Kronika Edwarda Talbota

Obsah článku:

Mistr Temelína

Cesta probíhala celkem dobře, dokud jsme nedorazili do oblasti Písku. Dřív jsem si myslel, že osada s takovým jménem bude ležet někde uprostřed pouště, ale už jsem zjistil, že okolo jsou spíše neprostupné lesy než duny. Hlavně ale z té oblasti pochází lidé, kteří mě nemají rádi, protože se povídá, že jsem v Písku svedl nějaké ženy - konkrétně manželku, matku a dceru místního landlorda Ruma. Což je naprostý nesmysl, ale bude o tom ještě řeč, tak je zbytečné to řešit. Každopádně to znamenalo, že jsme na cestě uviděli konvoj z Písku, a když jeho strážci uviděli nás, tak namířili zbraně a začali pokřikovat něco o odměně. V té chvíli na mě opět dolehla absence kulometu, takže jsem použil svou druhou nejsilnější zbraň, totiž jazyk, a poslal jsem je do háje. Tedy dal jsem jim nabídku, aby nás nechali vycouvat, jinak je seznámím s traverzou, kterou má Hummer místo nárazníku. A nutno říct, že taková nabídka se neodmítá. Ovšem zhnamenalo to, že jsme je museli objíždět delší, za to však horší cestou, na které jsem auto málem rozmlátil. A když vezmete v úvahu, že Hummer je vojenské auto do terénu, tak si asi dovedete představit, čím jsme museli projíždět.


Naětěstí se po pár hodinách před námi objevily čtyři chladící věže a rozlehlý, poměrně udržovaný areál. To už jsem začal cítit nepříjemnosti. Jessee vytáhl jedno své udělátko a po chvíli oznámil, že v okolí se pár lidí pohybuje, přičemž ve správní budově - našem cíli - je jen jeden. Zakarkoval jsem dole a nechal Rose hlídat. S jednou pistilí a nožem. Opět nemůžu nechat bez povšimnutí, o kolik snazší by bylo hlídat auto ozbrojené kulometem. No nic.


S Jesseem jsme pronikli do budovy, do druhého patra, až ke dvěřím, za kterými se schovával pozorovatel. Na zaklepání odmítl otevřít, jen řekl, že elektrárna patří jejich kultu, který vede Mistr - jak originální jméno - a že nám určitě nic nedá. Takže já zůstal na hlídce, zatímco Jessee šel odmontovat zářič z rentgenu na ošetřovně. Trochu mě to zklamalo, čekal jsem něco víc ... spektakulárního. Nicméně po chvíli se dveře otevřely a pozorovatel v bílé kutně se pokusil zdrhout, v čemž jsem mu zabránil výstřelem, který ho škrábnul do nohy. Lehce. Dost lehce, abych ho mohl zavázat, a přitom jsem zjistil, že je to ... vlastně nevím. Jmenovalo se to Mimi, s delšími vlasy, takovou ne moc určitou postavu, a ve věku něco mezi třinácti a dvaceti. Začal jsem o tom uvažovat jako o dívce, protože který muž by se jmenoval Mimi.


Po krátkém výslechu a dalším Jesseeho průzkumu pomocí detekčního udělátka se ukázalo, že většina členů kultu je shromážděna okolo reaktoru, kde cosi provádí. A mě nenapadlo nic lepšího, než že se za nimi půjdeme podívat a zkusíme se domluvit. Fakt jo, žádné střílení. Překvapeni? Pokud ano, tak proto, že jste si mě špatně zařadili. Navíc jsem měl pořád jedno překvapení v záloze, když by na střelbu došlo, ale o tom taky později.


Mimi nás odvedla do druhé haly, ve které už stálo osm lidí s automaty, a moje neochota bojovat dosáhla vrcholu. I když jsem si pořád říkal, že pokud by šly věci šejrem, snad bych z toho Jesseeho dokázal vysekat a dostat se ven. Naštěstí to ale nebylo potřeba. Mistr - muž ve střením věku v podobném rouchu jako Mimi - byl podobně potrhlý vědátor jako Jessee, takže spolu celkem snadno našli společnou řeč. Mistr nám řekl, že mají za cíl zvrátit působení Maelströmu šílenství a zkouší se na něj napojit. Používají na to buď mutanty, kteří jsou v tom lepší, ale nevydrží tolik jako běžní lidé. Zásoby prý dostávají, zbraně taky, ale nějaké lidi na pokusy a případné další zroje by ocenili. A když jsem zmínil, že by mohl ocenit Mimi za to, že nás k němu přivedla, tak z ní udělal ambasadora, aby jela s námi. Nonevím, zda je to taková výhra, ale ona se zdála celkem spokojená. Což tedy znemaná, že od teď ji mám na krku. No krása.


Zbytek už není moc zajímavý, vrátili jsme se zpět, ohlásili to Plukovníkovi, který jako obvykle pojal podezření, že jde o kult, který by mohl Archu ohrozit a že si na něm musíme dát pozor. Mně odměnil tím, že se můžu ubvytovat na Arše, dostanu postel a jídlo, když si obojí zaplatím. A žádný kulomet. Fakt radost pro něj pracovat. Ale mohl mě hřát alespoň pocit, že díky tomu zářiči se Paulovi dařilo tu nemoc potlačit.


Jo, a taky mě mohla hřát Mimi. Vím, co si myslíte. A ne, pořád nevím, jestli je to kluk nebo holka. Zatím jsem to nezjistil. Nejsem takový. Některé věci se nemají uspěchat.

< Mistr Temelína >
Příjezd do Archy Bezejmenný klub
Napsal Jerson 21.07.2020
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 5 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.5085871219635 secREMOTE_IP: 34.200.243.114