Sjednocení edic, 1. část

Článek ze série Legendy a znalost
Napsal ShadoWWW

V předešlém článku jsem se zmínil, že jedním z cílů nové iterace Dungeons & Dragons je sjednotit edice. Podle reakce soudím, že toto téma je důležité a sporné. Pojďme se na něj podívat trochu blíže.


Zaprvé, proč je to naším cílem? Z mnoha důvodů. Ze všeho nejvíc však proto, že když hrajete nějakou verzi Dungeons & Dragons, jste hráč D&D a „součástí komunity“. Dny edičních válek a rozdělených frakcí mezi fanoušky D&D jsou pryč. Nebo aspoň by měly být. (Vlastně neměly ani nikdy začít.) Budu upřímný: štěpení D&D komunity je prostě bláznivé, bez ohledu na příčinu. Mnohem víc nás spojuje než rozděluje.


Systém pravidel, který lidem umožňuje hrát stylem, který mají rádi, spíš než stylem, který herní vývojáři a herní společnost chtějí, aby lidi měli rádi, dává mnohem větší smysl. Já jako herní vývojář vím, že není mým úkolem vás přesvědčit, abyste hráli D&D určitým způsobem. Mým úkolem je dát vám nástroje, které potřebujete, abyste hráli vaším oblíbeným způsobem, a pak vám zmizím z cesty. A o tom má být nová iterace Dungeons & Dragons. Není žádný špatný způsob, jak hrát D&D.


Ale co znamená hrát „stylem“ různých edic? To je složité téma. To pro mě a mé kolegy vývojáře znamenalo podívat se na různé edice a pokusit se vydestilovat z každé z nich jejich ducha. Například: Je pro někoho, kdo má rád Originální D&D (1974) či Basic D&D, důležité, aby „elf“ zůstal povoláním? Říkám, že ne. Pro tohoto hráče je mnohem důležitější například otevřený systém s velkým důrazem na DějMistra, hodně průzkumů a jednoduché mechaniky, které umožňují svižný souboj.


Naproti tomu AD&D (to jest 1E) zahrnuje konkrétnější mechaniky pro tvorbu unifikovanějšího herního zážitku mezi herními skupinami. To znamená větší důraz na „realismus“, respektive „simulaci“. Ale podle moderních standardů byla hra stále docela jednoduchá a věci odsýpaly rychle. Byly zde možnosti pro figurky a taktické hraní, ale většina fanoušků 1E je nepoužívala. (Podobně zde byly velmi simulační možnosti, jako rychlosti zbraní a tabulka Zbraně vs. zboje, ale většina lidí je také nepoužívala.) Fanoušci 1E – a zde samozřejmě velmi generalizuji – chtějí v mnohém to samé jako milovníci BD&D, ale s několika možnostmi navíc a trochu větší simulaci.


Potom přišla 2E a provedla v pravidlech jen drobné, ale velmi důležité změny ve stylu hraní. Příručka pro hráče se moc nezměnila, ale Průvodce DějMistra ano. Začali jsme číst fráze jako „ze všeho nejvíc jde o příběh“. Tvorba světa se stala důležitější než tvorba dobrodružství. Pokud v OD&D říkal jeden DM druhému: „Povím ti o svém dobrodružství,“ pak v éře 2E říkal: „Povím ti o svém světě.“ Jak se systém vyvíjel s mnoha doplňky, simulace a vyváženost hry ustoupily příběhu, prostředí a zajímavým postavám. Šablony a nezbraňová zacházení byly jedny z důležitých změn, které předvedly vývoj postavy zajímavým způsobem. To napovídá, že, obecně řečno, hráči 2E mají rádi epické příběhy a nástroje zaměřující se na vývoj postavy.


S nástupem 3E, která přinesla řadu velkých měn pravidel, se herní vývoj opět zaměřil na simulaci a vyváženost nabyla na důležitosti. Vývoj postavy se dostal ještě pod větší drobnohled a všechny příběhové prvky byly podpořeny mechanikami. DějMistrovi ubylo povinností a mnohé akce a možnosti byly definovány konkrétními mechanikami a standardizovány. Souboj se stal mnohem složitějším, a i když byl také zajímavější, plynul pomaleji. Figurky se staly významným doplňkem. Fanoušci 3E chtějí ještě více možností pro přizpůsobitelnost svých postav – dovednosti, odbornosti a tak dále – a možnost hrát zajímavé, taktické, detailní souboje.

 

Když vyšla 4E, hra opět prošla radikální změnou. Tentokrát bylo nejvýznačnější změnou vyjádření povolání postav. Vyváženost a standardizace se staly ještě důležitější, souboj složitější a hra se zaměřila na filmovou akci a hrdinké schopnosti. Schopnosti postav zaručovaly, že každý mohl stále dělat něco zajímavého a dynamického v každém kole. DějMistr měl ještě méně zodpovědností a zajímavé inovace mu zjednodušily práci s návrhem CP a nestvůr. Figurky a herní pán byly zcela nutné. Hráči 4E mají ještě více rádi vyváženost a taktickou hru a pro své postavy chtějí ještě zajímavější a přímočařejší možnosti. Navíc pro DM je nezbytností jednoduchá a rychlá příprava.


Přílišné zobecňování? Jistě. (Byl) jsem fanouškem všech těchto verzí hry, takže část či všechny tyto popisy platí i pro mě, a ne všechny z nich jsou stoprocentní. Přesto je užitečné si uvědomit, jak rozdílné druhy potřeb a tužeb mají různí hráči a DM. Ke skutečnému sjednocení všech edic musí hra uspokojit všechny z nich. Lidé prostě musí mít možnost hrát hru, kterou chtějí hrát.

 

Na konci původního článku můžete tentokrát hlasovat, jaký typ hry vám nejvíc vyhovuje.
 

Autor: Monte Cook
Napsal ShadoWWW 31.01.2012
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 13 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.28493595123291 secREMOTE_IP: 54.163.42.154