Hrdinka Týdne - Lin

"Co můžu říct o Lin ? Hm... no, ona je jak tady ten oheň před tebou... posvítí ti, když potřebuješ světlo, zahřeje tě, když je ti zima, ochrání tě v divočině před zvířaty, a když nedáš pozor, popálí tě. To je Lin." - Felix Longhorn z Tilvertonu
Napsal Xeth
Obsah článku:
Gordovy krví podlité oči přejížděly po skoro prázdném lokále a snažily se nalézt někoho, kdo by mu pomohl, zatímco se snažil popadnout dech. Ti, co v hostinci zůstali, když Jevan, mastný tlouštík v nevkusně bohatě zdobených šatech, a jeho dva svalnatí poskoci přišli, se s námahou věnovali svým talířům a korbelům nebo rádoby nenucené konverzaci. Dokonce i teď, když ho ti dva hromotluci bili. Nejspíš se báli odejít. Aby ne, mohli by na sebe upozornit a to nikdo nechtěl. Zbabělci! Zbabělci, tak jako on. Věděl moc dobře, že kdyby na jejich místě seděl on, dělal by přesně to co oni. Nic.
Jevan si přišel pro výpalné, jako vždy první den v měsíci a on by mu ho strašně rád zaplatil, tak jako vždy, rozhodně nebyl tím, kdo by chtěl dělat potíže... kdyby ty peníze měl. Jevan vesnici vlastnil, včetně starosty, a určitě musel vědět, že ho před týdnem vykradli. On přece neměl šanci ty peníze zase vydělat....
Další rána do břicha ho narazila na barový pult za ním, nohy se mu podlomily a on se sesul na kolena. V ústech ucítil chuť krve. Jakoby z dálky zaslechl Jevanův hlas. Ještě od poslední rány mu v hlavě hučelo a tak se musel soustředit na to, aby postřehl, co říká.
"...to si myslíš? Vážně? Dal sem ti šanci, stejně jako všem ostatnim v týhle zapadlý vesnici, ocenit co pro vás dělám. Nic po vás nechci... nic, jen jednou za měsíc drobný uznání. A ty nejseš schopnej dát dohromady ani těch pár šupů co po tobě chci."
Gordovi se s vypětím všech sil podařilo zdvihnout hlavu a podívat se na Jevana. Ten stál za svými poskoky a za cop držel jeho dceru, která tu dělala servírku. Hlavu měla staženou do záklonu a u krku jí držel nůž.
"Nejspíš ti budu muset ukázat,"významně se rozhlédl po místnosti,"co se může stát, když tě a tu tvojí hospodu nebudu chránit." Tlouštík přiložil čepel nože dívce na tvář a ta vytřeštila uslzené oči a strachy ztuhla. "Docela pěkná tvářička...," usmál se jízlivě Jevan, "škoda že to nevydrží."
To přece nemůže! Gordovy myšlenky se míhaly hlavou a on byl jen stěží schopen je zachytit. Přece musí být nějaký způsob. Může mu dát hospodu... ne hospodu ne, jak by se pak živil? Navíc, co by s ní Jevan dělal? Ne, hospodu ne. Tak co? Mohl by si ty peníze půjčit. Ale od koho? Ne, teď tu nikdo nic nemá. Brož po ženě! To je ono! Sice jí slíbil, že ji dá dceři na svatbu, ale jestli jí teď Jevan pořeže, v životě se už nevdá... A s ní by stačila jen část těch peněz, co vydělal a tak budou mít i co jíst, skromně, ale hladovět nebudou.
"Počkejte...," vyhrkl ze sebe hostinský, "mám šperky.... Můžu vám dát šperky."
V Jevanově obličeji se objevilo překvapení. Odstrčil dívku stranou, prošel mezi svými kumpány a dřepl si před Gorda. Jeho oči se zúžily v podezření. "Nelhal bys mi, že ne?"
"Ne pane,... nahoře...."
Tlouštík se široce usmál a poplácal hostinského po tváři, "vidíš, tak se mi líbíš." Všiml si, že si ruku ušpinil od krve a otřel si jí do Gordovy košile. Pak kývl na jednoho ze svých poskoků. Hostinský jen tušil, že svalovec popadl jeho dceru a odvlekl jí nahoru. Jevan obešel výčepní pult a bylo slyšet, jak si nalévá sklenici. Pak znovu.
"Co čumíte!" Rozeřval se najednou a snad všichni v hospodě sebou trhli. "Vypadněte!"
Hostinec byl během několika chvil úplně prázdný. Lidé doslova utekli, ani nezaplatili. Ten mě zruinuje, pomyslel si Gord a bolestivě se usmál nad vlastním vtipem. Bolela ho hlava, měl nejspíš zlomená některá žebra a nějakou dobu neuvidí dobře na levé oko, ale byl spokojený. Všechno dobře dopadne. Shora byl slyšet rámus, jak Jevanův poskok převracel jeho pokoj naruby. Bylo mu to jedno. Všechno se srovná, všechno bude v pořádku.
