Místo setkání

Obsah článku:

= = = Kael al Dalleh = = =

K místu setkání se po temné lesní cestě blížil další z přátel…
- - - - - - - - -
„Joo, tohle to je teda krásná, ale zároveň i pěkně prokletá noc. Krásná proto, že kdybych teď byl s nějakou holkou na mezi, dokázal bych si to pěkně užít. Znáte to, že jo… víno kradené z toho nejkvalitnějšího sklepa… nebo spíš to nejkvalitnější víno z toho nejstudenějšího sklepa… nebo tak nějak prostě… no a pěkná ženská v trávě, která nemá zábrany. Jako, že ta ženská nemá zábrany, ne ta tráva samozřejmě… To by mi potom hvězdy lítaly nejen nad hlavou, ale i před očima… No a prokletá proto, že místo takový krásný idylky jdu nějakým temným lesem, kde nikde (naštěstí) neni ani živáčka… ani mrtváčka. No… mrtváčkovi bych možná utekl. Sice bych si zřejmě vyšlehnul voko u první větve, ale utekl bych. Ale z živáčka bych se ve tmě asi leknutím posral a to by se mi potom utíkalo pěkně blbě… Ještě, že to šlohnutý víno z toho sklepa mám u sebe, alespoň se podělim s kamarádama… možná… jenom pokud mi nebude chutnat… hahaha. A třeba tam u toho ohně budou mít i nějaký holky… eh, no to asi ne… To oni na to nejsou… nebo alespoň dřív nebyli… Třeba takovej Meridan… hahaha, toho když jsem viděl naposled, ty jeho vousy vypadaly jako mráz na hovně… To tehdá na holky ještě nebyl… Teda ne, že by byl na kluky, ale na holky se moc necejtil. Prej, že se stydí… hehehe… A Nyctalus? Jo to byl taky ještě záprtek, takovej nepolíbenej, skoro vždycky se našel někdo, kdo si do něj rád praštil… jo, spolu sme dostali často pěkně na prdel… Ha, jak se ty časy mění… Teď už sem dospělej, na prdel dostávám furt a holek mám už plný zuby. Musim si dát od těch sukní pauzu. Ta poslední, kterou jsem si již notně opilý zaplatil v Červené lucerně, byla pěkně hnusná. Když jsem vystřízlivěl, skoro jsem dostal strach, jestli jsem od ní nechytil mor, nebo taky lepru… Co mi poradil známej, tak trvá přibližně tři měsíce, než se projeví syfilis… I když to bude těžký, radši si počkám, jestli jsem fakt něco nechytil… No a teď babo raď, kde mám jako to proklatý místo najít…“
- - - - - - - - -
Za zatáčkou na lesní cestě se objevilo světlo. Slabá žlutá záře prosvítila noční les jako táborový ohýnek. Chvilku nato cvrkání bdělých cvrčků a cikád přehlušilo kroky nějaké osoby a v zatáčce se objevil podlouhlý stín. Stín osoby se pohyboval podle toho, jak se pohyboval plamen a její kroky zvukem připomínaly spíše tření podrážek o proutěnou rohožku. Tento nepříliš znělý zvuk vyplašil mladého zajíce v blízkosti cesty a ten s písknutím a zapraskáním malé větve zmizel do tmy. Kroky hned po písknutí zvířátka utichly a člověk držící pochodeň se zastavil.
„Je tam někdo?“
Ozvala se osoba, která zřejmě reagovala na zvuk vyplašeného písknutí.
„To mi ještě scházelo. Já věděl, že na mě tady číhá nějakej lapka. Tak, jak se straší malý děti, že nemají chodit v noci do lesa, tak se mi to určitě vyplní. Zrovna teď… Ha, mě tohle ale nezastraší. Já si tě vychutnám, ty bastarde. Jen pojď, jen pojď…“
Stín postavy se ve světle pochodně postavil do bojové pozice a začal se pomalu pohybovat podle toho, jak si přehazovala pochodeň z jedné ruky do druhé. Kmitání pochodně se začalo zrychlovat a po chvíli s ní postava mávala, jako kdyby chtěla spálit roj dotírajících komárů.
„No co řekneš na tohle, grázle… s tou pochodní to umím a pěkně si s Tebou pohraju.“
Řekla postava nahlas na imaginárního zloděje a zamávala pochodní ještě víc. I když byl světelný efekt vcelku působivý a malého zajíce by toto mávání zřejmě zastrašilo, pochodeň svůj plamen však neudržela a díky mávání uhasla… V lese se rozlilo opět ticho a zavládla tma…
„U všech rohatých… Že sem si koupil tydle strašně levný a strašně výhodný pochodně… aby to šlak… Teď vidim úplný hovno…“
„No co, když budu po tmě, zloděj mě těžko najde. Radši půjdu takhle. Stejně bych měl už sejít z cesty a najít ten tábor…“
Ticho lesa opět prolomily kroky připomínající spíše šoupání podrážky o proutí. Po chvíli prašnou cestu vystřídal měkký mech a šoupání se zmírnilo.
„Klatě, já věděl, že tu větev potkám…“
Ozvalo se ze tmy po chvíli, když postavě přejela po obličeji větev blízkého jehličnanu… hned poté se ozvalo zapraskání dané větve a pohrdavý posměšek…
„Haha, myslel jsem, že jsi tvrdší, když si troufneš postavit se do cesty Kael al Dallehovi…“
„Hele co je to támhle v dáli…? Není to světlo táboráku? To by mohli být kluci…“
Postava ve tmě se začala instinktivně přibližovat k vzdálenému místu, kde blikal ohýnek. Les byl v těchto místech poměrně řídký, šlo se tedy poměrně dobře i v naprosté tmě. Náhle se z míst, kam se osoba přibližovala, ozval táhlý výkřik a různé hekání dokončené tlumeným šplouchnutím. Výkřik projel tichým lesem jako nůž do husího sádla a postava ve tmě se opět zastavila.
„Co se to sakra…?! Ha, zloděj, kterej šel po mně, si určitě teďko našel kluky. Asi mají problémy, měl bych jim pomoct.“
Postava se dala opět do pohybu, tentokrát rychlejšího, než před tím. Dlouho tuto rychlost však nedržela, po pár vteřinách opět zpomalila.
„Pro ďasa, aby tenhle prokletej les někdo spálil, dyk já ani nemůžu běžet. Světlo nemám a z těch větví přijdu o oči. To zas někdo vybral báječný místo k setkání. Holt budou muset kluci počkat.“
Tlumené šoupavé kroky občas vystřídalo zapraskání větví, občas se ozvala malá kletba, jak postava pokračovala dále za světlem. Po dlouhých dvaceti sázích, kdy terén opět zhoustnul a postava se začala brodit těžkým kapradím a spadanými stromy, se z místa odkud vycházelo světlo, ozval další výkřik. Tentokrát to nebylo jen zmatené zavytí, ale slovo.

