O kovech a lidech

Hospodářská složka RPG světů má tvořit „pozadí“ hry, protože lidé si chtějí zadobrodruhovat, zahrdinčit případně zazloduchovat, a ne studovat ekonomickou předpověď na další tři měsíce. Ale i tak by se práce neměla odbývat. Například třeba kovy. Co se těží? Jistě, jsou tu kovy mincovní: zlato, stříbro, měď, platina. Dál? Železo a často rtuť. A ještě něco? Ale ovšem, řada různých vzácných a magických kovů jako mitril, dračí stříbro, lintir, pravoocel, garen, orichalk…. A pak už nic. Na další obyčejné, na naší dobré matičce Zemi se vyskytující kovy se tak nějak zapomnělo.
Napsal chrochta
To se přitom často jedná o věci zásadní, protože bez cínu by nebyla doba bronzová. A nejsou to jen kovy, na které se pozapomnělo. Ono se sice řekne „těží se zde stříbro“, ale často záleží na tom, v jaké formě se onen kov vyskytuje, protože není ruda jako ruda. Tak třeba to stříbro: víc než živě si lze představit situaci, kdy trpasličí prospektoři nejprve hystericky řvou před ohromnou hroudou (horou) mimořádně bohaté stříbrné rudy, aby o několik chvil později, po vyslovení jisté kouzelné věty, kolem téže hory v divém rytmu tančili. A přitom jim příchozí jen pošeptal do ucha „Neřvěte, vím o ložisku olova“. Důvod? Stříbro se vyskytuje v „kyzové“ rudě s mědí, od které nejde bez přídavku olova rozumným a hlavně ekonomicky únosným způsobem oddělit.
Starověk a středověk kovů příliš neznal. Vědělo se o zlatu, mědi a stříbře, kovech nejenom mincovních, ale i nejdéle využívaných člověkem. Někde se dokonce používala platina či lépe řečeno platinové kovy. Pak tu byl cín, železo, olovo, dokonce i zinek (přesněji řečeno, používala se jeho ruda) a antimon, i když sláva posledně jmenovaného přišla až ve středověku a raném novověku s alchymisty (považovali ho za velice slibný materiál pro přeměnu ve zlato). Někdy v prvním tisíciletí zvídaví Mediteránci objevili rtuť, a možná o něco později někdo objevil bizmut. Další kovy se využívaly „neúmyslně“, kdy se prostě vědělo, že přídavek některých minerálů zlepší vlastnosti.

Zlato snad není nutné blíže představovat. Vyskytuje se ryzí a lze ho jak rýžovat z říčních náplavů tak těžit v dolech v křemenných horninách (relativně slušné zastoupení má i v mořské vodě). Problémem bývá, že jen málokdy tvoří větší valouny. Pak nastupuje chemie, jmenovitě kyanidy v zásadě, kterými se z matečné horniny vymývá a následně získává za pomoci elektřiny nebo nějakého šikovného redukčního činidla (třeba hliníku či oxidačního chloru). Jsou-li zrnka větší, lze použít rtuť a amalgám odpařit. Zlato má tu výhodu, že se vyskytuje většinou bez větších příměsí; přírodní slitinou zlata a stříbra se jmenuje elektrum. O použití se také snad není nutné šířit.
Stříbro se sice také může vyskytovat nesloučené, ale je to velmi neobvyklé. Hlavní rudou je sulfidický akantit (byly nalezeny krystaly o váze až 4 kg), ovšem jen v 20% ložisek tvoří vlastní minerál. Mnohem běžněji se vyskytuje jako příměs v sulfidických minerálech olova, mědi, niklu a zinku. Zatímco od olova se dá odloučit snadno, od ostatních samo o sobě vůbec a musí se mu pomáhat přídavkem olova. Jako příměs se vždy objevuje v přírodním zlatě. Použití je obecně známé, ale veselé využití mají i některé chemické sloučeniny (samoser síran zvaný Glauberova sůl…).
Měď se také může vyskytovat kovové, a to i v ohromných balvanech (váha v tunách); běžnější ovšem jsou sloučeniny. Vyskytuje se poměrně běžně, takže ve starověku se s ní na Blízkém východě nemuselo obchodovat na velké vzdálenosti. Hlavními minerály jsou sulfidy (chalkosin – leštěnec měděný, chalkopyrit – kyz měděný) a oxidy (kuprit, polodrahokamy malachit a azurit). Pravidelně se vyskytuje ve společnosti železa (jak v minerálech tak na nalezištích; některá ložiska jsou ve skutečnosti mnohem bohatší na nějakou formu železné rudy), stříbra a dalších kovů (mimo jiné zlato, platinové kovy; polymetalické rudy), nutné je tedy oddělení. Ve společnosti stříbra tvoří při nedostatečném vyčištění „černou měď“, kterou kupci rádi nakupují a králové neradi prodávají (je v ní cca 1% stříbra; v Kutné Hoře se naučili čistit těženou měď zágrováním na červenou měď prostou stříbra až v polovině 16. století, kdežto v Norimberku to uměli nejméně o století dříve a slušně na černé mědi vydělávali). Využití je obecně známo (bronz a další slitiny, mince), ale také se používá jako střešní krytina (střechy jsou nejprve nádherně ohnivě červené a později ještě krásněji zelené), na nádobí (výborně vede teplo – jídlo se rychleji uvaří a déle zůstává teplé; egyptští mamlúčtí vládci používali měděné nádoby při výrobě cukru z cukrové třtiny) či šperky.
