Shadowrun: Kroniky F'inëalar - 17 - Vše je jen klam

Uzavření dlouhé kampaně a hromada vysvětlování.
Napsal Sethi

Tento příběh vám vyprávějí:
Sethillian
Tuk-Enek
Francois
Osiris
Quenever
Ušatí a zubatí známí a další a další

 

arfindal
Otevřely se dveře a z nich vyběhli dva psi. Vrhli se k elfce a začali ji vřele vítat. Dívka tiše zaskučela a přitiskla se ke zdi.
Sethi se bojí psů… připomněl jsem si.
„Ahoj Arfi, co tu – Jé, ahoj, Sethi, přišla jsi zase za koněma?“ z hloubi baráku vyšel Tek (dveře z nějakého důvodu otvíral veliký had… ne, ne, nepátrám po tom!).
Deckerka se snažila zahrabat lopatkami do zdi a uniknout tak přátelským zvířatům…
„Teku, mám teď něco k zařizování a uvědomil jsem si strašlivou věc, že ač jsi sebevrah a totální magor, jsi současně jediná osoba, které jsem ochotný svěřit Sethi… Nemohl bys ji pohlídat?“
„Co se zase stalo?“ Typická – a logická – otázka.
„Pokusila se… Prostě by neměla být sama.“
Elf na mě vrhnul vytřeštěný pohled.
„Cože? Něco si udělá a Ered mě zabije!“
„Ne, zabiju tě já.“ Ztišil jsem hlas. „Hele skutečnost je taková, že bratr odešel. Nešťourej se v tom. Prostě… to nezvládla. Už je to v pohodě…"
Podívali jsme se na dívku, jak se opírá o zeď a snaží se odehnat obrovská zvířata. Doga, když si stoupla na zadní, ji pohodlně převýšila, a co scházelo zlatému retrieverovi na výšce, doháněl v intenzitě projevů kamarádství. Sethi byla vyděšená k smrti.
„O tu se mám postarat?“ zeptal se Tek.
„To zvládneš,“ ujistil jsem ho.

*

tuk-enek
„Efeto! Toane!“ okřikl jsem hafíky, když už Sethi vypadala hodně zoufale.
Psíci poslušně odběhli. Znali elfku dobře, čas od času jsem zašla v ušlechtilé snaze naučit se jezdit na koni, ale stejně je nepřestalo bavit, když ji mohli provokovat… k čemuž stačila pouhá jejich přítomnost. Ale všeho s mírou, ještě aby se mi tu zhroutila.
Posadila se do křesla, na nízký stolek odložila deck (běžná výbava), pistoli (ještě jsem neviděl, že by s ní někoho zabila…) a – dva meče?
„Sethi?“ otázal jsem se opatrně. „Ty s tím umíš?“
„Učím se,“ odpověděla nezaujatě. „Arfi mě učí. Tedy s jedním. Ten druhý…“ ponuře se usmála, „To je spíš náhoda. Je Eredův. Zkoušela jsem, jak by to šlo se dvěma, a zjistila jsem, že je to mnohem lepší.“
Zahleděla se do prázdna.
Můj názor je, že blbá nálada se má léčit zábavou.
„Tak jo, kočko,“ zvedl jsem se ze židle. „Někam vyrazíme.“
„Cože?“ obrátila ke mně pohled. „Já nikam –“
„Kecy. Nebudu tvrdnout doma a ty se potřebuješ povyrazit.“
„Ale já –“
Jenže když se pro něco rozhodnu, je naprosto marné snažit se odporovat. Za chvilku už jsem elfku doprovázel ven. Chtěla si aspoň vzít svoje nádobíčko…
„To tady nech,“ vytáhl jsem ji ze dveří. „Napojovat se nebudeš a meče taky nepotřebuješ. Jdeme se prostě napít.“
Vzdala to.
Abych pravdu řekl, takhle jsme rozhodně nebyli k přehlídnutí. Jsem o nějakých pětatřicet čísel vyšší než ona, a jak já sem božsky krásnej, tak ona je prostě k sežrání a kdyby to nebyla parťačka z týmu, kdybych nevěděl, jak je náladová, kdybych se znova nepotkal s Versis, možná ji sbalím někde v baru…
Sethi se chvíli trucovitě šourala za mnou, ale než jsme došli ke Krvavýmu voku, docela se rozpovídala… Takže jsem brzy věděl, že už nepoužívá smartlink, který jí stejně při střelbě nepomáhal, že zrušila nahrávání i mikrokameru, kterou měla zabudovanou v headwaru a že si místo toho nechala voperovat reflexní vlákna, aby byla o něco rychlejší… a proč stále zůstává věrná termografii…
Pozorně jsem ji poslouchal a dělal, že mě to zajímá. Ostatně, je lepší, když se to děvče chvíli zabývá něčím jiným, než je vysoká ztrátovost v oblasti přátel, kterou prodělala v posledních dnech.

*

náhodný návštěvník baru
Tek přivedl skvělou buchtu, teda přišla nám skvělá do okamžiku, než se Alf pokusil zjistit, jak moc je skvělá a ona mu jílcem nože rozbila hubu… Takže zas tak skvělá není…
„Ty vole, co to sem taháš za děvku!“ nadával Alf Tekovi, jak běžel na záchod aspoň si to opláchnout studenou vodou. „Štětka blbá, se na to vyseru…“
Elf jeho slovní výlev nekomentoval, dokonce i holka to nechala být… my jsme se od ní kousek odsunuli, aby některého z nás neobvinila z chlípností.
Za Tekem přišel barman, že s ním chtějí mluvit nějací lidé.
U schodů stáli dva šikmáči…

*

sethillian
„Vážně Hanzo Šotocumi,“ ujistila jsem se.
Jeden Japonec kývnul.
„To jako Boss Yakuzy.“
Potvrdil to.
„Venku v limuzíně. Čeká na nás.“ Pořád jsem si nebyla jistá, jestli chápu, o co jde.
„Přesně tak.“
„Tak jdeme?“ zeptal se Tek. „Yakuze se snad dá věřit, ne?“
„To jsme si o upírech mysleli taky,“ podotkla jsem. „Ale jo. Půjdeme.“

*

tuk-enek
Dívala se za odjíždějící limuzínou.
„Takže zajmout Bishopa a Binkse,“ shrnul jsem to. „To už jsme tu dlouho neměli.“ Charles Bishop a Jim Binks byli hlavouni v Telecoru, kdysi se nás snažili najmout na odchycení Doktora, ale trochu se to obrátilo proti nim… Každopádně je Tir jenom vyslechl, ale museli je zase pustit a nerozbabrávat to. No a teď si s nimi viditelně chtěla pohovořit Yakuza. Chudáci malí…
Sethi vytáhla telefon.
„Zavolej Osovi a Assassinovi. Já se domluvím s Qenou. Za dvě hodinky v Andrew`s parku. Dohodneme to tam.“
Nesouhlasil sem s jejím úmyslem přizvat i tu slepičí šamanku, ale hádat se s ní stejně nemělo cenu…
„Jasně, jak chceš.“

*

francois
Sešli jsme se v Andrew`s parku. Byl jsem tam dřív a Qena dorazila chvíli po mně. Přesně na minutku se dostavili i Sethi a Tek… (Včasný příchod? Co se děje? I přes svuj krátký pobyt v jejich řadách už jsem stihnul vyrozumět, že dochvilnost není na seznamu jejich vlastností…) A Osiris nikde.
„Letí ze Salt Lake,“ sdělil nám elf, „Takže se připojí později.“
„O co jde,“ chtěla začít deckerka vykládat, jenže ji něco přerušilo.
Qena se (jak nejsem magický, tohle už poznám) zase pokusila ovládnout Tekovi myšlenky.
Ten plynulým a nepříjemně rychlým pohybem vytasil dva kolty a – au! Bože! Proč zrovna do kolen?! To je děsný!
„Varov-“ řekl, ale do toho vpadl blesk, který vyšlehnul z napjaté šamančiny ruky.
Tek vystřelil ještě třikrát.
„-al sem tě,“ dokončil.
Dívka se svezla k zemi a nejevila známky života.
Chvíli – pár tisícin vteřiny – jsme ji beze slova pozorovali, pak k ní Tek s kletbou přiklekl a snažil se ji nějak dát dohromady. Skočil sem do auta pro lékárničku a pokusili se dostat ji z nejhoršího, ale vypadalo to hodně zle.
Nakonec, zatímco jsme Qenu nesli k vozu, volal elf nějakému pouličnímu chirurgovi, že mu ji tam hodí… Snad že to stihne.
Najednou se zarazil.
„Kde je Sethi?“ zeptal se skoro vyděšeně.
„Musela odejít, když –“
„Ještě tohle mi scházelo!“

*

sethillian
Debilové! Kreténi! Parta idiotů! Nejraději bych jim všem vyškrábala oči!
Vezla jsem se metrem a vztekle nadávala. Lidi na mě chvíli divně koukali, pak je to omrzelo, jako každá pouliční zvláštnost, a když jsem vystupovala na jedné Snohomishské stanici, už se za mnou nikdo ani neohlédl.
Do Zimní ulice už trefím skoro poslepu a dokonce mě ani nepřekvapilo, že jsem tam našla jen dvojčata. Na Yghama, kterého jsem se teď rozhodla sejmout, bylo moc světlo.
Vlétla jsem do zasedačky – během posledního měsíce potřetí, albíni se na mě jen klidně otočili, vytržení ze svých snových světů.
Táhli to s Khelekem…
‚Ty nás chceš –“
‚– zabít. Proč?‘ zeptali se.
„Kde je Ygham?!“ vypálila jsem svoji otázku.
‚Ygham –‘
‚– je v –‘
‚– chrámu.‘
Dostala sem odpověď a zamyslela jsem se nad tím, co před tím řekli.
„Proč bych vás neměla chtít zabít? Jedete v tom taky!“
‚Tak nás –‘
‚– zabij, jestli –‘ prolínaly se dva skoro stejné hlasy v mé hlavě.
‚– chceš, ale co –‘
‚– tím získáš?‘
„Mohlo by se mi ulevit,“ zašeptala jsem a obrátila se k odchodu. „Možná se pro vás vrátím.“
‚Ty se –‘
‚– vrátíš.‘
‚Určitě.‘

*

bez vypravěče
Chrámové dveře tiše zaskřípěly. Ygham seděl v první lavici a modlil se. Ani se nepohnul, když do kostela vešla dívka. Ozvěna lehkých kroků se odrážela pod gotickými oblouky. Skrz vitráže dopadalo na dláždění barevné světlo a plnilo chrám slavnostní, zlatavou září.
„Máš štěstí,“ řekla Ioanna tiše. „Budeš první elf, kterého zabiju.“
Upír se zvedl z lavice – pečlivě se vyhnul slunečním paprskům – a přišel naproti elfce. Černé vlasy volně splývaly podle potetovaného obličeje, oblečený v kalhotách a košili, neozbrojený, přesto klidný.
Dívka vytáhla ze záhybů modrých šatů pistoli, meče na zádech nechala netknuté.
Tváří v tvář v chodbě mezi řadami dřevěných lavic, vzdáleni jen pár kroků, se na sebe dívali. On smířený pohled, ona nenávist v očích.
S cvaknutím dívka pistoli odjistila a namířila ji elfovi na hlavu.
„Zabiješ mě v kostele?“ zeptal se.
Padl výstřel.
Mužská postava ztmavla a zešedla a rozprskla se do nespočetného množství šedých vloček, které se sesypaly k zemi.
Ioanna přišla ke smutné hromádce a chvíli se na ni mlčky dívala.
Potom se sehnula a sebrala hrst popela, aby jej rozhodila do větru před chrámem.
Opuštěný kostel ztichl.

