Rozbitá rodina

Ať už jsou mýty a legendy o jejich původu jakékoliv, elfové dneška jsou především tvory Světa. Byť jsou stále svou přirozeností z krve víl, jsou navyklí na Svět a jeho prapůvodní sílu, domovem ve hvozdech a žijí v harmonii s tvory a stromy, s nimiž sdílí svůj domov.Od povstání drowů putují elfové tiše, beze stop, zemí. Zatímco království a impéria vzkvétají a zase mizí - lidská říše Nerath, Arkhosia drakorozených, tieflingský Bael Turath a nespočet států před nimi - zůstávají elfové ve svých lesních domovech, takřka nedotčeni těmito vzestupy a pády. V několika případech vybudovali svá království ve Světě eladrini. Občas tato království usilovala o srdečné vztahy se svými elfími sousedy a tak žili elfové a eladrini znovu tak blízko, jako za časů před Lolthinou rebelií. Jindy se eladrini pokoušeli donutit elfy ke znovusjednocení ras a setkali se s hořkým odporem. Není pochyb o tom, že tyto dvě rasy už nikdy nebudou jedinou.Vyhýbaje se vlastním království, elfové již nebudují města jako činili jejich předkové, ale žijí v domovech mezi stromy. Žijí v rodinách nebo klanech a při toulkách po lesích, kdy sbírají vše, co potřebují k životu, spí ve stanech nebo pod širákem. Jindy budují dočasné vesnice na podlažích z větví, spojené úponky révy a lany, takřka jako přirozené pokračování stromů samotných. Putují s ročními obdobími, sledujíce zvířata při jejich migracích nebo se vydávajíce tam, kde roste ovoce a ořechy. Přinejmenším dvakrát do roka - v období zimního a letního slunovratu - se elfí rodiny a klany shromažďují, aby společně přihlíželi změně ročních období, aby sdíleli příběhy a novinky posledních měsíců a aby oslavili sňatky, narození i úmrtí.V temnotě, která se šíří od pádu Nerathu, však elfové tyto tradiční postupy dodržují se stále většími obtížemi. Řada jejich hvozdů již není bezpečná ani pro jejich bystrozraké lukostřelce a sveřepé válečníky. Některé lesy byly vypáleny do základů, což donutilo elfy prchnout do bezpečí lépe chráněných osad jiných ras. Kde bylo dřív neobvyklé narazit na elfy v lidských městech, s výjimkou obchodníků, žijí dnes mnohé elfí rodiny trvale mezi lidmi, půlčíky ba i trpaslíky, a sdílejí společně s těmito rasami ochranu před temnotou.Coby rasa jsou elfové rychlí a hbití. Byť nejsou v žádném ohledu hloupí, nekladou na učení a intelekt takový důraz jako jejich eladrinští bratranci. Místo toho oceňují moudrost let a pravdu intuice a vhledu. Jejich komičtější pověsti jsou plné eladrinů, kteří překypují svými znalostmi, ale postrádají byť i jen špetku selského rozumu a lstivosti elfích hrdinů, kteří své bláhové bratrance napálí.Elfové sdílí vášnivou a emocionální povahu mnoha svých vílích příbuzných. Prožívají pocity hluboce a intenzivně a jejich emoce jsou často prchavé. Elf dokáže přejít z kňouravého žalu k srdečnému smíchu v okamžení a stejně tak snadno dokáže podlehnout spalujícímu hněvu. Jsou z nich sveřepí nepřátelé, občas lpící na záštích po celé generace, ale jsou to také spolehliví a soucitní přátelé, kteří si uchovají vděčnost déle než zlobu.Mnozí elfové stále uctívají Corellona a (zejména) Sehanine, ale mnozí jiní uctívají Melora, boha divočiny, z níž učinili svoje domovy. Dokonce i ti elfové, kteří směřují ke zlu, se jen zřídkakdy obracejí k Lolth. Pověst o jejím povstání je příliš živá. Místo toho uctívají Havraní královnu, Zehira nebo občas i divokého Gruumshe.Pro mnoho elfů však bohové nejsou o moc víc než klanoví starší, kteří se z tohoto života přesunuli do jiného. Vzpomenou na bohy v myšlenkách a mohou se k nim modlit pro radu, ale nemnoho elfů se stává šampiony božských ideálů coby kněží nebo paladinové. Nejsou ani příliš fascinováni mystickou magií, jako jejich eladrinští bratranci, a často nemají dost trpělivosti pro její spletitosti a preciznost. Jsou více přitahováni mistrovstvím prapůvodních sil, což je slaďuje s přírodním světem, jeho duchy a silami. Elfí hraničáři, tuláci, druidi nebo barbaři patří mezi nejběžnější dobrodruhy.