„…DRÁÁÁVÍÍÍÍÍM…“
Výkřik se tentokrát roznesl do okolí tak silně, že Kael začal věřit tomu, že spustí lavinu, i když nejbližší hory byly na míle daleko.
„Bohové co je zase tohle??? Jakej KRAVÍN??? Co má tady dělat v noci kravín a proč to takhle řvou jak na lesy…? Sakra…! Dyk to byl hlas Nyctala! Toho ďábla poznám i po tmě… Teď se určitě zpovídá těm lapkům, který ho přepadli místo mě. Určitě je nějak mučí… To bych mu měl fakt nějak pomoct. Třeba ho přetáhnu po hlavě svojí loutnou… Ne, to ne… svojí loutnu bych nikomu o hlavu nerozmlátil, i kdyby mě měli popravit… tak nevim, třeba na něj skočim zezadu ze tmy a pak se uvidí…“
Pochodující postava se ve tmě hrdě napřímila a s pevnou vírou krátila poslední metry od místa, kde blikal táborák… Těsně před tím, než se ze tmy úplně odhalil obraz bavící se dvojice u malého ohýnku, si Kael lehnul na zem, aby byl co nejméně vidět, svou loutnu si hodil na záda a pošeptal modlitbu ke všem bohům, aby mu přáli štěstí v následujícím střetu s bandity.
„Však já vám zatopim, bastardi. Ohrožovat kamarády Kael al Dalleha se nevyplácí. Hezky si tady na vás počkám ve křoví a skočim na záda prvnímu, kdo přijde nejblíž… Sakra co to cejtim…??? To je pečený maso…“
„Hmmm, taky bych si dal… hlavně, aby to nesnědli ty banditi, to by byla škoda… musim zasáhnout co nejdřív…“
Muž ve stínu křoví se pomalu plazil blíž a nastražil uši, jak mohl, aby zachytil určitě velmi bolestivý výslech svých přátel…
„Cože? Babský nebe? O čem to tam ksakru mluví…? Jaká mohyla? Sakra, určitě jim povídají, že jim ani nepostaví mohylu, když je tady zabijou… chtějí je poslat do nebe… Na to už nemám nervy…“
Příjemný klid dvou bavících se přátel u malého ohýnku najednou přehlušil strašný a falešný výkřik připomínající řvoucí samici šimpanze při páření.
„Ani se nehněte, bastardi, jste obklíčeni…!!!“
Ozvalo se z hrdla postavy, která právě vyskočila z křoví pár sáhů od ohně.

