Paní Vran

napsal Claudio Pozas (původně jako článek pro časopis Dragon, který ale nebyl přijat, Wizardi měli s královnou zjevně jiné plány)
Napsal Alnag
Pro smrtelníky existuje jen jediná jistota: smrt. A je proto drobnou ironií, že božstvem, které zosobňuje nevyhnutelný konec je jeden z mála smrtelníků, kteří vstoupili na nebesa. Někteří ji zvou Bezcitnou kosou. Jiní ji nazývají Zimní výsostí nebo Zahalenou babiznou. Ale všechny kultury uznávají božství Havraní královny.
Původ Královny je zahalen tajemstvím a to je i její záměr, neboť jejich nepřátel jsou celé zástupy. Leč dvě věci jsou nesporné: kdysi byla smrtelnou ženou a od svého povznesení se ujala několika z největší sil bytí: Osudu, Zimy a Smrti. Ačkoliv konkrétní varianty se mohou lišit, existuje dost společných námětů mýtů okolo Královny, na nichž se shodují různé církve a sekty, které tuto bohyni smrti uctívají.
Říká se, že její legenda začala mateřskou výpravou.

Vzestup havrana

Před několika staletími, když lidstvo budovalo svoje první říše, pociťovala ovdovělá královna-čarodějka, jejíž jméno bylo již dávno zapomenuto - stále ještě hřejivost života díky svým milovaným synům. Ale ani tehdy tichá kosa smrti nešetřila žádného smrtelníka, ať už královské krve nebo ne. Královna-čarodějka měla mnoho nepřátel vládnoucích mocnou magií. A tak malí princové jednoduše zmizeli, ztratili se, jako kdyby nikdy neexistovali.
Královna-čarodějka, věštkyně které nebylo rovno, selhala ve všech pokusech odhalit pravý osud jejích synů. Neexistovala magie, která by přivedla zpět radost jejího života a žádná křišťálová koule jí neumožnila spatřit, kde se nacházejí jejich duše. Královna-čarodějka propadla beznaději, k velkému zármutku jejích ochránců. Leč i v tomto stavu zoufalství jí schopnost pohlédnout za Závoj a vidět zítřek dobře posloužila. Věděla, že odpověď na její soužení leží na severu a tam se také vydala.
Opustila svůj trůn i svou říši a putovala k severu, zbavena titulů, bohatství i pohodlí. Jejími jedinými společníky byli čtyři loajální strážci a havraní familiár, který jí sloužila jako zvěd. A tak se uprostřed noci vydali ke vzdálenému konci světa.

Putující královna

Zbavena bohatství mohla bývalá královna nabídnout výměnou za přístřeší a jídlo jen svoje věštecké schopnosti. Příčina nemoci milovaného dítěte, nejlepší den k osetí, jméno pravé lásky. To vše dokázala královna odhalit. A tak se pomalu začaly krajem šířit zvěsti o tomto putujícím orákulu. Bledý anděl, říkávali, s vlasy černými jako perutě havranů, kteří k ní hovoří.
Po čase ji prostí lidé začali následovat v naději na odpověď týkající se nějaké pochybnosti, která soužila jejich životy. Stále častěji byli před tuto bledou ženu přineseni nemocní lidé a ona mohla konstatovat jen to, že jejich osudem je smrt. Ale i takto jistota jim byla balzámem, který jejich poslední dny naplnila mírem.
Putování nebylo ani v nejmenším poklidné. Poutníky v těch dobách, stejně jako dnes, ohrožovali lapkové, nestvůry i horší věci a strážci bledé ženy, věrní a milující, položili svoje životy k její obraně. Jeden po druhém se setkali s tragickým koncem, ale bledá paní jim poskytla laskavost. Jak jejich těla skomírala, vytvarovala jejich duše do tvaru havranů a tak jí mohli sloužit nadále, jak přísahali. Od té doby se jí začalo říkat Havraní královna.
Občas se Královna setkala s prosebníkem, který byl zvláště vděčný. Od takových žádala něco na oplátku. Vytrhla pírko jednomu ze svých havranů a požádala prosebníka, aby se v určitou dobu a určitý den pomodlil jejím jménem. Byl to tak malý požadavek, že ji nikdo neodmítl. Ale Havraní královna znovu pohlédla za Závoj a byť nevěděla zcela proč, tušila, že přijde čas, kdy bude tyto modlitby potřebovat.
A tak Havraní královna kráčela zmrzlým severem a prosebníků přicházelo stále méně a méně. Přesto pokračovala nezastavitelně dál. Chlad jí již netrápil a těch pár poustevníků, kteří ji z dálky sledovali, ji nazývalo "políbenou zimou". A pak došla až do míst, kde neexistoval vůbec nikdo, jen Královna a její havrani.
A tak šla dál a dál k severu, až do míst kde končil svět. A pak šla ještě dál.

