Uvěřitelné světy: Polyteismus

Je asi logické, že každý DM se snaží vytvořit svět, který se mu líbí, tj. je podle jeho gusta, z jeho pohledu konzistentní a logický. Přestože se pohled každého z nás na logičnost některých věcí nutně liší :), myslím, že se najde dost společných věcí, které se vyplatí mít na paměti, když svět tvoříme... a provozujeme.
Napsal Rytíř
Vyjděme z několika předpokladů - v první řadě si dovolím předpokládat, že jste srozuměni s moc pěkným článkem Alnaga o Náboženství obecně, dále že máme typický fantasy svět: pouze lidi nebo lidem hodně podobné rasy. Dále že máme skutečně existující panteon bohů a fungující božskou magii, kterou předávají svým následovníkům a věrným uctívačům. Jak takový svět pravděpodobně vypadá, jak by se vyvíjel?

Geneze

Protože Dnd je hra založená na řešení (povětšinou násilných) konflitků, každý DM je nabádán a nutkán si při tvorbě světa především rozmyslet, jaký bude základní konflikt jeho světa, odkud budou pramenit výzvy k dobrodružstvím postav. V případě výše popsaného světa už byl tento výběr ovšem učiněn... Částečně tím, že zde existuje několik různých ras, samozřejmě. Mnohem důležitější ovšem je právě ono mnohobožství. Tedy přítomnost několika nesrovnatelně mocných entit na jednom malém písečku. Z povahy věci totiž už tak nějak vyplývá, že spolu tyto entity budou soupeřit. Záleží na DM, zda to bude souboj přátelský - něco ve stylu řeckých pověstí o sázkách bohů na činy smrtelníků, jejich soupeření o přízeň toho kterého výjimečného jedince, apod. - anebo souboj na ostří nože, do poslední kapky krve, např. ve stylu severských ság nebo řady fantasy knih. Volba panteonu totiž jednoznačně formuje celý svět.

Hašteření bohů

Přátelsky soupeřící tým bohů vyprodukuje svět, v němž je pro hrdiny radost žít: budou v něm války a souboje, ale i radost a mír. Hráči v něm mají velikou volnost v tom, jak vytvářet a hrát za své postavy, jakou roli jim přiřknout; kampaň se bude odvíjet a zaměřovat podle aktuálního hraní a může být velmi variabilní. Bohové na sebe kují podrazy a pikle, nutí své věřící do prapodivných činů, mohou kvůli nim vznikat mnohaleté války. Nebudou však nabádat své kněze a věřící, aby vraždili vyznavače jiných bohů na potkání, aby ničili jejich svatostánky nebo násilím konvertovali lidi na jejich víru. Pokud někdo něco takového provede, s největší pravděpodobností proti sobě popudí celý panteon, neboť ohrožení pocítí všichni bohové.
Hierarchie moci bohů je jasně daná a přestože nejsou se svým postavením třeba všichni úplně spokojeni, berou ho jako hotovou věc a vlastně se ho nesnaží změnit, rozhodně ne násilnou cestou. Zavedený pořádek je po tisíciletý platný a jsou s ním srozuměni nejen smrtelníci, ale i bohové samotní. Změna je samozřejmě možná, ale to pouze v případě, že přátelsky soupeřící tým bohů zaměníme za natvrdo soupeřící tábory bohů.
Každá rasa/národ/stát/město má svého patrona, nejoblíbenějšího boha z panteonu, ke kterému se nejčastěji v modlitbách obrací, jehož kněží jsou v něm nejčastěji zastoupeni a jehož povahu do určité míry odrážejí. Daný bůh si každého takového uskupení samozřejmě váží, a to bez ohledu na svou povahu. Bude na ně dohlížet a podporovat je, bude usilovat o to, aby skrze ně pokořil své "soupeře" z řad ostatních bohů. Je pravděpodobné, že si vyvolí své hrdiny a dá jim vpravdě nadpřirozené síly a schopnosti, zejména pak v případě velkého střetu, na němž závisí osud celého uskupení, které mu je oddáno. Pokud ale nebyla překročena nějaká jasně stanovená hranice, bůh nedovolí, aby byl celý vyhuben, prohraná válka nebude mít za následek žádné masakry. Za standardních okolností na nich totiž nemá zájem žádný z bohů. Jde jim primárně o pocit vítězství, a k tomu nepotřebují hromady mrtvých (navíc je zde vždy ono vědomí, že příště, příště by klidně mohli být vyvražděni MOJI lidé!).
V takovémto světě bude pravděpodobně jeden vrchní vládce bohů, relativně nestranný, který stanoví jasná pravidla tohoto přátelského soupeření bohů a bude dohlížet na to, aby se dodržovala. Pokud je zde více stejně silných bohů, pak může existovat jakási smlouva v podobném duchu, na jejíž dodržování úzkostlivě dohlížejí všichni zainteresovaní. Nahrává to samozřejmě intrikám a nejrůznějším ošklivým podrazům, chyby zde však nebudou mít vyloženě fatální následky. Primárním cílem hrdinů bude především sláva, nikoli spása a záchrana celých národů.

