Mlžní obři

Krátká povídka o výpravě trpaslíků na motivy starších herních zápisků. Aneb není vždycky posvícení.
Napsal Ebon Hand
Blíží se konec léta. Nerozluční druzi, trpaslíci Rakam a Thorn v Ponamerské hospodě spřádají plány, co podniknout na sklonku končící sezony. Na první pohled se tito kumpáni mohou zdát jako dvojčata, ale každý je z trochu jiného těsta, impulsivní Rakam miluje hospodské pijatyky, veselí a svou pádnou bojovou sekeru, Thorn je hbitější v pohybu, vnitřně rozvážnější a když je potřeba, jeho palcát umí soupeře rychle přesvědčit. Kdo je znalejší, všiml by si drobných znaků odlišné rodové příslušnosti. Nakonec padlo rozhodnutí pro ještě jednu výpravu, než přijde první sníh.
Bohužel věrný lidský přítel, vynikající lovec a stopař Elrik má nějaké povinnosti a na výpravu nevyrazí. Vybral však dva lovce z lovecké party, jež ogarům budou dělat průvodce. Mladý štíhlý Tarke a starší podsaditý Hydur.
Příprava je zahájena společnou pijatikou až do časných ranních hodin v rámci tužení morálky. Druhý den je věnován přípravám a zajištění zásob. Vyráží se za úsvitu, což oba trpaslíky neodradilo od dalšího rozsáhlého tužení morálky.

Malá družina s batohy obtěžkanými zásobami vyrazila na cestu. Cílem výpravy je velká pláň na jihu až za hvozdem, do kterého několik výprav již bylo realizováno, případně divoká krajina za ní pod Kradoskými horami.
Prvních pár dnů ubíhá rychle, když průvodci vedou družinku loveckými stezkami, ale ty postupem končí a začíná prodírání hvozdem. Zde již cesta ubíhá pomalu, přímo se vleče a ogaři nevrle komentují stále se neměnící scenérii hustého lesa, zejména Rakam špatně snáší nudu a nejradši by nějaké povyražení za každým stromem.
Po několika dnech však konečně dorazí ke konci hvozdu a dál cestují po jeho okraji. To oběma trpaslíkům zlepšilo náladu a baví se sledováním roztodivných zvířat. Postupně v dalších dnech obcházejí hvozd ze západu směrem k nejižnějšímu výběžku do neznámé pláně. Je to zde skutečná divočina. Po pláních se prohání nejrůznější zvěř, jakou ogaři nikdy neviděli i oba lovci jsou velmi veselí, mladý Tarke se již dvakrát vzdálil a pak se Hydurovi chlubil brky z patrně vzácného opeřence.
Bohužel se nedalo nevšimnout velkých lítavců, jež občas křižovali oblohu. Docela ogarům přidělávali vrásky. Přechod pláně bude nebezpečný. Občas o tom hovořili, Thornovi se přechod moc nezdál. Rakam zaháněl jeho chmury šaškovskými výstupy, kde předváděl, jak zahání lítavce sekerou až za obzor. Běhal při tom okolo stromů se sekerou nad hlavou, utínal nízké větve, které mu většinou padaly na hlavu a vykřikoval: „a ještě jeden pařátek a další“.
I lovci občas zapředli s ogary téma, jež je začlo zajímat. Jeden den vyprávěli o rozvalinách hradu kousek od místa jejich cesty u malého jezera.
„Prý je to velmi divné místo,“ říkali tichým hlasem.
„Možná snad prokleté!“ skoro šeptali.
Ogaři při tom významně nadzvedávali obočí a smály se pod vousy.
Jindy vyprávěli o místě na konci pláně úplně na východě, kde prý jsou opuštěné kudůcké doly, nikdo z lidí neví, co je odtamtud vyhnalo. Z toho zase byli ogaři zklamaní, že se nedozvěděli více. Možná by tam i vyrazili, kdyby znali nějaké velké lákadlo.
