Mečem a Křížem

Mečem a Křížem je příběh vyprávěný z pohledu jedné postavy, která ho prožila. Dobrodružství vypracováno Lotrandem, odehráváno mnou, Almim, Vaškem a Jardou.
Napsal Kodlicek
Obsah článku:
Jde o Lotrandovo dobrodružství, ve kterém já jsem hrál postavu drsného motorkáře - bitkaře Karla. Odehrává se na matičce Zemi... Ale ne na takové, jakou ji znáte. No, vlastně dost jo. Hehehe!
Motorkář - Země - fantasy? Ještě přidám: přítomnost, minulost...
Upozorňuji, že jde o záznam pouze z prvního a začátku druhého hraní. Takže jde max. o 20 % toho, co jsme zatím odehráli. Snad to někdy dopíšu... Proto možná nebude název dávat smysl, na meč a kříž dojde řada později :-).
Jo a je to psaný formou sledování myšlenek a vjemů "velkýho drsňáka", takže sloh a gramatika jsou takhle úmyslně, není to negramotností autora :-). A pokud ti není 15, tak tohle okno zavři. Bych byl nerad, aby mě nějakej rodič mlátil čepicí. I když je mi jasné, že většina dětí ví, co všechny ty drsňárny znamenají (na rozdíl ode mě).

To mi zase Blanka naložila. Když za mnou přišla, že sehnala pohodovou práci za slušný chechtáky, tak jsem si představoval fakt něco jinýho. Mohl jsem si válet šunky s kámošema, projíždět mašinu a kalit. Co chlap neudělá kvůli ženský a nějakým prachům. Teď jsem tady zaseklej ve vojenskym újezdě uprostřed Doupovských hor s partou intošů, co je hrozně zajímaj šutry vykopaný ze země. Pár hodně starejch rozpadlejch baráků a stojatý balvany, to je rajcovní. Nejsem žádná padavka, podržim, přinesu, prachy jsou za to slušný, ale čistit nějaký kamení a střepy ŠTĚTEČKEM! To nebudu moct říct chlapům, by popadali smíchy…

Na druhou stranu – dostal nás do péče vcelku pohodovej zelenej mozek, Jarda. Vozí sem kořky a cigára a občas i jinej matroš, takže večery se daj přežít. Nevim, co musel provést, když dostal za úkol nás hlídat. Nedokážu si představit větší záděr. Ale co, zpříjemňuje si to obskakováním Blančiný kámošky Anny. Se mu nedivim, dobrá kost, taky bych jí dal za uši. Kdybych neměl Blanku, samozřejmě. Hehe… A taky obdivuju jeho nervy. Je tady s náma jeden studentík medicíny. Jmenuje se Marek a je to nějakej Ančin kamarád z Prahy. Takovej menší podsaditej kluk s permanentním úsměvem na tváři. Pořád se motá okolo holek, hlavně Anny. To by možná tolik nevadilo, kdyby u toho neměl plno blbých keců. Kdyby se takhle navážel do Blanky a do mě, tak bych mu rozbil držku. Ále co, to je Jardovo věc. Však Marek jednou šlápne vedle a já mu to spočítám i za Jardu. Předevčírem jsem mu to i řekl do očí.