Platina se vyskytuje ryzí nebo jako příměs zlata a některých rud niklu, mědi a stříbra. Společně s ní se vyskytuje dalších pět platinových kovů (ruthenium, rhodium, palladium, osmium, iridium), které se z ní také izolují (dokáže-li to vůbec souvěká technologie). Díky tomu, že zastoupení jednotlivých kovů se může naleziště od naleziště měnit, může být získaný nečistý kov specificky pojmenován po nalezišti a jeho obchodovatelnost se může lišit v závislosti na tom, jak moc je zastoupen ten který hledaný doprovodný element. Využití platiny je známé (pozor, má vysoký bod tání, takže odlévání a jiné hrátky vyžadují trpaslíky nebo magii), doprovodné platinové kovy mohou mít specifické magicko-technologické využití. Nebo také nemusí.
Železo se překvapivě také vyskytuje ve (skoro) ryzí podobě – a to v meteoritech, kterými každoročně přijde na planetu hezkých pár (nemýlí-li se mé zdroje, asi 3000) tun. Egypťané kvůli tomu prý železo nazývali nebeským kovem. Běžnější je ovšem v rudách: sulfidických (chalkopyrit, pyrity; síra a železo jdou špatně od sebe), oxidických (hematit – nejběžnější, magnetovec – nejvýnosnější, limonit – bahenní ruda) a uhličitanových (siderit – ocelek). Kromě toho se vyskytuje i v řadě dalších minerálů, často s dosti exotickými společníky (ilmenit – s titanem, chromit – s chromem, jakobsit – s manganem, wolframit – s wolframem a další), takže rozhodně záleží na tom, co použijete k výrobě surového kovu. Výroba oceli je starého data (nejstarší ocelové předmět pochází z doby zhruba okolo roku 2000 př.n.l., běžně se vyráběla ve 4. st.př.n.l.), kdežto litina se objevila až ve 14. století (u Číňanů už o 1800 let dříve) a železo různých zvláštních vlastností se objevilo ještě o něco později (v Evropě, nikoli na Blízkém východě, ve Střední Asii, Indii či Číně). Ne každý tyto výroby zvládal – ve střední Evropě byli na železo machři v Norimberku (a na ocel o něco dále v Solingenu a okolí) a zásobovali rozsáhlé prostory, kde tak šikovní nebyli.
Olovo nepatří mezi obecně doceněné kovy. Hlavní rudou je galenit (sulfid olovnatý), dále jsou zpracovávány rudy uhličitanové (cerusit) a síranové (anglesit). Často se vyskytuje ve společnosti stříbra a zinku, ale objevují se i exotičtější prvky (zlato, bismut, indium, thalium). Nejběžněji se s ním setkáte u sklenářů, protože do olověných pásků se vkládají tabulky skla (ať už barevného u vitráží nebo čirého v oblastech, kde nedokáží vyrobit dostatečně velké skleněné tabule). Další využití operuje s jeho chemickou odolností (nekoroduje ) a tak se používá na vodovodní trubky, střechy, opláštění lodních trupů a vybavení pro alchymisty. Nejmasovější spotřebu ovšem mají horníci, protože olovo je univerzální látkou k oddělení stříbra, zlata a mědi od sebe. Přestože se olovo recyklovalo, ztráty (struska, ale i úlet ve formě popílků) byly natolik vysoké, že se muselo ve velkých kvantech dovážet i z velké dálky (např. do Kutné Hory z Polska či německého Harzu). Další využití zahrnuje různé slitiny (liteřina, pájky) či může operovat s tím, že olovo pohlcuje elektromagnetické záření (stínění před magií; klidně až po zušlechtění dalšími látkami, aby to nebylo tak jednoduché). Stejně zajímavé jsou i sloučeniny olova. Slouží jako barvy (červený suřík – minium, olověná běloba, chromová žluť, černý sulfid), octan olovnatý poslouží jako sladidlo (saccharum saturnii), síran tvoří čiré krystaly (označované i jako olovnaté sklo), sloučeniny olova se používají ve sklářství k výrobě olovnatého křišťálu (lustry a další dekorativní předměty), a superčistý sulfid (selenid, telurid) má nějaké ty fotovoltaické vlastnosti.