Zato informaci, že ve hvozdě za plání na jihu žije wyvern a dost možná drak přijali velmi vážně.
Cestu zvolili dál na východ, prý je tam nejužší místo pláně a snad se bezpečně podaří přeběhnout do jižního hvozdu.

Jedno ráno zpříjemnilo ogarům objevení hobgobliní hlídky mladým Tarkem. Ogaři se nechali navést až do jejich bezprostřední blízkosti a odpočívající hobgobliny vzali útokem. Bylo to rychlé a krvavé, než se vzchopili k obraně Rakamova sekera a Thornův palcát odvedly své. Ogarům pak hrál celý den úsměv na tváři. Jen lovci z toho nebyli úplně ve své kůži.
Nakonec družinka dorazila na místo nejvhodnější pro přechod, z jejich strany byl vidět hvozd za plání, ale nebylo to nijak blízko. Z opatrnosti se rozhodli celý další den místo přechodu pozorovat.
Využili bohatých zásob a hlídkování si krátili příjemným plněním žaludků. Po pláni běhali obrovští kurové, ale ty nevypadali přímo nebezpečně. Horší bylo, že odpoledne na pláni zalovil wyvern a ještě jeden velký lítavec. Rakam, když wyverna spatřil a chtěl všechny upozornit, se málem zadusil plackou, kterou si právě nacpal do pusy. Létavci, to byla hrozba přímo hmatatelná.
V noci se po pláni proháněli divocí vrci, což taky nebyla zpráva zrovna příjemná. Vydávali ďábelský řev. Nedalo se skoro spát. Lovci se střídali na hlídce na okraji lesa a ogaři střídavě dřímali a kleli pod fousy.
Druhý den dopoledne se družinka rozhodla zkusit štěstěnu. Po krátké přípravě, kdy vše dobře upevnili a přivázali na batohy, aby nic neztratili, se poklusem vydali přes pláň.
Polovinu prostranství překonali, když se na obzoru nad hvozdem objevil velký lítavec. Štěstěna jim nepřála.
Rychle se přibližoval.
Ač upalovali, jako by jim za patami hořelo, během pár okamžiků bylo jasné, že to nemohou stihnout.
Lítavec mocně zařval a zaútočil.
Ogaři zaveleli, těsně před jeho přiblížením, rychle se rozprchnout, ale akce již nebyla úspěšná. Přímo z letu chňapnul do pařátů mladého Tarku a začal mocně mávat křídly, aby s ním nabral výšku.
Tarkův křik všem sevřel vnitřnosti.
Zbylé tři postavy okamžitě odhodili bagáž a tasili luky. Šípy svištěly vzduchem.
Všechny krom jediného zasáhly lítavce a ten začal opět rychle klesat k zemi.
Ale jeho přistání bylo velmi tvrdé, spíš sebou praštil o zem.
Všichni se seběhli na místo dopadu, lítavec dodělával, mladý lovec byl mrtev.
Hydur se z toho zhroutil a velmi svého přítele od dětství oplakával. Společně odnesli všechny věci i mrtvého Tarku do jižního hvozdu. V hájku na okraji mu ogaři vykopali hrob a společně jej pohřbili. Ogaři mlčky vzdali lovci hold na cestě k lidským bohům.
Hydur oplakával ztrátu druha a ogaři mezitím rozbili tábor. Ráno dalšího dne vstali a vyrazili na průzkum nového hvozdu.

Několik dní již postupovali na jih, stále hlouběji do hvozdu až pod Kradonský hřeben. Prý tu někde pramení velká řeka, jež teče na jih za Kradonské hory až do zemí, kde lidé jsou tmavý a otroci různých ras patří k majetku bohatých. Své kroky začali pomalu stáčet východně, aby se podél hřebene opět začali vracet zpět k pláni.
