Zákon a Instrukce

Před Pohromou byli Rytíři ze Solamnie (dále také Řád rytířů ze Solamnie, nebo Solamnijští rytíři) největším rytířským řádem na Ansalonu. Mezi Pohromou a Válkou kopí bylo rytířům lidmi spíláno a lidé řádem pohrdali pro jeho neschopnost nebo neochotu bojovat s Pohromou. Po Válce kopí obnovil řád svůj status. Rytíři předělali svoji Instrukci, doplnili své řady a dospěli zatím ke své jediné porážce při Létě chaosu na Věži Nejvyššího kněze. Ve Věku smrtelných musí poražené rytířstvo opět povstat a ochraňovat lid před Velkými draky.

Vznik a historie

Rytíři ze Solamnie vznikli v roce 2225PC (před Pohromou) během Věku práva, tedy téměř tři tisíciletí před Válkou kopí. Rytířský řád povstal z ruin dekadentní Ergotské říše.Velitel Ergotské palácové gardy Vinas Solamnus vyrazil z hlavního města Daltigotu, aby potlačil povstání na severovýchodu. Když přijel do oblasti povstání, zjistil, že povstání je zcela oprávněné, neboť lidé museli dřít kvůli tyranským daním a právům v říši.Solamnus shromáždil svou legii, ve vášnivé řeči popsal říšskou krutost a oznámil svůj plán bojovat za práva lidu. Slíbil také všem vojákům, loajálním Ergotskému trůnu, bezpečný návrat až do hlavního města, ale vojáci pohnuti bídou lidu povětšinou zůstali, riskujíce tak smrt, nebo exil. Uprostřed kruté zimy Vinas Solamnus shromáždil své rytíře a místní spřátelené šlechtice a zahájil sérii smělých nájezdů, které začaly být nazývány Válkou ledových slz.Povstalecká armáda tvrdošíjně bojovala, až se jí povedlo zahnat císařské legie zpět do bran Daltigotu, kde Vinas Solamnus zahájil obléhání města. Jeho vojsko provedlo mnoho diverzních útoků uvnitř městských zdí. I díky nim město po dvou měsících padlo. Povstání mezi obyvateli města donutilo císaře vyjednávat o míru. Nakonec to nebyly armády, ale obyvatelstvo, kdo přinesl nezávislost do severovýchodního Ergotu. Lid z Hyla až po Chalkistské hory zvolil Solamna za vládce a pojmenoval své království Solamnií na jeho počest.Během tohoto věku nicméně království nemělo velkou moc, jméno Solamnie však bylo synonymem cti, bezúhonosti a oddanosti. V roce 2225 PC pánové ze Severních končin (Northern Reaches) naléhavě prosili Solamna o pomoc. I oni se chtěli zbavit tyranie Ergotského impéria a přáli se připojit se k Solamnii. Přestože Vinas chtěl souhlasit s jejich prosbou, věděl, že tento úkol je nemožný. Ideály a zvyky obou národů se totiž velmi lišily. Král Solamnus tedy započal svůj Úkol cti, aby nalezl odpovědi na otázky vznikající v souuvislosti s tímto problémem. Zanechal své nejdůvěryhodnější Poručíky hlídat Solamnii a vydal se do divočiny. Mnoho příběhů vypráví, jak Takhisis, Temná královna, provedla řady tajných spiknutí, aby zničila Solamnii během nepřítomnosti svého vládce. Vinasovi poručíci se však dobře učili od svého krále a velitele a zničili každé spiknutí.Mezitím po mnoha týdnech cesty divočinou a mnoha přestálých útrapách přistál Solamnus na ostrově Sankrist. Zraněný a nachlazený vydal se Solamnus opět do divočiny. Nalezl holinu, kde stál kámen z černého granitu. Zde se postil a modlil k bohům dobra. Po několika dnech k němu sestoupili tři bohové – Dračí paladin, Kiri – Jolith a Habbakuk. InstruovalI Vinase, aby založil rytířský řád, který by přetrval po následující generace. Měl vytvořit tři oddělené řády, každý aby udržoval nejvyšší ideály jednoho z této boží trojice. Tito rytíři mohou spojit severní země se Solamnií a udržovat vizi cti a dobra Vinase Solamna.Podle některých legend později Paladin Vinasovi zjevil budoucí pád rytířstva a ujistil Vinase, že rytířstvo bude existovat tak dlouho, jak dlouho bude rytířstva lidu potřeba. Další příběhy pak vypráví, jak tři bohové dobra předali Vinasi Solamnovi velké a tajné vědomosti, jež sepsali na tabulky černého granitu. Tabulky s vědomostmi jsou ale dávno ztraceny, roztroušeny po celém kontinentu.Všechny legendy ale souhlasí s tím, že bohové změnili kámen, u kterého se Solamnus modlil, na pilíř z bílého krystalu. Krystal požehnal a posvětil celou planinu a zapečetil tak dohodu mezi bohem a rytířstvem. Bohové se zavázali svou podporou, dokud rytíři neopustí stezku cti. Solamnus se vrátil a založil tři řády Rytířů ze Solamnie: řád Rytířů koruny, řád Rytířů meče a konečně řád Rytířů růže.

