Hraní v SF: Kamarádi

Taky vám přijde děsně funny, jak se všechny ty rasy v SF hrozně kamaráděj? A napadlo vás někdy, co vlastně čekáme od toho že posíláme do vesmíru pozdravy?
Napsal sirien
Obsah článku:
Potkají se dvě lodě ve vesmíru.
LOĎ 1: Kapitáne, je tu nějaká divná loď...
Co dělají?
Nevím, nic... (/dlouhá hysterie všech členů posádky)
LOĎ 2 (překlad z mimozemštiny): Kapitáne, je tu nějaká divná loď.
Co dělá?
No... nic.(/dlouhá hysterie všech členů posádky)

LOĎ 1, po hodině nicnedělání: Stále nic nedělají?
Ne.
Hm.
LOĎ 2: Pořád nic?
Ne-e...

LOĎ 1: Furt nic?
Ne. Máme je kontaktovat?
No... radši ne. Pomalu se rozleťte dopředu.
LOĎ 2: Kapitáne, ta loď se začala pomalau pohybovat původním kurzem.
To je všechno?
Ano.
Hm. Čekejte

LOĎ 1: Co dělají?
No... nic.
Hm. Pokračujte v kurzu.
LOĎ 2: Stále nic nedělají?
Ne. Prostě letí pomalu dál.
Aha. Nahoďte motory, pomalu vpřed.

LOĎ 1: Kapitáne, ta loď se pomalu rozletěla v původním kurzu.
Jinak nic?
Ne.
Dobře, trochu zrychlete.
Loď 2: Kapitáne, druhá loď zrychluje v původním kurzu.
Dobrá, pokud to je všechno, zrychlete taky. Držte kurz. Postupně zvyšujte rychlost.

LOĎ 1: Kapitáne, druhá loď pomalu nabírá rychlost v původním kurzu.
Dobrá, napalte to, mizíme odtud.

To není moc startrekové, co?
Jenže - co byste jako chtěli na jejich místě dělat vy?
Zaútočit? Co když jsou vyspělejší než vy?
Kontaktovat je? Jak? Vysíláním? Co když jsou citliví na EM záření a vyloží si to jako útok? Opticky? Pochopí to vůbec? A co když si to vyloží nějak špatně?
Přiblížit se? A jak by na to asi tak oni reagovali?
Hned utéct? Co když se leknou náhlé aktivity? Nebo se budou bát, že letíte "pro posily"?
Zjistit o nich víc? Jak? Aktivním skenováním? Co když si to vyloží jako pokus o zaměření nebo rovnou jako útok?
Možná vás napadlo, že prostě odletíte a kontaktujete je později. Jenže - kde? A i kdyby, jak se budou tvářit na to že na ně někde čekáte? Nebo že jim najednou lezete na jejich píseček?

Přiznejme si to narovinu: Vesmír je velké pusté místo, ne nepodobné nočnímu parku na zašlém okraji města. I v případě, že se rozhodnete jít skrz něj a ne někde po ulici okolo, tak se nebudete poflakovat skrz křoví, nebudete vyhledávat jiné lidi, jen protože jdou okolo a jsou tam, a nebudete oslovovat lidi, které zrovna míjíte. Naopak budete chtít co nejméně nápadně projít co nejrychleji okolo - ale ne tak rychle, abyste vzbudili pozornost. Nerozeběhnete se hned. Pokud někdo půjde k vám, dost znervózníte (zvláště pokud bude oblečený nějak alternativně a ne tak jak jste zvyklí, ale i když bude mít oblek...). Budete dělat věci, které si nelze vyložit agresivně a když někdo udělá něco, co vám je podezřelé, hned zbystříte.
Letět vesmírem a vstupovat do kontaktu s jinými rasami je jako běžet po nočním parku, řvát "ahoj!!", a snažit se potřást rukou každému, koho uvidíte. Pokud se o to budete snažit, každý se vám bude hodně snažit vyhnout. Možná dostanete pohubě rovnou.
Jediný důvod, proč Američané nechávají bandu freaků volat radiové vlny do vesmíru a posílat za hranice soustavy sondy s popisem naší kultury a DNA (mimochodem, kompletní podstatné informace pro kohokoliv, kdo by nás chtěl napadnout) je ten, že politici a armádní ganerálové ve sktuečnosti nevěří, že by tam někde venku byl někdo, kdo by tyhle zprávy mohl obdržet.

