Místo setkání

= = = Nyctalus = = =

Nyctalus se zahryzl do svého kousku masa.
„To bude bašta, už mám pořádný hlad. Konečně se po dlouhé době pořádně najíííííííííí…“
„íííííííííííííííííííííííííííííí“
Nyctalus přešel z myšlenek do řevu, tedy spíše pištění. Zapříčinil to právě vyskočivší Kael. Pro Nyctala to byl šok. Jeho tělo nacvičenými reflexy vědělo, že se má pohnout a tak to udělalo. Jen pro Nyctala to byla ta smůla, že každá půlka těla chtěla na jinou stranu a to křížem. Z pohledu Kaela to pak vypadalo, že Nyctalus levou nohou udělal krok vpřed vpravo a pravou také vpřed, ale vlevo. Výsledkem pak byla slušivá pirueta. Správnou rotaci mu dodal Meridan při jeho pokusu vstát. Nyctalus roztočený jak káča nedokázal překonat odstředivou sílu a z jeho ruky vyletěl kus zajíce, co mu podal Meridan a zamířil si to směrem na Kaelovo čelo. Když už Nyctalus dokončil osmou otočku, konečně se zhroutil těsně vedle Meridana. A ještě pořád se zajícem v puse prohlásil:
„HuhlonhbihlomnohKahnemhem“

= = = Kael al Dalleh = = =

MLASK!!!!
„Au, nezabíjejte mě… Já jsem tady jenom na houbách…!!!“
Zakřičel Kael v křoví na svou obranu, jakmile ho zajíc mrštěný Nyctalem zasáhl přímo mezi oči. Nejdříve chtěl udělat pár výpadů pěstí do prázdna, ale potom si konečně uvědomil danou situaci a zastavil se, nevěře vlastním očím…
„Jeee, kamarádi… tak to jsem jednou zase trochu neodhadnul situaci…“
Pomyslel si a začal horlivě přemýšlet, jak by se omluvil vylekaným kamarádům. Nakonec však usoudil, že se to nějak vsákne a že nechce být ten hlupák on. Pokračoval tedy, jako by se nic nestalo…
„Teda chlapi, člověk si z vás jednou vystřelí a vy se tady hned ochotně rozplácnete jako hromádka ptačího trusu… Tomu říkám dvě hovna jednou ranou… bez urážky… No co byste dělali, kdybych byl bandita… to byste mě tady umazlili na mechu? Ještě, že jsem přišel já… takhle si na nás nikdo netroufne…“
Řekl Kael, již s obnovenou dávkou kontroly nad situací, a podal ruce oběma ležícím kamarádům, aby jim pomohl vstát.
„Alespoň jste vybrali dobrý místo. Sice jsem sem málem nedorazil, rozumíte, cestou jsem musel sundat pár dotěrných vět… eh banditů a lapků, ale koukám, že tady lítají pečení zajíci rovnou do huby, tady se mi bude líbit…“
Řekl a hurónsky se zašklebil…
„Pokud ty zajíci budou lítat pomaleji… druhej zásah bych asi nevydržel…“

