Narativní wargaming a RPG

Dá se srovnávat RPG a Wargaming? Mají moderní příběhové wargamingové hry blíže k akčnějšímu RPG? Jaký je jejich vzájemný vztah pro hráče RPG, Wargamingu z pohledu DM? Snad článek napoví.
Napsal Dalcor
Dá se srovnávat RPG a Wargaming? Po dvaceti letech zkušeností s Wargamingem a patnácti s RPG si můžu dovolit vyslovit názor, že Wargaming můžeme definovat jako Akční RPG. A moderní trendy směřují k vyprávění příběhů a práci s dějem. Především u tzv. Beer and Pretzel her, který spíše než na kompetetivní zážitek cílí na herní prožitek. Když to tak vezmu, tak jsem sledoval aspoň částečně vývoj a vzájemné vztahy mezi RPG a Wargamingem. Kdysi dávno jsem si koupil figurky na Warhammer ve stejný okamžik a ve stejné prodejně, jako Dragonlance. Pak jsem dlouhá léta hrál jenom RPG, abych se zase dlouho věnoval jen wargamingu. Nyní si hraju s figurkami jak na simulovaném poli u Lipska, tak v setmělých kobkách.
  
RPG a wargaming, ať se to možná některým hardcore hráčům nelíbí, jsou vzájemně propojeny. V RPG jsou hráči, který preferují taktický boj nad hluboce prožitý zážitek života služebníka. Ve wargamingu jsou hráči, kteří chtějí víc než „pokud dojdeš k oblasti o velikosti 2 palců v průměru položené 6 palců od středu stolu, vyhrál jsi hru“. Čím více hraji wargaming, tím více do něj zapojuji vyprávění příběhu. Možná bych si dovolil tvrdit, že narativní (příběhový) wargaming je stolním RPG totéž, co Diablo počítačovému RPG žánru. Včetně věčné argumentace, zda je to ještě RPG?!
 
Pro začátek je třeba, aby čtenáři Kostky pochopili, že wargaming se nerovná Warhammer. Warhammer je specifické herní prostředí se specifickými pravidly, jehož hlavní a jedinou výhodou je dominantní marketshare a s tím spojená sociální bublina. Jenže wargaming nejsou jen velké regimentové bitvy Warhammer Fantasy Battles, nebo velké skirmishovky (kde jednotky jsou v blobech a ne uzavřených formacích) jako je Warhammer Age of Sigmar, nebo Warhammer 40.000. Variabilita her je obrovská. Warhammer (a jeho klony) je v Čechách fenomén asi stejný jako Dračí doupě. Je to často první a jediný systém, který u nás hráč hraje a podle sociální bubliny, zvědavosti, či nespokojenosti zapojí i něco jiného. A stejně jako DrD, i Warhammer má svá specifika.
 
Chceme-li tedy vyprávět příběh s figurkami na malém bojišti místo v rozsáhlém dobrodružství, musíme vědět, že to vyhovuje typologii hráče. Ve wargamingu můžeme sledovat dva hlavní směry hráčského prožitku mimo samotného hraní si pro hraní. Buď jsme postaveny před simulaci rozhodování velitele, nebo chceme vyprávět příběhy. Oba dva typy nejsou vyloženě běžní wargameři, ať už casual týpek co si rád hraje s vojáčky už od dob pískoviště a nebo kompetetivní WAAC plajér.
 
V našem prvním případě vybíráme hry snažící se simulovat činnost velitele. Ty dávají hráči do rukou nástroje, které převádí velitelskou činnost v praxi a bojiště často reprodukují jako shluk náhodných událostí, které ovlivňujeme. To jsou samozřejmě především historické hry, kde můžeme velet od čety po celé armády. Jako příklad bych uvedl Chain of Command, nebo General D’Armee. Tyhle hry se snaží držet poučky “play the period, not the rules”, což v praxi znamená, že je důležitější znát příručku velitele čety, nebo Pokyny velitele dělostřelectva od generála Konovnitsyna, které vedou k vítězství, a hra nabízí mechaniky, které pracují v souladu s tím. Jedná se často o nelineární systémy, kde vnitřní balanc ztrácí na důležitosti. U Kursku taky nebyl balanc. Ty se zásadně odlišují od obecně přijímaných arkádovitých, generických (někdo by mohl říct i gamistických) her jako je Bolt Action a Black Powder (abych zůstal v období). 
 
Ten druhý směr je pak právě hraní příběhové. Zde se soustředíme u malých, man-2-man skirmishovek s málem modelů (hraných případně v kooperativním módu proti jiné skupině hráčů, případně proti prostředí). Hru pak může řídit Umpire, což je wargamingový rozhodčí, či pán hry. Stejně jako DM, I na Umpire závisí, jaká hra bude. Ano ve Wargamingu obecně platí, že se soustředíme jen na konflikt s meči (boltery), nicméně i zde můžeme formovat hru a pracovat mechanicky, nebo hraním role v rámci jednotlivých bojišť a v případě kampaňového systému. Ano kampaňového systému. Řada her nabízí hlubší kampaňový systém, ve kterém se vaše postava mechanicky vyvíjí. Jak jsem řekl, Diablo.
 
