Typy lodí

Obsah článku:
Je těžké stanovit, kdy vlastně na moři končí éra starověku a kdy začíná středověk. V tomto přehledu se držím předělu zhruba mezi 8. a 9. stoletím našeho letopočtu.
Drakkar: Správně dreki, dánsky Drageskibe, největší z vikingských "dlouhých lodí". Jméno mají od vyřezávané dračí hlavy umístěné na předním vazu. Jednořadá válečná veslice s jedním sklopným stěžněm a jednou velkou příčnou ráhnovou plachtou, zaoblenou přídí i zádí, ovládaná kormidelním veslem; poměrně rychlá a na svou dobu výjimečně bezpečná i na volném moři, přestože neměla uzavřenou palubu; trup byl zhotoven klinkerovou obšívkou (s podél přesahujícími prkny)
Délka 42-45 m, šířka okolo 7 m, ponor 1,5-2,1 m. stěžeň byl vysoký 24 m, plachta měla plochu 230-240 m2, vesel bylo celkem 60. Posádku tvořilo až 260 osob.
Lange Omren (dlouhý had) - dreki Olafa Trygvassona, dlouhá 30 úseku (tj. 34,82 m), s 68 veslaři a celkovou posádkou přes 200 bojovníků
Knut I. Veliký - měl dreki se 120 vesly, tedy délkou 80 m.
Snekkar: menší varianta dlouhé lodi
Knarr: obchodní loď Vikingů, byla menší a širší než jejich válečné lodě, jinak se od nich nelišila
Hulk: nákladní, převážně říční loď severní Evropy; měla velmi nízký ponor, ale byla pomalá a na volném moři velmi nestabilní; podle odlišnosti v konstrukci se vyvíjela paralelně s loděmi Vikingů, ne podle nich; trup byl zhotoven klinkerovou obšívkou
Kuggon: obchodní loď Frísů, vycházející s vikingské konstrukce.
Nef: V Anglii nazýván keel (ceol, kiel), ve Francii nef a ve Španělsku nao. Vychází z knarru, kuggonu a normanské lodi. Byl zcela bez vesel, s jedním stěžněm, na přídi už ale měl krátký šikmý stěžeň s další menší plachtou a na přídi i zádi měl otevřené kastely, nástavby pro lučištníky. Poměr šířky k délce byl 1:3. K ovládání sloužilo kormidelní veslo na pravém boku, trup byl zhotoven klinkerovou obšívkou. Plachty se ještě kasaly, ale už se objevují první bonety, samostatné pruhy plachtoviny sloužící ke zvětšení/ zmenšení plochy plachty.
Koga (cog, kogge): Nejznámější plavidlo Baltu a Severního moře. Počátky má ve Frísku, vznikla jako obchodní loď navazující na vikinský knarr a nef. Až do 15. století ovládala moře severní a západní Evropy. Měla rovný kýl a rovné či jen mírně zahnuté vazy, ploché dno a poměr šířky k délce 1:3. Trup byl zpočátku zhotoven klinkerovou obšívkou, později už obšívkou karvelovou. Díky svým vysokým bokům, vylučujícím kormidelní vesla, se na ní jako na první evropské lodi objevilo na přelomu 12-13. století závěsné kormidlo. Původně šlo o jednostěžník (stěžeň se snad mohl skládat) bez nástaveb. Kastely nebyly nutností ani pak. Vyčnívající mohutný kýl zajišťoval dobré plavební podmínky. Na počátku 15. století se z kogy stal trojstěžník. Za války měla posádku 100 mužů, z toho 20 střelců z těžkých kuší.
Kalmarský vrak měl délku 11 m, šířku 4,55 m a výšku okolo 2 m, brémský vrak byl větší (délka 21,55 m, šířka 7 m, výška boků 7,5 m, ponor 4,5 m). Koga ze 14. století měla délku 27 m, šířku 7,5 m a ponor okolo 3 m.
Karavela: Jméno má odvozeno snad od řeckého karabos, malá loď. Původně šlo o malé lodě, používané rybáři. Z prvních karavel odvozená španělská frigata měla dva stejně vysoké a poměrně krátké stěžně, hlavní uprostřed lodi, přední nedaleko předního vazu. Předností karavely byla pevnost, štíhlost trupu a rychlost. Přední nástavba byla nižší než zadní a původně zde vůbec nebyla. Řídila se pákovým kormidlem umístěným v ose lodi. Dle typu oplachtění se rozlišuje starší karavela latina s latinskými plachtami, nejvyšším předním stěžněm kousek před středem lodi, středním stěžněm na začátku zadní nástavby a zadním stěžněm na zádi, a mladší karavela redonda, odrážející vliv kogy a hulku. Nejstarší karavely měly nosnost 50-100 tun a délku 15-25 metrů. Postupně se sbližovala s karakou, a u obou probíhal zásadní vývoj oplachtění.