*

pouliční chirurg
Tuk-Enek skoro vběhl dovnitř a na stůl položil bezvědomou holku.
„Páni…“ vydechnul jsem. „Co jste dělali?“
„Varoval jsem ji.“
„Bože… Krvácí mi na podlahu…“ Rychle jsem se do ní pustil, brzo byla zase… no, když ne v pořádku, tak aspoň naživu.
Teprv teď jsem si ji mohl pořádně prohlédnout. Snědá, uhlově černé vlasy, mandlové oči… Hezká, moc hezká. Neměla v sobě ani drátek, co se týče techniky absolutně čistá. Takže bych jí mohl něco přidat, když ji mám tak pěkně na stole, co…?
Moment.
„Ona je… magická?“ zeptal jsem se opatrně.
„No jo,“ kývnul Tuk-Enek nepřítomně – už přemýšlel nad něčím jiným.
„Hops.“
„Co?“ podíval se na mě.
„Tak si myslím, že sem ji asi krapet oslabil…“
„Žádná škoda,“ máchl rukou. „Třeba mě přestane srát. Nechám ti ji tu, jo? Jde to na její účet. Až se probere, ona si někoho zavolá…“ Zamyšleně poklepal prsty na stolní desku. „Teď s tebou chci mluvit o něčem jiném… Když někomu voperuješ lokační čip, pozná to?“
„Bez prohlídky ne,“ odpověděl jsem. „Mám jí to švihnout rovnou?“ podíval jsem se na dívčinu.
„Kdepak, týhle ne. Jen co objevím Sethi, přinesu ti ji.“
„Jestli nechceš, aby o tom věděla, měl bys ji uspat…“
„Co tu máš?“
Podíval sem se na polici s anestetiky.
„Hm… Co třeba Hypno-36?“

*

tuk-enek
„Osi?“ volal sem mágovi. „Už jsi v plexu?“
„Jsem, hele, zrovna teď se mi to ale nehodí…“
„Co děláš?“ Když se mu to nehodí, tak chci vědět proč.
„Unesli jsme s Assassinem nějakou snobáckou dcerku a zrovna požadujeme výkupný.“
„To je vtip,“ řekl jsem sám sobě.
„Ani omylem,“ odpověděl vesele mág.
„Tak si to užijte…“
„To si piš.“
Položil jsem sluchátko a nechápavě zavrtěl hlavou. Jsou věci, které mi fakt nejdou na rozum.
Někdo zazvonil.
Efeta a Toan mi veselým vrtěním ocásků dali najevo, že přišla jejich oblíbená oběť…
Šel jsem elfce otevřít osobně, aby ji psi nesežrali samou láskou.
„Nazdar číčo, kde se couráš.“
„Byla sem zabít Yghama,“ odpověděla Sethi s pokrčením ramen.
„A tos dokázala, jo?“
Vrhla na mě mrazivý pohled.
„Qena žije, kdyby tě to zajímalo,“ dodal jsem.
„To je tvoje jediné štěstí,“ zavrčela.
„Věřím. Zůstaneš tu, nebo jen procházíš?“ zeptal jsem se s nepatrným nádechem jízlivosti.
„Máš mě hlídat.“ Zbraně a deck odhodila na zem (velice jemně) a rozvalila se do křesla (elegantně, jak jinak…). „Jsem ráda, že o mě máte takovou starost a přehazujete si mě jako odjištěný granát.“ Zase prudce vstala. „Potřebuju se něčeho napít.“
Ukázal jsem k baru.
„Co se stalo?“
„Zabila jsem elfa, to se stalo,“ zamumlala, zatímco do velké sklenice nalévala alkoholu z různých lahví. „Zabila jsem elfa. Nikdy předtím sem nesundala vznešeného. Zabila jsem Yghama a nejvíc mě sere, že mi není ani o trochu líp.“
Výsledek deckerčina snažení začal nabírat zvláštní barvu. Sakra, a já si myslel, že piju divné koktejly, ale tohle snad ani– Až na několik výjimek tam přišlo od každého trochu, přesto se zdálo, že Sethi přesně ví, co dělá. Neuvěřitelné. Všechno důkladně zamíchala – tak to je fakt hnus. A její výraz napovídal, že si myslí to samý.
„To budeš pít?“ dotázal jsem se opatrně.
„Máš tu nějaké prášky? Rohypnaden? Ibupnol? Kde je lékárnička?“
„To ať tě ani nenapadne,“ zavrtěl jsem hlavou. „Vypij to, jestli na to máš žaludek, a běž si lehnout…v
„Žaludek? Na tohle? Nejsem kachna.“
Do čisté sklenky si nalila trochu whiskey a hodila to do sebe na ex.
Podezřelý lektvar potom láskyplně rozdělila do misek mým psím miláčkům – „Jen si to užijte, zlatíčka…“ – sebrala svoje věci a odešla do pokoje, který dočasně obývala.
„Dobrou noc,“ rozloučil jsem se.
Chvíli jsem počkal – stačilo pět minut, pak se připlazil Drik, že už je tuhá.
Vplížil jsem se do místnosti.
Ležela na posteli, jak přišla, tak se svalila oblečená do peřin a okamžitě zatáhla. I když se zdálo, že by ji nevzbudil ani výbuch granátu u jejích nohou, stejně jsem vytáhl narkojekci…

*

sethillian
Kocovina? U Lokiho, proč…? Z jednoho panáka? Jde to se mnou z kopce…
Posadila jsem se na posteli a s nechutí jsem přijala fakt, že mám na sobě včerejší oblečení. Děsivá pachuť v puse, bolest hlavy… Tohle přece nemam z jedné sklenky. Navíc jsem se cítila, jak kdyby do mě někdo včera rval narko. Přesunula jsem se do koupelny a skoro jsem zemřela, když sem uviděla svůj odraz v zrcadle.
Jménem Tir Tairngire obsazuji tuto místnost ve svůj prospěch.
Po hodině jsem vylezla ven – už zase jako příslušník homo sapiens nobilis – a narazila na Teka.
„Půjčila jsem si tvůj župan,“ informovala jsem ho.
Rozespalý elf se na mě chvíli zkoumavě díval.
„Není ti trochu velkej?“ zeptal se potom.
Skutečně, bylo to tak. Skoro jsem po něm šlapala a vůbec jsem se v něm tak trochu topila.
„Neremcej, buď rád, že jsem si oblékla alespoň něco.“
„Mně by nevadilo, kdybys –“ větu nedokončil a udělal dobře.
„Za hodinu hodlám být v garážích Telecoru a zajišťovat si průchod za Bishopem a Binksem,“ sdělila jsem mu. „Zařiďte se, jak chcete.“
Bylo mi to jedno.
Když tam půjdu sama, už mě to nerozhodí.

*

osiris
Sethi seděla v mléčném baru poblíž Telecoru a upíjela jahodový koktejl – naprosto mi není jasné, jak ji tam Tek našel, ale když jsme – značně znechucení – opustili korporační budovu, zamířil zcela najisto do baru ‚The Lucky Ewe‘ a posadil se k zamyšlený elfce.
Ta se na něj podívala docela překvapeně. Ale nezeptala se.
„Nejsou tam,“ poznamenal jsem.
„Já vím,“ odpověděla klidně.
„Jak to?“ chtěl vědět Assassin.
„Zeptala jsem se na recepci.“
„Takže?“ zjišťoval jsem dál, když se situace vyjasnila.
„Takže mají dovolenou.“
Rozhlédl jsem se kolem sebe. Něco mi tu chybělo.
„Qena má taky dovolenou?“
„Zdravotní,“ odvětil Tek. „Za dva, tři dny se z toho vyhrabe.“

*

quenever
Říká se o mně, že nesnáším elfy. To je přehnané. Já je prostě nemám moc v lásce, protože si o sobě moc myslí. Antipatie je ještě podmíněná geneticky, protože matka pracovala v MEDE (Military Elite of Determined Euroasia, ale ve skutečnosti je to Mrtvý Elf Dobrý Elf) … Prostě je nemám ráda. A ani to není tak docela pravda, protože s jedním z nich – ač to úspěšně tajím celé bandě – docela dlouho chodím.
„Ahoj miláčku…“ zašeptala jsem, když se v mém zorném poli objevil Ted. Havraní vlasy mu lezly do obličeje, ani si je nestihl svázat, zřejmě vyrazil hned, jak jsem mu zavolala.
„U bohů, Quen, co se ti stalo?“
„Já jsem… prostě… já nevím…“ Promiň, zlato, ale nemůžeš vědět všecko. „V parku na mě zaútočil nějakej chlap, kdyby tam nepřiběhli ty lidi, určitě by mě zabil… Asi mě donesli sem, já nevím, nic si nepamatuju.“ Tukana zabiju.
„Proboha… Pojď, vezmu tě k sobě. Doktor řekl, že můžeš být v domácí péči…“
„Děkuju… Díky, Tede.“

*

tuk-enek
K cíli vede spousta cest. Některé snazší, jiné složitější. Rychlejší, nebo pomalejší…
Ve chvíli, kdy se Sethi odpojila, aby nám řekla, kde Bishop a Binks bydlí a že nikam neletěli, se vrátil Osův stopař – krysí kostřička v kápi s kosičkou v pařátkách, prostě Pochmurný Kvíkal páně Prattcheta. To, co hlásil on, se shodovalo s deckerčinými informacemi, takže věčný vnitrotýmový spor o tom, kdo má víc moci, jestli decker nebo mág, zůstal zase otevřený.
Tak jako tak, už jsme věděli, kde je hledat, takže jsme osedlali motorky, Assassin nastartoval Porsche a vyrazili jsme na sběr hlavounů.
Binks vlastnil hezoučkou vilku se zahradou a dveře s elektronickým zámkem, odmítl jsem Sethiinu pomoc a zkoncentroval svoje technické dovednosti –
„Výborně, povedlo se ti to!“ křičela rozhořčeně elfka, když jsme utíkali pryč. „Alarm umíš spustit opravdu skvěle!“
Nevadí, nevadí. Zkusíme to jinak.
Bishopův baráček skoro tak pěkný jako Binksův, jen o něco menší.
Dveře tentokrát otevírala Sethi. Zámek spokojeně zabzučel a cvakl, když do něj nahnala bůhvíjaký kód ze svého decku… na druhou stranu, spokojeně zabzučelo a cvaklo i to dělo, které se vynořilo z trávy v koutě zahrady.
„Bacha!“
Nejvíc to – proč mě to nepřekvapuje? – odnesla Sethi, než padl druhý výstřel, rychle jsme se scukli dovnitř, poškodilo to jen omítku baráku… a to mě brát nemusí, já tu nebydlím.
Uslyšeli jsme zacvakání a „Ani se nehněte!“ Ve dveřích se objevil člověk s brokovnicí – a hned padal k zemi, jak ho postupně zasáhly dvě narkošipky a pár kulek z Assassinovy zbraně.
„Nepotřebujeme ho nutně zabít,“ namítl Osiris a klekl si k tělu, aby ho aspoň lehce uzdravil.
„Co teď?“ zeptal se rigger. „Venkem neprojdeme.“
To už Sethi zabalila deck a pajdala zpátky k autu.
Čekali jsme další ránu, místo toho se elfka naklonila zpátky do dveří.
„Tak jdete, nebo ne? Za chvíli je tu Hvězda, chcete na ně čekat?“
Nereagovali jsme.
„Vypnula jsem obranné systémy,“ dodala, „A docela bych uvítala, kdybychom vypadli a někdo mi ošetřil rány, protože mi fakt není nejlépe.“
„Hele, a kam vůbec jedeme?“ zjišťoval Os.
„Schováme Bishopa u tebe,“ informoval jsem ho.
„Cože?“

*

francois
Jen co ji Osiris uzdravil, Sethi zase vypadla z pevného světa a brouzdala sítí. Tek se povaloval na kanapi, což mág nesl docela s nelibostí, stejně jako to, že se rukojmí přechovává u něj. Já jsem sondou monitoroval okolí, aby nás něco nepřekvapilo.
Krysák – Osiris mi říkal, že je to watcher, ale to mi moc nepomůže – se vrátil, že Binkse nenašel. Povolali jsme deckerku ze souřadnic, abychom se dohodli, co teď.
„Jak, nenašel?“ nechápala Sethi. „To znamená, že je mrtvý?“
„Kdo by ho zabíjel?“ namítl Tek.
„No ale jestli ho nenašel, tak asi logicky nežije…“ uvažoval jsem.
„Nebo je ten tvůj krysák porouchaný,“ řekla Sethi jedovatě. „Nefunguje.“
„Dejte mi chvilku…“ zabručel Osiris a rozmázl se do zbývajícího volného křesla.
‚Chvilka‘ se protáhla skoro na dvě hodiny, během kterých jsem došel pro pizzu, zahráli jsme si krátkou partii ‚Sorry, kámo,‘ a Sethi pak obsadila mágovu koupelnu s tím, že ‚se jde trochu svlažit, protože je tu horko jak v psírně.‘ Tek namítl, že asi nikdy v psírně nebyla, když ani neví, jaká je tam teplota, elfka odpověděla, že může být jen vděčná za svoji nevědomost a dodala, že Tek se naopak v psírnách asi hodně vyzná, jak tam pořád chodí za svými chlupatými kamarády, přičemž slovo ‚kamarádi‘ vyslovila se zvláštním a docela všeříkajícím přízvukem.
Zrovna když přibouchla dveře, o které se vteřinku po tom rozpleskla zručně vržená prázdná krabice od pizzy, se Osiris vrátil.
„Cttďlt?“ byla jeho první reakce. „Co to tu děláte?“ opravil se, když se nadechl.
„Tak co Binks?“ zeptal jsem se namísto odpovědi.
„Žije. Je doma a vůbec nevypadal vzrušeně. Manželka a dcera jsou s ním.“
„Vidiš, že to jde…“ řekl Tek. „Stačí se snažit a cíl smlouvy je hned k nalezení.“
„Takže můžeme jít?“ Mág se začal připravovat k odchodu.
„No, budeme muset počkat, až se Sethi osprchuje.“
„Aha.“ Os se potměšile zašklebil. „A co kdybych jí odpojil vodu?“

*

sethillian
Napodruhé šlo všechno hladce. Bariéra nás měla ochránit před další nehodou s dělem, ale nebylo to třeba, vchod se lehce otevřel a my vklouzli dovnitř. Tiše jsme se přesunuli do prvního patra, jen Assassin zůstal hlídat dole. Akci jsme měli dokonce i naplánovanou, to se nám povedlo poprvé po několika týdnech (i když posledně to skončilo katastrofálně…) a to tak, že Tek uspí Binkse, já tu jeho manželku a Osiris se nějakým jemným způsobem postará o dítě.
Dveře do obýváku byly odsuvné se dvěma křídly – nutný problém. Já chytla jednu kliku, Tek druhou…
„Na tři,“ zašeptala jsem.
„Počkej, a je to raz – dva – tři, nebo raz – dva – tři – teď?“ zeptal se. Je tohle dobrá chvíle na podobný humor?
„Na raz – dva –“
„Kdo je tam?“ uslyšeli jsme z místnosti.
„Teď,“ rozhodli jsme s Tekem najednou a trhli.