Slavní rytíři

Vinas Solamnus se samozřejmě stal nejznámějším rytířem, tři rytíři mezi jeho následovníky se však taktéž staly legendou. Tito čestní pánové se jmenovali Bedal Ostromeč, Huma Drakomor a Sturm Ostromeč.Bedal Ostromeč sám zadržel hordu pouštních nomádů, když udržel jeden z průsmyků vedoucích do Solamnie. Jeho meč - nazývaný Ostromeč - byl vyroben trpaslíky, jeho čepel nikdy nezrezivěla a nikdy neztratila ostrost. Hrobka Bedala Ostromeče ležela v jižní části Chalkistských hor, její umístění je ale dávno zapomenuto. Legendy vyprávějí, že Bedal Ostromeč povstane a pomůže Solamnii v jejích nejhorších hodinách. O jeho pravnukovi Sturmovi se vyprávělo, že právě on je převtělením duše Bedala Ostromeče.Sturm Ostromeč musel už jako velmi malý opustit s matkou Solamnii a rodný hrad, kde pravděpodobně zemřel rukou lůzy jeho otec. Sturm se s matkou usadil v Útěšíně, kde jeho výchovu převzal Tanis Půlelf a Flint Křesadlo, pozdější Hrdinové kopí. Pět let před začátkem Války kopí se Sturm vydal po stopách otce a získal své dědictví v historické zbroji a v meči - Ostromeči. Během války kopí patřil k hrdinům, kteří získaly Dračí královské jablko z hradu na Ledové stěně z rukou Bílého Dračího velmistra Fael - Thase. Poté byl přes rozpory s panem Derekem z Korunní stráže přijat mezi rytíře. Byl ustanoven Mistrem válečníkem, stejně jako pan Derek a pan Michael Mar-Kenin. Spolu vedly oddíl Solamnijských rytířů k věži Nejvyššího kněze. Při obraně Věže hrdinně zemřel v souboji s Dračím velmistrem Kitiarou Uth-Matar, se kterou měl dříve syna Steela. Život Sturma Ostromeče a jeho hrdinská, ale nesmyslná smrt vedla Velmistra pana Guntara Uth-Wistan k revizi Instrukce. Pouze jeden rytíř však dokázal překonat zakladatele řádu ve všech rytířských ctnostech - Huma Drakomor. To on vedl skupinu hrdinů, kteří zahnaly zlé draky ze Solamnie. Největším spojencem Humy byla stříbrná dračice, která se, ve své humanoidní podobě ženy Gwynneth, tragicky zamilovala do rytíře. Během jejich poslední bitvy během třetí dračí války utržil Huma smrtelné zranění. Někdo říká, že zemřel než dopadl na zem, jiní říkají, že jeho umírání bylo dlouhé a plné bolesti. Smutní bohové povolali bouři, jež bičovala celý Ansalon. Vypráví se, že tato bouře byla nářkem bohů nad osudem a skonem hrdiny. Huma byl pohřben v hrobce tvaru stříbrného draka. Mnozí, kteří v pozdějších letech chtěly vstoupit do řádu, vykonávaly k hrobce pouť. Jak postupem času zlo získávalo nadvládu, cesta k hrobce zarostla a byla ztracena. Brzy se lidé začaly ptát zda Huma Drakomor doopravdy žil, nebo zda byl jen legendou. Místo Humova odpočinku se vytratilo z paměti lidu.Až během Války kopí přivedla sestra Gwynneth zvaná Sylvart D´Argent část