Tarask

Text byl elegantní, neuspěchaný, sepsaný jistou rukou vzdělance, který byl zjevně při smyslech. Stránky byly uhlazeně srovnány a svinuty do tubusu z kosti zdobené stříbrem a doručené přímo královninu zmocněnci. Jeho pisatel a odesilatel, údajně arcimág, se rozhodl zůstat v anonymitě. Kurýr předal toliko popis svého klienta: postavy v šedém, zakukleném v kutně a jemného hlasu, jehož přesvědčení o naléhavosti bylo tak silné, až bylo téměř hmatatelné. Zde následují jeho slova, která jsou jeho pokusem porozumět Taraskovi a jeho snahou předat toto vědění dál.
Napsal Alnag

Jediný přeživší

Myslíš si, že znáš nestvůry. Možná si strávil svůj život bojem se zrůdami v podzemních říších, čelil jsi démonů v rouhačských svatyních nebo andělům v astrálních nebesích. Možná jsi dokonce odpravoval draky.

Ale dosud jsi nikdy neviděl hněv skutečného monstra – takového, před nímž by pláchli jak ďáblové tak archoni, bestie, která teď dřímá v místě tak vzdálené, že dokonce ani hlubiny obývající drow by jej nedosáhl.

Pohlédl jsem do bezduchých očí Velké bestie a ona můj pohled opětovala. Ať už to byl osud nebo štěstěna, byl jsem ušetřen jejích zubů a kyselinových břitev jejího jícnu. Žiji, abych vyprávěl tento příběh.

Vynoření nestvůry ze země v kraji patřící mému otci nepředcházelo žádné varování. Rychle začala plenit blízkou farmu a pohltila každého živáčka v ní. Za jediný den bylo baronství zpustošeno jejím hladem, louky a lesy podupány a znesvěceny, dobytek i lovná zvěř pohlcena či zahnána pryč. Naše tvrz, která během staletí přestála povstání rolníků i nepřátelská obléhání padla za oběť taraskovu hněvu.

Já jediný jsem přežil, ať už to bylo shodou okolností nebo vyšším záměrem. Bylo mé vyhnutí se smrti znamením? Začínám tomu věřit a stal jsem se vděčným nejen za svůj pokračující život, ale také za příležitost, kterou mi moje přežití dalo: objevení se taraska na půdě mého rodu mne přimělo vydat se na mou životní dráhu: studium Velké bestie. Nebýt té události, mohl jsem žít a zemřít jako nicotný syn bezvýznamného šlechtice. Jistě obrovská tragédie, což?

Za dobu, po kterou jsem chodil po zemi, se Velká bestie vynořila třikrát. Poprvé, aby zničila vše, co mi bylo drahé; podruhé a potřetí, aby mne osvítila. Při své práci jsem prolézal nebezpečné ruiny, konzultoval s mystickými mudrci a strávil mnoho hodin rozhovorem s mrtvými. Moje výprava za poznáním Velké bestie mne vyslala po mnoha vílích stezkách a na cestu po sférách.

Nyní jsem ale už příliš stár. Poznal jsem mnoho věcí. A tak vám předávám toto varování: Přijměte neodvratné, až se Velká bestie naposledy vrátí.

 

Úsvit bestie

Ne méně jak tucet mudrců, s nimiž jsem mluvil, připisuje existenci taraska zlovolným rituálům a temné "zkažené" magii smrtelných čarodějů. Takové tvrzení jsou vágní, líné mávnutí rukou pochybné učenosti. K pochopení původu taraska se člověk musí podívat výš a hloub – na nepřátelství mezi bohy a prvorozenými, které započalo Válku úsvitu.

Bylo to v hromadě patřící Arvvestrixe Černého, asi nejnechvalněji proslulého šarkana, kde jsem našel vzácnou knihu. Její slova byla psána Nebesštinou, jazykem astrálních a božských bytostí a autor hovořil zasvěceně, zřejmě z první ruky, o Válce úsvitu. Samozřejmě jsem četl řadu textů o tomto mýtickém konfliktu ve Věku před Věky. Ale většina z nich si protiřečila a byla vzájemně nactiutrhačná – propaganda jedné či druhé víry. Tento svazek byl však jiný a z jeho stránek vzešel základ mé výpravy za odpověďmi.