*

osiris
Když se konečně dohodli, otevřeli a začali střílet.
Binks se zhroutil na Scrabble, které měli zrovna rozehrané (pěkný rodinný večer), paní Binksová se sesunula do koženého křesla. Tak osmiletá holčička na nás vrhla vyděšený pohled.
Všechno je v pořádku, tyhle lidi jen přišli na návšť-
Ucítil jsem odpor. Něco vzdorovalo mému kouzlu, ohýbalo ho, přetvářelo, směrovalo proti mně…
‚Teď jděte pryč a nechte mého tatínka a mam-‘
Tohle ne!
Zlomilo se to.
Děvčátko padlo k zemi omámené střelou z Tekovy narkojekční pistole.
„Co to mělo bejt?“ ptal se, co jsme nesli rukojmí dolů.
„Nevím,“ odpověděl jsem popravdě. „Myslím, že proti mně použila moje kouzlo…“
„Osi…“ Sethi mi se starostlivým výrazem položila ruku na rameno. „Je toho na tebe moc, co?“

*

francois
„Jak to myslíte, že je teď nemůžete převzít?!“ rozčilovala se Sethi na člověka na druhé straně. „Ale chápete, že mě to vůbec nezajímá? Ne, je mi docela jedno, co – Jestli o ně nestojíte, prostě je zase pustíme. Nebo zabijeme. My nejsme žádný sklad unesených ředitelů! Heleďte, jestli – No? Dobře, ale v tom případě je tohle částka na osobu a na den. Jak, ne?! Tak si polib!“ zakončila svérázný rozhovor s bossem Yakuzy.
„Ehm…“ ozval jsem se opatrně.
„Ne, to poslední už neslyšel,“ vyčetla mi z očí otázku.
„Co znamená, že je nemůžou převzít?“ ptal se Osiris.
„To znamená, že nám nějaký čas zůstanou na krku, s malým finančním vyrovnáním.“
„Kolik?“ chtěl vědět Tek.
„Pět. Na oba dva a celý čas.“
„Tak na to kašlu,“ odmítl mág. „Vemte si je někdo k sobě, tohle horký zboží přechovávat nebudu.“
„No tak jo,“ souhlasil druhý elf. „Budou u mě.“
„Ta zvířata je sežerou,“ poznamenala deckerka.
„Kdepak, hafíci budou natolik zaneprázdněný tebou, že tyhle dva dárečky nechaj napokoji,“ uzemnil ji Tek.

*

tuk-enek
Vychází slunce, čas na malou vyjížďku. Nechal jsem napůl ustrojené koně u stájí a došel jsem pro Sethi. Listovala časopisem ‚Můj miláček‘ (červnový číslo, to, v kterém je plakát s irským vodním španělem) a nevnímala svět. Štěstí bylo, že já jsem ho vnímal.
„Sethi, vzadu jsou koně, vezmi si Legiu a vypadni do lesa,“ nakázal jsem, oči upřené na černé dodávky, které se docela rychle přibližovaly po hlavní silnici.
„Cože?“ Zmateně zvedla hlavu. „Proč –“
„Ale dělej!“
Vyskočila na nohy, sebrala z police popruhy s deckem a meči a utekla do zahrady – krátký pohled z okna jí vše objasnil.
Jakmile byla pryč, vytáhl jsem ze skříně raketomet a několik střel. Spěšně jsem obložil šest hlavic několika kily dvanáctky (pyrotechnikova plastelína) a nechal to tam – s sebou jsem bral jen ten raketomet a jedinou raketu.
Když jsem následoval Sethi, uslyšel jsem, jak se psi rozštěkali a najednou zvuk utnul.
Vrazi! Tohle mi zaplatí!
Kdybych neměl elfku na starosti, prostřílím se ven.
Takhle musím provést razantnější opatření.

*

sethillian
Proboha co chce dělat co chce dělat co chce sakra dělat?!
Doběhla jsem ke koním – menší ze dvou hnědáků byl v kohoutku o dvě čísla nižší než já, jak se na něj mám dostat bez sedla?
Naštěstí byly Tekovy snahy učit mě jezdectví plodnější, než když se o to před lety pokoušel Rauko. Dokázala jsem přistavit kobylu k ohradě a poměrně rychle jsem se na ni vyšplhala. Sevřela jsem otěže v jedné, hřívu v druhé ruce.
„Prosím tě, jeď…“ zasténala sem – teď by nebylo dobré, kdyby mě zvíře neposlechlo.
Legia se zvolna rozklusala k lesu, do kterého volně přecházela velká zahrada. Veškeré úsilí jsem upřela na to, abych nespadla. A nebylo to zrovna jednoduché.
Donutila jsem koně k rychlejšímu běhu a zaměřila se na cíl – les. Stačí dojet do lesa, tam budu v bezpečí. Tek se o to postará.
Kde je vlastně –
Ohlušující rána mi dala odpověď, ještě než jsem se zeptala.
Legia poděšeně nadskočila, ale nějak jsem se udržela. Dokonce jsem se dokázala ohlédnout přes rameno – tam, kde předtím stála Tekova vilka, teď byla oblaka ohně a kouře a –
Vzápětí se kolem mě prohnal elf na Sentenovi. Něco křiknul a kobyla pode mnou skočila do prudkého cvalu.
„Bratříčků!!“ dostala jsem ze sebe, když jsem se křečovitě držela koňských žíní a tiskla se k rozhoupanému hřbetu.
Zvířata neběžela dlouho. Les brzy zhoustnul, tak je Tek nechal postupně zpomalit až do chůze.
Byla jsem mrtvá. Úplně hotová.
Jakmile sem se cítila mimo bezprostřední ohrožení, prostě jsem vystoupila, dřepla si u nějakého stromu a rozbrečela se.
„No tak…“ zkusil elf uklidňující tón, sesednul a chytil mě kolem ramen.
Praštila jsem ho – ze zoufalství, možná jen tak – a uhodila jsem se o klíční kost, nebo nějakou jinou tvrdou součástku.
„Už je to dobrý, nejdou za náma,“ pokračoval.
Odkývala jsem to a za chvíli se i vzpamatovala.
„Vyhodil jsi to do vzduchu.“
„Jo,“ řekl klidně, ale byl na něm vidět vztek. „Drik nás dožene, ale obávám se, že ostatní zvířata…“
„Je mi to líto,“ zašeptala jsem.
„Pojedeme dál.“ Vstal, zvedl mě a vyhodil na koně. Vzal Legiiny otěže, abych tu věc nemusela řídit, a sám nasedl.
„Kam jedeme?“
„Kus dál je vesnice jednoho spřátelenýho indiánskýho kmene,“ odpověděl. „Pak se domluvíme, co dál.“
Z obalu na cyberdeck jsem vytáhla mobil.
Napřed sem volala Arfimu. Stručně jsem mu vyložila, co se stalo.
„Jsem v pořádku, ale už se vážně bojím…“ skončila sem.
„Dej mi toho Opeřence,“ řekl Eredův bratr mrazivě.
Elf si telefon vzal. Pak ruku s přístrojem natáhl, protože křik ze sluchátka byl docela dobře slyšet v poměrně velkém okruhu.
„Řekl jsem ti abys ji hlídal tohle snad není možné jestli se vám něco stane vlastnoručně tě zabiju vymlátit kompletní jednotku SWATů já to prostě nechápu ještě jednou ti něco svěřím na hlídání!“ a tak podobně. Když zavěsil, musel být úplně ochraptělý.
Na něco jsem si vzpomněla. Vytočila jsem jedno číslo…
„Jak to myslíte, že jsou pánové Binks a Bishop mrtví?“ zeptal se Yak yak yakiti yak bez výrazu.

*

osiris
U dveří někdo zazvonil. Odložil jsem Řeku Bohů na stůl (už tu knihu znám nazpaměť, ale nikdy mě nepřestane bavit) a šel do předsíně.
Šoupnul jsem prst ke kukátku, jestli mi ho někdo neustřelí – nic, podíval jsem se ven, stál tam kluk v otahaných džínsách, oranžovém tričku a kšiltovce otočené dozadu. Nesl placatou krabici.
„Ano,“ konstatoval jsem.
„Tady je ta pizza, šunka, sýr, olivy, žampióny, extra ostrá,“ nahlásil poslíček.
„Nechej to na prahu.“ Pode dveřmi jsem podšoupl bankovku. „Drobný jsou tvoje.“
„Díky, kámo.“
Chvíli jsem počkal, pak jsem otevřel.
A hned jsem ji schytal.
„Vzkaz od Dona O`Malleyho,“ zasyčel kluk, stál u výtahu a chtěl podruhé vystřelit.
Bylo to to poslední, co řekl, ale sotva padnul usmažený k zemi, zpoza rohu vyšel pistolník – „A tohle taky.“ – a já si slíznul další.
Pohrajeme si s tvými smysly…
„Blééhéé!“ znělo další prohlášení. To závěrečné.
V klidu jsem si snědl pizzu a až potom jsem zavolal Tekovi.
„Čau Osi,“ pozdravil se zvláštně tragickým výrazem v hlase.
„Co se stalo?“ zeptal jsem se.
„A co se stalo tobě?“ neodpověděl. „Nebo voláš, abys mi řekl, jak mě máš rád?“
„Ale, pan O`Malley zase posílal dárkově zabalený kulky.“
„Neříkej, že ti něco udělali.“
„Kdepak. Takže?“
„Musel jsem zlikvidovat barák s celým zvěřincem. Zůstal mi akorát Drik, před chvílí dolezl. Nějak to tam našli SWATi, ale až zjistím, o co de, tak někomu natrhnu –“
„Binks a Bishop?“
„Ne.“
„Hm… A Sethi?“
„Ta je v pohodě. Sice v šoku, ale žije.“
„Kde jste?“
„Severně od města, v jedný indiánský vesnici.“
„A myslíš, že trefím?“ zeptal jsem se.

*

quenever
„Quen, vezmi si, prosím, ten telefon,“ ozval se Ted.
„Tak dobře…“ svolila jsem. Nechtěla jsem s nikým z týmu mluvit, ale když už to musí být, Sethi je pořád to menší zlo. „Quenever?“
„Já nevím, jsi to ty, ne?“ zeptala se elfka v reakci na moji otázku.
„Nejspíš to tak bude. Co se děje.“
„Zrovna teď jsem někde v lese, tak za hodinu bych se měla dostat na Severojižní spojku, mohla bys mě pak tam někde vyzvednout?“
„Co děláš v lese?“ nechápala jsem.
„Ráno si sedím, prohlížím časopis. Najednou cválám na koni a za zády mi vybuchuje Tekův dům plný SWATů. Tek mě dotáhl někam k Indiánům, ale moc mě to nebavilo, tak jsem se ztratila. Teď jsem na cestě zpátky. Stručně, obsažně.“
„Takže jste v pořádku,“ potlačila jsem zklamání v hlase. O elfku nešlo, ale Tukan už to měl u mě podepsané. Během odpoledne měl volat zabiják, kterého jsem najala… „Dojedu pro tebe. Zavolej, až budeš vědět něco blíž.“
„Díky, Šmoulinko…“
Cože?