Teď máme volnej víkend, většina ostatních brigádníků odjela a noví přijedou až v pondělí. To se asi ušukám, Blanka nemá nikdy dost. Mno, já se nebránim, ale mám po tom vždycky hroznej hlad a kuchař už se mi směje.
„Hej, Bláňo, nedáš si něco, jdu za Tomem pro nějakej žvanec.“ zařval jsem na ní ze stanu. Před chvilkou odešla, teď zase bude někde s kámoškama drbat o tom, jak si která zlomila nehet a takový nesmysly. Ženský.
„Oky, dones něco sladkýho. A vem i holkám!“ Tak jsem se nespletl, jsou někde spolu a drbou. Ona ví, že budu mít hlad, ale aby sama pro něco skočila, to ne. Snad se mi podaří něco splašit. Jídelna a kuchyň jsou v jedný ze dvou dřevěných budov tady v táboře. Jinak všichni spíme ve velkých vojenských stanech. Kdybych byl malej kluk, tak by mě to asi bralo, myslel bych si, jak je to dobrodružný a tak. V mým věku ale chlap má nějaký potřeby, jako třeba klidný místo, kde klátit Blanku.
O kuchařích jsem si vždycky myslel, že jsou tlustí a hloupí. Tomáš je Tlustý jen podle příjmení, jinak je docela hubenej. A chytrej je až za roh, všude byl, od všeho má klíč. A vaří fakt dobře, nevim, proč se tady zakopal. Jeho boj, že jo. Jak si kdo ustele a takový ty kecy.
V jídelně si dávali kafčo doktůrci. Tak říkám těm nejdivnějším tady, archeologům. Ti to tady vedou a jsou fakt divný. Nikdy nepochopim lidi, co se dokážou bavit hodiny o jednom šutru. Doktor Třeštík je z Prahy a dělá nám tu šéfa. Pomáhá mu s tim Malina, ředitel karlovarskýho muzea. Oboum je jim kolem pětačtyřiceti a oba museli v mládí spadnout na hlavu, protože jsou – divný.
„Hééj, doktoři, jak se vede? Probíráte žlučový kameny? Tedy chci říct žulový. To jsem ale hloupej, pořád si to pletu.“ Rád si z těch týpků dělám srandu, hehe! Tenhle vtip byl z těch míň povedených, ale stačil. Třeštík už na mě je dost alergickej, což mi fakt dělá radost. Když mě uviděl, tak si jen povzdychl. A po mý hloupý poznámce se plácl dlaní do čela a otráveně koukal z okna. Jojo, s tim je sranda! Malina je z jinýho těsta. Mojí poznámku přešel s úsměvem a řekl mi: „Zdravím Vás, Karle. Jdete jako na zavolanou. Už máte hotovou tu kladku? Dnes odpoledne bychom chtěli konečně položit ten menhir a provést průzkum pod ním. Najděte prosím Vaška a zkuste to urychlit. Děkuji.“ Vašek je jeden z intošů. Je to asi taky archeolog, nedostudovanej. Tady dělá Malinovi pravou ruku. Je taky divnej, po večerech místo kalení s náma sedí ve svym stanu a čte si. Kladku jsem měl hotovou už dneska dopoledne, ale nemohl jsem jim to hned běžet říct, páč by mi vymysleli nějakou jinou práci. A bylo by to ještě dřív, kdyby mi do toho Vašek nekecal. Furt pobíhal kolem, překážel a pokřikoval, že studoval architekturu, nebo co. Já žádnou architekturu nevystudoval, jsem jenom vyučenej tesař, ale myslim si, že na postavení jednoduchýho lešení s kladkou to stačí. No, každej sme nějakej.
Lešení a kladky s náma stavěl ještě správce tábora Robert Tichý. Ten má na starosti chod tohodle cirkusu po technický stránce. Šikovnej chlap.

