Střípky Mezoameriky: život, to je kukuřice

Obsah článku:

Mexičané

V Mexiku, ať už mluvíme o Aztécích, Toltécích, Tlaxcale, byla tradice bydlení jiná. Zde převládala města v klasickém slova smyslu, ne jen jako obřadní střediska, ale i jako sídliště. Ostatně, tento zvyk se přesunul spolu s částí Toltéků v poklasické době i na Yukatán. Bylo to zapříčiněno zejména větší výnosností půdy (v Teoitihuacanu to bylo 300 obyvatel na čtvereční míli), jinou sociální strukturou (zde bylo obyvatelstvo kontrolováno často vojensky) a také mnohem větší agresivitou tamního obyvatelstva (Aztékové tím byli proslulí i mezi svými), což nutilo jednotlivce hledat úkryt v opevněných centrech.
Ačkoliv v Mayské oblasti není zavlažování a akvadukty věc neznámá, v některých oblastech jsou pořád hlavními zdroji vody a jsou tamními domorodci opečovávány, v mexické náhorní plošině to byl jeden z hlavních činů civilizace. Tamní podmínky tomu skvěle napomáhají, jsou zde krom sladkovodních jezer i jezera slaná a to v těsném sousedství. Obyvatelé této velice úrodné oblasti tak pravidelně byli stihnuti pohromami. Buď přišlo sucho a vodu bylo nutné přivážet, nebo, což bylo běžnější, příliš pršelo, sladkovodní jezera se vylila z břehů a znehodnotila úrodu v podstatné části náhorní plošiny. Tamní obyvatelstvo, pod vládou Aztéků, tak bylo nuceno vybudovat důmyslný systém hrází, jež sloužily jak k získávání soli vysušování slaného jezera, tak i jako obrovské hradby a silnice, spojující města kolem jezer. Díky tomuto mohlo obyvatelstvo růst bez toho, že by se bálo znehodnocení své úrody. Následkem obrovského populačního růstu, zejména v Tenochtitlanu a Tezcocu, byli Aztékové nuceni k dalším pokrokům. Vybudovali obrovské akvadukty z nedalekých i dalekých hor, které dodávaly čistou vodu onomu ohromnému obyvatelstvu.
Dalším důležitým prvkem Aztéckého zemědělství byly Chinampas, vory pokryté zeminou fungující jako plovoucí zahrady. Vznikly nejspíše stabilizací přirozeně se vyskytujících kusů plovoucí zeminy vzniklé velkým propletením kořenů trav a rostlin. Aztékové tento model využili a vytvořili jedno z nejproduktivnějších zemědělství. Vody bylo všude dost, hnojivo brali z bahna ze dna jezera (vyskytuje se zde bakterie, která efektivně rozkládá živočišné látky, dnes využita v čističkách vod) a z lidských výkalů, které ve městě vybírali. Díky tomuto systému mohli celoročně pěstovat ohromné množství kukuřice.
Později se ale obyvatelstvo na mexické náhorní plošině rozrostlo natolik (spolu se zhýčkanou válečnickou kastou), že Aztékové byli nuceni jídlo donášet, což vzhledem k neexistenci tažných zvířat mohlo být uskutečnitelné pouze na zádech v omezeném množství. Toto dále omezilo růst obyvatelstva v mexické náhorní plošině, přesto byl Tenochtitlán ve své době největším městem s více jak 300 000 obyvateli.
V oblastech mimo mexickou vysočinu byly zavlažovací systémy spíše menší, půda byla však stále téměř celá obdělávaná a dokonce se našla i významná opevnění, jako je Tlaxcalská hradba, jež chrání přístup do jejich údolí. Tlaxcalané s ní dokázali ubránit svou zemi proti celé Aztécké říši.

Na skok do And

Hospodářství andských civilizací a kultur bylo jiné. Existovali zde, ostatně jako i v Mezoamerice, dvě oblasti, nížiny a vysočiny, s jinými hospodářskými možnostmi. Narozdíl od mexické náhorní plošiny v obou oblastech existovaly suroviny, o něž měla druhá oblast zájem. Zatímco se v Mexiku musely vysočiny spoléhat na konečné produkty, jako je propracovaná keramika či nejrůznější sladce vonící laskominy, ty vyvážet a obstarat si výměnou důležité suroviny jako je kakao, peří aj. nebo si tyto suroviny dobýt, v Andské oblasti nic takového nebylo. Nížinné oblasti poskytovaly zejména bavlnu, tkalcovství bylo velice ceněným řemeslem, a kukuřici, zatímco vysočiny poskytovaly brambory a vlnu lam. V andské oblasti byla tak i dobyvačné války zapříčiněny spíše osobní motivací a sousedskou nesnášenlivostí, než hospodářskou nutností. To pomohlo uchovat, zejména ve vysočinách, klasické klanové uspořádání a solidárnost. Každé tři roky se půda přerozdělovala a společnou prací byla zajištěna obživa starců, vdov, nemohoucích a pasáčků lam.

Nížinná oblast je typická dvěma plodinami, kukuřicí a bavlnou. Jedná se také o velice suchou oblast s pomalu tekoucími řekami. Pouze 6 % půdy tak bylo možno obdělávat bez nutnosti půdu hojně hnojit a zavlažovat. Zde tak vznikaly mocné státy s podobnou strukturou jako v Mexiku nebo Egyptě, centralizované a zajišťující si poslušnost obyvatelstva kontrolou zavlažovacích zařízení. Navíc se zde vyskytuje nejlepší hnojivo vůbec, trus mořských ptáků guano.

Vysočiny nebyly nuceny natolik se integrovat. Ale i zde se vyskytovaly řady malých pevnůstek na hranicích údolí. Hlavní ekonomickou plodinou zde byly brambory, které krájeli na kolečka a sušili, nebo z nich dělali několikanásobným sušením a chlazením bílou hmotu chunu, dále pak vlna, kůže a maso lam a nakonec i kovy.
Napsal Colombo 27.07.2009
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 23 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.13554811477661 secREMOTE_IP: 44.192.247.185