Společenstva kopí, aby jim předala znalosti výroby dračích kopí a kov, ze kterého se kopí vyráběla. Společenstvo se chtělo ujistit o tom, že Huma opravdu žil. Otevřely tedy sarkofág, kde mělo ležet tělo Humy Drakomora, sarkofág byl ale prázdný. Vzaly bohové tělo Humy k sobě, mezi hvězdy, nebo Takhisis a její chromatičtí draci ukradly tělo velkého rytíře? Původní příběh vyprávěný elfím minstrelem Quevalenem Sothem je příliš zlomkovitý a nenabízí mnoho odpovědí. Otevření sarkofágu tak jen prohloubilo nejistotu.

Pohroma a rytířstvo

Kněz-král z Istaru si zadal šílený plán zničit Zlo. Porušil tím základy světa - rovnováhu mezi Dobrem, Zlem a Neutralitou. Krynn byl odsouzen ke zkáze. Bohužel bohové nemohli zabránit zkáze Krynnu jinak, než jiným ničením. Shodili horu na hlavní město Istar. Následná devastace změnila tvář Ansalonu a zničila velkou civilizaci.Solamnie, ušetřena nejhoršího, byla zaplavena stvořeními zla. Bestie se vyvalily z podzemí a pustošily zemi. Mnoho rytířů padlo v boji proti jejich největším nočním můrám. Během let takovýchto útoků postupně mizela důvěra obyvatel v Solamnijské rytíře, až nakonec důvěra úplně zmizela. Vedly se řeči, jak rytíři věděli o Pohromě předem a odmítli ji odvrátit. Na těchto povídačkách bylo bohužel zrnko pravdy. Pan Soth, rytíř Růže na Dargaardské pevnosti věděl o přicházející Pohromě, ale neodvrátil ji. Soth počal ztrácet svoji čest v době, kdy se zamiloval do elfské dívky, následovnice Kněze-krále. Soth porušil jak řádové, tak i manželské sliby. Svedl dívku a těhotnou si ji odvedl na Dargaardskou pevnost. Potom pravděpodobně zavraždil svoji lidskou ženu a prohlásil, že její smrt měla přirozenou příčinu. Poté si vzal elfku za svou právoplatnou ženu a svého syna půl-elfa prohlásil za svého právoplatného dědice.Elfka objevila Sothův zlý čin, modlila se k bohům s prosbou o vykoupení. Jako odpověď na její modlitbu, zjevili ji bohové přicházející Pohromu. Pohromu může pan Soth zastavit jen vydá-li se do Istaru a zasvětí svůj život zastavení Kněze-krále. Soth, který chtěl znovu získat svoji čest i za cenu ztráty svého života, vyjel se svými rytíři do Istaru. Na cestě potkal skupinu elfských kněžek. Ty mu vyhrožovaly prozrazením jeho cizoložství a vraždy. Řekly taktéž panu Sothovi o údajné nevěře jeho elfské ženy. Zoufale se snažíc ubránit své tajemství a rozčílený nevěrou jeho ženy se Soth odvrátil od svého úkolu. Hořící hora dopadla a pohřbila pyšný Istar. Soth dojel do Dargaardské pevnosti v době, kdy jeho žena a syn již umírali v plamenech, které pohltily pevnost. Soth jim ale nepomohl. Přešel ke svému hořícímu trůnu a posadil se. Trůn se stal jeho pohřební hranicí. Oheň zabil nevinné, elfskou ženu i jejího syna, vinné jejich smrtí však