Deník mistra Dorlanda

15. den žní 592 BR - v tento den Moc proudila až k nebesům a země se chvěla, když Kronova věž byla vyrvána spárům samotného času a znovu se zaskvěla v plné kráse poté, co jsem zasadil do jejího lůna magický Klíč!

20. den žní - konečně jsem se trochu nabažil Věže a začal se tu orientovat. Knihovna je prostě úžasná! Už se těším na zimu, až si sednu ke krbu a ponořím se do některé z těch spousty nádherných knih, které jsem tu objevil.
21. den žní - konec euforie, je třeba taky pracovat. Našel jsem nějaké knihy kouzel, poklad nad poklady! Jdu se na to podívat blíž...
27. den žní - Tak. Právě jsem poznal tajemství mocného kouzla kletba. Ano, to bylo to, které na mě chtěl seslat ten třikrát prokletý nekromant! Ale kouzlo je to opravdu pěkné. Když si vezmu, jak dlouho mi trvalo, než jsem ho pochopil a přepsal do své Knihy, a pak se podívám na ty řady svazků, co mě ještě čekají... přepadá mě blažený pocit, že ani dlouhověkost elfů nebude stačit na odhalení a pochopení všech tajemství, jež se tu skrývají!
29. den žní - navštívil jsem hraničáře a Adrianu, své staré známé, abych jim sdělil, že mají nového souseda, a taky abych jim představil svého přítele a potencionálního studenta (no spíš pomocníka) Morda. Vzali to dobře, obě zprávy.
Slavnosti varu - Abych pořád jen neseděl ve Věži, vytáhl jsem Morda na lov. Pokouší se teď naučit číst a musím ho pochválit, docela mu to jde. Šli jsme pěšky, zvěře je tu kupodivu spousta a lesy krásné, musím sem chodit častěji!
Zvlášť teď, na podzim, má ten les neodolatelné kouzlo... Dokonce jsme ulovili nějakou srnku. Babička, kterou jsem najal, aby nám poklízela a vařila, z ní upekla křupavé kýty. Potom byly koláče s povidly, které mi moc chutnají. S babičkou si myslím budeme rozumět. Mord už se do ní zamiloval, stejně jako ona do něho - maximálně si vyhovují, protože ona furt jen: "Papej, když ti chutná!" a on papá a papá...

4. den flekostěny - naučil jsem se proměnu. Úžasná věc, není to jednorázové, mohu si během trvání tohoto kouzla vyzkoušet nejrůznější formy podob.
5. den flekostěny - dnes v noci vyzkouším první proměnu. Chci si zalétat nocí jako sova nebo netopýr... Ještě stále pořádně neznám ani nejbližší okolí Věže, tak si to chci prohlédnout.
7. den flekostěny - včera to bylo absolutně skvělé! Velká škoda, že to kouzlo vydrží tak krátce... I tak jsem zjistil, že tu v lese kousek ode mne hnízdí velký výr. Učil jsme se od něj létat mezi stromy. Odpoledne jsem se tam byl projít, ale neviděl jsem ho. Asi vyspával.
14. den flekostěny - včera jsem se naučil jak odstranit kletbu a dneska jsme se šli s Mordem zase jednou pořádně projít, zalovit si. Je to příjemné, protáhnout si tělo po tom věčném vysedávání nad knihou! Večer se chystám na další "výlet". Proletět se v podobě výra - snad mě nebude můj společník z minulé noci považovat za soka.