Svět začal s prvorozenými, bytostmi živlů s božskými schopnostmi, jejichž díla byla násilná a věčně se proměňující. Když bohové přišli na svět a začali tvarovat vířící chaos v pohostinný, stabilní svět, kde by mohly nové bytosti žít a vzkvétat, prvorozené to rozzuřilo a pokusily se boží dílo roztrhat na kusy. A tak začala Válka úsvitu, zápas tak dlouhý a rozsáhlý, že žádný smrtelník nedokáže dost dobře pochopit jeho rozsah.

Prvorození nedokázali přijmout porážku. Bláhově bojovali jeden proti druhému stejně často jako proti bohům a jejich andělským armádám. Byť byli bohové přečísleni, pracovali v souladu a se spořádanou rozhodností. Válka úsvitu konečně skončila porážkou prvorozených. Většina byla zabita, uvězněna nebo přinucena k spánku, takže již nemohli dále ohrožovat stabilitu světa.

Během tohoto zápasu byli někteří prvorození obezřetnější než většina ostatních. Tyto napřed myslící bytosti dal dočasně stranou své rozmíšky a spolupracovaly za účelem přežití. Nejmocnějšími z nich byla sebe sama jmenující Živelná knížata, zvaná některými arcimentálové, která vytvořila alianci. Společně hledali způsob jak uvolnit bytost známou jako Starší oko živlů, o níž se domnívali, že je první a nejmocnější jejich druhu. Bohové nakonec překazili jejich plány, Oko zůstalo ve svém božském vězení a arcimentálové se stáhli do hlubin Chaosu živlů, aby překazili své pronásledování – ale předtím, než uprchli, zosnovali plán na vytvoření nejstrašlivější nestvůry, jakou kdy svět viděl.

 

Číhající zbraň

Všechny války plodí nové zbraň. Konflikt je konec konců otcem vynálezů. Uprostřed kosmického zápasu, Války úsvitu, se zrodilo mnoho zrůdností – živoucí zbraně používané na obou stranách, z nichž některé stále číhají v zapomenutých i známých místech. Atropalové, astrální stopaři, fánové… a výčet by mohl pokračovat, a smrtelníci se mohou považovat za šťastlivce, pokud v životě žádnou z nich nepotkají. Tarask byl poslední a bezpochyby nejmocnější novou zbraní války.

Před svým exilem arcimentálové zosnovali ještě tento poslední akt zlovůle. Spojili své talenty a vytvořili potajmu zrůdu nenasytitelného hladu. Imix Vládce ohně naplnil taraska žhnoucím vnitřním žárem a vraždenou energií. Kryonax, Posel věčné zimy a Ogrémoch Kamenný tyran mu propůjčili nesmrtelnou odolnost. Olhydra Paní Černého přílivu a Jan-K-Bin Velký oblak vdechli tvorovi jeho neúprosný hněv. Existují důkazy, že nejméně dvě z Živlených knížat nepřežila proces tvorby – síla kyseliny a tvor kostí a čepelí – ale jejich jména upadla v zapomnění.

Arcimentálové pak zaseli novorozeného taraska do dosud mladého přirozeného světa, ponechávaje jej, aby se po staletí vyvíjel v jeho živelném jádře. Jednoho dne se probudí, aby znovu rozséval hněv Prvorozených a trhal na kusy dílo bohů.

Prvorození chtěli, aby byl jejich vrtošivý mazlíček tak mocný, tak inteligentně zlovolný, že by strhával draky z oblohy a přivolával exarchy z nebes, aby se na nich krmil. Ale jejich dílo bylo nutně nedokonalé, poskvrněné stejnou bezduchou zuřivostí, která bouřila uvnitř jeho tvůrců; prvorození konec konců nebyli bohové. A tak, když už jim byli bohové téměř v patách, arcimentálové dokončili své dílo, jejich síla téměř vyčerpána, jejich živoucí zbraň předčasně opuštěna, a tak znetvořena.