Po chvíli se hromotluk s dívkou vrátili a on předal tlouštíkovi brož. Ten tázavě na svalovce pohlédl a něco se ho zeptal, ale Gord mu nerozuměl. Ten jen pokrčil rameny a zavrtěl hlavou. Jevan se nasupeně obrátil k hostinskému, popadnul ho za vlasy a zamával mu broží před obličejem. "Tohle je všechno? Tahle cetka?"
Gord se na něj zmateně podíval a pak na jeho dva bodyguardy za ním.
"To... to je...," zakuckal se a zachroptěl, a z natrženého koutku se mu spustila krvavá slina, "... po ženě... má velkou cenu...."
"Velkou cenu? Velkou cenu!? To si ze mě děláš prdel! Kde je zbytek? Řikals, že máš šperky.... Kde je sakra ten zbytek!?!"
"...má cenu aspoň... 20 zlatejch..."
"Kurva kde je ten zbytek!!!" zaječel na něj Jevan, až mu přeskočil hlas.
"...nic jinýho... nemám...."
Tlouštík hostinskému hlavou udeřil do dřevěné desky pultu za ním. "Kurva!" Postavil se, otočil se ke svým bodyguardům a bezradně rozhodil rukama. "Já ho zabiju... já ho snad fakt zabiju.... Kde je ta holka?"
Jeden z bodyguardů zachroptěl a sesul se k zemi, druhý zařval bolestí a bleskurychle se otočil, sahaje po meči. Uprostřed zad se mu začala košile barvit do ruda. Než stačil svůj meč tasit, ozvaly se dva tiché tupé zvuky a on již svůj pohyb nedokončil. S žuchnutím se zřítil na zem. Před ním stála drobná elfka v kožené košili a kalhotách. V každé ruce třímala zkrvavenou dýku a její oči se držely Jevana. Elfka si pravou dýku otřela o chránič ne nepodobný tomu lučištnickému, ale oči stále nespouštěla z nyní pobledlého tlouštíka.
"Za tohle zaplatíš, mrcho...," vyštěkl nedůvěryhodně Jevan a vytasil svůj rapír. Jeho malá očka zatěkala od elfky k hostinskému a zpět. Pak se rozhodl. Popadl skoro bezvládného hostinského za vlasy, prudce mu zaklonil hlavu a špičku meče mu přiložil ke krku. "Ještě krok...," významně škubnul Gordovi hlabou, "a zabiju ho."
Jako by to byl povel, elfka k nim rázným krokem vyrazila. Když viděl, že jeho hrozba neúčinkuje, Jevan zaklel a udělal na blížící se elfku výpad. Ta se jeho ráně vyhnula, protočila se kolem jeho zbraně a vmžiku stála před ním, se špičkou čistého nože pod jeho bradou. Tlouštík zamžikal a bezděky se postavil na špičky.
"Dobře, dobře... chápu," špitl vysoce Jevan, upustil zbraň na zem a obě ruce rozpažil. "Můžeme se nějak dohodnout, ne?"
Tvář elfky byla bez emocí, její oči, studené jako smrt, se nořily do jeho.
"Co chceš? Peníze? Kolik?"
Elfka otřela svou zkrvavenou dýku o tlouštíkovu košili a zasunula jí do pochvy a po ní i tu druhou, ani na okamžik však nespustila Jevana z očí. Pak se beze slova otočila a odešla přes celou místnost k jednomu ze stolů, kde si začala sbírat věci. Tlouštík jí sledoval nenávistným pohledem a sáhl si tam, kde ještě před chvílí byla elfčina dýka a ucítil vlhkost. Krev. Kapka.
"Sakra, doufám, že tam budu mít jizvu...."
Gord si jí vybavil. Dcera mu o ní pověděla. Že přišla, sedla si a poručila si vodu a chléb se sýrem. Nic jiného. Jen si poručila, jinak nemluvila. Byla divná. Tak jí to dcera řekla. Díky bohům za ní.
Jevan vedle Gorda se chytil za krk, začal sípat a po chvilce se bez života skácel k zemi. Pod bradou měl ošklivý modročerný flek.
Elfka náhle stála před ním. Svět se s ním pořád ještě točil. Zápasil, aby zůstal při vědomí. Věděl, že ho někdo objímá. Asi jeho dcera. Elfka si sáhla do kapsy a cvrnknutím mu vysokým obloukem poslala k nohám stříbrňák. Neměl sílu se pro něj natáhnout. Elfka pak kousla do jablka, otočila se a odešla z hostince pryč. Jeho oči sklouzly k naditému měšci u pasu Jevanova těla. Možná, že se přece jenom přiměje se pohnout. Díky bohům za ní.