15. den flekostěny - létání mě baví, už mi docela jde. Toho Kulíka (posledně na mě tak legračně kulil oči, když jsem se mu před nima proměnil zpátky do svého těla...) jsem nikde neviděl. Škoda. V knihovně jsem narazil na tlustý spisek o jiných světech a jejich obyvatelích. Jen jsem to prolít, ale moc se mi to líbilo, musím si na to někdy najít čas. A ten tak letí... ze stromů už začíná padat listí a Mord se včera vydal sám do lesa na dříví, abysme v zimě měli čím topit. Je to opravdu šikovný chlapec. Naše babička zas chodí na jahody a houby a všelijaké jiné věci - její kuchyň je teď dost podobná mojí laboratoři.
21. den flekostěny - toho 15. jsem se ještě pozdě večer vrátil k Jiným světům a našel jsem tam návod na několik kouzel schopných přivolat obyvatele těchto světů k nám. Zatím jsem pochopil jen to skoro nejslabší, které už sice přivolá celkem silného cizáka, ale neudrží ho tu dlouho. Zítra jdeme s Mordem na lov, tak ho na nějaké pasece, dál od lidí, vyzkouším.
23. den flekostěny - podle návodu v Jiných světech jsem přivolal nějakého slabého anděla. Byla to vlastně jen taková koule světla, která se vznáší ve vzduchu. Není moc bojový, i když ty jeho paprsky, co dokáže vystřelovat, umí pěkně popálit. Ale psali tam, že v boji je tenhle andělíček platný spíš jako ochránce, díky auře, jež ho obklopuje, i jeho zvl. schopnostem. Je pravda, že se kolem něj ve vzduchu vznášel podivný, takový nezemský klid a mír, až mi bylo potom trochu smutno, když zmizel.

24. den flekostěny - právě jsem našel opravdový poklad! Nádhernou magickou křišťálovou kouli! Byla zahrabaná na tom velkém stole v knihovně, pod hromadou starých hadrů a svitků. Chtěl jsem to tam trochu uklidit a našel tohle...
Slyšel jsem o takových koulí dost, takže než se do ní zahledím, podívám se nejdřív, jestli tu o ní nenajdu nějakou zmínku. Zatím jsem tu na žádné léčky ani pasti nenarazil, ale pro neznalého může být takto silný magický předmět stejně zrádný, jako ta nejlepší past!
25. den flekostěny - trvalo mi to celý den, ale nakonec jsem včera večer něco málo o Kouli vyhrabal. Kron jí také našel, nevyráběl jí. Zdá se, že je to "obyčejná" sledovací koule. Hodí se to, aspoň se budu moci podívat, jak se daří Trilmovi - musím trpaslíky navštívit, říct jim, co jsem to vlastně našel v jejich dolech a všechno ostatní!
Tak to vypadá, že koule funguje jak má. Už napodruhé jsem v ní uviděl Trilma, jak si to štráduje z knihovny domů, dva svitky v podpaždí.. Zítra ráno s Mordem vyrážíme, na mých oblíbených přízračných koních.

1. den zateplování - výlet byl fajn. Koně svištěly, hory jsou teď na podzim nádherné, nikdo nás nepřepadl a trpaslíci přátelsky uvítali... Co si přát víc. S Trilmem jsme si moc pěkně popovídali, i když je to trpaslík - ale on se moc jako trpaslík nechová a už vůbec tak nemyslí. A je příjemnější než bych myslel, si promluvit o kouzlech a tajemstvích Věže s někým, kdo ví, o čem mluvíte! Ve svých studiích oproti mě moc nepokročil, ale i tak využije některá kouzla, která ho chci naučit. On a jeho knihovna mi sice už nemají moc co nabídnout, když mám celou Věž, ale já nezapomínám na přátele, kteří mi v nouzi pomohli. A on pomohl dost, při hledání klíče k Věži...
Cestou zpět jsem si v horách zkusil vyvolat hned dva cizáky, a pekelné k tomu! Nějakou opici a velkého vlka. Poštval jsem je na sebe, abych viděl jak jsou silní. Řeknu vám, nebyl to hezký pohled, jak chlupy lítaly a krev z nich stříkala. Jsou to opravdu lítí bojovníci. Přesto si nemyslím, že to ještě někdy zkusím - nebylo mi dobře už když jsem je vyvolával a pak se to pořád zhoršovalo, dokud nezmizeli (skoro se to stydím přiznat, ale místo abych ten souboj pozorně sledoval, zvracel jsem do křoví; jak to dopadlo vím od Morda). Zlatý anděl!
5. den zateplování - naučil jsem se kouzlo upíří dotyk. Je to, jak už sám název ostatně napovídá, docela černá magie. Ale jak silná! Zbaví to vašeho protivníka životní síly a vám jí přidá! Na nestvůry mi to nebude líto seslat.

