Nadržování hráčům

Každý, kdo hraje, se s tím dřív nebo později setká. S tím nepříjemným pocitem, že hra se najednou nevyvíjí tak, jak by "správně" měla... že jedné z postav, lhostejno zda mé nebo spoluhráče, je osud neobyčejně nakloněn: nachází v pokladu ty nejpotřebnější věci, cizí postavy jí jdou na ruku, obchody se jí daří aniž by si to zasluhovala, chyby se neuvěřitelnou náhodou mění v geniální tahy... Ano, to už je víc než štěstí, říkáte si. To je prachsprosté nadržování!
Napsal Rytíř
Ačkoli se o tom příliš nemluví, nadržování DM některým hráčům je poměrně častý nešvar. Je to logické, vždyť skupinu hráčů většinou tvoří lidé, kteří se navzájem dobře znají, mají i jiné než herní vazby: jsou to sourozenci, kamarádi, milenci. Bylo by nesmyslné po DM chtít, aby na tato fakta během hry prostě zapomněl. Přesto je ovšem každému jasné, že očividné nadržování DM konkrétnímu hráči kazí hru jako máloco jiného. Ostatní pak velmi rychle ztrácí motivaci a záhy se nebaví ani ten, komu to chtěl DM obzvlášť dopřát, totiž sám nadržovaný. Protože má všechno, aniž by si to zasloužil... Ovšem nadržování, které se drží v mezích a které má DM pod kontrolou, to je něco docela jiného. To se, věřte nevěřte, může stát dobrým kořením celé hry a zakomponovat se do ní hladce a nenásilně.
Kdysi dávno jsme hráli dobrodružství, v němž měl hlavní úlohu drak. Chtěl jsem tehdy hráčům dát lekci, že nejsou tak silní, jak si připadají, takže byl dost drsný. Natolik, že když na něj jejich postavy sebejistě napochodovaly, vypráskal jim hrozným způsobem kožich. Nakonec se rozprchly do všech koutů, každý jak to nejlíp uměl. Dvě na boj orientované postavy prchaly bok po boku, po svých. No, tak dokonalou kořist si žádný lovec nenechá ujít. Můj drak byl lovec lovců. Ty postavy hráli dva bratři. Jakmile zjistili, že drak jde po nich, podívali se na sebe, těžce vzdychli... a rozdělili se. A s napětím čekali, za kým se drak vydá, koho zahubí a kdo se zachrání. Nechtěl jsem to rozhodovat sám a skrytě, proto jsem jim oznámil, že je to 50 na 50 a hodil před nimi kostkou. Pešek padl na mladšího z bratrů. Chvíli se na tu kostku díval a pak se mi zarmouceně podíval do očí: "Když ale já mam dneska narozeniny..."
Byla to pravda. Smích a ironická blahopřání rázem pročistily tragické ovzduší, takže jsem si pak mohl dovolit blahoskloně prohlásit: "Fakt? Hm, tak to se nedá nic dělat. Drak ve vzduchu zaváhal a už už to vypadalo, že se vydá za Brandem... ale pak se zničehonic s nadšeným řevem vrhl za Hektorem." Od té doby si každý z naší skupiny přeje hrát na své narozeniny. Neboť ví, že ten den bude Osud jeho postavě minimálně jednou velmi příznivě nakloněn! (S tím drakem to dopadlo jak tušíte - Hektora sežral, Brand se zachránil.)
Zkušenější DM se časem naučí nadržování (kterému se podle mého opravdu v podstatě nedá vyhnout) řešit dvěma základními způsoby - buďto vědomě každou hru nadržuje někomu jinému, nebo své nadržování zlehčuje tím, že vyvolenému hráči, respektive jeho postavě, dává výhody a bonusy, které mají komický charakter nebo se občas obrátí proti ní.. nebo jsou výhodou pro celou družinu. Zejména ona pozdější proměna zdánlivé nefér výhody v nevýhodu nebo bonus pro všechny je pro zkušenější DM mocným nástrojem, který zachrání jak jeho reputaci, tak i pocit ze hry. Když jsme začínali s RPG a Dnd, nedokázal jsem se udržet a daroval nejakčnějšímu hráči šlechtický titul a hrad. Ostatní tím byli automaticky odsunuti na vedlejší kolej, což jsem si samozřejmě tehdy vůbec neuvědomoval. Naštěstí to nevadilo, všem se nám tehdy velmi líbila představa vlastnění hradu a onen hráč šlechtice mé faux pas do značné míry vyrušil svým velmi štědrým přístupem k ostatním postavám v družině. Daroval jim místnosti na hradě, velení nad celými jednotkami, jednomu dokonce celé pohraniční území panství.. prostě každému, co se mu líbilo. Vyvinulo se to ve velmi hezkou, trochu netradiční hru, soustředěnou na hrad, jeho rozvoj a obranu... jinými slovy, když to DM nezvládá, stále je tu možnost (jako ostatně vždy), že jeho chyby zmírní sami hráči vlastní snahou a dobrými úmysly. Pokud se s nadržováním setkáte v roli toho, kdo je jím oblažen, radím vám zůstat při zemi, užívat si to, ale nepřehánět to a nedávat tuto skutečnost okatě najevo. A hlavně, zkuste ze svého prominentního postavení vytěžit výhody pro celou družinu. To vám skoro určitě zajistí jejich přízeň a odpuštění. :)
S nadržováním souvisí samozřejmě i opačný přístup, totiž opomíjení až poškozování nějakého hráče. Paradoxně se může stát, že DM, který si je problému s nadržováním vědom, se bude natolik snažit nenadržovat osobě sobě milé, až jí bude oproti jiným hráčům poškozovat... Vím o čem mluvím, moje žena má z družiny zdaleka nejméně magických předmětů a pokladů vůbec. Tedy měla, dokud jsem dělal DM já. :)) Ale příkoří utrpěná hráči od DM už je téma na jiný článek.