Lin CR3
Female Human Rogue 3
TN Medium humanoid(human)
Initiative +8
Senses Spot +7 Listen +7
Languages Common, Draconic, Goblin, Orc
----
AC 18, touch 14, flat-footed 14
HP 26 (3HD+9)
Fort +4, Ref +7, Will +2
Speed 30 ft. (6 squares)
Melee Dagger +6(+7) (1d4/19-20 x2) nebo Ranged Shortbow +6 (1d6/x3, 60ft.)
Base Attack +2; Grp +2
Full Attack (Dagger) +5/+5
----
Abilities Str 11, Dex 18, Con 16, Int 16, Wis 13, Cha 12
SQ Sneak Attack 2d6, Trapfinding, Evasion, Trap Sense +1
Skills Balance 12, Bluff 7, Climb 6, Escape Artist 10, Hide 10, Jump 8, Listen 7, Move Silently 10, Sleight of Hand 12, Spot 7, Tumble 12, Use Rope 10
Feats Improved Initiative, Two Weapon Fighting, Weapon Finesse
Possessions Mithral shirt, 2x Masterwork Dagger*
* Tyto nedá z ruky, jinak je vybavena množstvím obyčejných věcí, dle okolností.

"Jak to myslíte, seržante, že to mám nechat bejt! Ta ženská mi zabila ženu!" zaburácel ve stanu na svého podřízeného kapitán Helian. "Nepřestanu dokuď nebude šest stop pod zemí! Rozumíte?!"
"Pane, ano pane," vyhrkl ze sebe seržant Devin a vypnul hruď, jak si to vyžadovala vojenská kázeň. "Pane, mohu promluvit pane?"
Kapitán mu souhlasně pokynul.
"Pane, muži jsou unavený. Jejich odhodlání pokračovat, zvlášť za těhle podmínek, je závislý na jejich přesvědčení, že děláme správnou věc...."
"Správnou věc!?!" vybuchl kapitán. "Moje žena je mrtvá... zavražděná! Ten, kdo jí zabil, je tady někde a směje se mi. Vím to. Slyším jí." Jeho myšlenky jako by se na okamžik vzdálily. "Jak může bejt to, co děláme, nesprávný?! Ona a její společníci mi zabili ženu, matku mejch dětí... a ona," hlas mu selhal a do očí mu vyhrkly slzy, "a ona je ta, co vrazila Elen nůž do srdce," jeho ruka bezděčně sjela k opasku, kde našla malou stříbrnou dýku. "K čemu je, že sem chytil a potrestal její kumpány, když mi vražedkyně pořád uniká? Hm? Řekněte mi seržante... vážně si myslíte, že mám přestat teď, když jí mám na dosah?" Jeho ruka, jako by ji již měla, se před seržantovým obličejem sevřela v pěst a klouby na ní bíle naběhly.
"Pane, vy ste je nepotrestal. U bohů, vy ste je ani nezabil... vy ste je umučil k smrti... pane."
"Zasloužili si to," řekl bezvýrazně kapitán.
"A ty vesničani...."
"Ty vesničani ji přede mnou schovávali!" Obořil se na seržanta opět kapitán. "Ty nevzdělaný bastardi bez kouska cti v těle jí pomohli utýct! Jak dlouho sme je chránili před skřetama a goblinama? Pět let? Šest? A jejich vděčnost? Zrada. Odměnou mi byla kudla v zádech, zrovna jako vod tý ženský!"
"Pane, oni nic nevěděli a vy ste je...."
"Ó ale ano, věděli! Mít tak jen o trochu víc času, dostal bych to z nich... tím si buďte jistej seržante." V kapitánově obličeji se objevil radostný výraz, jak jeho myšlenky zase utekly někam stranou.
"Pane, ten... výslech... v té vesnici nás stál skoro polovinu mužů. Ta žena je jak samotná smrt, nevidíte jí přicházet, dokuď není pozdě. Jestli budeme pokračovat, zabije nás všechny. Ona se tu vyzná, my ne, navíc to počasí.... Musíme se stáhnout, pane."
Seržant čekal, že ho kapitán zas okřikne, ale nic se nestalo. Stále ztracen ve svých myšlenkách, kapitán nijak nereagoval.
"Pane?"
Nic.
Docela nedaleko udeřil blesk a ohlušující rána hromu kapitána přivedla zpět. Venku se rozpršelo silně, jako již několik dní předtím.
"Zatracený počasí," povzdechl si kapitán. "Seržante, už se vrátili stopaři?"
"Pane, dva. Jeden je nezvěstnej, pane."
"Ksakru. Ta mrcha ho dostala."
"Pane, to není jistý. Možná našel stopu, pane." "Věřte mi seržante, když řikám, že ho dostala, tak ho dostala. Ale já už vím, jak na ní," kapitánova tvář se znovu rozzářila. "Seržante, připravte zajatce."
