Hra o trůny

Přibližně před deseti lety George R. R. Martin započal svou úspěšnou epickou fantasy sérii románem Hra o trůny. Sága Píseň ledu a ohně v současné době sestává ze čtyř knih, další nejméně dvě se chystají, ale RPG na motivy této série se soustředí zejména na díl první. Herní kniha je přibližně o 200 stran kratší než kniha, ale je psána menším písmem do dvou sloupců, a tak je možná dokonce obsáhlejší. Zahrnuje kapitoly pro tvorbu postav, herní mechanismy a pozadí světa, včetně postav známých z knihy. K samotnému hraní je užitečné mít po ruce základní pravidla d20 (rejstřík odkazuje na záznamy v Trůnech i v základních pravidlech), ale nejsou nezbytně nutná. Středobodem hry, stejně jako knihy, je devět velkých rodů Západozemí. Postavy mohou hrát i za jiný rod, ale všechno ve hře je zaměřeno právě na ty velké. Tvůrci vzali dominantní znaky každého z rodů a setřídili je, kupříkladu Slova rodů. Slova Starků zní: "Zima se blíží." Tato slova v knize odrážejí názory a chování všech Starků. Ve hře zastupují odbornosti nebo zvláštní schopnosti, které postavy mohou použít. Tak například "Zima se blíží" propůjčuje postavám bonusy k hodům ve chvíli, kdy mají čas se na danou reakci připravit.Protože kniha je fantasy a je zasazena do středověku, a protože hra využívá upravených pravidel D&D, vyskytuje se mezi Trůny a dalšími RPG mnoho podobností v prostředí a mechanismech. Třeba vybavení a seznam zbraní budou v mnoha RPG stejné. To, co je odlišné od knihy, a co hra zvýrazní, je hloubka postav. Devadesát procent prvních 200 stránek pravidel je věnováno tvorbě a oživení postav hráčů, mnoho z těchto odstavců se obrací na knihu a dobrodružtví o Trůny je o tom, jak postavám vdechnout život.

Drsná realita hodů na smrt

Jedním z důvodů, proč je Hra o trůny nejoblíbenější knihou celé ságy, je Martinovo rozhodnutí vylíčit každý vjem války, násilí a vášně v nezastřené a drsné skutečnosti. Knižní hrdinové nepochodují nezranění skrz vřavu, zatímco okolo nich padají hordy bezejmenných kopiníků bez krvácejích ran. V Martinových knihách jsou hrdinové (dokonce i děti a zvířata) zmrzačováni a vražděni, velmi málo kopiníků je bezejmenných a nikdo neumírá bez crčící krve. To vše dává knihám napětí a sílu, ale také mají za následek to, že Martin je neustále nucen nahrazovat známé hrdiny, které si zaškatulkoval, novými, které se čtenář musí naučit buď milovat nebo nenávidět. RPG Hra o trůny se pokouší držet skutečností Martinovy knihy, zatímco se snaží dělat všechno pro to, aby postavy hráčů zůstaly naživu a nezraněné. Některé z těchto změn mění "jen" atributy základních pravidel (například štíty chrání mnohem víc, než je tomu v pravidlech d20). Některé změny zasahují do celého systému. Hráčům a dějmistrům je doporučeno vyhledat a prostudovat rozdělení střetnutí na souboje a válku. Tyto změny uvítají zejména hráči, kteří na hru pohlížejí jako na oživenou skutečnost z knihy. Ve světě, kde nikdo nemá magický lektvar, který ho úplně vyléčí, je pouhé povytažení meče z pochvy hrozbou, která si žádá pozornosti. Pokud má tato RPG slabé místo, jsou to pravidla pro magii a bestiář. Čtenáři knih nebudou překvapeni, neboť právě tato témata Martin v knihách moc nerozvíjí. Západozemí není říše bohatá na magii a pokud se vyskytne, je úzce spjata s dějem. Podobně pak jsou Martinovy příběhy o lidech a většina jeho nestvůr jsou lidi. Hra sice pomáhá dějmistrům začlenit magii ve vhodné míře, a poskytuje jim statistiky pár nelidských nestvůr, které se v Sedmi královstvích vyskytují, ale tyto kapitoly jsou zkrátka méně propracovanější než je tomu u ostatních v této knize.Shrneme-li to, Hra o trůny je RPG hodna ságy, z níž vychází. Je rozsáhlá, rozmanitá, propracovaná a zábavná. Obsahuje vše, co hráč potřebuje ke hraní a k tomu, aby si to užil.