První satisfakce

Po delší době se osmělím a přidám opět povídku zapsanou z herní výpravy trpaslíků do podzemí. Tato je chronologicky před oběma povídkami publikovanými dříve. Svým způsobem je to trpasličí deník a cestopis.
(Pro opravdové zájemce: ADnD, vlastní svět vytvořený Horaciem, podzemní kampaň dvou vlastních postav a jedné NPC)
Napsal Ebon Hand
Je opět ticho, přerušované rychlým trpasličím dechem. Zpocenou tvář mu chladí průvan vanoucí podzemím neznámo kam. Trpaslík zkoumá pohledem každý výstupek opracované skály, jež ční z temné propasti před ním.

Ztěžka se opřel o masivní kropáč a snažil se zklidnit dech. Konečně začal vnímat prostředí, kde se nacházel. Fosforeskující plísně, pokrývající stěny bohatě zdobeného sálu, dodávaly prostranství přízračný nádech. Vytříbené umění kameníků neokousal ani zub času.
Toto žádný člověk neviděl, prohnalo se mu hlavou. Pak jeho pohled sklouzl dolů.
Cípy Bovaldinova kněžského roucha pomalu ovívaly ohlodané trpasličí lebky u jeho bot. Pohled na tu nechutnou mohylu z hlav bojovníků jeho rasy mu sevřel srdce. Pevně stiskl rty.
Sklonil se ke svým nerozlučným druhům, jež posekáni démonem málem skonali. Wastrox je v bezvědomí a Berdena od cesty k předkům zachránilo jen včasné nasazení vzácného Maleho pásu zdraví.
"Ten smrdutý parchant je konečně tuhý!" Musel si Bovaldin ulevit.
Démon se nakonec ukázal být z masa a kostí a teď ležel na úpatí své hlásky rozsekaný.
Bovaldin si pobrukoval děkovnou modlitbu k mocnému Bardakovi; upravil si tradiční lidskou modlitbu k obrazu svému, takto mu to víc vyhovovalo. Ošetřil své druhy a přivedl je k vědomí. Pár hltů dobré kořalky vdechlo ogarům barvu do obličeje.

Jemný vánek jim začal dýchat do tváře. Z hromady lebek, navršených před hláskou, se začali trousit trpasličí duchové. Stále jich přibývalo, až se jednalo takřka o armádu. Všichni tři ogaři mlčky sledovali toto ponuré tiché divadlo.
Pak promluvil duch v čele, dříve jistě vážený ogar. Představil se jako Abo Bararan, poděkoval za vysvobození duší ogarů ze spárů démona a věnoval mlčícím postavám svůj amulet. Bude schopen jednou přivolat všechny tyto zachráněné duše do boje.
Ogaři přikývli a scéna se opět ponořila do ticha. Armáda trpasličích duchů se začala pomalu rozplývat.
Ogaři se po nějaké době sebrali a začali okukovat hlubokou proláklinu u hlásky. Musela se táhnout kilometry hluboko, obří dutina vedoucí od kořenů země neznámo kam. Dokonce zvažovali názor, zda nevede do jiného světa. Prý se v těchto hlubinách náš svět prolíná s jakousi pekelnou sférou zvanou Abyss. Z nekonečné hlubiny trčela štíhlá homole, na jejímž vrcholu byla démonova hláska. K té vedl pouze most ze sluje, odkud ogaři přišli. Vše bylo dokonale zpracované. Ale ten výčnělek nebyl prací ogarů. Ta myšlenka byla přímo zlověstná.
Nakonec z démona odebrali trofeje a radši místo opustili, rozhodli se pro návrat do svého doupěte v troskách bývalého trpasličího města Atu Bararan. Přeci jen, vzali toto město za své.
Cesta zpět ovšem vedla opět přes Asrínskou past. Bovaldin, jenž byl nejméně zraněný, prošel past jako první a schytal útok od připraveného Asrína, bytosti částečně podobné trpaslíkům, s řídkým bílým porostem hlavy a s nepříjemným pohledem bledých očí bez panenek. Pekelně ostré disky vrhal z kouzelné hole velmi přesně. Ostatní proběhli bez úhony.

