sirien: vžycky to vytvářím s tím, že bych si ji rád zahrál. ale třeba tuhle jsem nakonec vůbec nehrál. V reálu jsem si vytvořil mnoho postav "jaké bych chtěl hrát", ale nebyla nakonec příležitost. Nebo jsem si vytvořil i 3, 4 různé do jedné kampaně, a z nich si pak vybral jednu.

sirien píše:
Přemýšlím jak velkou roli v tom mají "návyky" z gamistických her co všude protěžují "rovnováhu" (ano, dívám se na DnD s jeho challenge ratingy... ale i na DrD a GURPS a mnohé další).

taky je to i o tom, že je do jedné hry obtížné dát každému něco takového, aby ale hra zůstala ... rozumná.
Jeden draka, druhý, létající ryby, třetí nebeský koráb a čtvrtý božský vítr... a jo, může to někomu fungovat, ale někomu se pak taková hra nebude líbit a nebude ji chtít hrát, protože je mu velmi cizí

Loki: Tak nějak. Aby to působilo awesome, tak musí existovat nějaká baseline, vůči které se to vymezuje. Když to budou mít všichni, posune se tím laťka a bude to sice epic setting, ale už to nebude působit tak awesome.

ještě jsem chtěl dodat, že to není jen o rovnováze ... když má někdo po přečtení LOTRa či Zaklínače nebo co já vím Pokladů stolinů pocit, že by "chtěl hrát něco takového", nebo "vést hru na takové téma", tak se k tomu přístup "dám vašim postavám co chcete, protože je to fun" prostě moc nehodí. Nebo ok, já mám pocit, že se to k tomu moc nehodí.

Když někdo bude na hru natěšen ze superhrdinských filmů, či velmi epických knih, kde hrdinové jsou skoro bozi ... no tak to vidí pochopitelně jinak a čeká od hry něco jiného.
S gamismem jako takovým to nemusí souviset. Je ale fakt, že gamisti a jejich rovnováha omezuje hru v tomto směru dále také

jako jo, když pojedeš podle DND CR encounterů, tak tě to taky směřuje do nějaké hry. Ne nutně "nic nevíte, nic neumíte, nic nemáte" ... když už budeš na 15. úrovni, že jo :)

Ono v tom Gurneyho příspěvku možná bylo hlavní to "co děláte?" tedy že GM nedal hráčům vlastně nic, čeho by se chytli. Na první přečtení jsem se tam víc upnul k tomu "nic nevíte, nic neumíte", což nemuselo být tím nejpodstatnějším (i když to dokresluje to, že hráč fakt neví, co by jeho postava mohla dělat)

Gurney píše:
že únikový modul byl nepoužitelný, protože byl přebudovaný na palírnu

svým způsobem se jednalo o únikový modul pořád :))

Gurney píše:
Tak ona je regulérní oázka, jestli 1-3 hodiny přípravy už není v dnešní době moc. Pokud tě to baví a ten čas máš

Uznávám, je to hodně subjektivní a tak jsem to i psal, že každý ten čas věnovaný přípravě vnímáme jinak.....v tom formátu mě to baví.

Jerson: K tvorbe postav respektive výběru kouzel a schopností buď využít SRD a nebo web který tak nějak právě kvůli přehledu o který ti šlo dělám akorát pokud budeš chtít využít zmiňovaný web tak možná napiš jaké povolání se u vás ve skupině máte já na nich kdyžtak zapracuju prakticky dělám hlavně na námi využívaných...

sirien píše:
Přemýšlím jak velkou roli v tom mají "návyky" z gamistických her co všude protěžují "rovnováhu" (ano, dívám se na DnD s jeho challenge ratingy... ale i na DrD a GURPS a mnohé další).
Imo tohle a zároveň, že vytvořit a hrát zkušené postavy bývá v těchhle systémech složitější, než hrát ty začínající. Přitom třeba najít nějaké literární nebo filmové příběhy, kde by všechny hlavní postavy začínali jako level 1 noobs, jak je typické pro hodně her, je dost těžké.

sirien píše:
Zároveň se mi nemůže nevybavit Almiho úvod do hry 13th Age.
- Almi: Sešli jste se v X. Na čem jste přijeli?
- Cemi: Na drakovi.
- Almi (bere do ruky příručku, listuje bestiář, listuje D...): ok, máš tam tohodle draka.
- Cemi (překvapeně): fajn!?
- ...Almi bez mrknutí dál vede dříve připravené dobrodružství (jestli tam po straně něco napálil navíc aby dorovnal draka netušim)
To je cool a tohle přesně myslím tím nadchnout hráče a umět zpracovat jejich nápady.