Válka bohů

Naproti tomu ostře vyhraněné tábory bohů vyprodukují pochmurnější a také nebezpečnější svět. Přestože i tady mají hráči nepochybně velikou volnost ohledně tvorby a hraní postav, základní konflikt v pozadí jsou nuceni brát v potaz a ovlivňuje je. Každá hra se k němu dříve či později vrátí, tento konflikt se skrytě nebo otevřeně projeví.
Bohové postavení proti sobě se povahou obvykle významně liší, jsou ostře vyhranění a mohou např. zastupovat nějaký aspekt lidské přirozenosti. Protikladných táborů bohů může být několik, bohatě ovšem stačí i jen dva. V takovém případě se bude pravděpodobně jednat o souboj Dobra a Zla nebo Řádu a Chaosu; nemusí to však nutně být pravidlem, vůdci obou táborů mohou být např. dva sourozenci, kteří se vlastně povahou ani silou příliš neliší, oba touží po absolutní moci bez ohledu na to, co to stojí.
I zde bude platit, že každý národ či stát, popř. město nebo každé svébytné seskupení lidí, má svého patrona, boha, na něhož se nejčastěji obrací a spoléhá. V tomto případě je to však životní nutnost, bez mocného zastánce to v takovém světě nejde. Zastoupení vyznavačů jiných bohů v každé komunitě je omezené, navíc limitováno na bohy z tábora vrchního patrona daného seskupení. Uctívání bohů z opačného tábora bývá přísně zakázáno a trestáno, střety v tomto světě mají zejména náboženský charakter a postoje jsou velmi ultimativní. Přestože se třeba životní styl a názory vyznavačů protikladných božstev ani moc neliší, panuje mezi nimi ostrá rivalita až nenávist.
Síla protikladných táborů je vzhledem k délce trvání konfliktu pravděpodobně vyrovnaná. :) Všichni zúčastnění ovšem bezesporu hledají všechny možné způsoby, jak tuto rovnováhu zvrátit ve svůj prospěch. Dříve nebo později se jim to nutně musí podařit a výsledkem bude gigantický střet bohů a pravděpodobně zánik světa tak, jak jej postavy znají. Tuto předpověď osudu svého světa samozřejmě postavy hráčů znají a i když ji třeba sami nezažijí, rozhodně to dodá na pochmurnosti celému světu a případně i jejich vlastnímu snažení.

Skladba a povaha CP

V situaci, kdy opravdová víra přináší smrtelníkům nadpřirozenou moc, je velmi nepravděpodobné, že by došlo k odluce Církve od Státu (i když to samozřejmě možné je, pokud se státní moc opře o mystické sesilatele - nad nimi je ovšem mnohem menší kontrola, resp. nad jejich motivací, než u knězů oddaných odnepaměti známému bohu). Platí to i v polyteismu, vláda bývá spojena s konkrétním vyznáním a vírou, vládce potřebuje nejen souhlas lidu, ale (především) souhlas a požehnání jeho patrona. Kněží proto mají neoddiskutovatelnou úřední moc, jen podtrhovanou jejich mocí osobní. Míra zastoupení magie samozřejmě závisí na úmyslech DM, vždy tu však nějaká bude. Vliv patrona na státní aparát a jeho chod nemusí být na první pohled postřehnutelný, přesto však vždy bude existovat. Významným prvkem jsou věštby a kultovní legendy/zkoušky, např. pravého vládce nebo jeho rádců či hrdinů/rytířů. Díky nim má patron v moci jmenování do významných postů a tím ovlivňování směřování celé komunity skrze předem zvolené a případně i pečlivě připravené osoby.
Nikdo z hráčů by neměl ani na okamžik zapomínat, že pro postavy je nezpochybnitelnou realitou, že bohové existují. To, jakou mají nad smrtelníky moc a co všechno mohou vědět a co ne, to už záleží na DM. Skrze legendy a praktické příklady ze života postav to však budou vědět i hráči, je třeba si v tomto ohledu udělat jasno a jednou zavedený přístup neměnit! Pokud např. platí, že když někdo vysloví jméno boha, ten pak slyší vše, co bylo následně řečeno, bude se to využívat v přísahách, jejichž literu pak nikdo neporuší (ačkoli může zkoušet porušit ducha...). Pokud by se stalo, že toto najednou přestane platit, bude to mít dalekosáhlé důsledky vedoucí v konečném důsledku možná až k zavržení daného boha celou komunitou, která se v něm vlastně zklamala.
Hmm, dalo by se pokračovat ještě dlouho, dost to láká.. :) Ale říká se v nejlepším přestat, že.
Obecně řečeno platí, že si dnes již jen stěží, pokud vůbec, dovedeme představit, jak významnou roli hrálo náboženství ve starověku. Z hlediska mnohobožství můžeme ovšem i v současnosti čerpat u původních kmenů lidí v necivilizovaných oblastech. Ten význam a vliv víry na každodenní život je nesporný. A v případě fantasy světa je samozřejmě ještě umocněný víceméně zjevnou manifestací reálné přítomnosti bohů a jejich vlivu na svět smrtelníků!
Výše uvedený článek vyjadřuje pouze osobní názor a postoje autora. Pokud s ním nesouhlasíte, vyjádřete to do Komentáře :)
Napsal Rytíř 22.11.2006
Zaslat reakci na článek
Velikost okna: [1] [2] [3]
Tagy:
Vaše IP adresa není z "bezpečných" adres. Příspěvek se odešlou pouze se správně opsaným kódem. Pokud nechcete opisovat kód, můžete se přihlásit (pokud nemáte účet, nejprve se zaregistrujte), nebo nám poslat informaci na PM a my Vaši IP adresu přidáme.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.23824310302734 secREMOTE_IP: 54.92.163.188