Starověký katapult

Nasazení katapultů v boji

Jakmile Maxim spatřil prach zvířený stovkami nohou, zvedl ruku: "Připravte katapulty ke střelbě!" Jeho muži byli po letech válčení zdatní profesionálové; mohl si proto dovolit čekat s napnutím vřeten katapultů do pohotovostního stavu až těsně před bitvu. Díky tomu jim také jejich stroje ještě pořád tak oddaně sloužily... Postup nepřátelských oddílů zpomalil svah, na jehož vrchu se opevnili jeho muži. Měli je pod sebou jako na dlani. Maxim si spolu se střelmistry už vyhlíželi cíle. Supící muži zatím v klapotu západek dotahovali posledních pár otoček napínacího mechanismu. Když skončili, všichni tři skočili na rám svého stroje a ze všech sil zatáhli za rameno. Jen skupině od Hvízdavého se podařilo rameno oddálit od příčného břevna na víc než prst daleko. Zatímco je Hektion, jejich střelmistr, srdnatě proklínal, bleskově vřeteno dotáhli. Ostatní už navijáky stahovali ramena katapultů až ke značce, kterou jim ukázal jejich střelmistr. "Nabijte koše! Trochu jim pocucháme účesy." Zařval Maxim a spokojeně sledoval, jak do vaků na koncích ramen opatrně vkládají otevřené proutěné koše, naplněné říčními oblázky. Jakmile byl střelmistr s usazením koše spokojen, bez otálení trhl za spouštěcí hák a uvolnil rameno. První koš se s typickým táhlým hvízdáním vznesl obloukem do vzduchu a zamířil k nebesům. Pak se převrátil a na hlavy nešťastných vojáků se snesl smrtící kamenný déšť. Narozdíl od trebuchetu nemohl být katapult nabitý (mít rameno natažené ke střelbě) delší dobu. Obrovský tah udržovaný déle než po nezbytně nutnou dobu totiž velmi záhy znehodnotil provazy ve vřetenu. Taktika použití těchto válečných strojů proto musela být poněkud jiná, než např. u děl, a předurčovalo katapult spíše k obléhacím činnostem nežli práci v poli v souboji armád. Z pozice opravdu účinné polní artilerie katapult vyřazovala i faktická nemožnost rychle měnit směr dopadu jeho střel. Rám katapultu musel být velmi pevný, byl proto hodně těžký. Míření do stran se provádělo natáčením celého stroje, pouze vzdálenost dopadu se dala operativně řídit mírou natažení ramene. Vzhledem k obloukové dráze letu střely pak ani dopad střel z katapultu do formace vojáků nepřítele neměl až tak ničivé následky jako např. přímá střelba z děl.Přesto máme ze starověkých textů doloženo, že římská armáda používala při polních taženích nejen lehké balisty, ale i lehké katapulty. Byly to stroje o váze zhruba jedné a půl tuny, které obsloužila posádka tří mužů a které dokázaly vrhat 4 kg střely na vzdálenost více než 450 metrů. Jestliže se několik desítek těchto strojů soustředilo na bombardování sevřenějších útvarů nepřátel, mělo to na ně dozajista ničivé účinky. Díky malým kolům připevněným k rámu se těmito lehkými katapulty dalo manévrovat dostatečně rychle na to, aby mohly reagovat střelbou i na pohyb pěších jednotek nepřítele.Statické míření katapultů naopak do jisté míry usnadňovalo dlouhodobé ostřelování opevnění nepřítele. Jakmile byl katapult zaměřen, přesnost opakovaného dopadu jeho střel na cíl byl veliká - odchylka se při vzdálenosti několika set metrů měřila na pouhé jednotlivé metry.

Katapulty v d20

Ve standardních pravidlech sice řešeny nejsou, ale v několika příručkách d20 systémů jsem objevil pokusy o implementaci katapultů do pravidel. Nechám se jimi inspirovat někdy příště v článku věnovanému pouze této problematice.