pouze proměnil. Soth se stal nemrtvým rytířem, jeho rytíři se proměnili v kostlivé válečníky a kněžky se staly prokletými vílami banší na věky kroužícími okolo trůnu a pronikavým hlasem zjevujíc Sothovi, rytíři Černé růže, jeho zločiny a hříchy.Takovéto nečestné činy zničily jméno rytířstva v době, kdy ho rytíři nejvíce potřebovali. Velmi brzy se Zákon a Instrukce staly obětí posměšků. Slova se vyvinula až v nenávist. Rytíři byly zabíjeni, jejich hrady byly přepadávány a obsazovány, jejich rodiny byly masakrovány nebo vyháněny do exilu.Staletí hrdinství se změnilo do let panické nenávisti. Solamnijští rytíři zmizeli z dohledu. Někteří opustili stezky cti a začali pracovat v utajení, jiní projížděli zemí pod jinými jmény pokračujíc v boji proti zlu. Jiní, kteří nemohli přijmout práci v ilegalitě, opustili Solamnii a usadili se na Sankristu. Tak tomu bylo až do doby Války kopí. Pak rytíři znovu vyjeli osvobodit Solamnii. Vše začalo sněmem na Bělokameni. Pak rytíři hrdinně bránili věž Nejvyššího kněze, aby nakonec pod vedením Zlatého generála Laurany Lauralanthalasy a prvního velmistra od Pohromy pana Gunthara Uth-Wistan, osvobodili Solamnii a přinutili dračí armády kapitulovat. Vítězství to bylo velmi drahé a krvavé.Po skončení Války kopí vstoupilo do řad rytířstva množství mladých mužů. Většina jich ale padla během války Modré dámy v roce 358. Rytíři odrazili útok Modré dračí armády a nemrtvých rytířů pana Sotha na Palantas. Z této události se již rytíři nikdy nevzpamatovali. Rytířstvo sice vstalo jako fénix z popela, ale své slávy a moci, jakou mělo před pohromou, již nikdy nedosáhlo.Pan Guntar předělal celou Instrukci a zjednodušil ji pro potřeby novodobého rytířstva. Po smrti pana Guntara byl zvolen Velmistrem pan Liam Ehrling. Rytířstvo se dostalo ke své první porážce na válečném poli. V posledním roce čtvrtého věku byly poraženi Temnými rytíři Takhisis, když opětovně bránili Solamnii před dračími hordami pana Ariakana. Výkvět rytířstva v čele s Čestným rytířem Tanisem Půlelfem padl na věži Nejvyššího kněze. Pár přeživších bylo na Věži uvězněno. Ti později padli během bitvy v Trhlině, když spolu s talonem dračích jezdců rytířů Takhisis pod vedením Steela Uth-Matar Ostromeče vzdorovali vojskům Otce všeho a ničeho - Chaose. (pozn. překladatele - v českém překladu Draci letního žáru,nevím proč bylo jeho křestní jméno Steel přeloženo jako Ocel – copak Sturma překládali jako Bouře Ostromeč) Sever Solamnie upadl pod nadvládu rytířů Takhisis a to až do doby, než ji velký drak Khellendros, nechvalně známý jako Mráček prohlásil za své království. Zbytek znovu vybudovaného rytířstva opět vstoupil do ilegality, nebo se vrátil zpět na ostrov Sankrist, nyní přejmenovaný na Guntar.