"Pane?"
"Vyveďte je ven, seržante, popravíme je. Hezky veřejně, ať to ta potvora vidí. Uvidíme, jestli se pak ukáže."
"Pane, sou to jen vesničani, pane."
"Omyl seržante, sou to válečný zajatci... ne sou to zrádci a jako takový zasluhujou jediný. Smrt."
"Pane, sme žoldáci, ne vrazi...."
"Vrazi?" skočil mu do řeči kapitán. "To ona," kapitánova ruka vystřelila neurčitě do prostoru, ukazujíce na stěnu stanu, "ona a nikdo jinej je tady vrah! To ona zabodla tuhle dýku," kapitán vytasil stříbrnou dýku z opasku, "do srdce mojí ženy. To ona jí zabila, ne já!"
"Trhala na kusy mlynářova syna...," podotkl seržant bez ohledu na vojenskou etiketu.
"Mohli jí pomoct!"vykřikl kapitán.
"Zabíjela dobytek!" nechtě zvýšil hlas seržant.
"Mohli jí pomoct!!"
"Terorizovala celou vesnici!"
"Mohli jí pomoct!!!"
"Zabíjela lidi!!!" Teď už křičel i seržant.
"NO A CO!!!" zařval kapitán a rozvzlykal se. "Byla to moje žena... byla to moje žena...."
Seržant náhle nevěděl co říct. Kapitán se před ním sesunul na zem a brečel a třásl se. Kapitán byl vždy silný muž, vzorem pro ně pro všechny. Než mu zemřela žena. Co viděl teď, se mu vůbec nelíbilo. Byla z něj troska. Troska, co se hnala za přeludem. Troska, co je málem všechny přivedla do záhuby. Seržant se otočil a vyrazil k východu ze stanu. Než vyšel ven, ještě jednou se ohlédl po kapitánovi na zemi, jako by chtěl něco říct. Rozmyslel si to ale a vyšel ven.
„Propusťte vězně… jedeme domů,“ bylo slyšet seržanta venku, ale kapitán na to nijak nereagoval. Žal se ho zmocnil úplně a on jen klečel na kolenou a brečel si do dlaní. V zadní části stanu hned vedle lůžka se objevila postava. Byla to elfka, oblečená v kožených kalhotách a košili. Na bocích u pasu měla dvě pochvy s dýkami. Klečícího kapitána nespouštěla z očí. Chvíli ho sledovala a pak se k němu neslyšně, krok za krokem, vydala, s tasenou dýkou v ruce. Obešla lůžko a její podoba se změnila. Namísto elfky tu náhle byla paní ve středních letech, oděná do nádherných modrobílých společenských šatů, s bílou růží v ruce. Dáma přistoupila ke kapitánovi a něžně mu položila ruku na rameno. Ten vzhlédl a jakmile jí uviděl, strnul. V jeho tváři se objevila směs překvapení a radosti.
„Elen…,“ vydechl téměř neslyšně kapitán.
Dáma mu věnovala smutný úsměv a pak pokračovala k východu ze stanu. Kapitán za ní hleděl s napřaženou rukou, doufaje, že se otočí, že se k němu vrátí. Marně.

Lin CR7
Female Human Rogue 7
TN Medium humanoid(human)
Initiative +8
Senses Spot +11 Listen +11
Languages Common, Draconic, Goblin, Orc
----
AC 18, touch 14, flat-footed 18
HP 52 (7HD+21)
Fort +5, Ref +9, Will +3
Speed 30(40) ft. (6(8) squares)
Melee Dagger +9 (+10) (1d4/19-20 x2) nebo Ranged Shortbow +14 (1d6/x3, 60ft.)
Base Attack +5; Grp +5
Full Attack (Dagger) +8/+8
----
Abilities: Str 11, Dex 19, Con 16, Int 16, Wis 13, Cha 12
SQ: Sneak Attack 4d6, Trapfinding, Evasion, Trap Sense +2, Uncanny Dodge
Skills: Balance 16, Bluff 11, Climb 10, Escape Artist 14, Hide 14 (24), Jump 12(21), Listen 11, Move Silently 17, Sleight of Hand 16, Spot 11, Tumble 16, Use Rope 14
Feats: Improved Initiative, Skill Focus (Move Silently), Two Weapon Fighting, Weapon Finesse
Possessions: Mithral shirt, 2x Masterwork Dagger*, Ring of Chameleon Power, Cloak of Resistence +2, Boots of Striding and Springing
*Tyto nedá z ruky, jsou to její standardní bojové zbraně.
Kromě této výbavy má ještě množství obyčejných věcí dle situace, na kterou se připravila.

„Paní, musíte se skrýt!“ zaúpěla služebná.