Píše:
Smrt bez přesvědčení
Původ Havraní královny je zamýšlen jako pohled na božstvo smrti, které postrádá přesvědčení a oškliví si nemrtvé. Pokud chcete Královnu učinit silou Zla, mohla během své pouti propadnout šílenství a převzít Nerullovu říši ve snaze podrobit smrt své vůli.
Tak či onak, jde o tragickou postavu motivovanou láskou a ztrátou, což ji odlišuje od ostatních nesmrtelných bohů i ambicemi hnaných k božství povznesených smrtelníků.


Říše smrti a žalu

Havraní královna se smysly zostřenými dlouhou poutí, dosáhla temného pobřeží za zmrzlým severem. Říše boha smrti Nerulla. Temné a strašlivé bytosti, která se vyžívala nejen ve způsobování smrti, ale i v oživování mrtvých coby své osobní armády nemrtvých zplozenců. Sama jeho existence byla jako temné slunce vrhající stín na celé Astrální Moře.
A teď tu stála bledá žena, rozhodnutá najít duše své zmizelé rodiny. Vyslala svoje havrany, aby jí přinesly zvěsti o této temné zemi. Donutila mnohé přízraky, spektry a duchy, aby k ní promluvili. Některým pohrozila magií. Jiné přesvědčila příslibem propuštění z nekonečného soužení neživota. A stejně jako ve Světě i zde v této temné zemi získala následovníky.
Nedá se říct, jak dlouho se Havraní královna toulala pláněmi Nerullovy říše. Ale bylo to dost dlouho na to, aby ona, živá bytost, přitáhla pozornost samotného temného žence. Zjevil se před ní v celém svém hrozivém majestátu, roztrhaný plášť pokrývající rozkládající se tělo, kostlivá ruka svírající krví pokrytou kosu. Ale ani v jeho strašlivé přítomnosti se Královna nezachvěla. Vždy majestátní, žádala duše svých milovaných. Překvapen nenadálým odporem smrtelníka se temný bůh zasmál. Tohle bylo jeho království a on nestrpí žádné urážlivé smrtelnické požadavky. Stvořil čtyři nemrtvé, jejich tváře naplněné žalem - Královnini strážci, kteří ji milovali nadevše, byli nyní pouhými loutkami v Nerullových rukou. Třímali kosy vyrobené z fragmentů Nerullova vlastního nástroje a chystali se Královnu rozsekat. Ale její milosrdenství ji nakonec zachránilo, neboť vyslala havrany s dušemi, aby se spojili se svými rozpohybovanými těly. A tak se zrodili první spříseženci žalu a Nerull poprvé pocítil, že jeho moc mu může být odňata. Vyděšen poprvé po eónech věků rozpoutal Temný žnec bitvu naplno a nařídil své nekonečné armádě nemrtvých, aby rozsekala vetřelce na kusy. A stejně jako v životě i nyní stáli spříseženci žalu po boku své královny, aby ji bránili, zatímco čelila smrti samotné.
Jakkoliv byla mocní, nemohla Havraní královna obstát proti bohu, zvláštně ne tak strašlivému, jako byl Nerull nemluvě o nekonečné armádě nemrtvých. Ale pak nadešel ten správný čas toho správného dne. A napříč světem byla havraní pírka sevřena v rukou blízko smrtelného srdce a milující modlitby se řinuly ze smrtelných rtů. A tak se Havraní královně, kdysi smrtelné ženě, podařilo porazit boha smrti. Když se rozhlédla kolem, viděla tisíce přízračných tváří, které se jí klaněly. Mávnutím ruky se nemrtvá armáda rozpustila a zůstali jen spříseženci žalu, jejich duše vázané ve službách Královny.
Rozdělila svého havraního familiára do nečetně tvarů a nechala jej prohledat chmurnou říši v naději, že nalezne stopu svých synů, ale nenašla nic, ani tu nejmenší zmínku. A tak se Havraní královna, nově korunovaná bohyně smrti vydala znovu na dlouhou pouť.

Do stínu

Říše zesnulého boha, jak Královna zjistila od svých havranů, měla sloužit jako přestupní stanice, kam ze Světa přicházely duše a byly dál odesílány do míst svého posledního odpočinku v božských říších. Duše po smrti přecházejí ze Světa přes Sféru Stínu, než se dostanou do Nerullovy říše.
Protože nechtěla zůstávat v bídné říši bývalého boha Smrti, rozhodla se Královna vydat proti proudu duší do Stínopádu, do místa, které bylo odrazem severních výsep Světa. Zde, v místech, kde se shromaždovaly duše vytvořila novou říši, která jí byla víc po chuti a znovu vyslala havrany, aby pátrali po novinkách o tom, kde spočívají její milovaní. Ale když tak činili, začínala dumat o tom, koho to vlastně hledá.