Později Bovaldinovi vrtalo hlavou, zda se jedná o skutečného Asrína, nebo je to jen nějaké podlé kouzlo, které tyto zlovolné bytosti používali. Prý přišli z jiného světa. Hledali Tauril a Mythril. Nejvzácnější kovy v zemi, zhmotnělé myšlenky velkého Kazmina, jak praví nejstarší ogarská legenda. Jenže neuznávali základní pravidlo, nedrželi slovo! Slíbili spolupráci a přitom se domlouvali i se skřety!
Bovaldin při těch myšlenkách zaskřípal zuby.
V depozitu bývalé trpasličí pokladnice, kdysi chlouby honosného podzemního města, nyní místnosti s masivními zdmi a drolící se výzdobou, odpočívali dlouhou dobu a debatovali, kam dál. Teda zejména Bovaldin a Wastrox, Berden se moc neúčastnil, přesto se tvářil velmi spokojeně.
Když byl Berden zdravější, udělali si slavnostnější sezení. Bovaldin dekoroval Berdena nově získaným amuletem, jmenoval ho armádou a generálem Atu Bararan. Wastrox byl svědek toho velkého okamžiku. Berden vypadal šťastně.

Během odpočinku ogaři brouzdali ruinami opuštěného města. Z hromad rozkládajících se kostí a kup zrezivělé výzbroje odhadovali průběh dobití města.
Obránci příliš neustupovali. Padli pod přesilou skřetů, kteří se k městu přiblížili nově otevřenými tunely.
Ty tunely musely být otevřeny kouzly, které skřeti neovládají. Ty tunely otevřeli Asríni!
V rozpadlém městě našli pěkný štít, kteří přežil tu dlouhou dobu rozkladu, měli z něj velkou radost, jelikož při průchodu Asrínskou pastí ho bylo zoufale třeba.

Když byli opět všichni v cestovní náladě, sešli se u knězova magického škopku.
Bovaldin se začal intenzivně modlit, voda ve škopku se prosvětlila a mocným kouzlem se spojil s velmistrem řádu a s mistrem ze Zudregu; každému sdělil, co bylo vhodné. Odměnou mu byla informace, že černý Šarkan (lidsky nazývaný drak) byl zabit výpravou z Rakky. Jaká to skvělá zpráva!
Bovaldin ještě využil Bardakovi moci k prozkoumání okolních chodeb skrze vidoucí škopek. Poté se ogaři rozhodli pro další cestu chodbou svažující se dolů. Sice jim zůstanou za zády dva otazníky ve formě hlásky z hlubin a Asrínské pasti. Ale nechtěli se odklonit od svého cíle, který skálopevně očekávali v hlubinách pod horami.
Začali připravovat skromné zásoby. Původně měli k jídlu plíseň na slanině, ale když došla slanina, tak už zbyla je plíseň na plísni.
Bovaldin poprosil Bardaka o přízeň na cestě tichou modlitbou a začali si balit věci.
Po nekonečné pouti okolo rozbořených portálů a ve zpola zavalených chodbách se přiblížili k velké křižovatce. Odpočinek si krátili rozhodováním, kudy vyrazit dál.
Nakonec se rozhodli pokračovat rovně. Ale sotva ušli pár hodin vybranou chodbou, napadla je velmi hbitá kamenná ještěrka.
Berden ji nazval Sakk. Byla velmi rychlá a nebezpečná, její zuby byly proklatě ostré. A během chvilky byli ogaři nepříjemně pořezaní, jejich trvanlivé trpasličí oblečení se začínalo měnit v cáry.
Ogaři se dali na úprk do štíhlé postranní chodby, kde doufali v horší manévrovací schopnosti Sakka, ale ten byl přesto velmi neodbytný.
Naštěstí se Berden ukázal jako ďábelský bojovník a měl hlavní podíl na Sakkově zahnání.
Sám zahradil úzkou chodbu a jeho Sakuranská sekera zpívala svou smrtící píseň. Od ostatních si vysloužil chválu a přezdívku Berden Strašný. Což ocenil pochvalným mručením.
Výprava obezřetně dorazila k vysokému a úzkému sálu v podzemí. Přetínal zvolenou cestu, ale nebyl to prastarý trpasličí sál zdobený tesanými portály s bohatými ornamenty a štíhlými můstky.
Ogaři vycítili, že to není jen tak. Uzavřeli se v malé chodbě elementárními zaklínadly.
Bovaldin sundal z batohu svůj magický škopek a dal se do mocného kouzlení i se špetkou vzácného Taurilu.
Nepříjemné bylo zjištění, že původcem této průrvy musí být Asríni. Patrně pozůstatek z minulých bojů. Ale jsou tu přítomni!