„To nemohu, Simíno,“ usmála se na klečící dívku hraběnka DeLapour, ne o mnoho starší než její služka, a pohladila jí po tváři, “nesmím teď odjet, závisí na mě příliš mnoho.“
„Ale… slyšela jste přece Sira Bernarda… najali si vraha!“ špitla Simína a vypadalo to, že má na krajíčku.
„Já vím. Kníže Danais nikdy neuměl hrát čestně nebo prohrávat. Myslí si, že mne zastaví, ale to se plete. Já neuteču a on prohraje. Zase. Chtěla bych vidět jeho obličej, až se to dozví,“ usmála při té představě znovu hraběnka.
„Ale paní, slyšela jste přece Sira Bernarda... On, Ambar, nejspíš přijde již dnes.“
„Ona… přijde si pro mne, pro nikoho jiného. Sir Bernard je dobrý muž, doufám, že se nenechá zabít.“
„Paní… vy víte, koho si kníže najal?“ užasla dívka.
„Ano, drahoušku. Dokonce ji znám... vlastně docela dobře.“
„Ale to bychom měli říct Siru Bernardovi, koho má hledat! Pak by jí dozajista chytili.“
„Kdepak,“ odmítla to hraběnka,“ ona nepřijde přímo. Ani jí neuvidí. Přílišná opatření by nejspíš zapříčinila mnoho mrtvých a to si nechci vzít na svědomí.“
„Paní, promiňte mi, ale tomu nerozumím. Když jí nebudeme bránit, tak přijde a pak vás…,“ poslední slovo jí uvízlo v hrdle.
„Ano,“ řekla tiše hraběnka, “mne a nikoho jiného.“
„Ale paní…,“ zakvílela Simína.
„Dost už!“ vpadla jí do řeči hraběnka. „Tak to bude nejlepší… pro nás pro všechny,“ dodala zamyšleně hraběnka a podívala se na svůj obraz do zrcadla. Chvíli se prohlížela a hodnotila a pak se otočila zpět ke své služebné, která jí u nohou tiše vzlykala. „Ty šaty jsou úžasné, nemyslíš?“
Simína vzhlédla a utřela si oči od slz. „Ano, jsou nádherné, paní,“ přikývla.
„Bílou mám ráda,“ smutně se usmála hraběnka a opět se otočila k svému obrazu v zrcadle. Zaměřila se na svůj pečlivě vypracovaný účes a její prsty si bezděky začaly hrát s koncem pramene vlasů, co jí padal z čela. „Vždy jsem chtěla mít vlasy volně, rozpuštěné, bez příčesků a kýčovitých okras. Ne takovouto… nádheru.“ Rukama gestem naznačila velikost svého účesu a povzdechla si. „Simíno, rozčešeš mi prosím vlasy?“
„Ale paní, vaše kadeřnice vás česala přes hodinu…“
„Já vím,“ řekla tiše hraběnka, rukama nahmatala jednu z ozdobných jehlic ve vlasech a vytáhla jí, “vyřiď jí prosím, že se omlouvám.“ Chvíli si jehlici prohlížela, jakoby přemýšlela, pak jí odložila na stolek před sebe a sáhla pro další. Postupně si z vlasů vytáhla všechny jehlice a úhledně je na stolku srovnala. Simína se zatím chopila hřebene a třesoucíma se rukama začala své paní rozčesávat její rozpuštěné vlasy.
„Máte překrásné vlasy, paní,“ špitla služka a otřela si znovu mokré oči.
„Chci aby sis vzala tohle,“řekla hraběnka, stáhla si z prstu drahými kameny bohatě zdobený prsten a položila ho na stůl. „Ty a tvůj otec z toho budete moci nějakou dobu žít.“
Služka hraběnku objala, hlavu jí položila na rameno a nahlas se rozvzlykala. „Já vás nechci ztratit! Musí být přece nějaká možnost… něco, jak tomu zabránit.“
„Jsi hodná,“ zašeptala hraběnka a pohladila Simínu po vlasech, “ale tak to to musí být. Na, vezmi si ten prsten,“ řekla, sebrala prsten ze stolku a vtiskla ho služebné do dlaně, “a běž. Chci být sama.“
„Já vás neopustím!“ zavzlykala služka a stiskla hraběnku jak nejsilněji uměla.