Vládnoucí královna

Po vybudování své říše nahlédla Havraní královna znovu za Závoj a spatřila, že ji mnoho sil touží přemoci podobně, jako ona přemohla Nerulla, zvláště pak vládce démonů Orkus. Aby zabránila ostatním získat nad ní přílišnou moc, shromáždila Královna všechnu svou moc a naposledy ve svém životě zašeptala svoje pravé jméno. A tím jej vymazala z paměti všech smrtelníků a ukryla jej na místě o němž ani ona sama neví, kde leží.
Královnina schopnost nahlédnout za Závoj byla mocná i v dobách, kdy byla smrtelníkem, ale s jejím povznesením k božství se zestonásobila. A to dokonce natolik, že ji bohové Měsíce a Magie vyzvali, aby vyjevila příze, které snovou osudy bohů i lidí. Postupně se Královnino místo mezi Osudy rozrostlo z jednoho z noviců ve vůdce a ostatní bohové uznali Osud jakou součást jejího portfolia.
Umístění Královniny říše ve Stínopádu, tak blízké smrtelnému Světu severu ji přiblížilo silám zimy. Ghaeles ze Zimního dvora Vílí divočiny již dávno uznává Královnino sesterství se sněhem a ledem. Ať už tedy zimě vládne neb ne, zůstává faktem, že žádný z bohů nestojí zimě blíže než právě Havraní královna.

Uctívání Královny

Uctívání Havraní královny coby primárního božstva je vzácné, neboť je krutou paní a od svých stoupenců vyžaduje hodně. Mnohem běžnější jsou příležitostné modlitby, když zemře nebo je blízek smrti někdo milovaný. V takových situacích je Královna hluchá k modlitbám milosrdenství, ale říká se, že dbá na modlitby žádající o bezpečnou pouť její říší a do Astrálního moře.
Ti, kteří uctívají její Zimní výsost, se obvykle dělí na dva tábory: na ty, kteří vnímají život jako beznadějí, neboť smrt je koncem všeho, ale ty, kteří čelí životu beze strachu, protože vědí, že smrt je konečně osvobodí od všech strastí světa. Žádný z názorů nepřevažuje, ale pokud by měly být dítka stínů nějakým vodítkem, pak Královna preferuje druhý tábor. Možná, že radost ze života rozehřeje i její zmrzlé srdce.
Uctívači Havraní královny pracují blízko smrti, ale nejsou jejími přímými původci. Často jsou to plačky nebo hrobníci, balzamovači, kteří připravují mrtvé k pohřebním rituálům a také duchovní rádci, kteří pomáhají živým vyrovnat se se ztrátou svých blízkých. Snaží se, aby smrt nebyla tak velkým zlem, ale spíš nutnou částí bytí.
Další skupina, která obsahuje solidní podíl stoupenců Královny patří k odpravovačům nemrtvých. Žádná jiná bytost není tak v rozporu s Královninými principy jako tyto výsměchy smrti. Nekromantům a jim podobným se od bledých havranů Královny nedostane žádné milosti.
Znamení od Královny vždy zahrnují zahlédnutí havranů, vran nebo podobných ptáků obvykle jako diváků nějakých významných událostí. Když je Královna nespokojena, tito ptáci sledují smrtelníky, kterak kráčí ke zkáze. Pokud jim prokazuje přízeň, vedou tito ptáci smrtelníky k řešení současné nebo budoucí tísně, například zavedou ztracené poutníky k blízkému úkrytu.

Hrozivé svatyně

Napříč zemí věnují oddaní Královnini věřící své dary. Ale místo, aby dávaly peníze nejbližšímu Královninu chrámu, budují po kraji svatyně - zejména v místech, o nichž se říká, že se v nich zastavila během své smrtelné pouti.
Ačkoliv se tyto svatyně liší výzdobou dle místních zvyků, jejich základní uspořádání bývá totožné. Otevřená besídka čtvercového půdorysu, kde jsou sloupy tvořené čtveřicí vně hledících soch a uprostřed je magické ohniště, které nevydává žádné teplo. Sochy představují čtyři strážce, kteří se posléze stali prvními spříseženci žalu.
Tyto stavby nazývané občas hrozivé svatyně jsou mnohdy zavaleny dary Královně. Ale největším darem často bývá samotná víra a říká se, že uctívač Královny občas může být obdarován pohledem do své budoucnosti výměnou za prostou modlitbu.