Ono to vysílání do vesmíru je vůbec vtipné - co jako čekáme, že se stane? Že někdo pošle zpátky podobný signál?
"Dostali jsme signál, očividně tam někdo je!"
"Aha... a co s tím? Odpovíme?"
"Cože? Co když jen čekají, až jim někdo prozradí svou pozici?"
Ono i představa toho, že někdo skutečně odpoví, je velice vtipná. Mám takový dojem, že i kdyby byla na obou stranách dost podezřelá vůle komunikovat, tak by to vypadalo jako hodně trapný rozhovor při nepovedeném rande naslepo. Nemluvě o tom, že snažit se kontaktovat někoho tam venku v době, kdy jsme na téhle planetě sami rozhádaní a rozdělení do víc jak sta států mi přijde jako jekot malého dítěte, že se chce bavit s dospělými - to nejlepší, čeho se mu dostane, je společnost jiného podobného dítěte a následná trapná hra na to, že se oba budou chovat jako dospělí, i když nejsou.

Prostě a jednoduše: seznámení se s jinou civilizací rozhodně není jako představovačka při obchodním jednání. Už jen první komunikaci budou nejspíše předcházet roky, ne-li desítky let vyčkávání, sledování a dohadů. Obě strany se budou snažit co nejnenápadněji, ale zároveň co neméně provokativně, snažit zjistit, kam až vlastně druhá civilizace dosahuje, co je ve vesrmíru zajímá (kolonizování světů? Suroviny?), zda se někde jejich zájmy nestřetávají (...a ano, střetávat se budou prakticky vždy, alespoň v něčem). Přitom se budou snažit, aby si toho druhá strana nevšimla, a když, tak aby si to rozhodně nevyložila nepřátelsky. Budou pasivně skenovat komunikaci a snažit se rozluštit způsob jejího fungování a pokud uspějí, tak následně i získat z ní co nejvíce informací o svém protějšku. Vzhledem k tomu, že obě civilizace začnou veškerou komunikaci okamžitě šifrovat, tak to bude docela dlouhá záležitost, protože v šifrování se jednotlivé vzory, z nichž by snad i šla komunikace zcela odlišného druhu dekódovat, prostě ztratí.
Teoreticky může dojít k různým střetům, možná i vojenským potyčkám z nedorozumnění. Ty nejspíše zůstanou bez odezvy ze strachu před konfliktem a z naděje, že šlo pouze o omyl.

Teprve po dlouhé době se nejspíše jedna z civilizací skutečně odhodlá ke kontaktu. Do blízkosti, ale ne moc blízko, druhé civilizace vyšle sondu, která začne, zpočátku velmi slabě, vysílat signál způsobem, kterým druhá strana komunikuje. Tento signál nebude nic sdělovat, bude to jen lehké naťuknutí "jsme tu a rádi bychom se přestali vzájemně ignorovat." Po delší době se tomuto pokusu možná dostane stejné odpovědi - nesmysluplného signálu.
Potrvá celou věčnost, než se oběma druhům podaří najít způsob, jak spolu smysluplně komunikovat.
Možná se uspořádá jednání. Na neutrální půdě volného vesmíru se sejdou dvě lodě. Stráví tam měsíc nebo dva. Vzájemně si odvysílají "Ahoj".
Než se zástupci obou ras skutečně fyzicky potkají, uplynou možná celé generace děsivě opatrných jednání a poznávání se.
První, co se ustanoví, bude demarkační linie - prostor obou civilizací a neutrální pás mezi nimi. Pak se začne uvažovat o obchodování - samozřejmě pouze s nerafinovanými surovinami, protože ani jedna strana stále otevřeně nepřizná nic o své technologické úrovni.
Potrvá staletí, než spolu začnou kultury interagovat tak, jako my interagujeme s odlehlými státy Afriky nebo malými státy východní Asie.

A to si uvědomte, že i tento vývoj předpokládá, že se na obou stranách budou snažit navázat přátelský kontakt a že ona cizí rasa bude mít alespoň trochu podobnou logiku jako je ta naše.

Jak vidíte, jako ve spoustě jiných věcí, ani v tomto není realita zrovna moc podporující co do příběhového potenciálu a při tvorbě SF prostředí to také není moc sláva.
Teoreticky lze na tomto konceptu stvořit velice zajímavé světy s několika mimozemskými rasami a jejich různě napjatými vztahy. Nicméně většina z vás se asi rozhodně tenhle koncept buď ignorovat, nebo silně zmírnit či urychlit.
Když jsem teď věnoval prostor tomu, abych ukázal, jak moc jsou různé hry, filmy a seriály vzdáleny realitě, pojďme se v další kapitole podívat na různé způsoby, jimiž lze vztahy v hermín světě pojmout.
< realita... >
...a fikce
Napsal sirien 25.10.2009
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 50 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.32105302810669 secREMOTE_IP: 54.92.163.188