„Běž!“ okřikla jí hraběnka a lámalo jí to srdce. „Nechci tě tu!“ Zrak se jí rozmazal, jak se jí oči zaplnily slzami. „Běž… prosím.“ Zavřela oči a cítila, jak slzy stékají po tvářích. Simínino objetí povolilo. Zaslechla, jak s pláčem utíká pryč, ale neodvážila se otevřít oči dřív, než uslyšela klapnutí dveří. První její pohled patřil její tváři v zrcadle. Vypadala hrozně. Vzala ze stolku kapesník a otřela si tváře a oči, opatrně, aby si nerozmazala makeup víc, než bylo nutné. Tak je to lepší, zhodnotila výsledek a ztěžka vydechla. Je tu nějak horko, pomyslela si. Vstala, došla k oknu, otevřela ho a zhluboka se nadechla čerstvého nočního vzduchu. Krásně tam voněly květy jabloní ze zahrady pod okny. Strach jí stále svíral žaludek a nedovoloval jí volně dýchat. Ne strach ze smrti, ale z bolesti. Nikdy nebyla zraněná, nikdy si ani neodřela koleno… až teď. Nesmí ale dovolit, aby jí strach ovládl, aby jí zabránil zachovat si chladnou hlavu. Ještě jednou se zhluboka nadýchla a otočila se zpět do místnosti aby něco udělala… a uviděla ji. Stála tam uprostřed jejího pokoje, taková, jakou si jí pamatovala - v kožených kalhotách a košili, s chráničem na levém předloktí s všitou látkou nasáklou jedem, a se dvěma dýkami u pasu – Lin, známá rovněž jako Ambar. Hraběnka zapomněla, co chtěla udělat, ale na tom už nezáleželo, věděla co musela udělat teď.
„Ráda tě opět vidím, Lin,“ řekla a samotnou jí překvapilo, jak silný její hlas byl. Pomalu vykročila k elfce, která zároveň vykročila k ní. „Vím, proč jsi přišla a nebudu ti v tom bránit, vím, že nemám nejmenší naději na úspěch…,“ obě stanuly proti sobě, “…ale nejprve mne prosím vyslechni.“
Lin nespouštěla oči z jejích, ale jinak se ani nepohnula.
„Na stole, u zrcadla, je měšec,“ řekla hraběnka a ukázala tím směrem, “tvoje běžná cena, pokud se dobře pamatuji… za knížete Danaise.“
Elfka podezřívavě přimhouřila oči, ale pak se, byť váhavě, podívala k zrcadlu. Chvíle, než se otočila zpět k ní, připadala hraběnce jako věčnost. Lin chvíli studovala hraběnčin obličej a pak kývla.
„Díky,“ hlesla hraběnka a následně ucítila na prsou tlak. Podívala se dolů a spatřila až po jílec do své hrudi zaraženou dýku. „Nebolelo to,“ zašeptala ještě před tím, než jí svět zčernal.
Lin podepřela bezvládné tělo hraběnky, pomalu jej položila na zem a zatlačila mu oči. Pak políbila hraběnku na čelo.
„Sbohem… přítelkyně.“
Když pak brala ze stolu měšec, její oči uvízly na váze s květinami.
Po dlouhém klepání a posléze bušení na dveře vstoupili Sir Bernard a několik strážných do hraběnčina pokoje. Nalezli ji v posteli, v nádherných bílých šatech a s krásnými, volně rozčesanými vlasy, s bílou růží, kterou na hrudi držela v dlaních. Okno do pokoje bylo otevřené a vzduch voněl po jabloních. Její tvář zdobil sotva postřehnutelný úsměv. Vypadala šťastně.

Lin CR12
Female Human Rogue 12
TN Medium humanoid (human)
Initiative +9
Senses Spot +16 Listen +16
Languages Common, Draconic, Goblin, Orc
----
AC 22, touch 18, flat-footed 22
HP 79 (12HD+36)
Fort +7(+9,) Ref +13(+15), Will +5(+7)
Speed 30(40) ft. (6(8) squares)
Melee Dagger +14(15 nebo 17) (1d4/19-20 x2) nebo Ranged Shortbow +14 (1d6/x3, 60ft.)
Base Attack +10; Grp +10
Full Attack (Dagger) +13/+13/+8/+8 (nebo +15/+13/+10/+8)
----
Abilities: Str 12, Dex 20, Con 16, Int 16, Wis 13, Cha 12
SQ: Sneak Attack 6d6, Trapfinding, Evasion, Trap Sense +4, Uncanny Dodge, Improved Uncanny Dodge, Opportunist
Skills: Balance 22, Bluff 16, Climb 16, Escape Artist 20, Hide 25(35), Jump 18(27), Listen 16, Move Silently 25, Sleight of Hand 22, Spot 16, Tumble 22, Use Rope 20
Feats: Improved Two Weapon Fighting, Improved Initiative, Skill Focus (Hide), Skill Focus (Move Silently), Stealthy, Two Weapon Fighting, Weapon Finesse
Possessions*: Mithral shirt +3, Dagger +3, 2x Burning Ice Dagger* (+1d6 cold damage, +1d6 fire damage), Ring of Chameleon Power, Cloak of Resistence +2, Boots of Striding and Springing
*Tyto nedá z ruky, jsou to její standardní bojové zbraně, pouze v případě nutnosti se chopí své Dagger+3.
Kromě této výbavy má ještě množství obyčejných věcí dle situace, na kterou se připravila.