11. den zateplování - Druhý den potom, co jsem se naučil dotyk, jsme šli s Mordem zas jednou ven. Vypadalo to, že se trochu nudí (ten les kolem Věže už zná dost dobře, ze svých výprav na dřevo), tak jsem přivolal velkého škrtiče a poslal ho na něj. Bušil do něj tím svým kyjem radost pohledět, ale pekelníci jsou opravdu odolní a obyčejná zbraň je moc neporaní. Nakonec jsem na něm vyzkoušel i svůj smrtící dotyk - opravdu nebezpečně silná věc! Hada jsem zabil a cítil jsem potom příval takové síly, jako ještě nikdy. Když pak konečně vyprchala, byl jsem zklamán - a zároveň moc rád! Protože mě ta síla přímo ponoukala k boji... Zase mi bylo zle, ale tentokrát už jsem se udržel a nezbavil se dobrého oběda. Stejně už to ale opravdu dělat nebudu, jen snad v nouzi. Taky je mi trochu líto těch přivolaných tvorů, přestože vím, že ve skutečnosti sem přivolávám jen jejich esenci, dokonalý obraz, a ne je samotné!
Hned druhý den ráno jsem se proto raději začal učit kouzlo, které zlepší ostří zbraní, to je čistá transformační magie, kterou mám nejraději a jde mi nejlíp. Právě jsem s tím skončil, jsem spokojen, funguje jak má. Zítra se zase půjdu s Mordem projít, i když fňuká, že je mu zima. Vždyť je to přece horský obr, tak něco musí vydržet! Tentokrát ale opravdu žádné kouzlení - Mord se z toho minule léčil hezkých pár dní. Taky babička mi to vyčítala, když jsem jí já hlupák řekl, co ho tak zřídilo.
17. den zateplování - Venku je hnusně, pořád jen prší a začíná už být opravdu zima. Mord topí v krbu a oba u něj pilně studujeme. Já se naučil očarovat zbraň, aby byla pořádně magická, on už se umí podepsat a napsat moje jméno! Jen na něj musím dávat pozor, aby se nepodepisoval úplně všude.
Taky jsem se pokusil naučit se hned potom kouzlo na ochranu před živly, ale udělal jsem chybu, že jsem si nedal tradiční pauzu - vůbec mi to nelezlo do hlavy, motal jsem do toho pořád tu magickou zbraň a nakonec jsem to vzdal, bylo to k ničemu. Vrátím se k tomu někdy jindy, později...

23. den zateplování - Potom, co jsem celý den věnoval listování knížek v knihovně a testování koule, jsem se tentokrát už bez problémů naučil jedno výborné ochranné kouzlo - s ním se vrhnu na kohokoli! Způsobí, že mám kůži tvrdou jak kámen, pohltí většinu zranění každé rány, která na mě v boji dopadne.
29. den zateplování - Jazyky vládnou světu a já se po zkušenostech s těmi domorodci rozhodl vybavit na takové případy a naučil se pěkné univerzální kouzlíčko, překladač jazyků. A rovnou jsem si jedno takové kouzlo zapsal na svitek, aby bylo po ruce, až ho bude třeba.

4. den šírání - Počasí venku teď přeje studiu. Mrzne a fouká tam tak protivně, že mě to vůbec neláká jít ven. A tak se učím, až se mi z hlavy kouří. Dneska jsem úspěšně zvládl kouzlo na odhalení magického sledování - zatím se sice něčeho takového nebojím, ale myslím, že to patří k základním dovednostem každého dobrého kouzelníka, zvlášť takového, který už má vlastní Věž! Ano, zvykám si na ní a už ji považuji za svou vlastní...

