Mečem a Křížem

Obsah článku:
Ráno byl opět vražedný budíček v sedm. To nenávidím! Snídaně v kolektivu, někteří hygiena a tradá nahoru k vykopávkám. Dneska dopoledne chtějí hejbat s tim menhirem, než bude po poledni moc vedro. Třeba pak bude volno a budeme moct někde hodit záda a opalovat se. A věnovat se holkám.
Šutr, teda menhir, kterej budem pokládat, vybral Třeštík. Moc tomu nerozumim, ale prý jdou skoro na jisto, že prý tam můžou být kosterní pozůstatky někoho, kdo tam byl pochován, aby to nějak chránil, nebo co. Bla bla bla. Já bych mrtvý nechával v klidu. Na duchy nevěřim, ale taky bych nechtěl, aby se mýma kostma za pár století prohraboval nějakej hňup. Ále co, jsem tu na práci, ne abych přemýšlel.
Pokládání menhiru bylo pro mě překvapením. Ne že by se stalo něco výjimečného. Právě naopak. Všechno proběhlo v klidu. Aspoň zbyde víc času na opalování. A na ženský.
„Karle, neviděl´s Lenku?“ přišel za mnou po příchodu do tábora správce. Měl na mysli Lenku Kaválkovou. Zdravotní sestřička, hodná holka, ale docela se tu nudila. Většinou maximálně tahala třísky a přelepovala odřeniny. A ráno po kalbách rozdávala prášky proti bolestem hlavy.
„Neviděl. Cos to prosím tě prováděl, ty kopyto ničemný!“ Pravou ruku měl ovázanou zakrvaveným kapesníkem. Rána to nebyla vážná, ale krvácela slušně.
„Slušný, vole!“ pochválil jsem mu to. „Tak si skoč za Markem. Říkal, že je ve třeťáku na medicíně, tak to by mohl zvládnout převázat řeznou ránu, hehe!“ No, nic nepotěší člověka tak, jako neštěstí někoho jinýho!
„Hm, dík, tos mi pomoch, voe!“ No, lidem bez smyslu pro humor se nezavděčíte.
„Karle, neviděl´s Lenku?“ Ehm, chvilkový pocit deja-vu. Jenže tentokrát to nebyl správce, ale Anča. Šikovná holka, a ty kozy! Chjo, kolikátý že je to přikázání?
Donutil jsem se myslet na otázku, kterou mi položila. Když tak vzpomínám, neviděl jsem jí ani ráno na snídani, ani při pokládání menhiru. A to by si asi nenechala ujít, bylo to děvče zvědavé. A pak jí hledal Robert. Divný.
„Haló, Karlíku, slyšíš mě?“ zeptala se a dloubla mě palcem do břicha.
„Jo a ne.“ Teda, to byla skromná odpověď.
„Jo a ne – co? Nedělej si ze mě prdel, jo? Vážně, viděl´s jí, nebo ne?“
„No, jo jako že tě slyšim a ne, jako že jsem jí neviděl. A před chvílí jí hledal i správeckej.“ odpověděl jsem jí. Že by nebylo chytání bronzu a obtěžování partnerek?
„Já vim. Proto jí taky hledáme. Asi není nikde v táboře, víš? Tak se po ní kdyžtak mrkni a dej mi pak vědět, ju?“ řekla a odběhla pryč. Hledání sestřičky brala hrozně vážně.
„Ženská, no! To je jasný! To by se nemohlo stát, že by se ztratil chlap!“ přemýšlel jsem nahlas.
„Já tě slyším!“ zavolala na mě Anča.
Tábor je dost malej, takže asi za dvě minuty jsme se sešli před stanama. To sem zvědavej, jak tohle dopadne. Pořád ještě to může být hezký den…
„Takže dobře, nikde tu není. Musíme začít od začátku. Kdo jí viděl naposledy?“ ujal se vyšetřování Vašek. To by mě zajímalo, ve který knížce to vyčetl, hehehe!
„No, včera s náma byla u ohně!“ ozvalo se několik lidí.
„Neměli bysme zavolat vrtulník s termovizí?“ zeptal se vzrušeně Marek. Tak, a ve který knížce to vyčetl tenhle? Na druhou stranu, až bude dělat pitvy, teda operace, tak už asi takový vzrůšo nezažije, zúčastni se hledání ztracené sestřičky. Hm, i když… Služba je občas dlouhá, práce míň, doktor i sestřička se nudí… Sakra, Karle, soustřeď se! Hledáme Lenku! Podíval jsem se na Blanku. Stála vedle mě. Jo, uniforma sestřičky by jí slušela… Soustřeď se!
„Neblázni! Ale třeba psovoda?“ nahodil Jarda.
„Ne, zatím ne. A i to by dlouho trvalo, tak půl dne…“ pronesl správeckej.
„A v kolik skončil včera oheň?“ zeptal se Vašek. Všeobecná diskuze, nikdo neví. Neměli tolik lejt, lamy. „Já myslim tak kolem půl druhý!“ odpověděl si sám. „A Lenka odcházela kolem půlnoci, myslím.“
„Asi jo, matně si pamatuju, že jsem jí pomáhal odnýst nějaký nádobí.“ nahodil Marek.