Cín je velmi silně podceněný kov. Hlavním zdrojem je oxidický cínovec (kasiterit), ale dalšími zdroji mohou být sulfidický stannin nebo směsné francekit a cylindrit (obsahují antimon). Těží se jak v hlubinných dolech, tak z říčních náplavů (typické krupky – odsud jméno středověkého a novověkého centra těžby Krupka). Vždy se vyskytuje ve značně nečisté formě (příměsemi olovo, železo, bismut a indium), takže je nutná rafinace a pro jistotu ještě zkoncentrování (opakovaným plavením rozdrcené rudy). Také je dobré tavit strusku s uhlím a vápencem, protože vypadne další nemalá frakce cínu. Kovový cín se vyskytuje ve třech modifikacích. Za nízkých teplot přechází běžný bílý cín na svou práškovou šedou variantu, což má za následek zničení předmětu (tzv. cínový mor; je „nakažlivý“). Slitiny jsou mnohem odolnější (obecně – bronzu nevadí ani mořská voda). Od nejstarších dob byl kvůli malé četnosti nalezišť důležitým předmětem obchodu (na Blízký východ se ve starověku dovážel jednak z Afghánistánu po zemi a jednak z Cornwallu po moři a přes Francii), a už před polovinou 13. století si stěžoval anglický kronikář na nekalou konkurenci českého cínu na trhu v Brugách. Později na pocínovaných pleších vydělávali majlant norimberští obchodníci. Používá se především na výrobu slitin (různé druhy bronzu, ale také liteřina, zvonovina, pewter) a na výrobu nádobí (imitovalo poněkud dražší stříbrné a konkurovat mu mohl jen porcelán; cín má baktericidní účinky; zvlášť oblíbená byla kombinace měděné jádro s cínovým potahem). Některé sloučeniny mohou rovněž mít specifické použití (sulfid cíničitý – musivní zlato používané na mozaiky, antistatický kasiterit).
Zinek vlastně ani mezi kovy starověku a středověku nepatří, protože v evropsko-mediteránním prostoru se ho podařilo vyrobit až v 18. století (v Indii a Číně ho znali mnohem dříve, tak od 13. století). Hlavní rudou je sulfidický sfalerit (blejno zinkové) a uhličitanový smithsonit (kalamín), ale použít lze i rudy oxidické (zinkit – červená ruda zinková, franklinit, hemimorfit, zinečnatý spinel) a křemičitanové (kalamín křemičitý, willemit, troosit). S výrobou kovu jsou nějaké technické problémy (ale v Evropě se už roku 1730 vyráběl za pomoci dřevěného uhlí průmyslově, takže to až takový problém není). Kov slouží hlavně k pokovení železa a jeho slitin a na ozdobné předměty (nekorodují; i v klenotnictví). Největší uplatnění nicméně má ve slitinách, kdy s mědí tvoří mosaz (známa ve starověku – zahřívání mědi s koksem a kalamínem) či tombak (liší se zastoupením poměru prvků) a s jinými kovy jiné slitiny specifičtějšího určení. V technologicky pokročilých oblastech je nezbytnou součástí některých procesů při získávání zlata (cementace kyanidových roztoků) a stříbra (parkesování olova). Řada sloučenin se používá jako barvy (lithopon – směs sulfidu se síranem barnatým, zinková běloba), jemně práškovitý sfalerit funguje jakožto antikorozní nátěr a v jedné modifikaci ve tmě světélkuje, síran (bílá skalice, nerost goslarit) má ve slabém vodném roztoku dezinfekční účinky a je součástí barviv pro potisk tkanin, octan zinečnatý se používá v lékařství.
Rtuť je naopak prvek přeceňovaný. Hlavním zdrojem je sulfidický cinnabarit (rumělka), ale v okolí sopek se může vyskytovat i v kovové (kapalné) podobě. I když obsahuje příměsi zlata a stříbra, výsledkem výroby je mimořádně čistý kov. Rtuť lze poměrně snadno recyklovat destilací. Kovová rtuť se používá hlavně v hutnictví (amalgámy) a pak ji mají rádi alchymisté. Sloučeniny jsou jedovaté (sublimát se používá i k moření osiva), ale obtížně rozpustný kalomel se používá v medicíně (projímadlo) a rumělka jako kosmetický pigment.