„Udělala jsi chybu elfko… poslední v životě,“ zasípal starý velekněz, jen co se za Lin s rachotem zavřely obrovské kamenné dveře. Elfka teď byla v pasti. Možná by ho bývala mohla ohrozit mimo jeho svatyni, ale tady? Tady neměla naději. Zvláště teď, když jeho pouto s Princem Lží bylo tak silné. Byla neviditelná, ale před jeho zrakem se nemohla skrýt. „Přede mnou se nemůžeš skrýt, elfko,“ zvolal spíš než k ní ke svým asi třiceti následovníkům ve svatyni, kteří se měli účastnit obřadu, “mám moc vidět neviděné. Nemůžeš se skrýt před mocí mého boha!“
Vyznavači Cyrica začali jednat. Šest kněží v první řadě se stáhlo do půlkruhu kolem velekněze a bezvědomé dívky, levitující před vířícím portálem. Vrahové a bojovníci se rozprostřeli po celé šíři svatyně do zhruba dvou řad a očima urputně hledali jakýkoliv pohyb, který by jim vyzradil pozici jejich nepřítele. Dva kouzelníci za nimi začali sesílat nějaká kouzla.
Lin vyrazila. Bleskurychle překonala vzdálenost k řadě Cyricových zabijáků. Právě v okamžiku, když ten před ní u vědomí, že se k němu blíží, vytřeštil oči, ona se již odrazila a obloukem se přes něj přenášela. Dopadla do kotoulu a proklouzla mezi dvěma bijci v druhé řadě. Vzápětí jí do zad udeřilo horko a za ní se ozval řev sloupce tmavozelených plamenů, smíšený se smrtelným jekotem pálených nepřátel.
Kolem velekněze a dívky z dlažby vyrazily desítky obrovských rotujících čepelí, sahajících téměř až ke stropu svatyně. Jejich pohyb ve dvou proti sobě jdoucích kruzích byl sotva postřehnutelný a rychlostí, jakou se pohybovaly, tvořily téměř souvislou stěnu. Čepele samotné byly průhledné, jakoby stvořené ze samotného vzduchu kolem.
Kněží dokončili své jednohlasné modlitby ke svému bohu a před každým z nich se objevila drobná deformace prostoru. Ty se vzápětí mnohonásobně rozrostly a změnily tvar do několikametrových štírů.
Jeden z kouzelníků ukázal přímo na neviditelnou elfku a vyštěkl několik slov moci. Jeho sevřená dlaň bíle zazářila a z prstu mu vystřelil paprsek stejné barvy. Kouzelník však minul a paprsek zasáhl stěnu svatyně, která slabě zazářila a zmizela, jako by tam nikdy nebyla. Druhý z kouzelníků dokončil své kouzlo a v záblesku světlemodrého světla zmizel.
Svatyně se začala třást a na straně, kde jí chyběla zeď, se začínala hroutit. Velekněz burácejícím hlasem dokončil svou modlitbu. Někteří z bojovníků se snažili prchnout ze svatyně ven, ale ta se celá vzápětí, kromě prostoru portálu, kde stáli kněží, ocitla v burácejících plamenech. Z nich jako střela vylétla směrem k veleknězi postava, jejíž zdánlivou pozici bylo možno určit jen podle slabého dýmu kolem ní. Velekněz viděl, že kromě doutnajícího oblečení jí nic není.
„Zastavte jí!“ zařval velekněz. „Nesmí přerušit rituál!“
„Zabij jí!“ zvolali sborově kněží a ukázali na blížící se siluetu. Jejich štíři se jako jeden vrhli dopředu.
Jeden ze štírů se doutnající postavě postavil do cesty a šlehl po ní svým ocasem. Postava se ráně hbitě vyhnula a vrhla se pod štíra. Štír po ní chňapl klepety, ale pozdě… ona již byla pod ním. Ostatní štíři se na něj vrhli a začali na elfku pod ním zběsile dorážet. Ta se zpod štíra vyšvihla za jeho ocasem a pokračovala k veleknězi.
Jeden z kněží vykřikl svou modlitbu k Cyricovi a postavu obklopil temný oblak zloby. Ostatní kněží se snažili komandovat své štíry, ale ti byli příliš velcí a nemotorní na to, aby elfce stačili.
Lin vyběhla z oblaku bez viditelného efektu na ní a tasila své dvě dýky. K veleknězi jí zbývalo pár kroků a projít jeho ochrannou bariérou. Již viděla, co toto kouzlo dokáže. To jí ale nemohlo zastavit. Bez zaváhání doběhla ke stěně z míhajících se čepelí a proskočila skrz. Přistála mezi veleknězem a dívkou.
Velekněz uskočil o krok zpět, div že neprošel svým kouzlem, a vyštěkl rychlou modlitbu ke svému bohu. Kněží obklopili štíry stěnu z čepelí a sledovali dění uvnitř, zatímco začali odříkávat další modlitby.