„Ráno nebyla ve stanu!“ řekla slabým hláskem její spolubydlící.
„Co že ráno nebyla ve stanu, ona tam nebyla už ve tři!“ sdělil do vzniklého ticha voják.
„Cože, to víš jak?“ zeptal se mladý archeolog.
„Procházel jsem tábor, kontrola.“ odpověděl mu Jarda.
„Šmírák!“ pronesl tiše, jako by mimoděk Marek. Přísahám bohu, jednou přes tu svojí nevymáchanou hubu dostane!
„Teda, já jsem se v noci vzbudil, jako by někdo byl ve stanu, ale to bylo později, tak v půl pátý.“ řekl zamyšleně Vašek.
„O tom nic nevím, já jsem si ve tři jen prošel tábor.“ oponoval mu voják.
„Mimochodem, pěkně dupeš, si mě vzbudil taky!“ přihřál si polívčičku blbeček Mareček.
„No, je pravda, že mě taky něco vzbudilo, ale nevim, co to bylo.“ pronesl zamyšleně voják. Tvářil se přitom napůl zamyšleně, napůl zmateně… Musim mu říct, ať už se takhle netváří, vypadá pak jak retarda.
„Tak snad projdeme okolí, nebo něco, ne?“ zeptal se správce.
„Já už to tu trochu prošel, ale nic sem nenašel.“ odpověděl mu Jarda.
„To je divný, kam se tady v pustině může ztratit člověk?“ přemýšlel nahlas Vašek. Budu mu muset sehnat nějakou normální literaturu. Pokud ženská v noci odejde sama do hustýho lesa… To by v tom byl čert aby se neztratila.
„Já se o ní fakt bojím, ona má i všechny věci ve stanu!“ zapištěla Lenčina spolubydlící.
„Hele, má zaplej mobil?“ vrhnul se do jejího stanu Marek a projel jí telefon. „Hm, nic, jenom smsky a telefony s mámou.“
„Sou tady nějaký místa, kam by mohla spadnout?“ zeptal jsem se. Otázka směřovala hlavně na vojáka, který to tu zná, a na Marka. Marek rád leze po skalách. Jak má chvilku čas, tak si sbalí věci a vyráží do okolí. Příležitostí je tu dost.
„No, já to tady docela znám, to můžu projít.“ Navrhnul Marek zadek. Otočil se na Jardu: „Ty znáš prostor, ale ne moc to okolí tady. Je tady i pár strží kolem, kam by mohla spadnout.“ Spadnout do strže? To je moc i na ženskou, pomyslel jsem si.
„Strž? To se mi zdálo ve snu. Že jsem spadl. Fuj!“ odplivnul si Vašek. „Hele, Jardo, tak já to tady půjdu prolézt okolo, jo?“ prosazoval se iniciativně zadek.
„Ne, půjdeme po dvojicích a prohledáme to okolo.“ usadil ho klidným hlasem Jarda. Bych ho taky usadil, klackem do hlavy, spratka.
„Ta strž, kam sem padal, byla pěkně hnusná. A nebyla z ní cesta ven. Na to, že si sny většinou nepamatuju, tak tenhle je pořád dost živej. Brrr.“ oklepal se hnusem nadějný (možná) archeolog. „Myslím, že takovou podobnou strž jsem viděl kousek na jih od tábora.“ pokračoval.
Dobrá, hezký odpoledne nebude, pomyslel jsem si. Ale rozhodně nemám náladu jít hledat do snáře, co znamená pád do strže.
„Jestli vám to nevadí, tak pocity jsou pěkná věc, ale já na paranormální jevy nevěřim, takže bych udělal normální zátah. Půjdeme všichni v rojnici, nejdřív prohledáme okolí tábora a pak se budeme spirálovitě vzdalovat. Co vy na to?“ vložil sem se jim do plodné rozpravy.
„Jo, já s tím souhlasím, jen bych pro svůj klid určitě prohlídnul tu strž.“ řekl Vašek.
„Tak já zatím jdu podívat se po okolí!“ vnucoval se pořád zadek. „Hm, vemte si s sebou aspoň lano.“ Odseknul Jarda zadkovi. Marek nadšeně odběhnul.
„Já bych tu rojnici nedělal. Rozdělíme se po dvojicích a půjdeme paprskovitě od tábora. Přitom budeme volat, snad nám odpoví.“ pokračoval voják.
„Hm, to je sice rychlejší, ale může se stát, že chudák Lenka bude ležet dva metry za stanama v bezvědomí, nebude nám moct odpovědět a my jí přehlídneme. Spirála bude pomalejší, ale jistá.“ Oponoval sem mu.
„Já bych taky šel paprskovitě a volal.“ podpořil vojáka Vašek. Hm, praktik promluvil. No jo, byl sem přehlasován. Už jenom kvůli Lence doufám, že někam nezapadla a nepřehlédneme jí.

< strana 2 >
strana 1 strana 3
Napsal Kodlicek 12.12.2007
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 57 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.14590001106262 secREMOTE_IP: 44.222.104.49