5. den šírání - Prokleté počasí! Z toho větru už mi třeští hlava a dělají se mi mžitky před očima. Vítr hvízdá jak šílený, nedokážu se soustředit. Pokusil jsem se pochopit další kouzlo, velmi silné, které chrání před působením slabších kouzel, ale už mi to prostě neleze do hlavy. Asi vážně potřebuji odpočinek, jak mi svorně tvrdí Mord i babička.
6. den šírání - Mord mě vytáhl ven. Prý: "Jen se tak projít". Málem jsem zmrznul! Je tu spousta sněhu, vůbec nevím, kdy to napadlo. Jemu je hej, obrům ten mráz evidentně tolik nevadí. Ale mě málem upadly uši. Uznávám, že je tam hezky, když utichne vítr a na slunci zajiskří čerstvý sníh, co křupe pod nohama, když se zatřpytí jinovatkou přikrytý strom... Potom, co jsme se u paty Věže jak se patří zkoulovali (Mord je přece jenom ještě pořád dítě! Ale ty jeho koule bolí, má trefu, mizera), jsem si na sebe vzal všechno, co jsem doma našel a vyšli jsme si do lesa. Bylo to příjemné, takový klidný den.
8. den šírání - V lese se mi líbilo, ale ten mráz mě štval. Nemám tak teplé oblečení a i kdybych měl, nelíbí se mi, když jsem jak koule, bez možnosti pohybu. Takže jsem se zase jednou ponořil do Knihovny a po chvilce hledání tam našel slabší verzi toho kouzla na ochranu před živly, co jsem se před nedávnem pokoušel pochopit. Tohle je jednoduché, ne tak účinné, ale zato dlouhodobější, přesně to, co teď potřebuji. Už se těším na další procházku!
9. den šírání - Hmm, to je jiná! Venku mrzne až praští a přitom jsem schopen psát hned potom, co jsem se vrátil, ani uši mě nebolí. Mord koukal, že jsem dneska v pohodě vydržel venku stejně dlouho jako on, přestože jsem měl jen košili, vestu a kabát! Miluji magii...

16. den šírání - Dva dny jsem odpočíval, ven šel jen pro dřevo. Učil jsem Morda psát a hrát vrhcáby. Když mě začal porážet, dal jsem mu knihu Mýtů a pověstí. Je moc pěkně a čitelně napsaná; řekl jsem mu, aby mi některou pověst opsal. Opravdu se snaží, ale mám pocit, že z něj žádný kouzelník nikdy nebude. Magie se sice vůbec nebojí a přijde mi, že ji tak nějak intuitivně chápe - ale obávám se, že není dostatečně bystrý, aby dokázal splétat jemné předivo kouzel.
Zase jsem se pohroužil do učení. Musím využít zimu, protože už teď je mi jasné, že v létě mě tu nic neudrží! Naučil jsme se moc pěkné kouzlo od nějakého Leomunda, vytvoří pevnou chatu s ohništěm a 8 místy na spaní, chráněnou před zimou i ohněm, která vydrží stát celou noc. Mohla by se hodit, pokud si budem chtít teď v zimě vyjít na víc dní.
17. den šírání - Procházel jsem si Knihovnu, hledal jsem nějaké oddechové čtení - a narazil na útlou knížečku, která se věnuje zlepšování osobních vlastností a schopností! Je úžasná, neodtrhl jsem se od ní, dokud jsem ji nepřečetl. To je to vážně tak jednoduché, se posílit? Až mě to zaráží... Je tu spousta kouzel, na všechno něco. Nejvíc mě samozřejmě láká zlepšení paměti a schopnosti vnímat, podle té knížky to kouzelníkům pomáhá nejen při učení, ale i při samotném sesílání kouzel. A pak je tu kouzlo na zlepšení koordinace pohybů a rychlost reakcí, na sílu, na vytrvalost a odolnost... Nebudu vědět co dřív.
22. den šírání - Čas letí jako splašený. Celou Věž prostupuje vůně z babiččiny kuchyně a Mord vyrazil do lesa na chvojí - vůbec jsem si neuvědomil, že už se blíží slunovrat! Ve vesnici prý taky bude oslava, hodláme se připojit. Možná bych mohl pro pobavení udělat pár kouzel? No, je to až pozítří, připravím se na to.

Abych nezapomněl, stihl jsem se naučit obě ta kouzla, na chytrost i obratnost.