= = = Meridan = = =

Uběhlo ještě několik okamžiků, než se Meridan úplně vzpamatoval, naposled se na zemi zhluboka nadechl a rád přijal Kaelovu pomoc při vstávání.
„Tys mi dal, Kaele, na nás nemůžeš takhle hr a drsně.“
V Meridanově tváři je znát, že to myslí jako vtip, zároveň s těmito slovy si podává ruku s Kaelem, aby se po dlouhém odloučení také pořádně přivítali.
„A nad tím, co bychom dělali, kdybys byl lupič, myslím, nemusíme ani přemýšlet. Který lupič by byl takový cvok, aby v noci chodil takovýmhle pralesem, jestli tu někdo náhodou netáboří?“
„No a co se týká pečených zajíců, tak jsme na tom trošinku hůř, páč ta zaječí zdrobnělina, kterou jsi tak hbitě zneškodnil, bylo to poslední čerstvé maso, co jsme měli. Doufám, že tvůj tlumok skrývá něco dobrého, jinak se budeme muset pohostit kořínky.“
Meridan Kaelovy sdělil tuto neveselou skutečnost a posadil se zpět ke stromu na svou deku a přiložil na oheň.
„Vzhledem k tomu, jak drsně jsi mezi nás vstoupil Kaele, tak si rád vyslechnu i tvou zajímavou cestu sem. Počkej až ti Nyctalus povypráví o své, měl namále a málem nedorazil, někdo mu šel po krku. Nějací chlapi.“
Meridan krátkým pohledem zkontroloval Nyctalovu tvář, zda se tam neobjeví nějaký zajímavý náznak skutečnosti.

= = = Nyctalus = = =

„Kaaaaaaaaaaaaaaaeeeeeeeeeeeeeeeeeneeeeeeeeeeeeeeeeeee“
Ozve se ohlušující křik. To Nyctalus s upřímnou radostí vyskočí ze země. Jen tak tak, že nevyrazil Kaelovy zuby, když se mu Kael pokoušel pomoci vstát. Jakmile Nyctalus stál, rozpřáhl své paže dokořán a obrovským prudkým skokem se pokusil skočit Kaelovy do náruče.
„Jak já toho chlapa nenávidím, tohle mi dělá pořád. Ale je fakt, že ho rád vidím, už je to dlouho co jsme se viděli naposledy. Jsem zvědav, co ten zmetek ve světě natropil za koňoviny.“
Když Nyctalus dopadl na Kaela, něco křuplo a Kael se pod Nyctalovou vahou zbortil k zemi. Nyctalus samozřejmě dopadl ztěžka na něj a přimáčkl ho tak ještě více k zemi. Něco zapraskalo znovu, tentokrát čtyřikrát. Znělo to úplně stejně, jako když se lámou žebra. Nyctalus zděšeně vykřikl:
„Kaele jsi celej. Žiješ? Žij, chlape, žij. Neříkej, že mi tady zhebneš tak blbou smrtí. No tak řekni něco.“
Vezme Kaela do náruče a začne nad ním brečet, aniž by čekal, jestli mu jeho ležící kamarád odpoví.
„Tohle sis nezasloužil, tohle ne. Buuhehehe heho“
Pak najednou přestal brečet, ztuhl a zarazil se. Zpod Kaela vyndal zbylé kostičky zajíce.

= = = Kael al Dalleh = = =

Takové vřelé uvítání od Nyctala Kael vskutku nečekal. Jakmile na něj Nyctalus skočil, Kael ztratil rovnováhu a zhroutil se s ním k zemi. A i když mezi nimi křupnul pouhý kus zajíce, Nyctalus svým dopadem bez problémů Kaelovi vyrazil dech. Velmi rád by poté Kael Nyctalovi odpověděl, že je celý a že žije, místo toho jej však musel nechat brečet, protože sám se nemohl ani nadechnout. I Kaelovi zvlhly oči a skoro brečel se svým kamarádem, nebylo to však ze smutku, ale ze snahy vysvětlit Nyctalovi, že mu sedí na plicích… Jakmile si Nyctalus situaci uvědomil a vyndal zbytek pečeného masa, ozvalo se táhlé a bolestné nadechnutí…
„U všech rohatejch, to ještě není nebe…? Není………. ufffff ……… tady je vážně srandy kopec.“
Teď to byl pro změnu Kael, kdo si chvilku poležel na zemi. Naštěstí se však rychle vzpamatoval a hbitě reagoval na Meridanovy poznámky.
„Nevim jak Ty, ale maso už žádný nemám. Jaksi jsem jej při útěku z tý hospody zapomněl koupit. Mám ale dobrý víno… silný… to nám od hladu taky trochu pomůže… hehehe…“
Zazubil se Kael a vyndal ze svého tlumoku těžkou skleněnou lahev, jejíž tekutina se ve světle ohně krvavě zaleskla…
„Dejte si přátele, jako omluvu za mé… jaksi… můj vpád sem… a já vám mezitím povím část mé minulosti, tak, jak jí budou ještě mí potomci přednášet v budoucích generacích… budete první, kdo tento hit uslyší… toho si važte…“
Řekl Kael, udělal pár kroků ke keři, ze kterého před chvílí vyskočil a vyndal loutnu, kterou svým kamarádům ještě nikdy neukázal… No on by taky nikdo nečekal, že starý známý a cáklý Kael začne fušovat do hudebního řemesla, ale opak se zdá zřejmě pravdou…
„SLYŠTE… SLYŠTE !!!“
Zařval Kael na celý les. Vzápětí si uvědomil, že jsou vlastně jediní dva, kteří jej poslouchají a že tolik řvát nemusí…
„Pardon… chtěl jsem si to trochu užít, tyhle dvě slova (slyšte slyšte) trénuju už dlouho…“
S úsměvem se tedy omluvil, sednul si na padlý kmen a drnknul na loutnu. Kupodivu byla dobře naladěná, Kael tedy pokračoval…