ORGANIZACE A VELENÍ

Organizace Řádu
Řád rytířů ze Solamnie se skládá ze třech oddělených řádů - Řád rytířů Koruny, Meče a Růže. O jednotlivých řádech se zmíním později, nyní proberu organizaci řádu.Na nejnižší úrovni jsou rytíři organizováni do malých jednotek známých jako komendy (pozn. překladatele - v originále jako circle, myslím, že název Komenda je odpovídající). Každý rytíř náleží do jednotlivých komend, od prostého panoše, až po ty nejvyšší rytíře. Typická komenda se skládá z rytířů žijících v určité oblasti nebo městě. Komenda má většinou 40 - 80 členů v závislosti na množství obyvatel jednotlivých oblastí. Největší je tajná komenda v Palantasu, pracující v ilegalitě.Rytířské hodnosti a úřady
Úřady uvnitř rytířstva jsou rozdělovány volbou mezi Hodnostáře, kteří jsou sice respektováni, ale nemají žádná zvláštní práva kromě těch přímo vyplývajících z jejich úřadů. Například Velitel komendy, tedy rytíř Senior (hodnost pravděpodobně rovná komturovi) je mistrem pro svoji komendu, ale podléhá velení starších a zkušenějších rytířům v závislosti na výši hodností.Výjimkou jsou pouze Velcí rytíři a samozřejmě Velmistr. Tito rytíři jsou voleni doživotně a převyšují všechny ostatní. Samozřejmě pouze Rytíř Senior může dosáhnout těchto vysokých hodností. (pozn. překladatele - název Nejvyšší kněz -High Cleric- a Nejvyšší soudce -High Justice- přejímám z původních překladu pana Doležala - já preferuji spíše hodnosti nazývané podobně jako mezi řádem německých rytířů - tedy Velcí rytíři. Přeci jenom další hodnost Velký válečník - High Warrior- zní lépe než Nejvyšší válečník. Dále v textu budu používat název Velcí rytíři. Je to tedy stejná hodnost jako Nejvyšší rytíři)Rytíř Senior
Všichni členové jednotlivých komend podléhají rytířovi Seniorovi. Čím větší je komenda, tím větší je reputace rytíře Seniora. Tento hodnostář má jednoho asistenta na každých deset rytířů pod svým velením. Záležitosti komendy řeší kapitula sestávající z rytíře Seniora zastupujícího svůj vlastní řád a z jednoho člena z obou dalších řádů. Pokud volený reprezentant řádu není přítomen, nebo řád nemá zastoupení, nahrazuje ho rytíř z nejvyšší hodností.Velcí rytíři
Po většinu historie byli Rytíři ze Solamnie řízeni trojicí vysokých důstojníků zvaných Velcí rytíři. Velký válečník je mistrem Řádu Koruny, Velký kněz je mistrem Řádu meče a Velký soudce je mistrem Řádu růže. Velcí rytíři jsou nejprve na svou hodnost navrženi. Pak v jejich vlastním řádu proběhne volba. V souladu s Instrukcí může být vždy do funkce ve svém řádu zvolen jen jeden rytíř. Velký rytíř musí být zvolen bez jakéhokoliv vměšování z ostatních dvou řádu. Po Válce kopí byly zvoleni:Velký válečník sir Michael Jeofrey
Velký kněz sir Kanthar Uth Machan
Velký soudce sir Gunthar Uth WistanPan Gunthar Uth Wistan byl později poprvé od Pohromy zvolen Velmistrem řádu. Po jeho smrti byl zvolen pan Liam Ehrling. Jména současných Velkých rytířů se mi bohužel nepovedlo zjistit.

