Neuvěřitelná dobrodružství...

Obsah článku:

Kapitola 1 - Dražba

Setkání Štítů Roku divoké magie, bylo horké a suché. Ještě více tak vynikl všudypřítomný zápach kalauntských koželužen. Sigismund přimhouřil oči a začetl se do pergamenu, přibitého na dveřích.
„Dražba věcí movitých z pozůstalosti Flakona Zlatohlávka se koná v den Setkání štítů dvě hodiny po snídani. Notář Rudolf Hohenbaum.“ Přečetl škaredý rukopis a povšiml si, že jsou přeškrtnuté dva údaje. Původní text tedy pravděpodobně zněl: den po Setkání štítů dvě hodiny po obědě.
Podíval se na oblohu. Od snídaně už uběhla nějaká doba a hlad mu naznačil, že se bude blížit oběd. Pokrčil rameny a vešel do omšelých dveří malého domku. Snad ještě není pozdě a něco snad zakoupí. Když vešel do poměrně tmavé místnosti, která byla jen zpola ozářená sluncem z ulice, které prosvítalo zašlými okenními tabulkami, musel několikrát zamžourat očima. V místnosti byl zatuchlý vzduch, který byl ještě navíc přesycen zápachem upocených těl, parfémů a překvapivě i pachem koželužen.
„Dobrý den, vinčuji,“ pozdravil Sigismund žoviálně účastníky dražby. Několik mužů se otočilo a hubený vysušený mužík s brýlemi a čupřinou bílých vlasů, nervózně stojící za pultíkem a třímající dřevěné kladívko, si odkašlal.
Sigismund volně procházel mezi židlemi a snažil se tvářit, že je velmi nenápadný, což bylo při jeho poněkud nápadné postavě přinejmenším nemožné. Jeho snědá pleť a kudrnaté černé vlasy stažené do ohonu prozrazovaly jeho jižanský původ, který v těchto oblastech nebyl sice naprostou vzácností, přesto však byl velmi neobvyklý. Do sbírky místních nezapadal Sigismund ani svou bílou košilí s nabíranými rukávy, černou koženou vestou a především červenobíle pruhovanými kalhotami. Všemu dodával korunu černý plstěný klobouk, jehož jedna strana krempy byla zvednuta a trčelo z ní veliké barevné brko. Sigismund sem zkrátka zapadl jako rudý drak na náměstí v Hlubině. I když ten by zde nejspíš vzbudil jen letmé pootočení hlavy.
Sigismund si sedl na jednu z volných židlí a svou loutnu, staré odřené dřevo, opřel vedle sebe. S uklidňujícím gestem si přiložil prst na ústa a čumilům ukázal hlavou směrem k dražiteli a nehlasně řekl, ať neruší dražbu.
„…ehmm…takže jak jsem říkal, máme kompletní šatník pana Zlatohlávka. Vyvolávací cena jest 200 zlatek. Takže pánové…“ pokračoval notář v přerušené dražbě. Místností se rozlehlo mumlání a přehadování a cena se nakonec vyšplhala na závratných 267 zlatých a 5 stříbrných. Poté se ještě dražilo kuchyňské nádobí a několik kusů nábytku.
To celé Sigismund vnímal jen napůl ucha a přitom si prohlížel pokročilou pleš obtloustlého muže před sebou. Z fascinovaného pohledu na veš klouzající po lysině jej vyrušil až monotónní hlas dražitele.
„ …takže ptám se naposledy pánové, opravdu nemá nikdo zájem o souhrnné spisy slovutného Flakóna Zlatohlávka za cenu 50 zlatek? Ne? Dobrá… 30? Nikdo… je to kvalitní pergamen, celkem 114 kusů… nikdo?“
„Fajn tak já, dám za ty papíry 5 zlatek. Na balení ryb to bude dobrý,“ ozval se muž s pleší sedící před Sigismundem a zachechtal se.
„Výborně, takže to máme 5 zlatých pro pana Lupena poprvé, podruhé,“ ozval se rozjařený notář a zvedl dřevěné kladívko, aby rychle odklepl cenu.
