátou lidskosti. Místo toho ji lidé používají jako příležitosti k tomu být ti krásní, temní, v kůži odění uzinu třímající superhrdinové. Což je super!
< rozhovor, část I >
Úvod rozhovor, část II
Zdroj: Imagonem
Napsal Alnag 03.03.2008
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 60 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.3072030544281 secREMOTE_IP: 3.236.225.157