Váleční velitelé

Mírová organizace rytířstva je schopna zajistit většinu každodenních záležitostí nebo diplomatických jednání. Během válečných operací je ale potřeba dalších velitelských kapacit.Když skupina rytířstva vyjíždí do bitvy nebo do boje, je vedena Mistrem válečníkem. Tento vysoce postavený rytíř je odpovědný za výběr bojových plánů, taktiku a řízení boje. Mistr válečník je vybírán rytířskou radou složenou z představitelů jednotlivých komend podílejících se na složení jednotky. Může být také určen Velkými rytíři, nebo samozřejmě samotným Velmistrem. Mistr válečník je taktéž volen pokud je plánováno nějaké větší tažení a ten převezme velení vojska. Sturm, pán z Ostromeče, byl jmenován Mistrem válečníkem na Věži Velkého kněze (nebo podle jiných překladatelů Věž Nejvyššího kněze) během Války kopí. Mistr válečník taktéž velí jednotlivým kasárna, nebo opevněným sídlům, které jsou v držení rytířstva. Tento rytíř také většinou bývá velitelem místní komendy. Jako příklad sir Tomáš z Telgaardu a Tanis Půl-Elf byli Mistři válečníci na Věži Velkého kněze během Léta Chaose. VelmistrHodnost Velmistra je nejvyšší hodností v řádu. Velmistr je nadřízen Velkým rytířům, všem ostatním rytířům a osobně velí Generální kapitule svolávané k Bělokameni na ostrově Sankrist (po smrti lorda Guntara Uth-Wistan přejmenován na ostrov Guntar). Pouze velcí rytíři mohou být nominováni na tuto hodnost a pouze část z rytířů všech řádů může Velmistra volit. Každá komenda pošle k volbě Velmistra pouze dva členy. Volby se musí zúčastnit zástupci z více jak sedmdesáti procent všech komend, jinak nemůže volba proběhnout.Hodnost Velmistra zůstala dlouho opuštěná. Od Pohromy až do roku 353AC. Mnoho komend bylo zničeno nebo nemohlo poslat svého zástupce k volbě z důvodu mnoha útoků proti řádu. Bohužel tyto neexistující a nefungující komendy byly stále vedeny ve stavu rytířstva a v souladu s Instrukcí musely zaslat své oficiální zastoupení na volbě. Toho nebylo nikdy dosaženo a to až do doby, kdy se někteří rytíři v čele s lordem Guntarem Uth-Wistan rozhodli přepracovat Instrukci a přizpůsobit jí současnému stavu řádu a době. Plný titul velmistra zní: Lord Rytířů, Jeho Excelence (například Lord Gunthar Uth-Wistan, XCV ) Velmistr Řádu Rytířů ze Solamnie, (Vévoda ze Sankristu)Rytířské hodnosti
Hodnosti rytířů závisí na tom, v jakém řádu slouží, přičemž rytíř Růže má vždy vyšší hodnostní postavení než rytíř Meče a ten je na tom lépe, než rytíř Koruny. Vyjímkou jsou pouze Velcí rytíři.Někteří starší rytíři nazývaní lordi (lord Válečník, lord Kněz a Lord Soudce) taktéž převyšují hodnostně ostatní, pokud pocházejí z převládajícího řádu. Pochopil bych to asi takto: skupina rytířů se skládá z deseti rytířů Koruny, patnácti rytířů Meče a pěti rytířů Růže. Mezi rytíři Koruny je lord Kněz. Této skupině pak velí lord Kněz, i kdyby byl mezi rytíři Růže Mistr SoudceNejprve hodnosti v češtině tak, jak jsem je s nejlepším svědomím přeložil, a potom v originále.L1 Panoš Koruny L2 Obránce Koruny L3 Rytíř Koruny Novic Mečů L4 Žezlový rytíř Rytíř Mečů Novic Růží L5 Štítový rytíř Rytíř čepelí Rytíř slz L6 Štít Koruny Kněz - rytíř Rytíř mysli L7 lord Štítů Opat Mečů Rytíř srdce L8 lord Koruny Starší Mečů Rytíř Růží L9 Mistr Válečník Mistr Mečů Ochránce Růží L10 lord Válečník lord Mečů Mistr Růží L11 Velký Válečník (Nejvyšší Válečník) Mistr Kněz Arcirytíř L12 lord Kněz lord Růží L13 Velký Kněz (Nejvyšší Kněz) Mistr Soudce L14 Lord Soudce L15 Velký Soudce VelmistrL1 Squire of Crown L2 Defender of Crown L3 Knight of Crown Novice of Swords L4 Scepter Knight Knight of Swords Novice of Roses L5 Shield Knight Blade Knight Knight of Tears L6 Shield of Crown Knight Clerist Knight of Mind L7 Lord of Shields Abbot of Swords Knight of Heart L8 Lord of Crown Elder of Swords Knight of Roses L9 Master Warrior Master of Swords Keeper of Roses L10 Lord Warrior Lord of Swords Master of Roses L11 High Warrior Master Clerist Archknight L12 Lord Clerist Lord of Roses L13 High Clerist Master of Justice L14 Lord of Justice L15 High Justice Grand Master Kapitula Rytířů