Peter von Danzig, gdaňská karavela z konce 15 století: délka 52,2 m, šířka 12,2 m, ponor 5,15 m, výška boků nad hladinou 4,58 m, výtlak 1607 tun, nosnost 800 tun, plocha plachet 757 m2.
Nava: Středomořská obchodní loď, plachetnice. Délka 20-30 m, šířka 7-9 m, výška 5-7 m, nosnost okolo 100 tun. Zadní kastel byl vyšší než přední. Obvykle byla dvoustěžňová. Šlo o velice bachratou loď.
Karaka (karracke, carrac, kraak, kracke, craek, kraek): Konstrukčně vycházela z navy a kogy a šlo o největší středověkou plachetnici, úspěšnou jako obchodní i válečná loď. Přední kastel byl vyšší než zadní. Hlavní novinkou ale bylo zdokonalení obšívky (plaňkování na sraz, ne klinkerové), umožňující jednak lepší utěsnění lodi a jednak zvětšování jejích rozměrů. Kastely zde už byly organickou částí trupu a ne přístavbou, a zadní kastel se velice prodloužil směrem dopředu (až k hlavnímu stožáru). Rozměry byly značné: bayonská loď měla délku 34 metrů a šířku 14,2 metrů, southamptonský vrak měl nosnost skoro 1400 tun a šířku k 15 metrům.
Karaka byla výhradně trojstěžník; v pozdějším období už má dvoudílné stěžně, a obdélníkové ráhnové plachty s výjimkou menšího zadního, kde bývala plachta latinská. U dvoudílných stěžňů měla dvě patra plachet. Řídila se pákovým kormidlem, kormidelník vůbec neviděl na moře, protože stál v místnosti v zadní nástavbě. Lanoví prodělalo stejně zásadní pokrok jako obšívka - pevné lanoví dostalo lepší uchycení umožňující lepší rozvinutí plachet i při silnějším větru, stěžňové žebříky nahradily nedostatečné "Jakubovy žebříky" (lano s dřevěnými příčkami), standardní byly dva bonety. Lodě dostaly jako standardní vybavení i pumpy (Grace Dieu postavená roku 1418 měla dvě), objevily se lucerny (několik, velkých i malých).
Karaky měly velkou nosnost, ale v porovnání s karavelami byly vratké, pomalé a neohrabané.
Galeona: Galeona vznikla vlastně jako pokus o sloučení výhod galéry (převzat trup) a karaky/karavely (nástavby a oplachtění). Půdorys trupu byl kompromisem mezi dlouhou, štíhlou galérou a tehdejší zavalitou plachetní lodí (poměr délka : šířka : výška od kýlu k palubě 3 : 1 : 2/5; velká obchodní loď 2-2,5 : 1 : 11/24). Galeona byla od svého vzniku stavěna primárně jako válečná loď, a teprve později a druhotně byla použita jako nákladní loď pro cenné náklady. Charakteristické pro ni bylo, že příďové palubní nástavby byly nižší než záďové (u karaky naopak).
Poprvé se na lodích objevily stěžňové nástavce - čnělky. Se stěžněm ji pojilo kování (vzájemný přesah obou dílů byl asi pětina čnělky). Někdy se používaly i čnělky dvě. Hlavní výhodou čnělek bylo, že šly při bouřlivém počasí demontovat a tak omezit nebezpečí zlomení stožáru. Měla tolik pater plachet, z kolika dílů byl stěžeň, jen na krátkém zadním stěžni se stále držela jediná latinská plachta. Řídila se ještě pákovým kormidlem. Galeony byly spolehlivé a na svou velikost měly vysokou nosnost a rychlost.
Galeony nemusely být velké. Anglická Golden Hind ("Zlatá laň") měla délku 26 m, šířku 5,5 m a ponor 2,2 m, plochu plachet 300 m2, výzbroj 18 děl a nosnost 100 tun. Polský Swiety Jerzy, největší loď polského námořnictva, byla dlouhá 34,1 m, široká 7,4 m, s ponorem okolo 4 m, s 31 děly a posádkou 50 námořníků a 100 vojáků. Podstatně menší Wodnik měl délku 24,4 m, šířku 6,8 m, 17 děl, 45 námořníků a 80 vojáků.
Španělská Stella, jedna z lodí Armady, měla délku 44 m, šířku 14 m, a výšku od kýlu po špičku hlavního stěžně 52 m. Hanzovní Adler von Lübeck byl dlouhý 64 m, široký 13,84 m, měl pětiposchoďovou záď vysokou 21,5 m, 122 děl, posádku 1050 mužů a výtlak 1500 tun.
