Trochu jiný pohled na ucelenost postavy

Když jsem nedávno dával do kupy historii pro jednu ze svých postav, došlo mi, že není ucelená. Tedy ne docela. Že jsou tam sice důležité momenty, ale nic mi to neříká o tom, jak postava došla do momentu „těsně před setkáním s ostatními z družiny“. Což někdy může být velmi výmluvné o pohnutkách postavy a charakteru (taková ta pověstná troška barvy k dokončení obrazu).

Trochu jsem zavzpomínal na těch pár systémů, se kterými mám zkušenosti a dospěl jsem k názoru, že ani v jednom jsem neviděl nic, než jen náznaky jak postupovat. Zkusím tedy tvorbu historie trochu rozebrat (a příliš tím nenudit).

Nuda. To není špatný začátek. Nikdy by historie postavy neměla být nudná (tedy pokud „nuda“ nebylo to hlavní, co postavu vyhnalo ven za dobrodružstvím, aby opustila své zázemí a vydala se do nejistoty a nebezpečí mimo své vrstevníky a třídu, v níž žila). Abych ukázal, o co vlastně jde, zkusím to trochu rozepsat. Tedy to, k čemu většina stávajících pomůcek vede (pokud hráč nepustí ze řetězu fantazii mimo rámec „pravidlových“ doporučení a pak nepotřebuje tento článek).

Historie postavy je naváděna k tomu stát se bodovou

To znamená, že historie začne připomínat úhledné balíčky. Balíček zrození (místo, rodiče, místo ve společnosti) a balíček výcviku jak se dostala ke svému povolání/schopnostem atd. (zahrnující od velmi špatných a nízkých kamarádů na ulici, klasické školy, přes různé tajemné mistry s právem na to, co dotyčný rodič doma uvidí jako první až po výuku v mysli postavy ničím menším, než samotným Tvůrcem všehomíra – dle preferencí hráčů a podle stylu hraní). Toto je nejčastější dvoubalíčkový systém, který najdete téměř všude. Zřetelně je to vidět v DnD 4e, byť zde by se dalo bavit o tříbalíčkovém systému, kde balíček výcviku je rozdělen na hlavní povolání a příslušný Theme (motiv). Background (Kořeny) je vpodstatě Balíček zrození – byť s přesahem do balíčku výcviku) a Themes (motivy) spolu s povoláním (což je čistý balíček výcviku).

Nikde ale není příliš zmíněno, že postava po výcviku se všemi jeho nuancemi opustí dráhu předem definovanou výcvikem a vydá se za dobrodružstvím a co to obnáší.

Zdá se to jako malý zádrhel, ale představte si někoho, kdo se cvičí například ve válečnické gildě. Výcvik (pokud není placen nějakým bohatým rodičem či patronem) stojí školu jistě nějaký ten peníz a škola zcela jistě není altruistickou organizací, která jenom touží po tom chrlit nové a nové dobrodruhy, z nichž nic nemá. Dráha takové postavy je téměř jistě daná – sloužit v nějaké vojenské jednotce, nebo jak specialista „v oboru“ být „pronajmuta“ někomu kdo zaplatí. Zcela jistě si škola/patron/kdokoliv smlouvou/úpisem/čímkoliv pojistí, aby se jí investice do výcviku postavy vrátila.

Takže jak se vlastně stalo, že náš bojovník se vymanil ze spárů vzdělávací mašinérie?

Nechápejte to tak, že bych chtěl objevovat Ameriku v něčem, co asi každý z vás zná. Spíš chci upozornit na tu malou, ale podle mě důležitou část historie – co se stalo mezi výcvikem a seskupením družiny. Když se to uchopí dobře, může to postavu lépe definovat co do vztahu ke společnosti a světu.

Myslím, že asi každý dokáže na pár způsobů přijít, jak tuto část historie popsat. Od prostého útěku (kdy jistě nějaká ta odměna na hlavu dotyčného utečence bude vypsána – jako odstrašující příklad pro každého, kdy by chtěl udělat něco podobného), přes různé zásahy zvenčí (zničení školy bankrotem díky nevracení se investic z výcviku, meteoritem, komandem skřetů a podobné obvyklé veselé příběhy ze studií) až po prosté „vykoupení“ tajemným cizincem. Navíc takový popis může pomoct DM/PJ/PH k tomu, jak lépe zacílit odbočky příběhu k historii postavy.

Abych jenom nevařil z vody, tak k článku dávám i ukázku - /data/C/4852/9.pdf.