Rytíři mohou svolat kapitulu z mnoha důvodů, při přezkušování žadatelů o vstup do rytířstva , při povyšování v jednotlivých řádech, nebo při jednání o otázkách cti. Členem ustanovené kapituly musí být alespoň jeden rytíř - Mistr (Mistr Válečník, Mistr Mečů, Mistr Růží) a rytíř - Senior místní komendy (nebo jeho zástupce) a dva další rytíři.Generální kapitula
Velmistr společně s třemi Velkými rytíři sestavují Velkou radu, která řídí záležitosti Rytířstva a vydává rozhodnutí o organizaci.Vrchní velení
Vrchní velení, určené Velkou radou dohlíží na výkon služby Válečných velitelů. Vysoce postavení rytíři Vrchního velení se ve vojenských záležitostech zodpovídají pouze Velké radě.Instrukce a zákon
Po více jak 15 století žijí rytíři podle dvou kodexů: Instrukce a Zákona. Zákon je jednoduchý, tvoří ho jedna věta: "Est Sularus Oth Mithas", tedy "Má čest je můj život".Celá Instrukce sepsaná Vinasem a jeho následovníky se skládala ze třiceti sedmi obrovských svazků. Během Války kopí rytíři zapomněli na duch Instrukce a přijímali ji jen jako nudnou sbírku zákonů. V čase obrovských ztrát však pochopili, že čest leží v každém srdci rytíře a ne ve sbírce zaprášených knih. Právě oběť Sturma, pána z Ostromeče vedla k pozdější revizi, o které jsem se již zmínil. Ačkoliv všichni rytíři tří řádů uctívají Instrukci jako definici cti, každý z řádů se věnuje jednotlivým aspektům Instrukce.Přepracování Instrukce
Rytíři ze Solamnie se řídí Instrukcí - kodexem rytířského chování. Instrukce, sepsaná Vinasem Solamnem a jeho následovníky, slouží jako zákoník i jako soubor pravidel chování rytíře. Týká se každé maličkosti, se kterou se rytíř během své služby v rytířstvu může setkat, a přesně určuje hierarchii rytířstva. Během dlouhých staletí rozsáhlost Instrukce rostla, jak nové a nové generace rytířů přidávaly nové poznatky.V době Pohromy se Instrukce skládala z třiceti sedmi svazků o tři sta stránkách. Žádná osoba nebyla schopna pochopit a seznámit se s celou Instrukcí.Po skončení Války kopí (v roce 353 AC) začala skupina rytířů jmenovaná Velmistrem panem Guntarem Uth – Wistan přepracovávat celou Instrukci. Rytíři začali probírat a zhušťovat příliš rozsáhlé sekce, které zabíraly nedůležité a vedlejší záležitosti, jako uhlazené vystupování a způsob řeči, protokoly o vedlejších úkolech atd. (např. pravidlo o správném usedání na koně a jízdě na něm zabralo padesát sedm stran).Cílem pana Guntara bylo, aby se rytíři snažili napodobit zakladatele řádu a ne aby následovali zastaralý soubor pravidel. Nový Velmistr začal dělat změny v rytířstvu dříve, než byl celý jeho projekt přepracování Instrukce dokončen. V roce 382 AC přijal první dva rytíře, kteří rodem nepocházely ze Solamnie (Jednalo se o Sturma a Tanina Majere, syny Hrdinů kopí Tiky a Karamona Majerových). Podle staré Instrukce tento precedens nebyl možný z důvodu nejasných termínů v přijímání nových členů.Bohužel se pan Guntar Uth - Wistan nedožil dokončení své reformy rytířstva. Krátce po jeho odchodu na odpočinek odhalil jeho chráněnec sir Liam Ehrling novou Instrukci a byl zvolen Velmistrem. Prvním právoplatně zvoleným Velmistrem od Pohromy (pan Guntar byl zvolen v době, kdy rytířstvo nemělo plné stavy).

