Každý záporňák potřebuje výplatní pásku

Hráčům je většinou jedno, jak se tyto prokleté citadely, hordy fanatických posluhovačů, úchvatné knihovny zakázaného umění, výkladní skříně napěchované blýštícími zbraněmi a skladiště plné rituálních předmětů objeví ve hře. Vážně, za těch dvacet let vedení kampaní mi ještě ani jeden hráč nepoložil otázku „kde na to ten záproňák vzal?“, zatímco prozkoumával nepřítelovo doupě.

Ale jednoduše proto, že hráči se typicky na tyto otázky neptají to nemusí znamenat, že by uvěřitelnost příběhu měla nějak dramaticky klesnout poté, co hráči odhalí finanční zázemí záporňáka. Ani když hráči záporňákův zdroj peněz neodhalí, samotné uvažování o tom, jakým způsobem se záporňák zaopatřuje může pána jeskyně přivést k dalším nápadům – k osobnosti záporňáka, k struktuře jeho organizace, i k občasným příležitostem, při kterých poodkryje hráčům způsob, jak zkřížit cestu záporňákovi a zhatit jeho plány (dovolit jim tak ochromit záporňákovu organizaci utnutím důležité tepny – peněženky).

Finanční podpora záporňáků může nabývat mnoha podob, například:

Ozubené kolečko v komplexnější mašinérii zla. Záporňáci vydržovaní tímto způsobem jsou obvykle k potkání na nižších levelech, chovajíce se jako velitelé, vykonávající rozkazy svých nadřízených. Organizace prvně zajistí výbavu, dávky a někdy i výplatní pásky pro určitou zlovolnou aktivitu. Poté je náš záporňák se zástupem služebníků a poskoků vyslán do akce, aby na cíleném místě rozložil stany a zřídil zde další základnu zla. Eventuálně o tento tábor zakopnou naši hrdinové a malér může začít.

V některých případech může být zdroj záporňákovy podpory jasně viditelný (kupříkladu takový kněz, sloužící prohnilému náboženství); nespoléhejte ale na to, že takhle transparetně to dopadne pokaždé. Při jednom tažení zkřížili hrdinové cestu s vícero záporňáky, kteří byli rozdrobení široko po světě a ani to nevypadalo, že by je spojovaly stejné zájmy. Jediné, co tyto rozličné skupinky záporňáků měly společné byly zvláštní, exoticky vypadající trojůhelníkovité mince. Na první pohled to vypadalo jako obyčejná shoda náhod – nějaké penízky, co se s nimi zahazovat – ale poté, co hráčům zcestovalá duše prozradila, že tyto zlaťáčky si prošly pekelnou ražebnou mincí v proklatém regionu, celá záhada teprve klapla do ve své pravé podoby. Hrdinové se vrátili k původním stopám a nakonec objevili temný kult, pozvolna prosakující do okolí z pekelných bran.

Zuby-nehty se chytl amerického snu. Tento záporňák je talentovaný vůdce, který se vypracoval na vrchol a naklonil si spoustu přisluhovačů. Na nízkých levelech je náš záporňák teprve nezkušený zloun, nový v oboru záporničení asi tak, jako jsou čerství hrdinové noví v dobrudružení. Zápornáček začíná v malém – např. jako šéf bandy lupků, nebo vychytralý obchodník s odhodláním pohltit svou konkurenci skrze nekalé praktiky a nějaký ten úplateček místním autoritám. Taky může začínat jako mladý a nadějný nekromant, který teprve přičichl k vůni oživování mrtvol a nyní brakuje svůj první hřbitov. Začátky jsou krušné v každém případě – nový záporňáček začíná s omezenými zdroji, stejně tak i jeho přisluhovači.

Na vyšších levelech se náš záporňák úspěšně naučil záhadám vedení podniku. Jeho temná organizace se nyní dokáže ekonomicky udržovat sama; a bude to náš záporňák, kdo ukáže prstem a vyšle svá věrná „ozubená kolečka“ k rozšiřování svého impéria.

Způsobů, pomocí kterých může záporňák vyživovat svou organizaci je nespočet (co záporňák, to metoda). Z těch známějších si jmenujme obchod (ať už čestný, nebo cílený na zruinování a devalvování obchodního partnera), čórku, vydírání a zdanění obyvatelstva (platí u těch záporňáků, kteří si zřídili vlastní doménu). V některých případech může záporňák dokonce předsedat mikroekonomickému koloběhu, ve kterém si jeho posluhovači pěstují své vlastní jídlo, výrobu a obchod sami mezi sebou.

Vychytal to ve zlatě. Jinými slovy, hrdinové nemusí být jediní, kdo zakopne o hromady skrytého pokladu. Každý záporňák může při troše štestí natrefit na bohatství, které mu umožní najmout si armádu a uskutečnít si své pekelné plány. Ti nejšťastnější ze záporňáků si dokonce mohou přijít k tak mocnému předmětu, že si budou moci ukrojit část světa jen a jen pro sebe.

Vede věřící cestou k vykoupení. Zvláště charismatičtí záporňáci mohou „spatřit světlo“, sebeproklamovat se za mesiáše v nově vzniklém kultu či v sektě známého náboženství. Jestli sami záporňáci věří tomu, co hlásají je nepodstatné; důležité jsou davy, zajištující záporňákovi jeho moc. Pokud se budou hrdinové zamýšlet na otázkou „co je takový záporňák zač?“, napoví profil věřících v nepřítelově sektě.

Zaopatřen z rodokmene. Ne každý šlechtic se nutně musí chovat šlechetně. Ve světě fungujícím na základě feudálního řádu mají šlechtici a aristokraté docela slušný přístup k bohatství; a i když se většina vládnoucí vrstvy nerada uchyluje k záporňáctví (alespoň veřejně), synkové a dcerky ze šlechtických rodin mohou mít snadný přístup k bohatství bez toho, aby museli dbát na veřejnou tvář tak, jako jejich vládnoucí příbuzní.
 

Namyslet zdroje, které přihrávají penízky do záporňákovy kasičky jednak přidá hře na uvěřitelnosti, ale navíc to může vést i k dalším podnětům na dobrodružství. Hráče baví dovádět záporňáky ke spravedlnosti; a pokud hra nabízí složitou síť vztahů mezi různými organizacemi těch zlých, hráči budou jen rádi, když se budou moci vydat ztrestat i donátory těch, které právě uklidili do vězení. Myšlenka pavučiny vztahů se dá uplatnit i obráceně: záporňák, jehož obchodní partner/věrný služebník byl ztrestán může vyletět z křesla a požadovat odplatu na hrdinech odpovědných za tyto činy.

Tak nebo tak, domyšlení ekonomického toku k aktivitám záporňáka dodá vašemu dobrodružství na hloubce.