V tomto případě nemá myslím cenu se zatěžovat zkoumáním jednotlivých pojmů a názvosloví, příslušejících různým historickým epochám; k navození toho správného pocitu bohatě postačí obecné, zažité výrazy a obraty.
Pokusím se zde stručně uvést a popsat ty pojmy, které snad nemusí být všeobecně známé. Pokud narazíte nebo víte o pojmu či výrazu, který by sem podle vás patřil, neváhejte prosím a sdělte mi to, rád tento speciální slovníček pojmů doplním!
kýl: základ lodi, to, co jí drží pohromadě. Je to mohutný trám nebo trámy pospojované dohromady, zhotovené z nejkvalitnějšího dřeva; leží na samotném spodku lodi.
přední, zadní vaz: prodloužení kýlu lodi směrem nahoru, nad hladinu, na zádi i přídi. Jeho tvar je závislý na typu lodi
žebra: do oblouku zahnuté trámy napojené na kýl, spolu s ním tvoří kostru lodi.
obšívka: silná prkna připevněná zvnějšku na žebra a kýl, spolu s nimi tvoří vlastní trup lodi. Spáry mezi prkny jsou utěsněné koudelí a zalité smolou nebo voskem, toto utěsnění vyžaduje takřka neustálou péči a obnovu
karvelová obšívka (na sraz): druh upevnění obšívky, prkna jsou přitisknuta hranami k sobě, aby spára mezi nimi byla co nejmenší, zvenčí je tak oblý trup lodě jednolitý
klinkerová obšívka: druh upevnění obšívky, prkna opracována a sestavena tak, aby se částečně překrývala, ke kostře trupu jsou připevněny železnými nýty; způsob stavby lodí v raném středověku v severních bouřlivějších mořích
paluba: utěsněnými prkny uzavřený trup seshora; velké lodě v pozdějších věcích měly i několik palub nad sebou
plachta: co to je ví snad každý; různě veliké pevné plátno či hustá rohož se připevnily na ráhno a vytáhly na stěžeň, aby zachytávalo vítr a dávalo pohyb celé lodi. Jejich zvláštní názvy, které rozlišovaly umístění každé plachty na jednotlivých stěžních, se objevovaly až v renesanci a později, v době velmi rozvinuté mořeplavby
plachta latinská: má charakteristický tvar pravoúhlého trojúhelníku; plachta je na ráhno připevněna po své nejdelší straně, a protože vyžadovala menší stěžeň než čtvercová plachta, ráhno a plachta samotná pak často čněla nad něj
plachta lugrová: obdélníková čtverrohá plachta postavená na výšku, používala se zejména na čínských džunkách plachty příčné: nejstarší známé zavěšení plachty, nastavuje se v pravoúhlém směru ke kursu lodi plachty podélné: nastavuje se podle potřeby, umožňuje již plachtit přes vítr nebo i šikmo k větru ráhno: dřevěná tyč nebo tyče, k nimž byla přivázaná plachta; tyče byly připevněné kolmo ke stěžni tak, aby jimi šlo posunovat a plachtu tak vytáhnout nebo stáhnout
takeláž: souhrnné označení všech lan a provazů, včetně ráhen, díky nimž držely plachty na stěžních
havran, útočná lávka: název přistávacího můstku, který byl v tomto případě upevněn na přídi na otočném podstavci a na konci měl dva velké železné hroty, které se zabodly do paluby nepřátelské lodi a umožnily rychlý přechod vojáků na ní; používal se jen ve starověku, na veslicích, a to ještě jen po jistou dobu - jeho přítomnost totiž velmi narušovala stabilitu lodí, které se na rozbouřeném moři pak často potápěly
beran: plechy obrněné prodloužení kýlu na přídi v úrovni hladiny, slouží k taranování
pravobok, levobok: označení pro příslušné strany lodi při pohledu směrem k přídi; žádný lodník nikdy neřekne: "pravá strana lodi!" :)
čelen: začal se používat až u větších středověkých lodí, je to šikmo vpřed vybíhající stěžeň různé délky, vždy však mnohem menší než stěžně
abordáž: přímý útok vojáků na palubu nepřátelské lodi
skasat plachty: označení pro úplné sbalení plachet - v případě jedné plachty to znamenalo stáhnout prostě ráhno dolů a dát pryč celou plachtu, na větší lodi s více plachtami se většinou plachty jen vykasaly nahoru k ráhnům a přivázaly k nim
podkasat plachty: označení pro zmenšení plochy plachet při silném větru nebo potřebě menší rychlosti
taranování: útok beranem vlastní lodi do trupu lodi nepřátelské
protáhnutí pod kýlem: středověký trest za neposlušnost, námořník byl hozen do vody, většinou před příď pohybující se lodi, a potom na zádi vytažen - pokud ovšem přežil a vyplaval, neboť v té době neuměla drtivá většina (evropských) námořníků plavat
rychlost lodi: ve středověku se měřila počtem uzlíků, které prošly rukama měřícího za stanovený čas; byly uvázané na provázku připevněném k prknu a hozeném do moře. Uzlíky byly v takové vzdálenosti, aby výsledek udával rychlost lodě v námořních mílích
námořní míle: měrná jednotka používaná od středověku, 1852 m. Vzhledem ke způsobu měření se rychlost lodí udávala v uzlích (nám.mil/hodinu)
zahákování: manévr známý z pirátských filmů byl v lodních bitvách středověku naprosto běžnou praxí - po zahákování nepřátelské lodi následovala abordáž a boj o kontrolu nad oběma plavidly
křižování: plavba pod plachtami částečně proti směru větru; velmi obtížné se čtvercovými plachtami, latinské jsou na to vhodnější; s vývojem lepšího oplachtění se úhel plavby proti směru větru pod plachtami neustále snižoval; oplachtění ve středověku křižování v podstatě neumožňovalo
vodní kotva: velký pytel, tzv. sak, uvázaný na silném laně a hozený do vody. Lodi na širém moři umožňoval v bouři zpomalovat rychlost, kterou ji vítr hnal; používání známo až někdy v pozdním středověku
námořník: každý člen posádky lodi, která se plaví po mořích nebo oceánech
lodník: každý člen posádky lodi, která se plaví po jezerech nebo řekách
kapitán: velitel lodi, podřízeni mu byli všichni ostatní členové posádky
lodivod: znalec plavební trasy nebo je hledal; na velkých lodích měl na starosti stanovení polohy lodi a spolu s kormidelníkem udržení správného kursu lodi; na malých lodích měl tuto funkci kapitán nebo kormidelník
kormidelník: měl na starosti udržení kursu, který stanovil kapitán a manévrování lodí obecně
plavčík: nováček na lodi, který se teprve zaučoval na námořníka
Názvy jednotlivých typů a druhů lodí najdete v samostatném článku Typy lodí.
Použitá literatura:
Patočka Václav: Plachty objevují svět
Patočka Václav: Válečníci pod plachtami korábů
Brian M. Fagan: Sedmdesát velkých vynálezů starověku