Instrukce rytířů řádu Koruny

Čest pro rytíře řádu Koruny začíná oddaností a poslušností. V prvé řadě jsou rytíři oddáni Habbakukovi, dále pak představenému a všem bohům Dobra. Přestože bohové odešli, udržují rytíři víru ve Staré bohy, hlavně pak víru ve tři zakladatele řádu. Pokud se bohové vrátí, čest rytířům přikazuje, aby smrtelníci i nadále nabízeli svá díkuvzdání za jejich dary a nadále zůstávali věrní jejich odkazu.Řád rytířů Koruny je také poslušen pomoci všem utlačovaným, kteří trpí pod jařmem zla a všem panovníkům, schváleným dekretem Velké rady, jež jsou hodny ochrany a oddanosti řádu. Seznam schválených panovníků je nazýván Soupisem Oddanosti.Poslušnost je odrazem oddanosti. Rytíř Koruny musí být bezpodmínečně oddán těm, kteří jsou uvedeni na Soupisu Oddanosti. Po druhé pohromě vydal řád Instrukci vedoucí k rozpoznání vládců hodných cti uvedením na Soupis Oddanosti. Rytíř těmto vládcům není bezvýhradně poslušen, ale přísahá jim věrnost.Odpovědnost rytíře obsahuje odvádění příjmu ze statků, pomáhání ostatním rytířům a službu národům uvedeným na Soupisu Oddanosti.Instrukce rytířů řádu Meče
Rytíři Meče jednají jako šampióni bohů dobra, splňují ty nejčistší ideály hrdinství, odvahy a duševna. Hrdinství řád definuje jako sebeobětavý boj hájící dobro. Hrdinství zahrnuje pomáhat slabým, obohacovat chudé, osvobozovat utlačované a zotročené, ospravedlňovat falešně obviněné, zastupovat v boji bezbranné, pomáhat ostatním rytířům, atd.Odvaha znamená být připraven zemřít se ctí v boji za dobro, postavit se zlu beze strachu, bránit čest rytířstva nebo druha, a ochraňovat slabé a bezbranné. Silný duch je pramen, ze kterého rytíř čerpá hrdinství a odvahu. Rytíři Meče nesmí hromadit bohatství - veškeré bohatství předají rytířstvu (mimo peněz nutných k zabezpečení života a popř. budoucí stavbě tvrze). Denně musí vzdávat hold Kiri - Jolithovi a bohům Dobra. V boji vyhledávají protivníky, kteří se oddali zlu. Rytíři řádu Meče nikdy nesmí zneužít svého postavení pro nesprávné příčiny.Podle staré Instrukce rytíř nikdy nesměl opustit boj se zlým protivníkem, nehledě na jeho sílu. Revidovaná Instrukce nyní určuje hodnotu opatrnosti a povoluje přežití rytíře, aby mohl pokračovat v boji proti Zlu další den.Instrukce rytířů řádu Růže
Řád Růže definuje, že čest je řízena Právem a Moudrostí. Čest je oddanost přísaze bránit stezky Dobra. Čestnými činy je obětování sebe sama za záchranu ostatních (kapitulace, nebo smlouva se zlým nepřítelem se nepřijímá), bránění rytířstva až do smrti, ochrana životů přátel a život v souladu s Přísahou.Podle revidované přísahy moudrost říká. "je možno přežít, aby mohl nadále býti veden boj za větší dobro". Kapitulace pak může vést k útěku nebo jednání, díky kterému potom můžeme dosáhnout většího Dobra.Právo je srdcem Instrukce a duše rytířů Růže. Vykonávání práva na komkoliv - monstru, osobě či bohu - je čest rytířů Růže. Stejně jako řád paladinů i rytíři Růže nesmí shromažďovat bohatství, musejí šířit vůli a vliv Dračího paladina a ostatních bohů Dobré strany Pantheonu. Moudrostí určuje rytíř zda je či není v právu a zda pro právo pracuje.