 

Prvotní útoky

Po staletí tarask spal. Arcimentálové se o svůj tajný projekt přestali starat. Znovu začali vzájemně bojovat a to jen občas přerušili, aby společně pracovali na sdíleném úkolu osvobození Staršího oka živlů. Mezitím v přirozeném světě si ani smrtelníci ani nesmrtelní nebyli vědomi nebezpečí, které pod nimi klíčí.

A pak se jednoho dne konečně probudili. Dávné království Aeritueur bylo první, které zakusilo plenění taraskem. Jak bylo zaznamenáno eladrinskou magií v malachitovém "mluvícím démantu", Aerituerští mudrci jej popsali jako obrovskou bytost povrchně připomínající behemota, ale s delšími končetinami a rozměrnější. Bez křídel, rohatá, a opancéřovaná "ve skořápce připomínající roztavený diamant", vydávala bytost ohlušující řičení a máchala zničujícím ocasem. Těžkopádná, leč schopnou překvapivých výbuchů rychlosti, bytost odrážela kouzla a odpravila všechny rytíře i nestvůry, které jí zkřížily cestu. Většina z těch, jež Velkou bestii spatřili, byla přikována hrůzou. Pocit, který já sám velmi dobře znám – příliš přemožena její přítomností, než aby vůbec prchli. Všechny věci v jejím dosahu byly pohlceny nebo zničeny: lidé, koně, vozy, dobývací stroje. Byly to přízračné hlasy v mluvícím démantu, které pojmenovaly bytost "tarask". Termín, který je odvozen ze starého elfího slova znamenajícího "nezastavitelný". Starší, širší termín se už dávno přestal užívat a to slovo má teď už jen jeden význam.

Jako zázrakem Aeritueur nepadl za oběť hladu Velké bestie jako okolní království – jinak by neexistovaly záznamy o jejím prvním vynoření. Tvor se náhle zastavil, právě když se na království chystal, pak se hladce zanořil do blízkého horstva, jako xorn procházeje pevnou skálou. Aerituerští už o něm od té doby v životě neslyšeli.

Studoval jsem záznamy z dalších starých civilizací napříč známými říšemi, které zažily průchod Velké bestie. Primitivní kresby na stěnách jeskyní, vlysy vytesané na hrobkách v poušti i sochy vztyčené na rozpadajících se zdech chrámu zobrazovaly nezničitelné bezkřídlé monstrum, které vystoupilo ze země a pohlcovalo vše, nač přišlo. Žádný z těchto příběhů jej nezaměnil s nějakým druhem draka. Jakkoliv jsou obáváni, nejsou draci s taraskem srovnatelní – i s tím nejzlovolnějším z šarkanů lze jednat.

Kdysi jsem zkoumal i ruiny drowího města, už dávno zapomenutého Lolthinými věrnými, které se stalo obětí nájezdu taraska. Lidská říše Irentie i démony uctívající gnollové z kmene Gajraharr byli také vyhlazeni. Ti první byli šampiony spravedlivých bohů, ti druzí postrachem všech svobodných ras. Ale slyšeli jste o jedněch či druhých? Ne, protože ani jedni nepřežili, aby si svá jména uchovali. Velká bestie nerozlišuje mezi dobrem a zlem, zákonem či chaosem, temnotou či světlem. I přes povahu svých tvůrců není tarask silou zla. Dává přednost teplému masu, ale je-li něco konzumovatelného – což je vskutku široký termín – může a bude to skonzumováno. Elf, démon, člověk, obr, ilithid, půlčík, stromek nebo katapult: vše je pro taraska potravou.

 

Cyklus chaosu

Bezpochyby si říkáte, nelze-li taraska zabít, jak to, že jsme stále ještě tady? Jak to, že už ho všichni dávno nespatřili? Proč v něj v některých říších nikdo nevěří?

Protože tarask není neúnavný. Při každé příležitosti, kdy zmizí, je odhalena slabina Velké bestie – čas sám, byť málokdo má referenční rámec, aby tomu rozuměl. Tarask je strojem ničení a živelné energie ukryté ve schránce ze světa smrtelníků. Je tak předmětem limitů tohoto světa. Je poháněn magií Prvorozených, ale i oheň potřebuje palivo. Vše, co tarask zkonzumuje je rozštěpeno a přeměněno v potenciální energii – energii, kterou bestie nemůže využít, dokud nějaký čas neprospí.

