Dendramoth

Nejprve temný stín, varovné křiky vesničanů, zemí otřásající hromový řev a kyselý dech zeleného obra. Proud slizu a horká pára ničili vše živé i neživé. Přesto zelený drak nepřiletěl na křídlech smrti. Dal si záležet aby jeho představení nad krajem bylo působivé a hrozivé, nechtěl obyvatele horského království Ehb nijak ohrozit, jen vyděsit. Ukázal jim moc, kterou vládne, moc proti které v očích prostých lidí není obrany.Přiletěl s celou svou letkou, se svou zkroušenou družkou a se svými šesti syny. Samice, která ho doprovázela nebyla zjevně konáním svého muže příliš nadšená, narozdíl od jejich divokých a neukázněných potomků, kteří brouzdali nebe jak nejrychleji mohli, plivali proudy kyselin a kradli dobytek, se jen vznášela v jejich stínu a otáčela se za sebe, s pohledem upřeným za hory.Když byl Dendramoth s terorem v očích lidí spokojený, zamířil k branám hradu Schwergradu v hlavním městě Ehbské země. Lehce dosedl před padací most, balist ani kuší se nebál, všem šesti věžím se dostalo pozornosti vždy jednoho z jeho synů. Chvíli seděl, snad se až divil tak snadnému průběhu, pak se chopil težkého pokovaného mostu přilepeného u hradeb a jedním trhnutím si otevřel. Nechtěl se s jízdou nebo domobraníky více zdržovat, zhluboka se nadechl a vše co za branou čekalo proměnil v bublající olej. Když ale bránou procházel, tak si neponechal svou dračí podobu, změnil se do lidské. Věděl, že král je stále uvnitř a chtěl jeho zem převzít dramatickým způsobem, když už ho nepotkali potíže venku.Rozrazil křídla vykládaných dveří trůního sálu a v podobě mohutného válečníka s nevýraznou tváří a mastnými vlasy vstoupil, v pravici třímal až příliš těžký meč a levou rukou ukázal na krále. Ten hrdě vstal a vytáhl z pochvy vedle opěradla vyřezávaného trůnu svůj meč. Král se nedostal k vládě poctivou cestou, nebyl horal, nebyl hraničář, ale měl s touto zemí velké plány. Bohužel nevěřil zkušeným Ehbským kovářům a svou zbraň si pořídil od markrijských obchodníků, jako zbraň elegance, údajně hodnou krále.V místnosti byly čtyři stráže, vládcovi osobní, ale byli to najatí žoldnéři a doufali, že se král pokusí chovat noblesně a půjde do duelu. Poštěstilo se jim; král šel, možná nebyl tak nečestný, jak se o něm říkalo, možná byl jen zoufalý, možná ho hnal hněv. Vyšel drakovi vstříc svižným krokem a zaútočil, měl dobrou techniku, věděl jak využít soupeřovi těžké zbraně. Jen v jednu chvíli se nechal překvapit soupeřovou silou a dovolil Dendramothovi přejít v protiútok. Jeden pořádný rozmach stačil zelenému aby zlomil královu elegantní čepel, druhou ranou rozdělil bývalého vládce vedví. Žoldnéři se při tom pohledu otřásli a poklekli před novým pánem.Dendramoth se se svou letkou ještě ten večer sešel u skalisk pod hradem, všichni zelení velikáni se nadechli, tak zhluboka jak jen mohli, vzduch v jejich okolí v té chvíli ztratil vláhu, květiny uhynuli, klesla teplota. Všichni se otočily proti prasklině mezi skalistými tělesy a vypustili horkou všezžírající páru. Dlouhý dech osmi draků vytvořil ve skále jeskyni dost prostornou pro draka, jeho družku i několik stráží. Ještě než se šel ale Dendramoth položit ke spánku, tak o sebe otřel svá křídla, aby se do vzduchu uvolnily částečky mechu a semena rostlin z jeho púvodní domoviny, Vlčího hvozdu.-Vláda nového pána byla krutá, daně byli tak vysoké, aby lidem zbytečně nic nepřebývalo a velká část úrody putovala k drakům a jejich nové armádě. Dendramoth seděl ve své jeskyni, která začínala nepřirozeně rychle obrůstat mechem, křovím i temnými stromy s širokým listím a vybíral vojáky do své armády. Nejlepším z nich se dostalo velké pocty i prokletí, dal jim napít své krve a pomohl jim stát se půldraky. Tím se oddělil od ostatních draků, žádný s ním od té doby nepromluvil, nechápaly proč to dělá, proč tolik touží po moci.Ať se ve Vlčím hvozdu stalo cokoli, byli to démoni, koho se zelený pán obával. Tvrdil, že to ostatní království nevidí, ale že démoni čekají za branou abyssu. Nevěděl co jim chybí aby mohli projít na Alderaan, ale chtěl mít, než se tak stane, legii mocnou dost na to, aby je mohl vřele přivítatPodle mého je Dendramoth tyran, nevěřím v to, že účel světí prostředky. Ale co když má pravdu, co když je na čase zbrojit, co když roztroušená armáda císařství nebude stačit na odražení pekelných vojsk přijdou-li?