Píše:
Prorocké požehnání
Stojí-li uctívač Královny vedle ústředního koše a stráví standardní akci modlitbou ke Královně, dostává prorocké požehnání. Když bude příště házet na d20 může hodit 2x a nechat si lepší výsledek.


Poddaní její výsosti

Zatímco postavy nadané božskou mocí mají řadu způsobů jak prokázat svou oddanost Bezcitné kose, ostatní mají k dispozici jenom několik málo jemných způsobů jak vzdát Královně čest.
Bojové postavy, zvláště tuláci hledají sepětí s královniným aspektem zimy (např. skrze odbornosti Wintertouched a Lasting Frost). Je to nejméně esoterický z Královniných aspektů a tak je přitažlivý postavy, které stojí nohama pevně ve světě smrtelníků. Bojovníci oddaní Královně často užívají v boji obří kosy (stejné statistiky jako kůsa - glaive). Hraničáři vyznávající Paní vran se často stávají pány šelem a jako své společníky si volní havrany či krkavce. Existuje ale i malá sekta, která so volí vlky, kteří musí být bílí tak, aby připomínali zimní vlky.
Mystické postavy, které slouží královně, si často volí odbornost Arcane Familiar a následně je jejich zvířetem havran. Narozdíl od jiných mystiků se tyto postavy cítí od svých havranů podivně oddělení, jako kdyby ti byli částí jiné duše a ne jejich vlastní. Černokněžníci mohou svou oddanost Královně následovat skrze vílí pakt. Místo vílích světýlek a třpytů mají však jejich kouzla ponuřejší aspekt, jako zjevení duchů, stínové havrany a tak podobně. Když se takový černokněžník teleportuje, jeho podoba exploduje v hejno havraních stínů, které se zase spojí v jiném místě. Mágové meče také často užívají obrovské kosy, podobně jako bojovníci. Bez ohledu na to jak přesně však mystické postavy často uctívají Královnin aspekt osudu, obvykle ruku v ruce s božstvy měsíce a magie.
Přírodní postavy se obvykle zaměřují na aspekty zimy a smrti, které vidí jako součást čtyř stádií ročního cyklu. Nejčastěji si volí ledové invokace, přičemž pro barbary a druidy je charakteristický polární vlk.
Většina ras uznává Královnu v její obecně přijímané podobě smrtelné ženy. Rasa královny se obvykle mění tak, aby odpovídala rase toho, kdo vypráví příběh, ale i z toho existují výjimky.
Tieflingové například zobrazují Královnu jako lidskou ženu, jelikož legenda pochází z doby před tím, než se Turathská nobilita pošpinila. Některé modernější malby zobrazují královnu jako tieflinga, ale ty jsou většinou tieflingů odmítány.
Legenda drakorozených praví, že Královna nebyla ovdovělá žena, ale ve skutečností dračí paní lapená v lidské spodobě Tiamat a že se na cestu vydala proto, aby získala zpět svoje nevylíhnutá vejce. Podle tradice drakorozených je královna zobrazována jako drakorozená žena s černými šupinami ale s opeřenými křídly, která se podobají takovým, jaké má černý couatl.

Revenantni nemají specifický rituál, vzdávají hold královně každým okamžikem života (nebo lépe řečeno smrti), ale jsou hodni zvláštního zřetele. Jejich rysy podobné masce se silně podobají rysům lidských zobrazení Královny. Říká se, že Paní vytvořila revenanty do podoby svých ztracených synů.
Většina divokých humanoidních ras včetně orků, ježibab, zlobrů, goblinů, harpií a trollů zná Královnu v jejím aspektu zahalené stařeny, staré ženy velké výšky, zastřenýma očima a obrovskými havraními křídly, kterou doprovázejí čtyři vrány. Zahalená stařena se ve většině legend objevuje diskutujíc a hašteříc se divoce se starým mužem doprovázeným sedmi kanáry.
Ačkoliv existují i protichůdná tvrzení, že ikonografie Královny obsahuje kosti a lebky zděděné z uctívání Nerulla, je pravda, že Královna preferuje spíše zobrazení chmurných zahalených duchů než rozkládající se kostlivce, které shledává nechutnými. Tyto kostlivé rysy jsou nyní spojovány spíše s uctíváním Orkuse, démonického vládce nemrtvých a Vecny, zmrzačeného kostěje který vládne magii a tajemstvím.
Napsal Alnag 19.12.2009
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 3 příspěvky.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.19208407402039 secREMOTE_IP: 54.162.105.6