Najednou se všude kolem začala šířit mlha. Jako podivná tekutina ztékala z kopců do údolíček. Nejdříve byla po kolena, ale stále přibývala. Rakam již třímal v rukách svou sekeru a jakoby zpomalenými údery si rozehříval svaly. Thorn jej rukou na rameni klidnil, ale druhá již byla připravena na palcátu. Oba pečlivě sledovali okolí. Hydur znejistěl a neklidně těkal pohledem zleva doprava.
Během chvilky byli všichni tři v mlžném oparu. Vidět nebylo, ani co se dá dohodit kamenem. Zaslechli řev, neznámý, ale hlasitý.
Kousek od nich se z hvozdu vynořil bílý obr.
„Mlžný obr“ vydechli trpaslíci.
Jen co zmerčil družinku, hned se na ní vrhnul. Okamžitě začala bitka na život a na smrt.
Po prvním překvapení si ogaři všimli, že se jedná o obryni.
Rakamova sekera i Thornův palcát jí rubali, co se do ní vešlo. Hydur do ní vysílal šíp za šípem.
Ale její pěsti byly jako údery obřích kladiv. Rakamovi crčela krev z rozbitých úst a slepovala mu fousy, měl zlomený nos a patrně pár zubů pryč.
Náhle se ozval další, ještě silnější řev z druhé strany a lesem se k postavám prodíral mnohem větší mlžný obr s obrovským kyjem.
„Taťka se vrací pro ženu!“ zaklel Rakam a vyplivnul velký chuchvalec krvavých slin.
Thorn s Hydurem se postavili do cesty novému nebezpečí. Lovec vytasil svůj místy zubatý meč a drmolil neznámou modlitbu, kterou si dodával odvahy. Podle postoje to potřeboval. Rakam se snažil rychle to s obryní vyřídit. Sám byl potlučený až běda.
Pořádným švihem jí zasekl sekeru do stehna a rychle ji vytrhl. Vyhnul se vše drtící pěsti a chtěl souboj ukončit nepříjemnou ranou, po které by se raněná obryně stáhla z boje.
Zrovna v okamžiku kdy byla obryně skloněná po nepřesném úderu a napřahovala druhou pazouru, trpaslík provedl výpad.
Jenže Rakam dal do úderu příliš úsilí, energie a též míření moc nepromyslel. Uštědřil obryni hroznou pumelici trpasličí sekerou do krku. Ta se složila k zemi a během chvilky za bublání a chrchlání zdechla.
To se ale taťkovi obrovi vůbec nelíbilo. Řval, až se země třásla a oči mu začaly rudě zářit. Hroznou ranou trefil Hydura, ten bezvládně odletěl do křoví a už nevylezl.
Rakam se vrhl Thornovi na pomoc, ale ogaři již tahali za kratší konec. Dostávali hroznou nakládačku, zbroje zprohýbané. Thornův štít byl úplně zničen a ruka s ním mu již ochabovala, jen jeho hbitost ho uchránila před smrtelnými údery.
Sice obra také sekali, co to šlo, ale viditelně neměl dost.
„Padáme!“ Ogaři zkusili zdrhat, rychle se rozdělili.
Obr pronásleduje Thorna. Rakam se na chvilku zastavil, vylovil z batohu vzácný léčivý lektvar, zbylými zuby vyrval zátku a polykal obsah.
S výkřikem se chytil za hrdlo, čekal nejhorší, avšak otoky začaly rychle splaskávat a tmavá barva pohmožděnin mizela.
Rakam se narovnal, zhluboka se nadechl, popadl své věci a vrhl se za obrem.
Rychle přivolal kličkujícího Thorna a připravil se za širokým kmenem ke smrtelnému úderu. Překvapil rozzuřeného obra a dal mu ukrutnou ránu do bohu.
„Chcípni ty sráči, jako ta tvoje fena!“ procedil skrz polámané zuby.
To by skolilo cokoliv, co zatím potkali, pomyslel si uspokojivě. Sekera se zakousla hluboko do tkáně, ale obra to nesrazilo.