*

tuk-enek
„Skutečně jde dobře,“ poznamenal jsem, zatímco jsme deckerčinu dráhu sledovali na lokačním displeji. „Neuvěřitelný.“
„Jak se ti to povedlo?“ zeptal se Osiris.
„Obchodní tajemství,“ zavřel jsem holomapu. „Stačí trocha inovace a kamarád chirurg. Ani o tom čipu neví.“
„Takže se dá zjistit, kde bydlí?“
„Na tuhle vzdálenost ne.“
„Ale časem jo,“ ujišťoval se mág.
„To jo. Pojď, jdeme se najíst. Už přinesli kuře z KFC.“
„Cože? A já se tak těšil na divočáka…“

*

sethillian
Klid. Lež. Nehýbej se. Dýchej. Ignoruj svět. Relaxuj. Uvolni se. Už je všechno v pořádku. Jsi doma, nic ti nehrozí. Nikdo si nedovolí na byt Tairngireského občana. Nikdo o tom bytě neví. Jsi v bezpečí.
Naložila jsem se do vany, spousta pěny, hrála mi do toho Loreena McKennit, uvařila jsem si mátový čaj a rozhodla se vypnout.
Jasně, ale měla jsem vypnout i telefon.
Néé…
Nezvoň, neslyším tě.
Do háje, nezvoň.
Ach u bohů, nenávidím tě!
Vylezla jsem z koupelny a sebrala prokletý přístroj.
„Ne,“ odsekla jsem ihned.
„Ale no tak, slečno Tinegil,“ ozval se mužský hlas, který jsem slýchala skrytý za zářivkami. „Dnes to bude naposledy. Poslední úkol. Pak už vám dáme pokoj.“
„Co, do háje, chcete?“ zavrčela jsem.
„Jednu věc. Jednu jedinou, poslední věc.“
„Jakou?“
„Zabijete jednoho člověka. Toho, co vede Centre for Crystalic Commerce. Jmenuje se Alexej Vachovsky.“

*

francois
„Vy vážně nevíte, kdo je Alexej?“ zeptala se Sethi udiveně.
Seděli jsme v The Lucky Boy, už zase všichni, ale tady nás aspoň neznali. Zatím. Tek a Qena seděli naproti sobě, ale navzájem dělali, že ten druhý neexistuje, Osiris usrkával zelenou limonádu a deckerka tiše pěnila.
Hello, Lucky Boy…
„To není možné,“ pokračovala. „Osi, přinejmenším ty ho musíš znát, tys tam byl. Vezli jsme ho z letiště. Měl ten firewall pro Tir, ale ztratil ho, když se mu roztřískal deck, jak jsme bojovali s Liethan a dalšími.“
„No, možná…“ připustil mág.
„Poslyšte, máme ho zabít…“ vedla Sethi dál svůj téměř monolog. „Ale do toho se mi nechce. Vždyť to byl… Doktor mu věřil. Já to nechápu. Musím si s ním napřed promluvit. Ještě mi dluží nějaké přístupové kódy. Zavolám mu, dohodnu si sraz. Půjdu neozbrojená, a jestli do toho jdu sama, pak ho asi omráčím a odtáhnu ručně…“
How are you today?
„Tak co máme udělat?“ ozval se Tek.
„Vpálit do něj narko a pomoct mi ho rychle a tiše odnést. Potřebuju s ním mluvit.“
„Jak chc-“
Vysypalo se sklo, přilítla kulka a zavrtala se vysokému elfovi do ramene. Ten se bleskově otočil a zkropil střechu protějšího domu obsahem dvou zásobníků. (Jak poznal odkud se střílí?)
A byl klid. Teda asi takový, jaký může být vzhledem k situaci v poloprázdném baru.
Where are you going now?
Sethi se znechuceným výrazem a slovy „to už snad ani není možné“ na rtech odešla, my ostatní jsme ji docela rychle následovali.

*

alexej
A copak je toto za číslo?
„Ano?“
„Alexeji? Tady Sethi.“
„Kdo? Promiň, nějak si –“
„Viděli jsme se jen krátce, k tomu někdy v březnu, dělali jsme ti odvoz z letiště.“
„Jo, už vim…“ Ta roztomilá elfka s partou a nešťastná příhoda s deckem. „Jak se máš?“
„Špatně. Ne-li hůř.“
„Je mi to jasný.“ Johnova kamarádka… „A jak ti můžu pomoct?“
„No, víš, jak jsme ti dělali garde, místo peněz jsi mi slíbil přístupová hesla do několika systémů a říkal si, že mi je pošleš…"
„Neposlal jsem ti je?“ Zapomněl jsem na to jak na smrt.
„Neposlal. Kdyby šlo o peníze, vykašlu se na to a neotravuju tě, ale ty kódy mě děsivě lákají… Deckerská zvědavost je prostě prokletí.“
„Jo jasně, já tě chápu. Můžeme se někde sejít? Donesu ti to.“
„No to by bylo skvělé. Jak se ti to hodí, já se přizpůsobím.“
„Tak ve tři před Krystalem? Víš, kde to je?“
„Ok. Budu tam.“

*

tuk-enek
Osmý srpen, pátek, pět minut po třetí odpoledne. Necelou čtvrthodinku stojí Sethi před restaurací Krystal, opírá se o sloup veřejného osvětlení, ozbrojená jen cyberdeckem, tváří se nedočkavě a nervózně. Naproti přes ulici se tyčí budova korporace CCC jako děsivý hrad… páni, kde se ve mně bere taková poetika? Qena postává u telefonní budky, jako kdyby čekala hovor. Assassin, Os a já nejsme vidět. Poflakujeme se po okolí a sledujeme situaci. Alexej nikde.
Čtvrt na čtyři. Stále nic. Jedině snad to, že jsem se zezadu připlížil ke Qeně…
Šmik.
Na zem dopadly lokny lesklých, tmavě hnědých vlasů, šamanka náhle ostříhaná na mikádo se vztekle otočila a mrštila na mě blesk… Ucítil jsem jenom zachvění, protože přesně pro takovéhle případy mě Osiris chránil.
Dál jsme to nerozvíjeli. Jazykem, kterému jsem nerozuměl, mě Qena nejspíš proklela do šesté generace, ale jinak následovala deckerku, která se mezitím vydala do korporační budovy.

*

sethillian
Už jsem nad tím nepřemýšlela. Nezajímalo mě to. Nechtěla jsem vědět, proč to dělají, dokud kvůli tomu neumřu, je mi to jedno.
Vyjela jsem do pětadevadesátého patra ke kancelářím ředitelů.
Ve dveřích na střechu se mihnul modrý plášť, rychle se přibouchly. Rozběhla jsem se za ním.
Na vršku budovy jsem překvapivě potkala Alexeje. Stál kus od kraje, mířil na mě pistolí.
„Vypadni! Do prdele, vypadni! Děvko blbá, sereš mě, celá ta vaše zkurvená parta mě sere!“
„Alexeji, proboha –“
„Neslyšela si?! Nech mě, do hajzlu, na pokoji!“
Vrzly dveře, z toho jsem usoudila, že je nahoře i zbytek party. Prudce jsem vrtěla hlavou. Nesmí mu nic udělat.
„Alexeji, uklidni se! Promluvíme si! Jenom se –“
Decker najednou trhnul hlavou.
„Co to –? Sethi? Co tu děláš?“ Vypadal totálně zmateně. „Co tu dělám já? Kde to vůbec jsme?“ Podíval se na zbraň ve své ruce. „Co má být tohle?“
„Alexeji, pojď sem. Neblázni a pojď ke mně.“
Vydal se mým směrem.
„Co se děje? Nechápu, já –“ Další škubnutí – zase jsem stála v zacílení. „Rozumíš?! Chcípněte! Všichni! Člověk se snaží jak debil!“ Pomalu couval. „Posílá na vás SWATy! Monitoruje, odposlouchává a vy ne a ne chcíp-“ Škub. „Co na mě tak koukáš? Poď, jdeme pryč, dám ti ty kódy.“
„Polož tu zbraň, prosím,“ řekla jsem tiše.
Sklonil se, pistoli upustil. Ta se sama od sebe pohnula, nejspíš ji někdo sebral.
„Vypadáš, jako kdybych –“ Škub. „Bojuju s tebou v matrixu a tebe to neodradí!“ Jasně, ten železný griffin… „Mimochodem,“ pokračoval. „Ten tvůj zabijáckej útok, je to dost dobrý. A dost mě s tím sereš!“
„Přestaň prosím, “ snažila jsem se polohlasně.
Škub.
„Nic – Nic nedělám. Co řešíš?“
„Alexeji, prosím, soustřeď se, pojď sem. Jdeme dolů. Hned.“
Škub.

*

osiris
Vypadalo to naprosto šíleně. Zdálo se, že Alexej má dvě aury, které se prolínají, skoro spolu zápasí, střídají se o vládu nad tělem… K záměně docházelo čím dál tím rychleji, decker byl čím dál tím nepříčetnější. Navíc pořád ustupoval ke kraji, ať na něj Sethi naléhala sebevíc.
Přemýšlel jsem, jestli se nemám postavit za něj a zadržet ho, ale pak jsem došel k závěru, že ne.
Všichni jsme z něj byli docela zmatení, tohle vypadá na pořádný rozštěp osobnosti. No, co by jeden mohl čekat u deckera, Sethi se svýma maniodepresivními stavy je skoro totéž.
Aury se střídaly teď už s intervaly délky úderu srdce, až najednou splynuly…

*

quenever
„Ach můj Bože…“ zašeptal decker s vytřeštěnýma očima. Asi k němu dolehlo šílené, bolestné poznání. Otočil se, podíval se dolů do hloubky. Pomalu zavrtěl hlavou. A skočil.
Sethi vyjekla, Tukan doběhl ke kraji (škoda, že mu to neuklouzlo) a ještě na něj vystřelil…
„Skvělý,“zavrčel Osiris, když u paty domu přistavilo několik černých – a nepříjemně známých dodávek.
Sjeli jsme výtahy do druhého patra. Os a Tukan zmizeli a šli po hlavních schodech, Assin s elfkou zamířili pryč nouzovýma a já se svezla až dolů…
Otevřely se dveře do haly.
„Tady se střílí?“ zeptala jsem se nevinně půlkruhu ozbrojenců, kteří na mě mířili puškami.
„Zatknout!“ vykřikl velitel.
Už jim asi došlo, proč se vždycky objevím na místě největšího průseru.

*

francois
Sbíhali jsme do garáží, jedno patro, druh-
„Stát! Ani hnout! Odložte zbraně!“ Byli nad námi i pod námi. Neměli jsme kam uniknout. „Na zem!“
„Lavan`e,“ zašeptala Sethi, klekla si a schovala obličej do dlaní. „Já to vzdávám.“
Měla pravdu.

*

tuk-enek
Sakra sakra sakra sakra sakra sakra sakra sakra sakra sakra sakra sakra sakra sakra sakra sakra sakra sakra sakra sakra sakra.
Tak tohle ale vůbec není dobré. V prvním patře jsme se srazili hned s celou smečkou SWATů, možná by nám to i prošlo, kdyby…
„Támhle!“ ukázal jeden z nich. Může mi někdo vysvětlit, jak to že mě vidí, když jsem neviditelný?
Jsem čím dál tím lepší. Dokázal jsem zlikvidovat šestnáct jedinců, teda za silného Osirisova přispění, a dvě lovecké sondy, které dotíraly z druhé strany.
Ticho. Rušno je jen dole.
Nebylo mi dvakrát nejlíp, prostřelená noha, nejspíš kulka v plicích… ale pořád jsem na tom byl líp, než speciální jednotky ozbrojených sil.
Plížili jsme se dolů. V polovině schodiště se proti mně vyřítila dvojka velkých černých psů… Přece by mi ti hafíci –

*

sethillian
Pěkně jsme se sešli v dodávce, já, Assin a Sethi, hlídaní čtyřmí maníky. Pro přehlednost následujícího si je očíslujeme jedna, dvě, tři a čtyři. Já budu pět, Assin šest a – ne, tak tady zůstaneme u vlastních jmen.
Zaměřila jsem se na jedničku.
Podívej se na smyslnou krásu šelmy, když se plíží tvým vědomím a bere ti, co sám nechceš dát, tvou vůli…
Teď!