Galeota: menší válečná veslová středomořská loď. Často je také nazývána galéra. Trup se podobá galéře, jen má skoro rovné boky (galéra je má výrazně zahnuté). Veslo obsluhovali nanejvýš tři veslaři, stěžně byly nanejvýš dva. Ve výzbroji chyběla těžká děla a bojová plošina na přídi chyběla.
Šebeka: velká arabská plachetnice vycházející z dhau; její válečná verze měla beran na přídi v úrovni paluby a více vesel; loď měla tři stěžně, na každém jednu velkou latinskou plachtu; skvělá loď do Středomoří, ale ne na širý oceán
Chalion: arabský výraz pro lehkou loď
Katamaran: polynéský větší bratr proa; tuto loď tvořily dva identické štíhlé trupy, spojené nahoře plošinou; měl jednu nebo dvě plachty stejného typu jako proa; je mimořádně stabilní, rychlý a spolehlivý
Dahabíja: jeden ze středně velkých typů klasické dhau, používaný hlavně na řece Nil; obvykle měla dva stěžně
Bagala: největší arabská loď, jeden z typů klasické dhau; klasické latinské plachty měla hodně vysoké a široké, obvykle měla jen dva stěžně
Dromón: byzantská válečná veslice přímo navazující na starověkou liburnu a trirému; měl dvojí řadu vesel (menší dromóny i jen jednu řadu) a beran, který však už nebyl jeho hlavní zbraní; měl již kormidlo na zádi v ose lodi a jeden nebo dva stěžně s latinskými plachtami; kastel na přídi byl vyzbrojen byzantskými "plamenomety", vrhači tzv. řeckého ohně a katapulty
Selander: byzantská loď, možná obzvlášť velký dromón, možná plachetnice vyzbrojená řeckým ohněm
Galéra (galej): toto jméno je vžité nejvíce pro válečnou veslici severoitalských měst. Vycházela konstrukčně z dromónu, měla ale jen jednu řadu vesel, beran byl na úrovni paluby, což po taranování nepřátelské lodi usnadňovalo abordáž. Byla velice štíhlá, poměr šířka : délka byl 1 : 6 až 1 : 9. Délka byla 40-60 m, šířka 4,5 - 7,5m, ponor 1,5 - 2m, při výšce boků 3m. Loď měla skoro ploché dno a zaoblené boky a plaňkování systémem na sraz. Trup po celé délce kryla paluba a na přídi byl v úrovni paluby kloun, sloužící jako spojovací můstek při abordáži. Loď měla jen jednu řadu vesel (až do konce 12. století se vyskytovaly ještě birémy, dvouřadovky). Rozesazení veslařů sloužilo k dělení galér: vývojově starší galéry fusta neboli galére a zenzilo měly stejný počet veslařů jako vesel (jen výjimečně jedno veslo ovládaly dva veslaři; lavičky byly šikmo skloněné k přídi lodi, takže na nich mohli sedět 3 veslaři, aniž by si překáželi), u vývojově mladších galére a scaleggio obsluhovalo jedno veslo 3-5, výjimečně i 8 veslařů (lavičky byly kolmo k trupu nebo lehce skloněné k zádi). Vesel bývalo obvykle 20-26 párů o délce 15 m. Mezi lavičkami byl vyvýšený můstek pro dozorce a námořníky obsluhující plachty. Za klounem byly bojové plošiny s bojovými stroji/ děly (ty mířily vpřed před příď; celkem 5-7 děl) a oddíly střelců, na zádi lodi sídlili důstojníci a kormidelník. Posádku tvořilo 200-250 veslařů (chiourme: holohlaví trestanci, forcats: otroci/váleční zajatci s chomáči vlasů a privilegovaní dobrovolníci s vlasy a vousy) a 100-150 vojáků. Za běžných okolností veslovala jen třetina veslařů. Na veslaře dohlíželi obvykle nejméně dva dozorci (mousses), podřízení veslařskému mistru (cormite). Plachta měla při pohonu jen pomocnou úlohu. Galéry byly obvykle jednostěžníky, vzácněji a až později dvojstěžníky (hlavní stěžeň uprostřed lodi, přední stěžeň na přídi), oplachtění bylo latinské.
Korakl: proutěný člun kulatého tvaru určený pro rybolov, trup je z hustě pleteného štípaného bambusu, napuštěného směsí pryskyřice a kokosového oleje, aby byl vodotěsný; trup je uvnitř podepřen bambusovou konstrukcí
Umiaku: severoamerická loď z kůže, způsobilá k plavbě na moři; hlavní pohon tvořila vesla
< Středověk >
Starověk Nový věk
© Chrochta, Rytíř
Napsal Rytíř 10.03.2006
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 74 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.14677405357361 secREMOTE_IP: 3.236.226.100