Stín, který byl

Tento článek zkoumá život temného nemrtvého boha Tenebroa, mstivého ducha, který povstal ze smrti mocného démonického pána Orka. - Derek Guder
Napsal Alnag

Starý ztřeštěný Ildan

Vypravěč tohoto příběhu sám sebe nazývá Ildan. Kromě toho o sobě moc neprozradí… alespoň ne přímo. Názory, které ale vyvěrají z jeho příběhu, se podobají učení Atharů – bývalé Sigilské frakci, která sahá do časů, než byly tyto frakce z Města dveří vykázány. Athaři věřili, že tvorové zvaní "bohové" nejsou neměnící, nesmírné bytosti, ale pouhé entity, které dosáhly vyšší úrovně moc a jsou stále stejně omylné jako bohové.

Ildan žije v Dolní čtvrti Sigilu, blízko místa zničené budovy zvané Rozbitý chrám. Nicméně chodí si kam zachce a lze ho tedy potkat prakticky kdekoliv.

 

Bohové a smrti

Co se stane, když bůh zemře?

Nehněvám se na tebe, že se ptáš. Je to něco, co dřív nebo později napadne každého. Nebo přinejmenším ty rozumbrady, kteří jsou o trochu chytřejší, než by bylo zdrávo.

Myslíš si, že všechno konči Stínopádem? Že za Astrálním mořem není nic než Stříbrné prázdno? Máš se hodně co učit, můj bezradný příteli. Ale to je důvod, proč jsi tady, že? Slyšel jsi od někoho, kdo slyšel od někoho, kdo to zaslechl v taverně, že starý ztřeštěný Ildazná tajemství toho, jak zabít bohy – a přivést je zpět k životu.

Ha! Jako by nějaký smrtelník věděl, jak na to. Nebo nějaký bůh, co se toho týče. Mnoho bohů si myslí, že to ví, samozřejmě. Snovají velké plány, formulují epické konspirace a spřádají bezchybné způsob jak jednou a provždy porazit své nepřátele. A fungovaly někdy tyhle plány? Jakkoliv temné téma to je, sesbíral jsem víc příběhů o smrti bohů, než jakýkoliv jiný, kterého jsem kdy potkal, a jedna věc je jasná: takzvaná božská moc a smrt se nikdy nemíchají předvídatelně.

Studuj vrcholně mocné dost dlouho a uvědomíš si, že bojují proti smrti a snaží se jí vyhnout stejně jako smrtelníci a pak si uvědomíš ústřední pravdu multiverza. Jako příklad mi dovol uvést jednou legendu – takovou, která začíná jménem, jež bys mohl znát.

 

Orkus padl, ale jeho hůlka žije

Orkus byl nafouklý démonický bůh nemrtvých. Seděl nezpochybněn na svém trůně příliš dlouho, tloustl, krněl a lenošil. Nejsem si jist, jak "zakrnět" může taková bytost, ale předpokládám, že vše je relativní, když jste prakticky nesmrtelník.

Na každý pád, nakonec podlehl takové samolibosti, že padl do osidel Kiaransalee, drowí bohyně odplaty a rivalky o Orkovu vládu nad nemrtvými. Sesadila krále umrlců a uzurpovala si jeho říši, ničíc jeho služebníci a vyhlazujíc jeho jméno z kosmu.

Ale proto jsou bohové a jejich hračky takové, jaké jsou, nezničila zcela všechno, co Orkus vytvořil. Nedokázala se přimět roztříštit jeho neblaze proslulou hůlku, takže poručila dvěma smrtelným drowům jejím ukrytím v neproniknutelných hlubinách Agathionu, čtvrté úrovni sféry Pandemonia-

Chceš po mně, abych přerušil vyprávění a začal vysvětlovat "úrovně" a "sféry"? Trhni si, primáre. To je úplně jiný příběh a příliš komplikovaný pro náš malý rozhovor. Budeš mi muset koupit další pitíčko, jestli čekáš, že tady s tebou budu vysedávat, abych dokončil byť i jen tenhle.

Jak jsem říkal, Kiaransalee vyslala dva své smrtelné uctívače, aby ukryli tento neuvěřitelně mocný artefakt jejího poraženého soka, aby jej nikdo nikdy nenašel. A pak, jen pro jistotu oba utopila v řece Styx, čímž si zajistila, že budu nejen mrtví (a tudíž to někde nevykecají), ale i kdyby je někdo přivedl k životu, ti ubožáci si nebudou pamatovat, kam tu věc strčili.

