Legenda o Ogatanzovi Kushigovi

Někteří říkají, že Ogatanz Kushig, legendární vůdce Vykradačského cechu uspěl tam, kde ostatní selhali díky svému obrovskému charismatu nebo díky proslulosti jeho skutků. Byť se narodil jako člověk, narostl Ogatanz v patnáctém roku věku na velikost téměř se blížící zlobrovi. (Jeden příběh praví, že jeho enormní velikost byla darem od přátelské čarodějnice, kterou nezištně zachránil před bažinným přízrakem.) Dokázal uzvednout a nést pár valachů jednoho pod každým ramenem. Ogatanz často bojoval tak, že popadnul jednoho protivníka a použil jej jako palici, kterou mlátil jeho druhy. Spolu se svými proslulými společníky - Barlem Hbitým, elfí kněžnou Gallosou, sprostým trpasličím vyhnancem Torfdanem a tajemnou Perleťová žena - si získali reputaci napříč zeměmi. Spolu pronikali do podzemí, kde dosud nikdo nepřežil, a přinášeli jeden úžasný poklad za druhým: Monmouthskou hromadu, pohřební loď Amoh-Ka a sedm diadémů Ottarku.
Leč Ogatanz a jeho přátelé byli víc než jen sprostí lupiči. S mocí, kterou nashromáždili, zachránili svět. Nejvíc proslulo, že zahnali démonického vládce Abbataka zpět do jeho pekelné říše, odpravili jej a zapečetili průchod navždy. Toto vítězství však mělo hořkou dohru - Ogatanzovi společníci byli buď zabiti, nebo zle zmrzačeni.

Cech začíná

Protože ve výslužbě nenašel pokoje, rozhodl se Ogatanz vytvořit cech, který by pomáhal mladým dobrodruhům, kteří přišli vyhledat jeho radu a požehnání. Při zakládání Vykradačského cechu udělal chytrou věc, v níž tolik před ním selhalo. Jeho cech neuplatňoval nárok na procenta z pokladu svých členů. Místo toho, skupina usilovala o získání patronů, pro něž by opatřovala mise. Tito zazobaní jedinci užívali cech jako náborové středisko, kde mohli najít skupiny k získání prastarých artefaktů, záchraně rukojmí nebo vykonání odplaty na zlých protivnících. Cech si vezme poplatek od patrona plus bonus za úspěšné splnění mise. Vybírá také členské poplatky, je-li to nutné, ale nikdy si nebere procenta z pokladu průzkumníků podzemí. Ti si mohou ponechat jakýkoliv dodatečný poklad, který v komplexu při plnění mise najdou.
Z jednoho cechu v Ogatanzově domovském státě se systém Vykradačského cechu rychle rozšířil po celém civilizovaném světě.

Ogatanzova smrt

Na rozdíl od svých původních druhů a většiny jeho společníků-dobrodruhů zemřel Ogatanz mírumilovnou smrtí věkem, obklopen obdivovateli. Zajistil, že mág, Dwale Šperkař vdechl jeho duši do krystalické repliky jeho hlavy. Členové cechu s hodností chrabrý nebo vyšší s ním mohli komunikovat a vyhledat jeho rady tím, že položili ruce na repliku jeho holého čela.
O generaci později byla Ogatanzova hlava ukradena, zřejmě Archiváři. Doutnající nepřátelství mezi Archiváři a cechem se rozhořelo naplno, když členové cechu začali provádět nájezdy na pevnosti Archivářů ve snaze získat hlavu zpět. Do dnešního dne nebyla nalezena a Archiváři stále popírají, že by věděli cokoliv o jejím osudu.

Síla civilizace

Jak šly generace, vybudoval cech svoje kapituly a pevnůstky i v divočině poskytuje tak hájené ubytování pro členy cechu i na podzemími se hemžících hranicích. Jak dobrodruzi začali snižovat populace nestvůr a odhánět bandity, začali se do očištěných zemí trousit první osadníci. Tak se cech stal předvojem civilizace. Někteří členové cechu si přišli na víc jako kupci nebo starostové měst, než o čem snili jako válečníci.

Do současnosti

I bez rady Ogatanzova ducha se cechu daří prosperovat, rozšiřovat služby, které nabízí svým členům, posilovat svůj politický vliv a získávat si srdce obyčejných lidí. Průzkumníci podzemí, kteří byly považovány za nekontrolovatelné mocné poutníky, kteří se nezodpovídají žádné autoritě, jsou nyní vítáni jako hrdinové - alespoň pokud nesou emblém členů cechu. Být považováni za slušné by bylo nudné, ale takto jsou přinejmenším nepostradatelní.