Jednička z ničeho nic vytáhla pistoli a zastřelila dvojku. Trojka, když to viděla, skočila na jedničku a chtěla jí sebrat zbraň, ale to už čtyřka, moje nová oběť, tasila pistoli a sejmula oba. Jak to jde strašně snadno…
Čtyřka, pěkný kluk, škoda ho, nám ještě rozepjal pouta, než jsem ho přiměla, aby obrátil zbraň proti sobě.
Vyklouzli jsme ven, Assin si popovídal s šoférem, aby nám půjčil dodávku, Sethi se někam vytratila (jak může být někdo jako ona schopný tak dokonale zmizet?) a na mně bylo snažit se, aby si nás nikdo nevšiml.
Třeba tamten polda?

*

osiris
Ořeši se na něj vrhli, ale udělal z nich psí řízky, než to přilákalo něčí pozornost.
Ééé, chyba.
Něčí pozornost to přilákalo a to konkrétně dvou šamanických adeptů, kteří nás viděli až moc dobře, a když jeden z nich poslal blesk Tekovi do ksichtu, elf se složil jak domeček z karet.
To mě naštvalo. Do háje, Tek dokázal přežít i ty nejhorší situace, tak ho teď přece nezlikvidují blbí adepti.
Asi to byl vztek, co dodalo kouzlu takovou razanci, každopádně, hošci už si nezačarují.
Tek… jo, ještě dýchal. Trochu. Vybral jsem ho z toho nejhoršího, hodil si ho na rameno…
Ech, to je vážně nutné, aby měřil přes dva metry?
Pronese se, to jo…
Ale přece se pak před Sethi nepostavím se slovy „nechtělo se mi s ním vláčet, tak jsem ho tam nechal.“

*

sethillian
Pryč. Teď.
Instinkty velely zmizet, ale moje deckerské vědomí hlasitě protestovalo.
‚Nenecháš tady Excalibur!‘
Plížila jsem se mezi auty z místa činu a přesvědčovala sama sebe, že to jinak nejde, přece se nenechám zabít kvůli –
Na hranici sluchu jsem zaznamenala tichou melodii.
Jako když mi někdo volá.
To je snad poprvé, co jsem ráda, že slyším zvonit svůj telefon.
Plazila jsem se k vozu, ze kterého se zvuk ozýval… Polda stál u dveří a pozoroval mumraj před budovou, takže ho stačilo praštit po hlavě prázdnou lahví, zabavit mu pistoli a ze zadního sedadla sebrat svůj Fairlight a dokonce i riggerův pětikanálový deck. Assassin by mě měl svatořečit.
Rychle jsem mrkla na telefon, který zvonil v pouzdře – Liethan.
„Teď ne,“ zasyčela jsem do sluchátka, „Zkus to za deset minut, teď vážně ne!“
I Tairngireská kněžna musí počkat, když jde o život.

*

francois
Ve zpětném zrcátku jsem viděl, jak Qena dělá pár gest, ale místo aby se zhroutil týpek, na kterého se dívala, stáhla obličej v křeči a složila se ona. Už předtím byla taková bledá.
Zařadil jsem zpátečku… Jé, sorry, chlape, já nechtěl… Trochu to drnclo.
Zastavil jsem u šamanky a vytáhl ji na sedadlo spolujezdce.
Tak a teď honem pryč.

*

liethan
Devět minut. Deset. Konečně…
Znovu jsem vytočila deckerčino číslo.
„No?“ Elfčin hlas zněl, jako kdyby se měla každou chvíli zhroutit.
„Co se děje, Sethi?“ chtěla jsem napřed vědět.
„Já nevím, ale protože s tebou mluvím, soudím, že jsem stále naživu… Zajímalo by mě, jak dlouho ještě.“
„Sethi… já… potřebuju tvoji pomoc. Něco se nám dostalo do systému a naši deckeři si s tím nevědí rady, tak sháním pomoc dalších, snad když vás bude víc…“
„Dobře, dobře, jen mě odsud dostaňte…“ Zoufalý, ztrhaný tón.
„Kde jsi?“
„Záchody v baru Rychlá Smrt.“
„Za deset minut tam pro tebe někdo bude.“
„Díky…“
„Já děkuju.“

*

cephyr
Přistavil jsem auto u chodníku, Sethi do něj rychle nastoupila, k nohám si složila dva decky. Unaveně se opřela v křesle, bílá jak stěna.
„Ahoj Cephyre,“ řekla tiše. „Díky, že jsi přijel.“
„Kam chceš hodit?“
„Kde se připojuje Nathaniel?“ ptala se, zatímco si zapínala pásy.
„U nás.“
„Tak tam…“
„Není problém.“
Chtěl jsem se jí zeptat, co se stalo, ale zjistil jsem, že usnula.
Ta vážně dostává tvrdý várky.

*

sethillian
Zabořila jsem se do pohodlného sedadla vedle Nathana a převzala disk, který mi umožňoval volný pohyb Tairngireským systémem.
„Užij si to,“ kývnul na mě ještě černovlasý velitel komanda.
„Díky,“ odpověděla jsem nepříliš nadšeně.
Nalogovala jsem se.
Byli tu snad všichni. Ještě jsem neviděla tolik person pohromadě. Některé jsem znala osobně – Nathanielův nádherný anděl, Nicolas jako stříbrný drak. Taky Derek, pro svůj nový život si vybral podobu okřídleného vlka. Někteří byli opravdu osobnostmi v oboru, i když nejlepší byl vždycky bratr. Fast Jack a jeho personifikovaný blesk. Smiley – je nutné ho popisovat? Steel Lynx, ocelový rys. Nayas, deckerka s profilací mořské panny. A další a další…
Přisunula jsem se k bráškovi.
„Není tu Djimon,“ řekla jsem smutně.
„Ten skončil,“ oznámil mi milosrdně Lynx. „Nedávno ho dostali.“
„Takže co to je,“ slovo si vzal Nathan. „Je to virus. Asi před půl hodinou nám ho někdo nasadil do systému.“
Až teď sem věnovala pozornost rudému oblaku něčeho, co halilo Tairngireské souřadnice a pomalu polykalo jeden uzel za druhým. Krvavé provazce kódu…
„Kopíruje data, odesílá je na vzdálenou adresu… nepodařilo se nám to zatím vystopovat… a všechno ničí.“
„Bohové… Alexej byl vážně génius,“ zamumlala jsem si pro sebe.
Najednou jsem se stala středem pozornosti, protože tady něco jako šeptání neexistuje.
„Alexej Vachovsky. Je to jeho práce. Musel to spustit těsně před tím, než skočil.“
„Počkej, ten spolupracoval s Tirem,“ namítl Nathan.
„Jedna jeho část ano,“ odtušila jsem ponuře. „Ta druhá, co jsem pochopila z jeho předsmrtného monologu, vedla Céčka. On už nám to nevysvětlí.“
„Co s tím?“ ozval se Lynx.
Rozhořela se debata.
„Tak jdeme na to, ne?“
„No a jak? Chceme to zmrazit, rozmetat…?"
„Rozmetat… Ale pak se na to kouknem, ne? Je to super věc.“
„Kvalitka, to jo.“
„Takže zmrazit.“
„No vždyť to říkám.“
„Ne, to teda neříkáš. Říkal jsi rozmetat.“
„To je to samý. Tak zmrazit.“
„Nastartujte sněhový frézy, hoši!“
„A dívky!“
„Hoši a dívky!“
„Jo, jo, jo! Jdeme na něj!“
Trochu stranou mumraje sem se zamýšlela nad faktem, že Djimon skončil, protože mě chtěl chránit…
„Hej, Lóké, kde vězíš?“
„Cože?“ Vrátila jsem se do reality. „Jasně, už jdu.“
Vrhli jsme se na rudou masu, zabořili se hluboko do ní… Lehce nás sevřela… A vyplivla ven.
„Hopla, ta věc je jak gumová!“
„To nic, jedeme znova…“
Sotva jsme se dostali o něco dál, a když nás virus vyhodil potřetí, rozhodli jsme se, že to po dobrém nepůjde.
Zkoušeli jsme všechno. Útok. Dešifrovat. Dokonce jsem otestovala zabijáka. Nic. Nepomohly střídavé nálety. Snažili jsme se to oklamat a zničit zevnitř. Všecko marně. Uspořádali jsme další válečnou poradu.
„Skenoval jsem to,“ řekl Derek. „Je to umělá inteligence.“
„Hezký,“ poznamenal Jack. „Jak nám to pomůže?“
„Dokážu to zničit.“
„Tak to udělej!“ ozvala se rozhořčeně Nayas. „Čas běží, nevidíš?“
„Dokážu to zničit, ale zničím tím i sebe,“ pokračoval bratr.
„To ne!“ vykřikla jsem v námitce. „To přece nemůžeš! Ne, to mi nedělej… prosím, to mi nedělej…“
„Trochu se obětovat,“ řekl Lynx. „Pokud to umíš rozbít…“
„Umím.“
„To nemůžeš!“
„Proč by nemohl?“ zeptal se klidně Fast Jack.
„Je to můj bratr!“ neudržela jsem se.
„Ah. A ty jsi kdo?“ podíval se na mě decker skepticky.
„Sethi. Lóké.“
„Ty seš Fénixova sestra. Ale Černej Fénix je mrtvej. Je to už nějakej rok.“
„Běž do hajzlu!“ okřikla jsem ho.
Blesk si vytvořil něco jako pařátek a udělal několik výmluvných kroužků u spánku.
„Dereku!“ ignorovala jsem ostatní. „Prosím, tohle mi nemůžeš – Nechci tě znova ztratit!“
„Zlatíčko…“ zašeptal zkroušeně. „Když to neudělám, zničí to Tir.“
„Takhle to zničí tebe!“
„Já vím…“ Zašelestil perutěmi. „Pokud opravdu nechceš, neudělám to.“

*

nathaniel
Bylo ticho. Pochopili jsme, že tohle není naše volba. Všechno teď závisí na tom, co řekne Sethi – perleťová saň se vznášela tváří k okřídlenému vlku. Z očí jí kanuly velké slzy, beztížně pluly prostorem, dokud se nerozplynuly na hranici jejího pole působnosti.
„Copak mám nějakou jinou možnost?“ zašeptala a stáhla se do sebe, do malé oranžové kuličky s křidýlky a zobákem. „To je nespravedlivý…“
„Svět je nespravedlivý, miláčku…“ Vlk se taky změnil, stal se z něj elf se zlatohnědými vlasy, poznal jsem pravou podobu Dereka Tingwath.
Stáhnul Sethi do svého grafického okruhu, teď svíral v náruči drobnou, tak třináctiletou dívenku (a ona ten dotek skutečně cítila, jak se mi svěřila později, protože její bratr byl geniální), která se jen chvěla zoufalstvím a smutkem.
Pustila ho, vrátila se k dračím tvarům.
„Sbohem, bratříčku. Miluju tě.“
„I já tebe, sestřičko. Sbohem…“
Naposledy přijal jiný tvar. Ruce se protáhly v dlouhé perutě, tělo se zploštilo, zeštíhlelo, prodloužilo, obalilo peřím…
„Panenko Maria, to je Černej Fénix…“ vydechnul někdo.
Obrovský uhlový pták se otřel letkami o elfčinu personu a rozletěl se na červené mračno. Postupně se zvětšoval, průsvitněl, až dosedl jako dravec na svoji kořist a zasekl zobák do vzpurné masy –
Konec.
Vypadli jsme ze sítě.
Jen co jsem přišel k sobě, došel jsem deckerce, která seděla v křesle a zírala do prázdna. Objal jsem ji.
„Nathane…“ zašeptala, „Už nemůžu…“
„Je mi to líto.“
Začala skládat svůj deck – z obalu vypadl malý bílý uzlíček. Sebral jsem ho a rozbalil.
„Co to je?“
Lhostejně se podívala na jeho obsah.
„Ten kapesník mi půjčil Doktor. Nějak jsem mu ho nikdy nevrátila. Zlatý kroužek, to je Umiin náramek a ten přívěšek z mléčného křišťálu, to mi dal Rauko, když jsem ho šla zabít. Vidíš…“ Z pouzdra na nosiče vytáhla jeden disk. Zřejmě naprosto věděla, který bere. „A na tomhle jsem dostala Derekův konstrukt.“ Trpce se usmála. „Hrstička vzpomínek. Eredův meč je bohužel tak velký, že se tam nevejde.“ Drobnosti mi vzala, uklidila zpět na místo a vstala. „Ahoj. Už se nejspíš neuvidíme.“