Tento cyklus spánku a bdění je nevyzpytatelný. Ve starých zápiscích taraska spal po dva roky a pak plenili jen pár dní, než znovu zmizel. Občas se ale stal aktivnějším, zůstával vzhůru měsíce, sežvýkal celé široké části kontinentu bez toho, že by se zastavil a pak se zanořil do země a spal víc jak dekádu.

Když se tarask vynoří ze svého podzemního spánku, může se tak stát prakticky kdekoliv. Většina hlášení o bestii přichází z oblastí divočiny, protože hustě obydlené oblasti utrpí nejvíce obětí. Z toho vyplývá potíž studia taraska a jeho dlouhá minulost. Zřídkakdy jsou nějací přeživší. Od malých chatrčí po celé národy, kam tarask šlápne tak sotva co přetrvá. Tudíž jsou i popisy Velké bestie spíš legendou než faktem. Je jen pár takových, kteří jej přímo viděli. A já jsem jedním z nich.

 

Očitý svěděn ničení

Mnozí se pokoušeli taraska odpravit. Samozřejmě, že ano. Zabít draka, ač je to zvlášť obtížné, vám může vynést bohatství a slávy. Pobít démony a porážet ďábly silně přitahuje ty nejodvážnější z hrdinů. Ale taraska – tento ultimátní stroj na zabíjení, požírač králů a království – je z nich největším triumfem. Dokážete si představit tu slávu?

Já ano, jednou, když jsem taraskovi čelil podruhé. Byl jsem plný sil a touhy po odplatě. Ale namísto toho, abych se zúčastnil čelního útoku, pozoroval jsem jej z dálky, sesílal ochranná kouzla a povolával ochrany na mé spojence. I přes mou snahu, a jejich, je tarask roztrhal. Moje snoubenka byla mezi nimi, paladinka stejně odvážná a pravověrná jako kterýkoliv exarch, oddaná svému božstvu ve všem. Čelila Velké bestii ozbrojena kopím, ale nepoužila jej. Místo toho se snažila uklidinit taraska žalmy, zadržet jej na dost dlouhou, aby jej její společníci mohli probodat svými zbraněmi. Za své snažení byla překousnuta ve dví a pak pozřena. Nebyla to hrdinská smrt. Nebyla hodná žádné bardské písně. Bylo to strašlivé a bylo to rychlé.

Já jediný jsem přežil. Znovu. Zničený, ponořil jsem se ještě hloub do svých studií a začal jsem nabírat další zabijáky nestvůr na výpravu proti němu.

Příště, když jsem narazil na Velkou bestii, to bylo, když se vynořila z ledovce o třicet tři let později na mrazivém severu. Malá armáda, kterou jsem vedl, téměř uspěla, bodala jej očarovanými čepelemi zdánlivě rychleji, než se jich dokázal zbavovat, ale nakonec je všechny podupal a sežral.

Dokonce i rudý drak, na němž jsem letěl, nedokázal způsobit zranění, které by přetrvalo. Když jsem na něm přiletěl blíže, ještěrova schopnost letu selhala – snad nadání propůjčené Yan-C-Binovým mistrovstvím vzduchu. Vyhozen ze sedla, jsem zatápal po své vlastní magii. Tarask se na mne rozeběhl a nebýt moudře připraveného teleportačního kouzla, bylo by po mně.

Slyšel jsem smyšlené příběhy o taraskově smrti. V každém z případů se říkalo, že tělo nebylo možné zachránit, protože se rychle zanořilo do země. Ve skutečnosti je "smrt" tvora jen předčasným ponořením se do jeho živelné strnulosti – nedobrovolná reakce, která jej odvede pryč z rizika dalšího zranění a započne novou periodu spánu.

K mým uším dolehly i příběhy o tom, že se tarask usnul v mělkých místech, kde byl později vyrušen trpasličími horníky nebo průzkumníky Temných říší. V každém případě Velká bestie buď narušitele pohltila, nebo uprchla hlouběji, ne ještě toužící se plně probudit.