„Sedm zlatých.“ Pronesl zvučným hlasem Sigi a usmál se na přítomné, kteří se po vetřelci rušícím dražbu zle podívali. Než stačil rybář zareagovat, udeřil notář třikrát kladívkem do pultíku a pronesl: „Takže tady ty papíry jsou teď tady mladíka a my si dáme oběd. Po obědě, tak kolem druhé, se tu zase sejdeme a doděláme zbytek.“ Načež si vzal nějaké dokumenty a odešel, přičemž nechal zřízence, aby vyřešil záležitosti týkající se financí.
Sigismund sbalil svazek listin do vaku a spolu s ostatními odešel na polední slunce. Rozhodl se, že si dá oběd u „Něžné děvky“ a pak se vrátí zpět na dražbu. Třeba se mu podaří zakoupit ještě něco hezkého. Mrkl na procházející ženu a vyvolal u ní ruměnec ve tváři. Jeho mladou, snědou tvář prozářil bílý chrup a s pískáním vyrazil zapáchající ulicí k hostinci.
***
Maef Hnuv, hubený šlachovitý mladík, seděl na posteli a přemýšlel. Nemohlo mu být více než šestnáct, sedmnáct let. Krabatil světlou pokožku, která ostře kontrastovala s jeho černými vlasy, které mu zplihle padaly na čelo a částečně tak zakrývaly jizvu z dětství, kterou mu způsobilo ozubené soukolí mlýnského náhonu. Občas jej pálila a přestože tomu tak dnes nebylo, podvědomě si ji mnul. Dělal to tak vždy, když přemýšlel.
Dostat se do Kalauntu a najít dům Flakona Zlatohlávka, mrtvého barda, nebyl prakticky žádný problém. Řádová loď jej dopravila až do města a místní jej odkázali na malý domek v Kupecké ulici. Včera se tam byl podívat poprvé. Okna v patře, slabé okenice, prostý zámek. Dostat se tam nebude takový problém. Pak nalezne listiny a vrátí se do Krkavčína. Ušetří chrámu velkou hotovost a dostane možnost vstoupit do další části zasvěcovacího obřadu. Jak je to jednoduché. Maef se usmál. Ano, brzy se stane misionářem. Bude putovat po Říších a pátrat po věcech, které jsou zapomenuty. Již brzy. Ještě se půjde po poledni podívat opět k domu toho mrtvého, aby se naposledy přesvědčil, že je vše jak má být, a v noci listiny získá, dříve než zítra v poledne začne držba.
Maef nevěřícně zíral na otevřené dveře domu a listinu s přepsanými daty. Zamotala se mu hlava a takřka propadl panice. Propásl to. Propásl dražbu. Který zpropadený bůh klamu a lží změnil konání dražby. Ač bylo po poledni uprostřed léta, polil Maefa ledový zachvěv. Do přítmí domu takřka vběhl. Teprve uvnitř se poněkud uklidnil a začal opět myslet racionálně, jak se učil v semináři. To by jej mistr Jonas hnal, kdyby viděl, jak zpanikařil. Slíbil si, že už se to nesmí opakovat.
Uvnitř domu se postavil ke jedněm z dveří tak, aby stál ve skrytu a sledoval průběh dražby. Zdálo se, že se draží samé nedůležité věci jako povlečení, nábytek a sbírka motýlů. Nějaký mladík podivného vzezření s loutnou si právě koupil něco, co notář označil za něco mezi starou loutnou beze strun a květináčem. Maef vše pozorně sledoval. Především jej zaujaly listiny na notářově stolku. Třeba ještě není pozdě.
„A máme zde poslední předmět dnešní dražby,“ prohlásil notář a Maef zpozorněl „a je to tento obraz, na němž se sám mistr vyobrazil, takže je to vlastně takový autoportrét. Je navíc originální v tom, že mistr se zde vyobrazuje ve stavu posmrtném, tj. jak bude vypadat po smrti. Vyvolávací cena 50 zlatých s tímto krásným rámem. Nikdo? Dobrá tak 20 zlatých…“
Notář nastavil obraz směrem k přítomným, aby dílo lépe viděli. Plátno bylo tvořeno směsicí tmavě zelené barvy, černých skvrn a světlého oválu, který vzdáleně připomínal kontury obličeje.
„Tři zlatky. Bez rámu. Je to dobrý, to plátno. Bude dobrý a nepromokavý,“ ozval se rybář Lupen a pohledem odrazoval Sigismund od toho, aby jej přeplatil. Ten to však neměl vůbec v úmyslu. Již nakoupil dost a představa, že by měl zakoupit toto depresivní dílo, mu byla cizí.