*

liethan
„Ahoj Liethan,“ vyhrnul se na mě z telefonu příval slov, „Já ani nevím, proč ti volám, každopádně se teď balím a odjíždím, takže kdyby se tě kdokoli ptal, tak popři, že jsi mě kdy znala, víš, jak to chodí. Ani nevím, kam mám namířeno, asi –“
„Sethi…“ chtěla jsem ji přerušit.
„– pojedu někam do Afriky, tam by na mě nemuseli přijít. Problém s tím Alexejovým mazlíčkem už je taky vyřešený, stejně jsem houby pomohla a pochybuju –“
„Sethi,“ zkusila jsem to znovu.
„– že bych tu byla něco k užitku, tak se ztratím někam, kde mě nebude nikdo znát a kde kolem mě přestanou ostatní umírat, třeba by bodl tak severní pól, nebo podobně, sice nevím, jak se tam dostanu, asi přeplavu –“
„Sethi!“
Zmlkla.
„Ano?“ zeptala se pak tiše.
„Chápu tvoje pohnutky a chci říct, že je mi líto, co se stalo. Poslouchej, jestli potřebuješ pomoct… a já sem si jistá, že potřebuješ. Můžu ti zařídit občanství. Nebude to zadarmo, to ne. A musíš si vybrat stát mimo Severní Ameriku. Takže když mi zavoláš, jak ses rozhodla, do týdne bys to mohla mít.“
„Totiž… To bys byla… Díky…“ vysoukala ze sebe.
„Stejně to platí i pro ostatní z týmu, takže –“
„Sakra! Promiň, domluvíme se později. Úplně sem na ně zapomněla, vlastně ani nevím, co s nimi je!“

*

osiris
Zprávu, že jsou všichni více či méně naživu, přijala Sethi s vděčnou úlevou. Pak musela přerušit hovor, že jí volá někdo jiný. Teď jsme seděli na Gerychově hřbitově, já, deckerka, Qena a Assassin, Tek byl momentálně v intenzivní péči jednoho pouličního chirurga, a elfka nám tiše vykládala.
„Ten člověk, už sem s ním mluvila dvakrát – jednou nás varoval před LSD, podruhé upozorňoval na najatého vraha. Dneska mě kontaktoval potřetí…“
Jdu po panu LSD. A to už hodně dlouho. Vím, že je ve skutečnosti naživu a chtěl bych, abyste mi ho pomohli chytit. Nechtějte vědět, proč to chci, spíš se ptejte, kdo ve skutečnosti je. Leonard Stanley Dollimore, jak zní jeho jméno, je bývalý agent CIA. Kdysi měl případ, ve kterém šel po Ostrovskym – Vladimir Ostrovsky totiž pracoval na ilegálním projektu – zabýval se klonováním, celé to financoval Telecom. Pan LSD to ale při vyšetřování trochu přehnal a někdo nahoře se rozhodl, že už toho ví až moc. Vyhodili ho. LSD začal jednat na vlastní pěst. Stále po Ostrovskym pásl. V Seattlu se mu opět dostal na kobylku, zjistil, o co přibližně CCC a Telecoru jde. O upírech ale pan ctěný agent neměl nejmenší tušení – pravděpodobně ani neví o jejich existenci. Protože už dávno nepatří k CIA, neměl moc možností, jak Ostrovskyho usvědčit. Proto se rozhodl spolupracovat s vámi. Navedl vás správným směrem a tak rušil Ostrovskymu jeho plány…
„Pěkný,“ podotknul jsem. „A my chceme chytat pana LSD?“
„Na to jsem se chtěla zeptat vás,“ odpověděla Sethi.
„Myslím, že nechceme,“ řekl správně Assassin.
„Aspoň vám nemusím říkat, že do toho s vámi nejdu,“ usmála se Sethi. Pak nám pověděla o OIČ, které slíbila zařídit Doktorova dcera.
Slunce se klonilo k západu a ve chvíli, kdy se dotklo obzoru, kolem nás stála čtveřice mužů. Vypadali mladě, nebo spíš… zachovale. Jo a zhmotnili se z čistého vzduchu.
A byli… divní. No, pokud vám přijde normální, že má někdo kůži jak z hlíny a je takový zaprášený… nebo působí namodralým až utopeným dojmem… nebo třeba hoří – kolem rukou mu pobíhají plamínky a jemu je to jedno… anebo že i v absolutním bezvětří letního dusna má rozevláté všecko, co rozevláté může být…
„Jen klid,“ řekl jeden z nich.
„Přišli jsme vám poděkovat,“ další.
„Ah,“ okomentovala situaci Qena. Docela výstižně, myslím.
„A dál?“ pobídl je Assassin.
„Zabránili jste mágům, aby nás spoutali.“
„Ještě nebyl správný čas.“
„Vládly mezi nimi spory.“
„Nebyli jednotní.“
„Museli bychom je zabít…“
Vyčerpávající proud informací…
„O dva jste se postarali sami.“
„Další to skončil sám.“
„A toho trpaslíka jsme odstranili my.“
Zdá se, že Xemmon dokázal odolat nedorozumění, který způsobilo, že jsme ho s Qenou považovali za nepřítele, ale tohle bylo asi i na něj moc.
„Aha,“ zaskřípala Sethi zubama. „Skvělý. Tak jste nám to řekli, jenže já počítám s tím, že tím to pro vás neskončilo.“
„Náš čas přijde později.“
„Takže všichni zemřeli zbytečně,“ řekla elfka.
„Ano.“ S tímhle slovem se všichni čtyři rozplynuli.
Mlčeli jsme. Co k tomu dodat? Mam pocit, že mně, šamance i Assassinovi instinkt vřele doporučoval být zticha – každé nevhodné slovo mohlo způsobit explozi emocí.
„Jdu zabít Syrusse,“ ozvala se Sethi nakonec.
„Proč?“ chtěl vědět rigger.
„Jen tak,“ zasyčela.
„Hm, tak jo.“
Nechali jsme ji jít.
Jo, vím to. Je to nezodpovědné a nevylučuju možnost, že nám to nějaký mág pěkně spočítá.

*

syruss
Zjistil jsem, že nejsem v knihovně sám. Tiše jsem proklel bratry Ethiry a Scottovu dceru, kteří před týdnem zlikvidovali mou ochranku. Tohle ale nebyla zase až tak nepříjemná návštěva. Alespoň na pohled. V současné chvíli bych ovšem raději uvítal třeba obchodníka se stříbrnými zbraněmi.
Elfka se na mě dívala přes stůl, v očích absolutní apatii.
„Přišla jsem tě zabít,“ sdělila mi.
Zavřel jsem těžkou, v kůži vázanou knihu a vrátil ji do regálu. Potom jsem si k pasu připevnil pochvu s mečem.
„Půjdeme to vyřídit nahoru? Je tam víc místa.“
Kývla.
Moc se mi nechce připravovat ji o život, třeba bych ji mohl jen přizabít a udělat z ní upíra…

*

bez vypravěče
Zastavili v hlavní lodi. Elfka vytasila dva meče – v pravé ruce svůj vlastní, v levé ten, který před sedmi dny našla na polštáři, kvalitní ocel, potažený stříbrem, s jílcem tvarovaným na cizí ruku. Syruss ji následoval, jeho zbraň byla mnohem starší, ale skvěle udržovaná, s nevyčíslitelnou historickou hodnotou…
Souboj začal. Ostří se střetla s nepříjemným zapraštěním. Oba odskočili a chvíli kolem sebe kroužili, vyčkávajíce na vhodný okamžik. Potom se do střetu pustili nanovo, s větší razancí. Tohle neměla být hra.
Co Ioanna neměla na rychlosti, doháněla druhou čepelí. Míhali se v otočkách, podnikali a odráželi výpady… Elfka utržila ošklivý škrábanec, ale stříbrná zbraň se vzápětí zakousla do upírovy ruky a způsobila mu nepříjemnou bolest.
Nezávislý pozorovatel by možná viděl zvláštní tanec… Tanec na ostří meče, říká se. Přesně to teď ve světle elektrických svící a pochodní probíhalo.
Jednotlivé srážky byly čím dál tím prudší. Krev tekla z obou, Syruss měl tu výhodu, že některé z ran dokázal alespoň částečně zacelit pouhou myšlenkou.
Ale dívka pomalu získala navrch. Nedokázal se léčit a účinně bojovat. Ač neměla upíří pohyblivost ani sílu, dvě zbraně jsou víc než jedna a smrtící nálada jí dnes nedovolila chybovat.
Proto Syruss prohrál.
Hrotu jeho zbraně se vyhnula tak těsně, že se jí na krku objevila mělká rána a pak – zasekla stříbrný meč přes klíční kost až do hrudního koše, odpor, který působil proti její zbrani najednou – povolil, ostří opsalo ladný oblouk a stejně jako druhá čepel skončilo v pouzdru na zádech, zatímco se k zemi sesouvaly kaskády popela.
Ioanna vystoupala po dřevěných schůdkách nahoru a usedla na varhanní stoličku.
Mezi vitrážemi se roznesly smutné tóny zádušní mše v f-moll.

*

quenever
Rozhodla jsem se, že zajedu k Tedovi domu. Naštěstí jsem nebyla moc zamyšlená, jak mívám občas ve zvyku, prostě jít a nevidím neslyším, protože jinak bych zahnula za roh a vlítla bych přímo do jednotky Osamělé Hvězdy.
Rychle jsem se stáhla stranou a pozorovala to z bezpečné vzdálenosti – nejhorší obavy se potvrdily.
Decker asi nekecal, s tím monitorováním našich maličkostí, protože tohle vypadalo jako zátah na Tedův byt… na místo, kde jsem se vyskytovala skoro nejčastěji.
A Ted postával u policejního auta, zíral naprosto nechápavě a naslouchal tomu, co předčítal policejní důstojník. Takže jak mi de to odezírání ze rtů? Oba ke mně stáli bokem, to nebude jednoduché.
Já to nechápu, gestikuloval rozhořčeně Ted. Jak, obviněná z terorismu?
Paktovala se s partou zločinců, vraždy, loupeže, únosy.
To přece není možný!

Ach jo, zlatíčko, kdybys tak věděl, že je… jenže copak sem ti to mohla říct?
Myslím, že tady se nějaký čas neukážu, stáhnu se do ústraní.
Ted se z toho vylíže sám, snad si potom nechá vysvětlit jisté věci…