Chvíli spolu všichni manévrovali ve vyrovnaném souboji, ale pak Rakam dostal obrovskou ránu kyjem. Odletěl několik metrů vzduchem a zůstal ležet v podrostu. Měl vyražený dech, pohmožděná žebra. Rychle dýkou přeřezával řemínky spojující přední a zadní pancíř, aby uvolnil stlačený hrudník prohlým pancířem, který znemožňoval nádech, dřív než ztratí vědomí.
Thorn se opět za hlasitých kleteb dal na útěk s obrem v patách.
Rakam se mátožně zvedl, ale v tak zuboženém stavu nemohl stačit tempu honičky.
Zkusil klusat, ale spíš se za nimi ploužil až do údolíčka, kde se obrův řev zastavil. Každý nádech bolel, hlava se mu točila. Rakam se radši skryl do hustého křoví. Styděl se sám před sebou, že nemá dost sil hledat svého přítele. V duchu sliboval obrovi nejstrašnější smrti, pokud bude jeho přítel již na cestě do síní předků.
Po čase kolem procházel stále rozzuřený obr a pátral po cíli.
Rakam se ani nehnul, takřka nedýchal.
Obr kyjem pročesal několik křoví a odešel pryč.
O něco později zaslechnul trpasličí signál. Rakam na něj odpověděl. Ze srdce mu spadl balvan větší než obr. Oba ogaři ze svého shledání skoro zamáčkli slzu.
Thorn obra při útěku setřásl. A ten jej již neobjevil.
Oba se ukryli ve velkém neprostupném křoví a společně si ošetřili rány. Rakam našel v batohu ve své truhličce zbytek léčivé masti, tak přišla k duhu.
Ve své skrýši vyčkávali dlouhé hodiny. Kolem v lese bylo slyšet občasný řev, ale pomalu se vzdaloval. Potom se ogaři odvážili a opatrně se vrátili na bojiště, jestli tam něco nezůstalo. Místo střetu našli, ale nebylo tam nic krom udusané země.
Nebylo tam ani tělo obryně.
Vyrazili pryč, ale po pár krocích zaslechli hysterický smích, Hydurův smích. Nevěřícně se na sebe podívali. Lovce našli skrytého v křoví. Byl těžce dolámaný, ale v ruce držel stříbrnou čelenku s obrovským rubínem, co měla obryně na hlavě a zubil se na překvapené ogary. Všichni měli velkou radost, lovec ze záchrany, ogaři z rubínu.
Rychle připravili nosítka, aby mohli zmizet. Pomalu nesli lovce pryč a on z nosítek občas kontroloval stopy. Cesta k okraji hvozdu trvala skoro deset dní. Pořádně si odechli až na hranici hvozdu a pláně. Jakoby mimochodem trpaslíci zkontrolovali Tarkův hrob. Byl nepoškozen. Ulevilo se jim, že se úspěšně dostal do síní svých bohů.
Další den a noc vyčkávali v porostu na okraji pláně. Nejisti si svými šancemi na přechod s Hydurem na nosítkách. Z jejich chmurných úvah je vytrhli dvě postavy, které se vynořili z protějšího hvozdu a přebíhali pláň.
Byli to lovci, Hydurovi známí, kteří se vydali hledat nevracející se výpravu. Přebrali nosítka a rychle se všichni vraceli přes planinu zpět.
Zavedli ogary až do loveckého tábora, kde poprvé pořádně odpočívali a naplnili prázdné žaludky teplým jídlem. Ogaři se spokojeně usmívali. Rakam si dělal srandu z díry ve svém chrupu. Všichni tři byli spokojeni a několikrát připili Tarkovi na úspěšné působení v božských síních.
Brzy bude podzim, je čas vrátit se do Ponamery, kam s ogary vyrazil i Hydur.
Napsal Ebon Hand 15.01.2009
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 5 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.19656991958618 secREMOTE_IP: 54.80.140.5