A jak to vidí Alnag

Na úvod krátce z vědy a výzkumu - nespravedlnost a nadržování se pravidelně objevuje na prvních místech seznamů vlastností, které lidé v různých společenstvích nejvíc nesnášejí.
Jelikož Rytíř už tady v podstatě vše podstatné vypíchnul a nezbývá mi než s ním souhlasit, nabídnu jen dvě řešení, která můžete využít, pokud jste DM a analyzujete u sebe tendenci nadržovat.
Je poměrně nešťastným nešvarem, že když DM nadržuje jedné postavě a posléze si to uvědomí, tak za to onu postavu v podstatě neprávem potrestá, protože v rámci "narovnání" situace ji připraví o "neoprávněně" získané výhody. Myslím si, že není úplně nejlepší řešení to udělat ve hře jako součást příběhu, bez toho, že si o tom předem promluvíte s hráčem. Hráči nejsou hloupí, poznají, oč jde. Jako vhodnější se mi jeví strategie, při níž promluvíte s dotyčným hráčem, přiznáte svou chybu a prodiskutujete s ním možnostmi řešení. Věřte, že přiznání chyby je známkou vyspělosti a vynese vám v očích hráčů další body k dobru. A pokud bude řešením pro hráče přijatelným ztráta výhod v rámci nějaké herní situace, tím lépe.
Preventivně je dobré říct hráčům, že k nadržování může docházet a pokud budou mít pocit, že se to děje, měli by vám to dát nějak vědět, abyste se toho jako DM mohli vyvarovat. Možná to ničemu nepomůže a žádá to jistou vyzrálost hráčů, aby toho nezneužívali, ale je to způsob, jak zbourat zbytečné bariéry a otevřít komunikační kanál o kvalitě hry.
Pokud vám tento článek poslouží a pomůže vám alespoň trochu řešit obtížnou problematiku nadržování, budeme velmi rádi. Držíme vám palce a hodně štěstí. A samozřejmě budeme vděční i za reakce a Vaše vlastní zkušenosti s touto problematikou.
Napsal Rytíř 10.07.2006
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 23 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.47632694244385 secREMOTE_IP: 107.20.10.203