*

telefonát
Vyzváněcí tón. Jednou. Podruhé, potřetí.
Někdo zvednul telefon.
Ženský hlas. „Ano?“
Odpoví muž na druhé straně komunikační linky. „Dobrý večer, slečno Tinegil, tady LSD…“
„Dobrý večer, Leonarde…“ zareagovala dívka flegmaticky. „Docela ráda tě slyším.“
Překvapeně. „Znáš mé jméno?“
„Víš, někdo mi volal. Varoval mě před tebou. O tom už jsem ti pověděla. Později mi řekl, kdo jsi, co jsi a že vlastně vůbec nejsi mrtvý, jak jsem si měla myslet... No, a taky po nás chtěl, abychom tě našli… Odmítla jsem.“
„To je od tebe hezké, drahá Sethillian.“
„Povíš mi, kdo to byl?“
„Bohužel, nevím to. Mohl to být kdokoli. Netuším. Myslím ale, že ti můžu povědět jiné zajímavé věci.“
„Pročpak ta ochota?“ Lehoučký nádech ironie.
„Zasloužíš si vědět, co se vlastně stalo.“
„Konečně někdo, kdo si to taky myslí…“
Muž se usmál do sluchátka. „Tir Tairngireská rozvědka, sekce, kterou měl pod svou pravomocí Sir John Scott, zjistila, že korporace CCC má něco v plánu a elfové chtěli zjistit co. Z nějakého důvodu se jim náznaky, které pronikly ven, vůbec nelíbily. Tušili, že v tom bude zapleteno více lidí a společností a že to je něco hodně velkého, ale nemohli zjistit co. Dostali typ od Alexeje –“
Ženský hlas. „Alexej byl rozštěpená osobnost.“
„Nevěděl o tom. Málokdo to věděl. Alexej Vachovsky byl skutečně skvělý Scottův spolupracovník. Alexej Ostrovsky, naopak –“
Opět ho přerušila. „Věděla jsem, že sou bratři.“
„Vedl korporaci společně s Vladimirem, Whitenettle byl nakonec už jen loutka. Vachovsky tedy Tiru řekl, kde by se mohli dozvědět něco blíže. A tak Tairngire najali tebe, abys stáhla všechny údaje ze skladiště třináct. To se ovšem nepovedlo a tím vlastně začaly všechny potíže.“
Výbuch. „No dobře, je to moje vina! Od začátku je to moje vina, protože všichni, kteří zemřeli, vlastně zemřeli kvůli mně, Derek, Rauko, Umi –!“ (Lidé v autobuse se otáčí na drobnou elfku pokřikující do mikrofonku.)
„Tiše, tiše, nic takového jsem neřekl. Obrana skladiště byla Alexejova práce, sotva bys měla šanci. Tir se navíc rozhodne jednat jinak a tak se John Scott znovu obrací na vás. Napíchnete kanceláře prezidenta a viceprezidenta CCC kvůli podezření, že to Céčka táhnou s Telecorem. Akce se daří až do chvíle, kdy je helikoptéra, která vás má odvézt do bezpečí, sestřelena raketou a infiltrant z Tairngire prozrazen a zabit.“
„Možná tě to překvapí, ale tohle vím.“ Jedovatě. „Čirou náhodou jsem tam byla.“
„Problém byl v tom, že to Alexej Ostrovsky věděl. Nechal zlikvidovat vrtulník a agenta a chtěl vás zajmout kvůli výslechu. Naštěstí vás zachránili Eredriah Ethir a Dal`Leth Myrintian.“
Otázka. „Zajímalo by mě –“
„Je to jednoduché. Seděli v Krystalu jako pozorovatelé. Nepočítalo se s žádným dalším zásahem. Ale Ethir ti nechal už dřív implantovat lokační a biolokační čip, něco jako používá DocWagon. Uhodl, co se děje, vlastně okamžitě…“
„Nechám si udělat komplexní prohlídku.“ Povzdech. „Co na mě asi zase zjistí…“
„Neodvažuji se hádat. Mám pokračovat?“
„Mluv dál. Začíná to být zajímavé. Navíc, hovor platíš ty.“
„Začali jste být únavní – tedy pro CCC a Telecor.“
„To byl jen začátek.“
„Rozhodli se, že vás odstraní. Najali si na to jiný runnerský tým. Jak se to říká, zloděj chytá zloděje?“
„Myslíš ‚Ta termonukleární hlavice by mohla zabrat?‘“
„Ne, počkej, to – To je jedno. Tým vedla Liethan, dcera Johna Scotta. Moc vám to tehdy neklapalo, ale teď jste v dobrých vztazích, ne?“
„Tak optimisticky bych to neviděla. Už se nesnažíme navzájem zabít.“
„Každopádně se první pokus o likvidaci nedaří a žijete dál –“
„– šťastně až do smrti? To je jiná pohádka. V pohádkách se pak půlka společenstva nesebere a neuteče, že je to na ně moc tvrdé.“
„Radrog, Akita, že? Letí soukromým letadlem do Aztlanu a to se náhodou zřítí. Tobě volá Alexej Vachovsky, chce být vyzvednut na letišti. Veze Tiru speciální firewall, který by je dokázal ochránit proti novému útočnému viru, co naprogramovali deckeři od CCC a Tiru. Alexej si neuvědomuje, že virus programoval i on sám. Především on sám. Vladimir Ostrovsky zjistí, co bratr dělá, a pošle Liethan s partou, aby program získali. Alexeje zabít nesmějí. Na letišti se strhne bitka.“
„Přestřelka. Označila bych to jako přestřelku.“
„Tak přestřelka. Firewall je zničen, protože Alexejův deck –“
„– zařve. Alexej měl tak zoufalý výraz…“
„Liethanin tým je rozprášen, ale žijí, jak zjistíte později.“
Nevrle. „Já vím!“
„Alexeje odvedete do bezpečí. A Vladimir Ostrovsky už vás má plné zuby. Požádá o pomoc jistého… Kheleka, ten na vás pošle pár ozbrojenců. To je ta příhoda s autem projíždějícím sklem, že?“
„No, ano. To se Khelekovi nepovedlo. Chtěli jsme si to s ním vyřídit, ale vpadla mi do toho nabídka na prodej těch dat o Ostrovskym. Byla v nich dokonale zaznamenaná spolupráce mezi ním a Khelekem.“
„Překvapilo mě, že se znají tak dlouho…“ Muž se odmlčel. „Telecor se pak rozhodne pro radikální krok. Chtěli zajmout knížete Tairngirského. Výhrůžky, varování… prostě aby se jim nepletl pod nohy. Sázeli na to, že se Tir neodhodlá k otevřenému obvinění. Proto si najali vás –“
„– ale to se trochu sekli, protože my byli s Johnem ve spojení. Tehdy mi došlo, co je Doktor zač…“ Teď ztichla dívka.
„Kdybyste ho předali, stejně by vás oddělali. Lezli jste jim krkem. A potom ještě víc, zajmete Bishopa a Binkse, znovu vymlátíte Liethanin tým, který si tak pracně vyléčili… Bishopa a Binkse vyslechnou elfové, ale nic zásadního se nedozví a později je oba musí pustit, aby nenastaly problémy.“
Další problémy, chceš říct.“
„To je pravda. V tu chvíli totiž začínají naplno probíhat dohody o spojení Telecoru a CCC. Céčka jsou napojena na Mafii, která financuje podstatnou část jejich úkonů, a potom na Kheleka a jeho podivné kamarády.“
Dívka v autobuse se rozhodla taktně pomlčet o existenci upírů – nač mást tomu starému pánovi hlavu?
Muž hovoří dál. „Telecoru jde o finanční fúzi. CCC chtějí využít telekomunikační síť Telecoru a to především jejich naprosto perfektní satelity. Znáš jméno Jeremy Bailey?“
„Fotomontáž. Hodně dobrá. Chtěl nás dostat z města.“
„Tak. Potom nastupuje někdo jménem Syruss, nejspíš Khelekův stoupenec, chce po vás odvezení prezidenta Whitenettla do bezpečí…“
„Tohle sem nepochopila,“ přiznala dívka. „Doteď šlo aspoň hádat, co se děje, ale tady sem ztratila nit.“
„Rychlejší byli lidé ze skupiny, která si říká Lhach. Odvezli Whitenettla do bezpečí. On jediný bránil spojení CCC s Telecorem. Nafingují výbuch… v celkovém součtu je to k ničemu, Khelekovi muži podniknou protiútok. Zajmou Whitenettla i s rodinou a zabijí je.“
„A nic nestojí v cestě spojení dvou korporací…“ šeptá dívka.
„John Scott zjišťuje, kdo Whitenettla odstranil. Dostane typ od jistého člověka, který poukazuje na Yakuzu. Je to ve skutečnosti kumpán Mafie, která využívá situace k poškození Japonců. John vám domluví schůzku se Šingenem Akečim.“
„A toho využijí CCC a Šingena odstraní.“
„Chytrá. Tebe zajmou a –“
„O tom mluvit nechci,“ vpadla mu dívka do řeči. „Dva členové komanda mrtví, další dva skoro taky. A stopa na Thomase Leache. Teprve potom skutečně umírá Whitenettle. A pak Sandy.“
„Na informace, které ti chtěl dát, náhodou narazil jeden jeho kamarád decker a ukázal mu je. Sandy vám chtěl pomoct. Ale na toho deckera se nalepil stopařský led, CCC ho našli a vyslechli. Sandyho zlikviduje sniper, ale než zabije vás, vy zabijete jeho.“
Suchá, neveselá poznámka. „Trefný označení.“
„Tou dobou se CCC a Telecor spojili, ale ještě to není venku. Když se napojíš do systému Hvězdy, abys vymazala ty falešné záznamy, přijdou si pro tebe policisté. Dostali typ od CCC, díky systémům telekomunikací Telecoru a jejich satelitům měli výborný přehled o tom, co se kde děje. Doufali, že tě Hvězda zatkne a zastřelí, jenže John využije –“
„Jo, dostal mě ven. Sehnal mi práci pro Microsoft. Hlídala jsem systém a Umi doprovázela vedení do UCAS.“
„CCC chtěli získat zdrojový kód pro software k satelitům Telecoru – ten je totiž Microsoftu, takže by je popřípadě mohl kdykoli vypnout. To se ale Nicolasu Downesovi nepovedlo.“
„Takže CCC zaútočily na kolonu, která cestovala do UCAS a zabily presidentku i jejího zástupce,“ poznamenala dívka.
„Všechno svedli na jízdní gang. Potom Microsoftu zablokovali účty a vyhodili zaměstnance. Společnost krachuje, satelity jsou bezpečné. Vladimir Ostrovsky… vlastně i Alexej má volné ruce. Naplno rozjíždí spolupráci s Tian C. Campbellem a Mikem Walkstrongem, starosty Bellvue a Snohomishe… Ti přišli o pár svých blízkých při nepokojích v devětatřicátém –“
„Alexandra Kolunská. Ostrovských sestra. Zahynula krátce před nocí křiků…“ přerušila ho.
„Ty jsi vážně dobrá. Nechtěl bych tě mít proti sobě. Je to tak. Ostrovští chtěli sesadit Marylin Schultzovou, protože podle nich – jako podle mnoha jiných – ze všeho metalidé vyšli prý moc dobře, a na její místo měl přijít jeden ze starostů… CCC by potom dokázala ovládnout severoamerický trh s technikou… uzemnit Ares, Fuchi, Mitsuhamu… To se donese k Vnitřnímu kruhu Korporačního koncilu…“
„Ach bohové.“ Povzdech. „Tušila jsem, že zářivky mají něco společného s Central Planning Comitee.“
„Je to tak. Zářivky byly CPC osobně.“
„Takže oni věděli, že Mafie je ve spojení s CCC. A my jsme jim přivedli O`Malleyho, aby jim řekl, kdo Céčka vede…“
„To se vám docela povedlo, až na ten neuvěřitelný hluk.“
Moje práce byla tichá. A Mafie teď na nás číhá za každým rohem.“
„Už to nebudou mít tak snadné. Hodně to záviselo na satelitech – Alexej znal prakticky každý váš pohyb. A jak jsi umístila na síť ty data o Vladimirovi… bylo to chytré, ale k ničemu. Alexej to zjistil docela rychle a napsal slídiče, který kopie hledal a ničil.“
„Proto jsi to tak ochotně odkoupil?“
„Hodně mi to pomohlo. Kousky skládanky, které mi chyběly. Jenže už po mně šlo moc lidí. Věděli o mně. Proto jsem zfingoval smrt.“
„Pěkné divadlo.“
„Hrával jsem ve školním dramatickém kroužku.“
Úsměv. „To se pozná.“
„No, půda pod nohami nehořela jen mně, drahoušku. Vnitřní kruh si vás najal na odstranění Vladimira Ostrovského… To, co se stalo tvé přítelkyni –“
„Mlč.“ Bolest v hlase. „Nemluv o mých mrtvých.“
„Budu mluvit o Alexejových mrtvých. Zabili jste jeho bratra, starosty… Alexej silně přitvrdil, ale naplno tak odkryl svou totožnost před CPC. Nejspíš je mu to jedno – veškeré své prostředky obrací proti vám. Mafie, Osamělá Hvězda, SWAT, všichni po vás pasou, využívají zpráv ze satelitů, které jim dává Alexej. Chce vás zničit. Liethan Laurëreg, které mezitím přiznali následnictví Johna Scotta, se snaží tvořit kolem vás štít, ale pokouší se o nemožné. Kruh se uzavírá.“
„A Comitee si žádá poslední zakázku.“ Klidně, bez emocí. „Zabít Alexeje.“
Chvíle ticha.
Mužský hlas. „Řekl jsem ti všechno, co jsem ti říct mohl. Pomohli jste mi, snad jsem já pomohl vám. Hodně štěstí, slečno Tinegil.“
„I tobě, Leonarde. Sbohem.“
„Na shledanou, Sethillian.“
Muž položil sluchátko. Na hlavu prokvetlou stříbrem nasadil šedivý klobouk a oprášil sako stejné barvy.
Vyšel z telefonní budky a rozhlédl se kolem. Bylo nádherné odpoledne, vzduch voněl zlatem a život bzučel všude kolem.
Houfy lidí se proplétaly slunečními paprsky.
Leonard Stanley Dollimore se smutně usmál a ztratil se v prozářeném davu.