Kdyby jen radši tu hůlku zničila. To je jedna z věcí, které se v příbězích o zabití bohů objevuje opakovaně: nějaká nepopsatelná kvalita božství způsobuje, že téměř nemožné je zcela vymazat z existence a díky tomu se znovu objeví.

Ale tím se trochu předbíhám. Nezničením hůlky udělala Kiaransalee první chybu. Její druhou a třetí bylo, zřejmě, že umožnila oživení obou smrtelníků. Jednomu jménem Erehe dovolila vrátit se k existenci coby choť smrtelné kněžky v Drowí pokladnici. Druhému, jménem Kestod, oživnou jako upírovi. Jak mohla nevidět možné důsledky těchto činů? Zjevně trochu ztloustla a zlenivěla, vysedávání na Orkově trůně.

 

Jeden bůh se zrodí, jiný zemře

Nějaký čas po Orkově porážce – nikdo se nedokáže shodnout na tom po jak dlouhé době – se na démonickém těle plujícím Stříbrnou prázdnotou cosi pohnulo. Tak se říká té části Astrálního moře, kde hnijí těla bohů, abys věděl.

Nějaká část těla musela být nabita negativní energií, protože se vynořila nová entita – nemrtvý bůh, který otevřel oči a spatřil svou vyzáblou stínovou podobu. Podle všech zpráv, vypadal jako tvor, který byl ždímán tak dlouho, dokud nebyl zbaven všeho světla a nezbyla než temnota.

Tento nový stínový nemrtvý bůh, nazývající sám sebe Temný, vrávoral sférami, dokud nedosáhl Yggdrasilu, Jasanu světa. Pokusil se přivolat své služebníky, bývalé Orkovy pohůnky a až pak shledal, jak důkladná byla Kiaransalee ve své čistce a že téměř všichni jeho služebníci jsou mrtví.

Temný postrádal plnou moc boha a nedokázal oživit své bývalé služebníky, ale zjistil, že je dokáže přivést k nemrtvosti. Vytvořil nové nemrtvé děsy zvané tváře: démonické nemrtvé vytvořené jen ze stínů a masek, schopné ovládat vnímání těch okolo a dokonce převzít formu a životy svých obětí.

Nemrtvý bůh se ukryl v silných větvích Jasanu světa, v malém městečku zvaném Crux. Udržoval také pevnost na místě zvaném Tcian Sumere, uvnitř říše negativní energie. Jakýmkoliv způsobem mohl, tento nemrtvý stín se šířil multiverzem ve své výpravě za odplatou a mocí.

Temný odkryl strašlivá tajemství v Pelionu, úrovni Arborei, kde prach z pradávných civilizací, jež jsou ztraceny v čase a paměti tvoří velké bílé poušti. V poslední vížce zapomenutého chrámu našel Temný Slova pravdy, výroky moci z časů před bohy. Tyto Slova pravdy by pohltili každého smrtelníka, bláhového na to, aby se je pokusil naučit. Ne zcela bohem, ale zcela jistě ani smrtelníkem se Temný naučil Poslední slovo, definitivní magii zničení, jejíž vyřčení bylo dost silné, aby zabilo i boha. Vybaven touto zbraní, mohl se konečně vydat hledat svou hůlku.

Ř9kám konečně, protože Temný věděl, když si osvojil vědění Posledního slova, že ve své současné formě nemůže přežít věčně. Pokud by včas nezískal hůlku, bouřící energie Posledního slova by jej sežrala zevnitř. Takže se s vražednými úmysly vydal na cestu.

Na své pouti Temný napadlé sféru Mechanu a použil Posledního slova na Prima, boha modronů. Stín převzal místo modroního boha a vyslal tuto rasu na neplánovaný pochod. Obrovská mechanická horda se rozlila multiverzem, aby pozorovala a hlásila vše odhalené svému vůdci. Tímto způsobem získal Temný vědění, které mu umožnilo pokračovat v hledání hůlky.

 

Mrtvých přibývá

Temný se ve svém zoufalém honu za hůlkou nezastavil pohlcením jednoho boha – mnoho dalších bohů padlo sraženo Posledním slovem.

Byl oklamán, aby si myslel, že Bwimb, baron říše slizů má jeho hůlku. Temný rychle vymazal toho… jedince.

Pak zabil Maanzecoriana, illithidího boha tajemství, poté co se tato bytost ukázala být jen další slepou uličkou. Podobným způsobem a ze stejného důvodu, byl Temného hněvem pohlcen také Camaxtli, bůh osudu, který tvrdil, že zná všechna tajemství.