Opatrně ogaři dorazili k okraji průrvy. Její povrch, kamenná planina, byl velmi nerovný, vrchol průrvy se ztrácel v dálce nad jejich hlavami. Tam už jejich zrak nedokázal dohlédnout.
Plán navrhli jednoduchý. Pokusí se rychle překonat planinu do pokračování chodby. Pokud je napadnou Asríni, utvoří obranou formaci, Bovaldin sešle své obranné kouzlo Zadní voj a družina se pokusí do něj nalákat první útočníky, aby je to oslabilo. Pak vše bude již jen na nich třech.
Jak naplánovali, tak zkusili zrobit.
Ale po pár desítkách metrů se z šera nad jejich hlavami začal vynořovat velký pavouk s jezdcem, s Asrínem! Bovaldin seslal kouzlo, vyřknutím magické formule skrze Bardakův amulet a formaci drželi tak, aby místo kouzla bylo mezi nimi a pavoukem.
Ten se rychle, ale přitom v tichosti, přesunul na planinu.
Slyšet byl jen zrychlený dech ogarů. Bovaldin by přísahal, že slyší i tlukot svého srdce.
Přibližoval se bez otálení.
Překvapilo tu podivnou dvojici, když z planiny vyrostla skupinu duchů trpasličích válečníků a zakousla se svými sekerami do pavouka i jezdce.
Ovšem nebyli schopni tuto dvojici zadržet či zničit, byli udolání temnou mocí Asrína, ale práci odvedli víc než dobrou.

Mezitím si ogaři rozdělili soupeře, Berden zdolá pavouka, Bovaldin a Wastrox se vrhnou na jezdce.
Asrínský jezdec zasypával ogary smrští kamenných disků, ostrých jak břitva, vrhaných ze své kouzelné hole.
Berdenova sekera se začala zakousávat s železnou pravidelností do nohaté stvůry.
Bovaldinovo kopí létalo do jezdce, zpět se vracelo za slov hřmotné Bardakovi modlitby a muziku tvrdila Wastroxova gnomská kuše.
Několikrát pavoučí kusadla sevřela trpasličí zbroj, ale nikdy ji neprorazily!
Jezdec je v odpověď zkrápěl přívaly pekelně ostrých disků ze své hole. Jež nekompromisně nacházely každé slaběji chráněné místo na ogarech.
Z ogarů krev jen crčela, zbroje duněly, jako pod kladivem šíleného kováře. Co chvíli někomu uletěl nárameník či chránič spoje brnění.
Bovaldin si připadal, že stojí pod obávaným kamenopádem u Zudregu.
Wastrox vyměnil kuši za ohnivý bič vznešených skřetů, na jehož vybojování byl tak hrdý.
Pavouk pod náporem Berdenovi Sakuranské sekery naposledy sekl kusadly a zdechl.
Všichni se soustředili na jezdce, jenž byl přinucen bojovat pěšmo.
Bovaldin jej dobrým trikem připíchl kopím k zemi.
Wastrox mu brilantní ranou ohnivým bičem vyrval z rukou jeho kouzelnou hůl.
Ogaři se na odzbrojeného Asrína nehezky zazubili.
Jeho čas v trpasličích slujích byl u trpkého konce..

Napsal Ebon Hand 22.12.2008
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 3 příspěvky.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.19060111045837 secREMOTE_IP: 54.225.53.253