*

osiris
Už měla obsazeno alespoň půl hodiny, když jsem se jí konečně dovolal.
„Copak, Osi?“ zeptala se skoro vlídně.
„Ahoj Sethi, tak jak to šlo se Syrussem?“ zjišťoval jsem.
„Je mrtvý, proč tě to zajímá?
„Ne, dobrý, jen jsem chtěl vědět, jak jsi na tom.“
„Osi, tohle ti nesežeru. Nikdy tě nezajímalo, jak jsem na tom, pokud ti z toho nekynul nějaký zisk.“
„Křivdíš mi,“ bránil jsem se.
„No jasně,“ odsekla skoro pobaveně a zavěsila.
Vlastně byla hodně blízko pravdě. Nedlouho po tom, co odešla, mi volal nějaký maník z klanu Groth a chtěl po mně, ať zabijeme Syrusse... A proč nevyužít situace?

*

groth
„Mistře Groth…“ zašeptal jeden z mých nejbližších stoupenců, „Je tady ta světlovlasá elfka od Sira Scotta...“
„Pusťte ji dovnitř,“ nakázal jsem. Neboť není nic, čím by mi ona mohla ublížit.
Vešla do síně a zastavila se až u mého stolu. Na desku vysypala z dlaně hromádku šedého prachu.
„Co to je?“ dotázal jsem se jí.
„Syruss. Chtěl si, abychom ti ho přivedli schopného komunikace, obávám se, že v téhle formě už to nezvládne.“
Pozvedl jsem jedno obočí.
V zápětí vstoupil vysoký muž v černé kápi.
„Co tu děláš, Osi?“ zeptala se elfka, když ho spatřila.
Její přítel vypadal více než zaskočeně. Zjevně jí něco neřekl. A troufl bych si hádat, co to bylo.
O chvíli později už odcházel se slíbeným kufříkem peněz. Že se to rozdělí později. Dívka na něj ani nekřičela, i když by mi takové povyražení nevadilo. V mém věku má člověk již jen málo zábavy.
Muž v kápi se ztratil, ale dívka zůstala.
Dívala se na mě a zdálo se, že váhá. Cítil jsem silný boj citů – mám ho zabít teď, nebo potom?
Nakonec se osmělila.
„Můžu se na něco zeptat?“
„Polož svou otázku, dítě,“ řekl jsem laskavě.
„Co se tady od začátku dělo? Znám tu část příběhu, která se odehrávala mezi živými. Já chci ale vědět i tu druhou. O co šlo vám?
Pochopil jsem, že námi myslela upíry. A to upíry, kteří jí způsobili tolik bolesti.
Zaslouží si znát pravdu.
Všechno je jen klam. Faroth vás najal jen proto, aby zakryl spojenectví s Ruin. Giuseppe Migliara, decker, zjistil Khelekovy plány – čas se ho zbavit. Ruin ho opravdu vyslýchal, ale jen aby zjistil, komu a co všechno řekl. Klany počítaly s tím, že Migliara zemře, data v matrixu byla jen mystifikace a kufr se k vám dostal ošklivým nedopatřením. Yghamova chyba. A vaše smrt měla být příjemným zakončením celého dne, i kdyby celá akce proběhla zcela potichu. Za život vděčíte z části i Islanďanovi, který dalším ‚nedopatřením‘ nechal proklouznout informaci k elfům… kvůli tobě, dítě. Něco tušil, a když tě našel, nechtěl tě hned ztratit. Pak ho ale poslali pryč.
Stala se chyba. Ztrátou kufříku s originálem knihy s legendou, kterou potřeboval Khelek k uskutečnění svého plánu, se vše velice komplikuje. Napřed chtějí odstranit vás. To, že se to nepovedlo, se projevilo jako klad – docela pozdě Khelekovi došlo, že by někdo z vás mohl vědět, kde se kufr nachází. Tebe, tvou přítelkyni a dva v podstatě nevinné přihlížející zajali před nemocnicí a odvezli k výslechu. Jste hodně vynalézaví. A také máte pořádnou dávku štěstí. Jyntor neustál argumenty elfů, kteří si pro vás přišli. Výbuchu v budově zabránil Khelek… vlastně vás zachránil, že? Aja, Zedrech… Faroth si je našel a vzal si zpět knihu… a jejich životy. Garts a později i Jean, ti zaplatili za to, že byli ve špatnou dobu na špatném místě.
I vy jste byli ve špatnou dobu na špatném místě, ale postavili jste se tomu mnohem lépe. Khelek vás hodně podcenil – časem zjistí, co jste zač a bude na vás posílat alespoň lehce obstojné soupeře. Ale teď…
Spolupracujeme se Lhach. Upírstvo je vlastně víc ve dvou skupinách, než ve čtyřech klanech. Bohužel, existují zrádci. První z nich byl Khelek, zrozený ve Lhach. Druhý Brian Haensel, následovník mé krve. Bylo to on, kdo vyzradil vaši schůzku s Aldaronem ze Lhach. Khelek tak Aldarona zabije, protože je už mnohem silnější, než jsme vůbec mysleli, a nechá vás zajmout. Nejspíš žijete kvůli jisté dohodě, kterou uzavřel s Islanďanem, ale Khelek se jí bude držet, jen pokud se mu to hodí. Islanďan tě chtěl.
O vašem zajetí se doslechl Naug ze Lhach, který chtěl pomstít Aldaronovu smrt a pokračovat v jeho plánech. Tak pro vás poslal záchranu – tým složený ze stoupenců klanu. Požádal vás o zabití Neldora, protože se myslel, že pokud Faroth přijde o představeného, klan tak zeslábne. Dokázali jste zničit radu, ale Khelek díky své moci – a dračí přítelkyni Gormeash – unikl.
Jediný přeživší ze skupiny, která vás zachránila, se zotavil v péči klanu. Odhalili jsme Brianovu zradu, ale on se skryl někde v Evropě pod ochranným štítem Ruin. Je pro oba klany dosti cenný, velice dobře ho hlídají.
Ztráta vedení měla Faroth zničit, ale jen dala další příležitost Khelekovi. Chopil se vlády nad klanem. Ygham udělal chybu, ale je věrný a chytrý. O Dvojčatech toho moc nevíme, ale jsou mnohem starší než Khelek a mají důležité schopnosti. Khelek povolá zpět i Islanďana, utvrzuje ho ve svém plánu. Faroth se znovu stabilizuje pod novou Radou, která je plně odhodlaná jít za svým plánem.
Vás kontaktoval Syruss a hrál na vás další hru. Faroth zabíjí Whitenettla a všichni si myslí, že Ruin je v tom zcela nevinně.
Islanďan se nakonec odhodlal s tebou setkat. Chtěl tě zpět, ale ty jsi patřila někomu jinému. Zabil sestru tvého přítele a mladého Arfindala a navíc nastražil na elfy past, zmátl tvému příteli smysly a ten pak nedokázal účinně bránit ostatní. Islanďan si pozdě uvědomil, že to nebyl dobrý začátek.
Další obětí je Sandy, ten stoupenec Lhach, kterého jste zachránili.
Islanďan ale podezíral Kheleka, že mu něco tají, tak se setkal s tebou a varoval tě… Když jsi odmítla jeho nabídku na věčný život, obrátil se zpět ke Khelekově plánu, tentokrát s plnou důvěrou a odhodláním. Možná by jednal jinak, kdybys souhlasila.
Chtěl jsem, abyste přivedli Syrusse, místo toho jste přinesli zprávu. Když jsi potom říkala Syrussovi o Yghamově zradě – o domnělé Yghamově zradě, oklamal tě. Khelek táhl plán ke konci. Unesl Johna Scotta a na jeho místo nastrčil klon. Přepadení u rezidence Vladimira Ostrovskyho už nic nezbrzdí.
Khelek, Islanďan a další odletí do Prahy. Považuji za rozumné, že vám o tom mladý Arfindal řekl. Dokázali jste je zastavit, obávám se však, že je jen otázkou času, kdy se někdo pokusí znovu…

Za celou dobu neřekla ani slovo, mlčky na mě hleděla, uváděla mě tím lehce do rozpaků.
„Takže jsem se vlastně nedozvěděla nic nového,“ zašeptala pak chladně. „Že bylo všecko zbytečné, už mi řekli jiní, a že je všecko moje vina, to taky vím.“
„Dítě, tak jsem přece –“
Varovně pozvedla ruku.
„Nechci soucit. Nechci utěšování. Vím, jaká je skutečnost. Tak radši nic neříkej.“
Za takovou opovážlivost by hned zasloužila smrt.
„A co bude s Arfim?“ zeptala se pak.
„Je volný. Žádné vazby ke klanu. Propustil jsem ho z řad stoupenců.“
„Dobře…“ Sklopila hlavu. „Dobře…“

*

francois
Zabil jsem dva poldy, kteří na mě číhali před bytem – neměl jsem jinou možnost, kdybych je chtěl uspat, musel bych napřed dovnitř pro nějaké narko.
Takže asi nemám moc času.
V bejváku jsem rychle sebral to nejnutnější.
Riggerské nádobíčko. Hudební nahrávky. Nějaké hadry. Prachy. Nářadí. A ještě mnohem víc. Vcelku se to vešlo do těch dvou aut, co mám, ale motorka bude muset zůstat.
Usedl jsem do Porsche a propojil se s oběma vozy.
Vyrazil jsem z města.
Pár dní se zdržím v okolí, ještě se musím setkat s lidmi z Tiru, snad dostanu to falešné občanství.
Hlavně, že jsem pomstil Umi…

*

arfindal
Sethi přišla domů úplně bledá.
„Copak se stalo?“ zeptal jsem se opatrně.
„Arfi… Teď už nemám ani Dereka…“ řekla potichu, skoro na zhroucení.
Objal jsem ji, rozbrečela se mi na rameno.
„Psst… Nai quildë. T`nauv` mar`,“ utěšoval jsem ji.
Nakonec se uklidnila, posadila se do křesla.
„Víš, co teď chci?“ ozvala se za chvíli.
„Po pravdě, nevím,“ odvětil jsem.
„Teď chci najít Ereda.“
„Jo… To já taky.“

*

Na závěr.
Po posledním, opět neúspěšném zásahu oddílů SWAT vyhlásila guvernérka Marylin Schultzová stanné právo. Týmu nezbylo nic jiného, než se ztratit z města a z mysli občanů Seattlu.
Francois Prot, Assassin, zamířil do jižní Ameriky. Projížděl město za městem, občas se někde zdržel. Dobrý DJ si vždy najde nějaké uplatnění.
Quenever Maria Almeb jako jediná zůstala v Seattlu. Změnila vizáž a méně chodila na veřejnost. Situace se uklidnila, Quen se brzy mohla pohybovat poměrně beze strachu… jak jen to je možné v metroplexu.
Osiris a Tuk-Enek odjeli do San Francisca, vyzvedli si na anonymní adrese falešná občanství, asi po měsíci sehráli malé divadlo. Přepadli banku a prchali městem. Na mostu došlo k jistým neshodám – dvojice se tvrdě pohádala, mág Teka střelil, ten spadl z mostu a zavřela se za ním voda. Už ho nikdo nespatřil. Osiris beze stopy zmizel. Po fingované smrti – asi čtvrté v jeho životě – se Tuk-Enek stěhuje zpět do domovské Austrálie. Možná?
Sethillian a Arfindal se vydají po stopách staršího Ethira. Napřed tráví pár dní u kněžny Liethan, ale jen než dostanou nové OIČ. Potom Liam Gilmore a Seanna Brennan, občané Tir na nÓg, vyjíždějí na východ, směrem na Montreal.

*

sethillian
Arfi strhnul plachtu – vylouplo se přede mnou docela slušné vozítko. Elf se skoro rozzářil.
„Co to je?“ zeptala jsem se flegmaticky, abych ho trochu zchladila.
„To je auto. Mustang. Přesně jako GT 500 z minulého století.“
„Aha. Pěkné. S tím jedeme? Nerozpadne se to?“ Jednou se mi tohle pošťuchování vymstí.
„Je ve špičkovém stavu. nevím, co pořád máš.“
„Nic,“ usmála jsem se. „V pořádku. Je celkem hezké. Skvělý módní dop-“
Něco se mi otřelo o nohu. Něco velkého, šedohnědého, chlupatého.
„A co je zase tohle?!“ vyjekla jsem.
„Moje kočka,“ sdělil mi čaroděj a vzal tu věc do náručí.
„No to snad ne. Ta s námi nejede, že ne?“
„Proč ne?“ otázal se Arfindal nevinně.

*

„Arfi?“
„Ano?“
„Dvojčata se mýlila. Nevrátila jsem se tam.“

***

z f'inëalar herní kuchyňky. GM - Arfindal; hráli - Osiris, Sirien, Rogan, Qena a Sethi. 2003
Napsal Sethi 30.03.2011
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 0 příspěvky.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.1229829788208 secREMOTE_IP: 3.230.128.106