Horský trpaslík wizard má celou paletu kouzelnické magie a k tomu střední zbroje, válečnou sekeru a +2 Con, +2 Str.

Většina takovýhle comb v praxi není tak silná, jak se od pohledu zdá.

Typicky odvrácení je taková ehm schopnost z tradice, kterou v mnoha hrách ani nepoužiješ. Kouzla lvl 9 reálně nemáš, protože se nejdřív musíš dostat na tu... Tuším 17. úroveň. Jenže na 17. úrovni už může dělat peklo kdekdo - během práce na JaD sem si udělal přehled schopností po levelech a tuším že to byli enchantment a transmutation wizard co mají vcelku setting breaking schopnosti, jen tak btw., na 14. úrovni.

Technicky u každého povolání můžeš začít křičet OP, OP, OP! podle toho, co zrovna najdeš a který kontext Tě zrovna napadne. Pamatuju, že se z kraje 5e hodně křičelo že bard je OP caster. A že tulák je OP se svýma bonus powers, zvlášť na multiclass. Ale kupodivu se nezdá, že by všichni hráli war domain kněze, bardy a rogue multiclassy*.

Tj. podobný věci asi spíš netřeba řešit a zatěžovat se tím. Pokud si hráč takovou postavu vezme, tak se reálně nejspíš nic moc nestane.


* fun fact: totéž se nezdá platit o rasách, přitom nevyváženost ras nikdo nic neřeší. Ale to je hodně jiné téma na jinou diskusi.

Na tenhle "problém" se tady díval už andtom ve svém článku. Je to teda pro DnD 3e/3.5e, takže už možná článek nebude tak přesný.

Základní myšlenka článku je v tom, že klerik (a vlastně i paladin) získává své nadpřirozené schopnosti od svého božstva. A pokud se takový klerik nebude chovat dle přání svého božstva, tak není jediný důvod, proč by mu měl bůh tyto schopnosti dále propůjčovat.

Je možné, že je 5e klerik prostě mechanicky silnější než ostatní postavy (to musí říct někdo znalejší, třeba Log). Ale vždycky se dá tahle síla omezit RP požadavky. Kdybych měl ve své družině postavu klerika, tak se s daným hráčem předem domluvím na tom, co po něm božstvo tak jako zhruba bude chtít a co by měl dodržovat. Zrovna u Bouře/Války bych uvažoval o něčem ve stylu vždy musíš problémy řešit násilím.

Aegnor: to by byla BRUTÁLNÍ limitace. Navíc by se možná hodilo pro Area nebo Thora, ale už moc ne pro Athenu, Odina nebo Týra.

Jasně, to byl docela extrémní příklad, nechtělo se mi moc přemýšlet. A jak říkám, netuším, jestli je klerik opravdu tak silnej, aby tohle potřeboval.

Souhlasím s tím, že roleplayové omezení schopností je validní možnost, ale k tomu bych sáhla až pokud by hráč udělal něco, co by toho boha fakt dožralo. Kdyby se například klerik dobrého božstva rozhodl zmasakrovat sirotčinec, protože to hráči přijde jako zajímavé zpestření hry, tak by si zasloužil, aby o ty schopnosti přišel (případně aby mu je začal dávat nějaký ne-úplně-dobrý bůh, který by časem chtěl víc). Ale když v sebeobraně zabije banditu, tak k odebírání schopností nevidím důvod.

A čistě obecně bych se vyvarovala nějakých pevně definovaných omezení začínajících na "vždy...", "nikdy..", "každého, kdo..." a podobně.
(U klerika dobrého božstva fakt neni potřeba specifikovat "Nikdy jen tak nezmasakruju sirotčinec", to se tak nějak předpokládá automaticky.)