Kromě hraní rolí v rámci malých skirmishovek, nebo velitelů v simulacích je narativní wargaming především o hraní příběhu skrze scénáře. S Jindrou teď aktuálně hrajeme Dragonlance kampaň jako wargaming. Naše armády obsahují družinku s hrdiny – bratry Dalcorem a Jironem – kdy jeden je na straně dobra Sněmu na Bělokameni, zatímco druhý je poručíkem v Dračích armádách Královny temnot. Od první hry si vyprávíme příběh, do kterého se zapojuje celá armáda. Jiná příklad, ve hře Frostgrave, DnD hrajete za hrdinu, který má „jakoby“ od 1. úrovně Leadership feat, máte k němu tedy henchmena a spoustu noname vojáků. A sami pak brouzdáte městem zamrzlým po magické katastrofě. Frostgrave kromě bojových scénářů nabízí i mechaniky pro čas strávený mimo bojiště.
 
Z jistého pohledu na věc armáda, v případě větších než malých skirmishovek, vystupuje jako hráčská postava. Zní to jako koncept přitažený za vlasy, že? Víte ale, kolik strávíte času s armádou na wargamingovou hru? Musíte si jí vykoumat, připravit a vytvořit jí background. Pak koupit, slepit, nabarvit. Rozvíjet jí a stavět jí. Oplakávat ztráty po bitvě (nebo když vám resinový či kovový model sletí ze stolu), radovat se z jejích úspěchů, popravovat modely co zklamaly (především důstojníky). A samozřejmě „jí hrát“ tak jak si představujete za možné.
 
Jenže k tomu potřebujeme něco, co by práci s naší hráčskou postavou (tedy armádou) nedevalvovalo. A to je scénář podporující vyprávění příběhu. Ať už vytvořený díky mechanikám hry, nebo díky přítomnosti Umpire. Bohužel celá řada her si hraje na epické příběhy, jenže jejich scénáře jsou pak tvořeny tím, že na indiferentní mapu, indiferentního prostředí umístěte dvě placičky o rozměru 2x2 centimetry a o ty se hraje. A je úplně jedno jak, kde a proč. 
 
Jsou ale hry, které vyloženě pracují s dramatickým obloukem ve scénářích. Hry společnosti Ministry of Gentlemanly Warfare mají celý mechanismus vytváření scénářů a jejich spojování do kampaní. A nejsou v tom osamocené.
 
S tím se pojí i to, že nelze hrát narativní hru s nenabarvenými modely nebo terénem. To by automaticky zážitek ze hry kazilo. Obrovská výhoda je pak variabilita systémů. Teď aktuálně připravuji obrovskou narativní kampaň o Napoleonově tažení do Ruska roku 1812. 
 
Abych to shrnul, narativní wargaming samozřejmě není RPG, nicméně je to koncept hraní wargamingových her znamenající vyprávění příběhu skrz situaci na bojišti. Nic objevného, že? Snad jste nečekali více? 
 
Jaké hry bych vypíchnul? 
  • Steel and Steed, hra, která simuluje středověký rytířský turnaj, kam si připravujete jednoho hrdinu 
  • Série her na Rampant Enginu (Lion Rampant, Dragon Rampant, The Men Who Would Be Kings, Pikeman’s Lament, Rebels and Patriots), kde kromě scénářů určujete vlastní questy, které budete plnit, a které můžou odhalit charakter vašeho hrdiny
  • Hry na Song of Blades and Heroes (SOBAH) systému který je hodně na pomezí žánru a který přímo nabízí i RPG hru
  • Fistfull of Kung-Fu (SOBAH), simulátor hongkongského akčního filmu v kombinaci s klasickým filmovým „buddy“ žánrem, který navíc do hry zapojuje prostředí
  • Power Legion (Také SOBAH) – superhrdinská hra o malých družinkách superhrdinů. Overwatch, Marvel…
  • Zmiňované hry Ministry of Gentlemanly Warfare – In Her Majesty’s Name (Victorian Sci-Fi a Gothic Horror), Daisho (Sengoku Jidai, nebo L5R), Blood Eagle (Age of Vikings), nebo fantasy Thud and Blunder. Pánové autoři stále ještě hrají klasická RPG


Pokud chcete vědět více můžete navštívit náš blog http://wargamingasp.blogspot.cz/ a galerii: https://wargamingasp.rajce.idnes.cz/ Foto: ZeBra Francouzský důstojník vede vojáky na zteč. Vřava u Markkleebergu Lipsko 16.10.1813: https://www.youtube.com/watch?v=3c_WGjQeHZ0
Napsal Dalcor 03.07.2020
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 7 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.49861288070679 secREMOTE_IP: 3.228.10.64