 

Další fasety bestie

Ne všichni, kteří věří v taraskovu existenci se jej obávají. Někteří lidé se těší z ničení, které rozpoutává. Z popela jeho řádění se vynořilo nesčetně kultů uctívajících Velkou besti – a pak zmizely stejně rychle, jejich "bůh" by příliš dlouho potichu, než aby udržel zájem svých smrtelníků pro věc. Ti kultisté, kteří přežijí celé období taraskova spánku jsou obvykle sežráni, když se se svým nestvůrným dobrodincem shledají.

Ze všech kultů, které jsem pozoroval, žádný nevzkvétal lépe než Zúčtovatelé, založení před třemi staletími dévou, který sám byl zabit Velkou bestií a znovu povstal. Ačkoliv musím potřást nevěřícně hlavou nad šílenými vizemi Zúčtovatelů, obdivuji jejich talent. Nalezli způsoby, jak zkrotit negativní energii, která přichází s taraskovým probuzením a dokáží způsobovat ukrutnosti skoro stejně velké.

Tarask se také zapsal do historie mocných artefaktů. Díky živelné kyselině a ohni, které se mísí v jeho žaludku, je schopen rozložit cokoliv dokonce i jinak nerozložitelné předměty. Je psáno, že Tesák Baatoru, Ebenová čelenka a Ahrjzův talisman, které byly kdysi notoricky známé, byly zničeny taraskovými vnitřnostmi. Teoreticky by tam člověk mohl zničit nechvalně proslulý Demonomicon nebo Ruku Vecny, pokud by byl ochoten nechat se sežrat, zatímco takový předmět drží.

Je zajímavé, byť nepřekvapivé, vzhledem k její povaze, že obyvatelé jiných sfér se Velké bestie příliš neobávají. Vílí divočina, Stínopád, Astrální moře ba i Živelný chaos sám – to jsou místa, která nikdy nepoznala děsivou přítomnost taraska, protože ten nemůže nebo nechce opustit svět smrtelníků. Je sem připoután, jak si Prvorození zajistili, když byl svět ještě mlád. A právě tak je Velká bestie nezničitelná a neúprosná, stejně jako země sama. Přesto jsem odkryl přesvědčivé důkazy, že taraska lze zabít, pokud by se jej podařilo dostat pryč ze světa smrtelníků – což potvrzují i četná hlášení, že se tvor leká sférických portálů.

 

Jak to skončí?

Plný taraskův příběh je bezpochyby příliš dlouhý a mimo náš záběr, než aby bylo možno jej řádně zaznamenat – nemluvě o množství protichůdností. Dle mého názoru vyplývá řada paradoxů v hlášeních o bestii z její schopnosti se adaptovat.

Ano, tarask se mění. Zdá se, že v průběhu věků nabírá na moci, možná i povyrostl. V dávných dobách Velká bestie spala roky a probouzela se na pár dní. Nyní spí dekády a probouzí se… na příliš dlouho. Až povstane příště – usne vůbec ještě? Může před námi být nová éra, o níž není příjemné ani uvažovat.

Tohle je ale jen zápis jednoho člověka. Postuloval jsem mnoho teorií a pokusil se zaznamenat taraskův kurz, ale žádné božstvo nebo živelná bytost mi mou práci nepotvrdila, ani mne od ní nezrazovala. Tarask je stejně starý jako svět sám a nic na světě jej nedokáže zastavit. Já sám se o to už nebudu pokoušet. Možná, že v šílenství Zúčtovatelů je i kus mourosti.

Tato slova jsou mým posledním varováním. Já sám budu brzy mrtev. Skrze svá studia jsem vydedukoval, kde si myslím, že se tarask naposledy vynoří. Vydám se tam a budu trpělivě čekat. Možná to budou roky, možná dny. Pokleknu před jeho zlobou a jeho majestátem a odevzdám se mu.

Napsal Jeff LaSala
Napsal Alnag 27.10.2013
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 6 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.12134790420532 secREMOTE_IP: 54.205.179.155