Antimon. Hlavním zdrojem je sulfidický antimonit, lze jej získávat i z dalších sulfidických minerálů. Samostatná ložiska nejsou častá, většinou doprovází olovo a v menší míře měď a stříbro. Vždy je nutné rudu nějakým způsobem obohatit (velmi málo výnosná). V čisté podobě se nevyužívá (byť byl nalezen úlomek středověké antimonové nádoby) a funguje hlavně jako složka různých slitin (pájka, liteřina – možno i další s magickými účinky). Oxidy slouží jako barviva (výroba keramiky, ale i kosmetika – oční stíny), vinan antymonylo-draselný (vinný kámen, dávivý kámen = tartarus emeticus) je vynikajícím dávidlem.
Bizmut. Hlavními minerály jsou oxidický bismutin, sulfidický bismit a uhličitanový bismutit, vzácně se vyskytuje i ryzí. Až na výjimky jde o doprovodný prvek ve zdrojích stříbra, zlata, cínu, mědi a olova; za cín, olovo či směs olova, cínu a stříbra býval i považován. Používá se výhradně do slitin (velmi nízký bod tání; velmi specifické určení, např. s manganem – bismanol – pro výrobu zvlášť silných magnetů), sloučeniny se používají v kosmetice či lékařství (dermatos, léky proti syfilis a při žaludečních a střevních potížích), případně do keramických glazur, jako barvivo (perlová běloba, španělská běloba).
Kobalt v podobě kovu znám nebyl. Zato se z něj vyráběly barvy a glazury, které se v 16. století z Čech za těžké peníze vyvážely do německých zemí. Vždy doprovází rudy niklu, někdy i sulfidické rudy mědi a olova. Hlavními minerály jsou sulfidické a arzenidické kobaltin, smaltin a linnéit (při pražení se uvolňují jedovaté sloučeniny arzénu).
Totéž lze říci o uranu. Hlavními minerály jsou smolinec a karnotit, rudy ovšem jsou i přes svou hojnost chudé a většinou doprovází jiné prvky. Slušně zastoupen je i v mořské vodě a v uhlí. Využívá se především jako barvivo do skla a glazur (uranová žluť - fosoreskuje)
Ani nikl se nepoužívá jako kov. V čistém stavu se objevuje v některých meteoritech, jeho minerály doprovází (až na velmi vzácné výjimky, snad bývalé meteority) rudy železa. Kromě směsných oxidů se jedná o sulfidy nebo arzenidy (při zpracovávání se uvolňují jedovaté sloučeniny arzénu) Jeho nejdůležitější použití je do ocelí a k výrobě slitiny alpaky, známé i jako argentan či nové stříbro.
Polymetalické rudy. Kovové minerály mají tu vlastnost, že se jen vzácně vyskytují osamoceně. Většinou jich bývá pohromadě celá skupina nejen od jednoho prvku, ale i několik prvků pohromadě, a čas od času bývá významněji zastoupeno prvků několik a ne jen jeden. Naneštěstí se mi nepodařilo objevit pravidla, podle kterých se jednotlivé prvky seskupují. Obecně se mají rádi zlato + stříbro + olovo + měď + zinek, železo + mangan + nikl + kobalt + chrom. Na území Čech, Moravy a Slezska se ovšem společně vyskytuje (vyskytoval) cín + wolfram (lithium, arzén) (Cínovec, Horní Slavkov), kobalt + stříbro + bismut + nikl + uran + arsén (údolí potoka Černá; Krušné hory), olovo + stříbro + zinek + měď + nikl + kobalt + bismut + uran (jáchymovská kombinace), stříbro + olovo + zinek + měď + antimon + uran (příbramská kombinace), stříbro + olovo + měď + zinek + arsen (Kutná Hora) či železo + měď + olovo + zinek (stříbro, zlato) (jesenické Zlaté Hory). Pokud je zastoupeno ve větší míře železo, bývá (po oddělení případných drahých a barevných kovů) vcelku výhodné všechno naházet do pece a vytavit, protože výsledkem mohou být velmi, velmi zajímavé slitiny. Je-li přítomen chrom, vznikne ferrochrom, dále ferrovanad, ferromangan, ferrotitan, ferromolybden, ferrowolfram…

Další kovy byly izolovány mnohem později, často za použití složitějších redukcí než byla prostá uhlíková (smíchání rudy a dřevěného uhlí; kamenné uhlí se dlouho nemohlo používat, protože surové obsahuje taky síru a další svinstva). Magie a trocha prostého myšlení může umožnit i výrobu dalších kovů, protože blesk dokáže nahradit elektrický zdroj (ale akumulátor – prý – může fungovat i s elektrolytem na bázi organických, v přírodě se vyskytujících kyselin), správné kouzlo zdroj tepla a vhodnou inertní atmosféru (nebo vakuum).
Napsal chrochta 16.09.2009
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 49 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.2769730091095 secREMOTE_IP: 54.92.163.188