Ze všech Temného obětí se klidná bohyně moudrosti a lásky ukázala být největší výzvou. Když Temný vpadl do její říše, vzala rozum do hrsti, nedovolila panice, aby ovlivnila její taktiku a vybudovala nejsilnější odpor, který mohla. Krutý stín si nakonec vybral ve svém vítězství o to více slávy.

V mezičase mysl deformující tváře pátraly po jakékoliv známce hůlky a vytvářely síť špiónů a agentů napříč sférami.

A tak se nakonec temné stíny dozvěděli o dvou drowech, kteří ukryli hůlku v Pandemoniu a Temný je začal pronásledovat. Potřeboval ale také způsob jak smýt účinky Styxu na jejich paměť, a pro ten účel sklidil květ pouštní noci, rostliny, která roste jen v Setově říši v Devíti peklech. Lapil upíra jménem Kestod, ale tato bytost se zabila dřív, než mohly být její vzpomínky obnoveny. V Drowí pokladnici byl čaroděj Erehe středem občanské války, který trhala drowí pevnost na kusy. Obklopen mocnými silami, byl nicméně Erehe cílem pro kohokoliv, kdo by se dozvěděl o jeho zapletení se s hůlkou.

Skrze některý z těchto zdrojů, Temný konečně zjistil, že je hůlka v nejhlubších podlažích Pandemonia – ale když se dostal do Agathionu, bylo už pozdě. Někdo čmajznul artefakt a jemu se jen vysmál. Bez hůlky se nedokázal bránit žíravému účinku Posledního slova a tak zemřel. Zase.

Hůlka a její vlastník se shledávají

A pokud bys myslel, že to je konec příběhu, pak jsi nedával moc pozor, což? Pointa ti ještě nedošla? Ne? No tak budu pokračovat.

Quah-Nomag, jeden z Orkových posledních smrtelných uctívačů zůstal věrný i když jej smrt jeho boha zbavila kouzel. Teď, když kněz zlobří krve získal hůlku a dokonce našel nafoulké Orkovo tělo stále potřísněné stínem Temného, plující Astrálním mořem. V okamžiku vrcholu bezbožného rituálu vzkříšení míle dlouhé tělo jednoduše zmizelo, ztratilo se z prázdnoty.

Zprvu nebylo jasné, zda Quah-Nomag uspěl nebo ne. Alespoň ne do té doby, než se Orkus znenadání objevil a vzal si své panství zpět. V ruce třímal mocnou Orkovu hůlku. Kiaransalee nebyla k nalezení nikde na jeho trůně ani v jeho blízkosti; samolibost jí stoupla do hlavy natolik, že se nechala zaskočit a nevyžadovalo zrovna prudký intelekt uvědomit si, že konfrontace se vzkříšeným Orkem, který má svou hůlku jí nic dobrého nepřinese.

Vznikla samozřejmě debata, nakolik úspěšný Quah-Nomagův rituál vlastně byl. Orkus se zjevně vrátil, ale je otázkou, zda se navrátil v plné síle. Někteří tvrdí, že je nyní "jen" démonickým vládcem, ale již nikoliv plnohodnotným bohem. Jiní říkají, že Orkova hůlka byla poškozena či snad zničena a Orkus musel investovat mnoho sil do její obnovy. A pár si jich dokonce šeptá o tom, že když byl Orkus nyní znovu zrozne, jakákoliv božská jiskra, která dala vzniknout Temnému, tam někde zůstala, a že esence tohoto stínu stále bloudí po sférách. Mluvil jsem s pár mystiky, kteří tvrdí, že dokáží přivolat a spoutat moc bytosti, kterou zvou Stín, Který Byl.

Ale opět, vše je relativní, Když jde o bytosti, jako jsou tyto, neexistuje nic takového jako nižší bůh, nejsi-li ty nějakým vyšším. Orkus se vrátil a ať už jsou podrobnosti jakékoliv, je hladový a ambiciózní – už sotva samolibý pán mrtvol, který by si hověl na svém trůnu smrti.

A to by, co se týče chřestění mé kostěné tlamy, myslím stačilo. Díky za pitíčko, střihoune, ale myslím, že vyrazím. Jestli tě tak moc zajímá, jak bohové umírají, myslím, že v tvojí společnosti nechci strávit už víc času…

Napsal Alnag 28.09.2013
Zaslat reakci na článek
Velikost okna: [1] [2] [3]
Tagy:
Vaše IP adresa není z "bezpečných" adres. Příspěvek se odešlou pouze se správně opsaným kódem. Pokud nechcete opisovat kód, můžete se přihlásit (pokud nemáte účet, nejprve se zaregistrujte), nebo nám poslat informaci na PM a my Vaši IP adresu přidáme.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.20260381698608 secREMOTE_IP: 54.224.18.114