Notář tedy ukončil dražbu a vyzval přítomné, aby uhradili své pohledávky u jeho zřízence. Této chvíle využil Maef a přesunul se k němu.
„Ehm.. pane, to už je dražba u konce?“
„Jak vidíš chlapče, je u konce, pokud jsi chtěl něco koupit, měls přijít dřív,“ odpověděl notář a dál sklízel své papíry.
„Dřív? Dřív?“ takřka vypěnil Maef, ale upamatoval se, “ehm… pane, někdo změnil dobu konání dražby. Víte, měl jsem zájem… velký zájem o nějaké věci. Tedy konkrétně o listiny z pozůstalosti pana Zlatohlávka a…“
„Dražba už je u konce, mladíku,“ sundal si notář brýle a ukázal směrem k Sigismundovi, který se právě chystal odejít, „ale tamhleten mladík zakoupil listiny, které hledáte.“
Maef pokynutím poděkoval a rychle přistoupil k minstrelovi. Odkašlal si a lehce mu poklepal na rameno.
„Příteli, omlouvám se že ruším, ale nějak jsem nestihl dražbu, nebo spíš její začátek. A zdá se, že jsi měl víc štěstí a zakoupil jsi něco, oč bych měl zájem. Nějaké listiny. Myslíš, že bychom si mohli promluvit o podmínkách, za jakých by jsi se jich vzdal?“
Sigi se podíval na mladíka a blahosklonně prohlásil. „Nu, u sklenky dobrého vína, na které jsi mě právě pozval, si s tebou rád promluvím o tvé jistě zajímavé nabídce.“
S těmito slovy vyšel na ulici a zamířil ke svému hostinci, rychle následován Maefem.
V mlčení se blížili k Něžné děvce a Sigismund rozdával zářivé úsměvy na všechny strany. Maef zamračeně kráčel vedle něj a obhlížel, kde by mohl mít jižan ukryty spisy. Právě míjeli uličku vedoucí do míst, kam by jistě žádný džentlmen nevstoupil ani pozván, jak by řekl Sigismund, když z ní vyběhl velice hubený muž, oblečený do šedočerné tuniky a plátěných kalhot. Maef se mu rychle vyhnul, avšak Sigismund, zaujatý pohledem na služebnou, která v předklonu přeskládávala zboží do košíku, ucítil náraz. Muž vybíhající z uličky si taktéž Sigiho nevšiml a v mžiku se oba váleli po dlažbě. Bard z posledních sil zvedl loutnu nad hlavu, aby nedošla k újmě a tvrdě narazil zády na kočičí hlavy dláždění. Na něj přistál hubený chlapík, který se však rychle otočil k uličce, ze které vyběhl, omluvně poplácal Sigiho po rameni a rozběhl se davem pryč.
Maef právě pomáhal novému společníkovi vstát, když z uličky vyběhlo pět ozbrojenců a okamžitě se rozběhli směrem za uprchlíkem. S úlekem si Sigi prohledal kapsy, avšak zdálo se, že jeho již tak poloprázdný měšec zůstal nedotčen.
„Co to zboží? Co listiny?“ Ptal se polekaně Maef, avšak Sigismund jej ujistil, že jsou v bezpečí torny. S tímto zjištěním vyrazili opět vytýčeným směrem a celé setkání pomalu pouštěli z hlavy. Když si bard přehodil loutnu přes rameno, ucítil tlak nějakého pevného předmětu ve vestě. Začal si ji za chůze upravovat a při tom se do ní nenápadné podíval. Jeho tmavé oči se mu rozšířily, když uviděl, že za ní má malou, asi deset palců velkou zlatou sošku, znázorňující okřídlenou bytost s mečem, stojící na rubínu velkém jako křepelčí vejce. V duchu poděkoval Tymoře a pak pro jistotu ještě dalším bohům. Zdá se, že dnes bude mít štěstí. Neokradli ho, právě naopak a navíc možná výhodně prodá to, co levně koupil.
< Kapitola 1 >
Prolog Kapitola 2
Napsal Merlin 28.01.2007
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 16 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.14497303962708 secREMOTE_IP: 54.196.52.45