Lin se vrhla na velekněze, připravena zasadit mu dvě smrtelné rány do boků, ale něco jí zastavilo dřív, než udělala první krok. Najednou se nemohla pohnout ani o píď blíž. Zuřivě se opřela proti té síle, co jí držela zpět… stačilo ho jen škrábnout a bylo by po všem…
Velekněz se rozesmál. „Nemůžeš mi ublížit, děvko. Teď chcípneš…,“ zasípal a oči se mu vítězoslavně zaleskly, jak začal odříkávat další modlitbu.
„Nemyslím si,“ zavrčela Lin. Bleskurychle se otočila, opřela se o sílu, co jí držela od velekněze a vší silou kopla do levitující dívky.
Veleknězi uvízla slova modlitby v krku, když sledoval konec svého snu. Dívka pomalu doplula do rotujících čepelí, ty jí zachytily a strhly s sebou. Její tělo jako by vybouchlo. Byla v mžiku pryč a všude kolem byla spousta krve a drobných kousků masa a kostí.
Z portálu se ozvalo hluboké zavytí a země se zatřásla. Ze stropu svatyně se uvolnilo několik kamenů a trámů a s rachotem se zřítily na zem.
„Nééééé,“ zařval velekněz. „Netušíš, co jsi způsobila…!“
„Ooops,“ zakřenila se na něj Lin.
Obrovská síla smýkla veleknězem k portálu. Jak proletěl stěnou čepelí, rozprskl se, stejně jako dívka před ním. Před tím, než kterýkoliv z kousků jeho těla dopadl na zem, byl každý jeden z nich uchopen onou silou a protažen do portálu. Po veleknězi zbyla jen kaluž jeho krve.
Štíři zmizeli. Čepele taky. Zbylí kněží zamžikali a pustili se do nového sesílání. Něco bylo špatně. Elfka zmizela, již jí neviděli. Jejich spojení s bohem, které vždy cítili, bylo pryč. Cyric je trestá za selhání, Černé Slunce na ně již nesvítí. Ona je zabije… jednoho po druhém je zabije…
Lin sledovala, jak kněží bez moci panicky prchají. „Ale, ale,“ zavrtěla s úsměvem hlavou, “doufám, že sem nic nezkazila.“ Její oči sklouzly na vířící portál. Vykročila k němu, v rukou připravené své dýky k výpadu. „Sakra Bellicku, zničils mi košili… zase…, “vydechla moment před tím, než prošla portálem na druhou stranu.

Lin CR19
Female Human Rogue 19
TN Medium humanoid (human)
Initiative +9
Senses Spot +24 Listen +24
Languages Common, Draconic, Goblin, Orc
----
AC 29, touch 25, flat-footed 29
HP 135 (19HD+57)
Fort +9(+14,) Ref +16(+21), Will +8(+13)
Speed 30(40) ft. (6(8) squares)
Melee Dagger +19(20 nebo 24) (1d4/19-20 x2) nebo Ranged Shortbow +19 (1d6/x3, 60ft.)
Base Attack +14/+9/+4; Grp +14/+9/+4
Full Attack (Dagger) +18/+18/+13/+13/+8/+8 (nebo +24/+24/+19/+19/+14/+14)
----
Abilities: Str 12, Dex 20, Con 16, Int 16, Wis 14, Cha 12
SQ: Sneak Attack 10d6, Trapfinding, Evasion, Trap Sense +4, Uncanny Dodge, Improved Uncanny Dodge, Opportunist, Improved Evasion, Feat (Mobility), Feat (Spring Attack)
Skills Balance 29, Bluff 23, Climb 23, Escape Artist 30, Hide 32(42), Jump 25(34), Listen 24, Move Silently 32, Sleight of Hand 29, Spot 24, Tumble 29, Use Rope 27
Feats: Improved Two Weapon Fighting, Improved Initiative, Mobility**, Skill Focus (Hide), Skill Focus (Move Silently), Spring Attack**, Stealthy, Two Weapon Fighting, Weapon Finesse
Possessions: Mithral shirt +5, 2x Dagger +5, 2x K‘Shota Dagger* (+1d6 cold damage, +1d6 fire damane, +1d6 electricity damage), Ring of Chameleon Power, Cloak of Resistence +5, Boots of Striding and Springing, Ring of Mind Shielding, Ring of Protection +5, 3x Potion of Haste, 2x Potion of Invisibility
*Tyto nedá z ruky, jsou to její standardní bojové zbraně, pouze v případě nutnosti se chopí svých Dagger +5.
Kromě této výbavy má ještě množství obyčejných věcí dle situace, na kterou se připravila.
** Featy za speciální schopnost Tuláka.
Napsal Xeth 16.02.2007
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 11 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.17398595809937 secREMOTE_IP: 54.162.164.86