= = = Meridan = = =

Meridan sedí opřen o strom a naslouchá Nyctalově vyprávění, občas zbystří, jindy jen nevěřícně povytáhne obočí.
„Že by ho někdo sledoval, když opouštěl město? Za tím bude nějaká jemná drobnost, kterou zapomněl zmínit.“
Meridan se nakloní k ohni, sundá zajíce a rychle z něj udělá dvě poloviny, půlku podá Nyctalovi, do své se ihned pustí a dál pozorně poslouchá Nyctalovu vyprávění. Zrovna, když Meridan rozmělňoval v puse dost velký kus flákoty, byl akorát Nyctalus v nejdramatičtější části skonu křovinaté babice. Meridan zapomněl žvýkat a s otevřenou pusou nevěřícně zíral na Nyctala.
„Ty kráso. To není možný. On jí zabil, normálně ji poslal do babskýho pekla i s otepí klacků a hromadou kamení. Jestli jí někdo….“
Zbytek myšlenky už Meridan nedokončil, při nádechu mu zaskočila flákota v krku, okamžitě začal kuckat a z očí mu vytryskly slzy. Chvíli poulil očima a pak žuchnul na záda, což mu zachránilo život. Jednak mu flákota skočila zpět do pusy a jednak to začalo vypadat, že se Nyctalus zvedá a chystá se Meridanovi pomoci.
„Dobrý, dobrý, Nyctale, jen klidně pokračuj ve vyprávění.“
Meridan se převalil na všechny čtyři a rukou Nyctalovi naznačuje, aby seděl, zároveň si otírá slzy.
„Ty kráso. To není možný. Ten chlap zabíjí už jen pouhou přítomností, ani myšlenku k tomu nepotřebuje.“
Meridan naposled zakašlal a sedl si zpět na místo u ohně, do obličeje se mu vrátila barva. Jen zbytek zajíce nabídl Nyctalovi.
„To jsi měl teda dost hustou cestu, s tou bábou to byla fakt smůla, už nejsou, co byly dřív. Tenkrát se stačilo podívat a každá ti hned pomohla, kolikrát i dobrou radu anebo šátek hub přidala, a dneska? Ještě abys ses stavěl někde v lese s mohylou.“
Náhle a na moment nabral pro Meridana čas děsivé tempo, toho večera již po druhé. Chtěl pokračovat ve filipice proti dnešním babicím, jeho slova, myšlenky a téměř i život, jak dále uvidíme, přetnula postava vyskočivší z lesa přímo k ohni. Meridan prudce vyskočil ze sedu do stoje směrem k postavě, zpočátku s výrazem odhodlání. Nohy však nevydržely druhý šok toho večera a povolily, za nimi následoval zbytek Meridanova těla, mysl spíše jen přihlížela, na vyhodnocování už nezbyl čas.
- - - - - - - - -
Meridan leží na zemi, tváří v mechu, pravá ruka pod tělem v místech srdce tlačí na hrudník, nepřítomně hledí skrz plameny ohně.
Ticho.
„K a e n.“
Jeho mysl pomalu přehláskovala jméno kamaráda.
„Žiji?“
Mysl si položila Sokratovskou otázku.
„Proč? Proč jsem se jen chtěl sejít v lese.“
Ticho. Čas se zrychluje a vrací do svých starých kolejí. Meridan pootočí hlavou a zvedne pohled ke Kaelovi.
„Buď zdráv Kaele al Dallehi, jsi vskutku chrabrý bojovník, avšak nikdo z nás zde není bastardem.“
Meridan se pokusil o vtip, hlavně sám pro sebe. Zírá na Kaela a jeho tělo dál zůstává v mechu.

< Část 2 >
Část 1 Část 3
Článek vložil MartinCZ | kolektiv autorů 05.10.2016
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 0 příspěvky.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.55077409744263 secREMOTE_IP: 3.95.131.208