Naše pracoviště se nachází kousek od tábora. Na kopci jsou tam v poměrně pravidelnym kruhu postavený velký kameny. Uvnitř kruhu jsou ruiny nějaký hodně starý budovy. Doktoři říkají, že prej rotundy. Základy tý rotundy jsou částečně zasazený do svahu a to je prej dobře, že by se to jinak nedochovalo. Pokaždý, když o tom mluví, tak se zapomenu zeptat, co to ta rotunda je. Ale asi to nebude nic běžnýho, říkají, že je to dost divné, že to tu vůbec je.
Velká část naší práce tady spočívala v odklízení bordelu z tý rotundy. Je to hodně o tahání šutrů, ze kterých jí kdysi postavili. Vypadá to totiž, jako kdyby do tý rotundy najel bagr. Stěny jsou sesunutý a kameny napadaly dovnitř. Jediný vzrůšo při odkrývání toho bordelu bylo, když doktůrci objevili, že v zadní stěně je zřejmě nějakej zazděnej vchod do jeskyní, nebo co. Si málem stříkli do textilu, když to zjistili.
V každym případě průzkum tý rotundy odložili, teď chtěli prozkoumat ty velký šutry, co stojí okolo. Říkají jim menhiry. Poradil jsem Třeštíkovi, ať najme Obelixe, že nebudeme muset stavět žádný kladky na položení těch menhirů. Vztekle vyprsknul, že žádnýho Obelixe nezná, ale podle toho, jak byl nasranej, tak kecal. A nepřišlo mu to vtipný. Hehe.
Kuchař si v kuchyni připravoval ingredience na večeři. Ani jsem nemusel otevřít hubu. Jen mě uviděl tak se rozesmál a šel pro něco do lednice.
„Karle, Karle, budu ti to muset psát, co ty sníš! Bohužel toho tady moc nemám, každou chvíli by měl přijít Jarda. Mám tady pro něj seznam s nákupem. Na, tady máš. A nebuď chamtivej, rozděl se!“ Usmál se na mě a podal mi vaničku s nanukovym dortem. To mi poser, toho se tak najim. Podíval jsem se na nanukáč, na něj, na nanukáč… Sundal jsem z vaničky víko – a fakt tam byla zmrzlina. Chjo. Poděkoval jsem mu jen na půl huby. To si budu pamatovat! Podíval jsem se letmo na doktůrky. Po kuchařovo slovech: „Rozděl se!“ se jim rozsvítily oči. Tak na to zapomeňte, jestli se budu dělit, tak zrovna s váma to nebude! Tůdle! Radši jsem rychle vypadl, než se některej z nich osmělil a řekl si o kousek.
Nanukáč jsem venku dal holkám. Měli z toho radost a říkaly, jakej sem suprovej, že jsem sehnal něco takovýho. Kdyby věděly, že to dostaly jenom proto, že bych to nedal do huby, hehe!
Ze stanu, kde bydlí Anna, vylezl Jarda. Hm, třeba se přece jenom najím! „Hééj, kámo, nejedeš teď někdy do města?“ zavolal jsem na něj vesele a tvářil jsem se, jako bych nevěděl, že tam musí pro proviant.
„No jasný, chceš něco dovézt?“ zeptal se.
„Hm, odvézt a dovézt. Mojí prdel. A kdyžtak můžem vzít i holky. Ať se taky podívaj do civilizace. Co ty na to?“ Aspoň jsem to zkusil. Proč ne, většinou je s nim rozumná řeč.
„Ok, stejně jdu zrovna za kuchařem, prý už jste všechno snědli, potřebuje dovézt zásoby. Tak za pět minut u úžase. A zeptej se i Anči, jestli nepojede“ poprosil mě.
Super, že to bude tak jednoduchý, jsem nečekal. Blanka i Anča byly jasně pro. Ještě jsem zaběhnul za Vaškem, ať zatím připraví na večer ohniště.
Ve městě jsme se ani moc nezdrželi. Anča si vzala fakt rajcovní tričko a s Jardou se nedalo vydržet. Docela jsem ho chápal, tak jsem mu ani nedělal naschvály a nezdržoval jsem.
Vrátili jsme se akorát na večeři. Tomáš udělal spíše svačinku, k večeři nechal dovézt špekáčky a krkovičku. Příjemně jsme poseděli u táboráku a já jsem se večer konečně nadlábnul. Chudák Jarda se moc nenajedl, pořád čuměl Anče na tričko, pak se konečně naštval, seknul se špekáčkem a zatáhnul jí do stanu. Anča taky moc nepovečeřela, ale ta si za to aspoň mohla sama. Ten večer už jsme je neviděli.
Kolem devátý, když už večeře trošku slehla v bříšku, jsem se rozhodl, že si taky zpříjemním zbytek večera. Čapl jsem Blanku za ruku, odtáhnul jí od ohně a pěkně jí naložil. Mno, vlastně ten večer byla docela ve formě, tak naložila spíš ona mně. Holka jedna šikovná.
Spát jsme šli až docela pozdě. Když se mnou Bláňa skončila, tak už jsem ani neměl chuť (spíš sílu) pařit s klukama u ohně. Doprovodil jsem jí do stanu a sám jsem to šel taky zalomit. Marek a Vašek ještě pařili u táboráku. To čumim, Vašek leje…
Spal jsem spánkem spravedlivých. V noci jsem slyšel, jako by někdo lezl do stanu. Měl jsem toho ale plný kecky a ani jsem se neotočil, abych se podíval. Asi to byl spolubydlící, když skončili flám.
< strana 1 >
strana 2
Napsal Kodlicek 12.12.2007
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 57 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.40294289588928 secREMOTE_IP: 54.227.51.103