Pathfinder Praha

Obsah článku:

Eleint 1387

Neznámý pisatel, zaznamenáno po Bitvě černého ledu ÚL 1420, v kronice Mistra Aranthara z Šedé rokle


Ještě jsme se nedostali ani z provizorního tábora zbudovaného trpaslíky a už nás uháněl poručík od onoho otravného kapitána. Společně s ním dobelhali i 4 trpasličí vojáci vedoucí v řetězech menšího vzteklého trpaslíka... s mithrilovými hřeby v nose. Asi nějaká místní ozdoba, i když vypadá velmi bolestivě.


Evidentně se neměli moc rádi, což nešlo si nevšimnout při vzájemné výměně slin a několika (desítkách) urážek. Dal´kor byl údajně vyhnán z Citadely Adbar pod trestem smrti (důvod nám nechtěl sdělit a sám Dal´kor nebyl na toto téma příliš sdílný). Kapitán ho hodlal hodit na krk právě nám. No jasně.
Poručík nám rovněž potvrdil, že Auvandell byl opravdu vypálen do tla, na místě byli spatřeni orci a goblini, usuzuje se tedy na Obouldova vojska, nic bližšího ovšem nevěděl.


Aspoň že Dal´kor nebyl zcela bez užitku. Kromě toho ošklivého ksichtu uměl velmi dobře zacházet i se sekyrou a štítem, rozhodli jsme se tedy ho přijmout. Při nejhorším umře a nejspíše nebude nikomu chybět.

 

Posíleni jsme vyrazili na sever, kde by se měla dle mapy nacházet svatyně Shiallie, kterou tak dlouho hledáme. Odměnu za vyklizení zlobří pevnosti v Chladném lese si necháme vyplatit při zpáteční cestě do Adbaru.


Cestou k cíli jsme objevili obvyklou změť zvěře, vlky a také několik xvartů s medvědem, který dle Elen a Brana patřil ke zvířeně se normálně vyskytující ve Vyšších sférách, konkrétně na Arboree. Jak se dostal sem a k tomu do služeb xvartů (příbuzných goblinů), zůstalo záhadou.


Ke svatyni jsme nakonec dorazili celkem zdraví, pozdravilo nás však hrobové ticho kolem stavby s modrozelenou střechou.
Nic neukazovalo na boj a přeci jsem měl takový stísněný pocit. Bran při průzkumu oken a pohledu dovnitř taky nic podezřelého neviděl. První se nakonec odhodlal jít Dal´kor, sekyra připravena a zbytek za ním.


Uvnitř chrámu nás ovalil hrozný puch, který vyplňoval celý prostor, na zemi a zdech byly šmouhy černého hnisu, již zachlého a táhli se směrem k oltáři a ke schodištím do sklepení. Obytná místnost byla prázdná.


Takže sklepení. Černé smradlavé šmouhy schodištěmi až dolů, kde na objevení čekala pětice sarkofágů v jinak prázdné místnosti. Za každým sarkofágem se tyčil mohutný kamenný sloup.
Dal´kor poměrně brzo objevil tajnou chopdbu za jedním ze sloupů, ale zároveň probudil i obyvatele sarkofágů. Se zombie i kostlivci jsme se rychle vypořádali a následoval průzkum tajemných chodeb po Shialliným chrámem.


Dole se ukrýval prakticky labyrint, ve kterém jsme narazili na podivné nemrtvé, zbytky lešení a chodeb starších než Narfell sám. V jedné místnosti s vyvýšeným pahorkem jsme se utkali se dvěmi mumiemi a Elen téměř přišla o ruku, kterou měla nakaženou od jednoho z nemrtvých. Zbytkem sil se nám je povedlo přemoci, ale když jsme objevili průrvu k dalšímu schodišti hlouběji, vzdali jsme to a vrátili se do lesa. Tam jsme přečkali noc, využili služeb léčivé hůlky a s chromou Elen se vrátili opět do podzemí.


Další schody nás vedly podstatně hlouběji, až jsme se nakonec octli v kruhovitých komnatách s hladkými kamennými zdmi. Soustavu tvořilo snad 15 kruhových místností, kde jsme objevili zapomenutý kus elementální sféry ohně, mnoho kostí a pozůstatků a na zdech symboly a znaky Moandera, dávno mrtvého boha hniloby.


Ve východních chodbách jsme pak zjistili osud knězů a kněžek chrámu nad námi – mrtvé, s jednou zející ránou v podbřišku a s chybějícími vnitřnostmi. Kromě nich i spoustu malých kamenných sarkofágů, jakoby určených pro děti, naštěstí však prázdných.
V jedné ze zbývajících komnat se na nás šklebila i masivní socha šestiruké bestie s křídly a černými onyxy místo očí. Pro jistotu byla zničena, poté se Elen rozhodla obrat jí o onyxy – a to byla velká chyba, protože se kamenné dveře kousek od nás rozletěly a do místnosti vpadla bytost ne nepodobná zombie, ale velmi mrštná a ještě navíc disponující kněžskou magií. Společnými silami (doslova) jsme ji zničili a v místnostech, kde se skrývala, našli část pokladů i tělo další mrtvé kněžky, již značně okousané.


Teď už bylo nad slunce jasné, že svatyně Shiallie střežila původní chrám Moandera a stráž selhala. Otázkou je, zda to tušili i ve Stříbroluní, když nás sem poslali. A další otázkou je, co střeží Shiallie ve Vysokém lese, kde byla komunikace rovněž přerušena.


V dalších úvahách nás přerušilo kouzlo, které Elen poslal Taern Rohomeč, praktický zástupce Alustriel ve Stříbroluní. V krátké zprávě nás žádal o urychlený návrat do města za blíže nespecifikovaným účelem, ze stylu pozvání se musí jednat o něco důležitého.


Nyní se skupina musí rozhodnout, kam se vypraví – do Citadely Adbar pro svou odměnu? Nebo do Sundabaru, kde je možná stopa Valena Jitrobrila a thayských mágů? Nebo vyslyšíme volání Taerna a vrátíme se zpátky do města? Nebo budeme dál pátrat po stopách Kultu draka?

< Eleint 1387 >
Marpenot 1387 I
Napsal Alwaern 16.03.2014
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 40 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.33501195907593 secREMOTE_IP: 54.198.104.202