„Poslyšte píseň přátelé,
jaké mé činy nesmělé,
obohatily tento svět.

Zde je stručně popsán život můj,
aby každý věděl,
jak slavný Kael coby floutek,
na trůn slávy vzešel…"

Loutna zazněla a Kael se jal zpívat, nebo spíše pouze recitovat. On to však neví, ale nechme jej při tom…
„I tu na kraji lesa v malé budce,
žil mladý chlapec,
který byl všemi považován
jen za chudého tupce.

I v jádru byl to chlapec však,
udatný a lstivý drak.

Bohatým bral a chudým taky,
neměl z toho žádné strachy.
Odhalen byl však hned záhy
a postaven před soudní váhy.

Kdo si chtěl, pak do něj praštil,
až se mu z toho zadek svraštil…“

Kael přestal zpívat:
„Nooo, tuhle pasáž zřejmě vynechám…“

Pak ale pokračoval:
„Ten hoch utéci nakonec musel,
svou rodnou budku nechal v dáli,
jinak by tam brzo visel,
všichni na něj teďko kálí…

I přišel do těch krajů sem,
kde neznámá je tahle zem,
aby ukázal co vlastně umí,
to čemu sám nerozumí.

I stal se mistrem oboru,
již není chudý tupec,
z mladíka se vyklubal
svědomitý kupec.

Netrvala doba dlouhá,
zlodějové tiše přišli,
kupčíkovi bylo ouha,
mrtvého jej málem našli.

Všichni ví, že byl to však
vychytralý starý drak.
Své umění použil
a zloděje zneužil.“

Kael se opět zastavil:
„Sakra to zní fakt blbě, takhle si bude každej myslet, že jsem je vojel… to ne… jinak…“

„Všichni ví, že byl to však
vychytralý starý drak.
Velký vztek jej zachvátil,
rypáky jim rozmlátil…
Byl rychlejší než mladý dravec,
je to prostě Kael, Samec!“

„Jo to je ono…“ Kael se rozzářil svou vlastní dokonalostí a potěšen pokračoval…
„V tomto těle je však více,
zapaluje se další svíce.
Kael není jenom kupec,
už je to i zdatný hudec…

Chcete-li, tak zazpívá, hraje,
vstoupíte s ním tak do ráje,
ženy budou povolnější,
v posteli již nejsem zdejší…

Dostanu to, co si žádám,
někdy více,
i to, co nepostrádám…“
Kael se na jednou odmlčel a upřel zrak do plamínků žlutého ohně. Oči mu najednou zvlhly a on se žensky rozbrečel…
„Sakra já mám určitě syfla…“