efram píše:
svým způsobem se jednalo o únikový modul pořád
True :)

Arten CZ píše:
Vidím jako vcelku typické, že hráče baví tvořit svoje postavy podle velice složitých pravidel a skutečně je baví diskutovat o nalezených buildech a vytvářet vhodné kombinace družin a strávit tím i několik sezení a většinou je to právě GM, který s nimi v určitý moment nedokáže držet krok, většinou z časových důvodů, a je nucen hráče přinutit pravidla změnit.
V pátek jsem dostal další informaci, že Lucku to dlouhé vytváření postavy nebavilo. Takže celková bilance je GM, kterého bavilo (nejspíše proto, že s tím neměl práci, jen hledání v pravidlech), Ondra, kterého to bavilo, Nikol, která měla postavu hotovou a chtěla hrát, a Lucka, která si chtěla udělat postavu tak, aby jí vyhovovala, ale trvalo to dost dlouho. Sebe nepočítám, můj názor je jasný. A ani si nemyslím, že by nějak rozvíjeli diskusi o budoucích buildech, protože do konce roku se k postupu na vyšší úroveň nejspíše nedostanou a příští rok Nikol a Lucka hrát už nebudou.

Píše:
Pamatuju na dobu, kdy přišel Shadowrun, kdy jsme si pokoutně sháněli další a další příručky jako grimoár, katalog pouličního samuraje, knihu riggerů a podobně a snad rok jsme se scházeli několikrát týdně, abychom tvořili postavy a ukazovali si, na jaké nové úžasné kombinace jsme přišli a kde jsme vyštrachali nějaká nová pravidla. Výborně jsme se bavili, přestože jsme ani jednou nezačali hrát. To je už pěkná řádka let. A trvalo nám spousty let, než se naše začali posouvat směrem k tomu, čemu bys řekl RPG. Co vidím ve svém okolí, nějakých 40 hráčů, tak z těch všech vím o jediné holce, která začala s hraním jinak.
Já si tohle pamatuju taky, protože jsme to taky dělali. Jenže dodatečně jsem zjistil, proč mě to tak bavilo - protože samotné použití pravidel ve hře byla nudná otrava, zejména v boji. Bylo super představovat si, jak všechny ty vychytávky použijeme, ale naše boje byly jen o házení hromadou kostek, když šlo o to jednat jako první (všichni bonusy a bonusové kostky na iniciativu) a rozsekat nepřítele dřív, než se dostane na řadu.
Podobné to bylo ve Stínu meče, kde byly kombinace vhodných braní a jejich propočítávání ještě mnohem komplikovanější, a samotný boj byl házecí voser. Takže jsem poznal i "hráče", kterého ve Stínu meče nejvíc bavilo vytváření postav a optimalizace zbraní, ale hrát ho vlastně nechtěl. Stejně tak jsou hráči, kteří si kupují a barví super armády na WH, ale hraní je prakticky nebaví. Nebo hráči, kteří ve Warzoně rádi vytvářeli kombinace armády, která by byla super, a hra je jen jakési nezbytné ověření, zda je jejich řešení ultimátní. Nebo hráči Battletechu, kteří měli detailně rozpracovanou teorii stavby robotů a rozepsané seznamy všeho možného, koupené a načtené scénáře Černé vdovy, ale hráli maximálně tak 10× (opět já).

Je dobře, že si lidé najdou i takovou zábavu, jen pro mě to prostě není zábava plynoucí z hraní (RPG). Zejména ten RP element tam není přítomen vůbec. Navíc mám dojem, že tihle hráči často ani nechtějí své pečlivě vytvořené postavy (mechy, armády) konfrontovat s realitou herního světa nebo herní bitvy, a jsou to takoví "modeláři RPG".

Píše:
Postupem času, jak přibývaly povinnosti, jsme jen byli nuceni, ze strany GM, přizpůsobit hru tomu, že GM nemá tolik času, aby se na hru připravil a i času na vlastní hru je méně. Což osobně dávám za vinu pravidlům. Připravit a odehrát rozumný konflikt v DnD5e zabere násobně více času než v jednoduchém a přitom řekl bych variabilnějším systému. Hráči ocenili zkrácení a zintenzivnění konfliktů, i když pořád vidím tendence, kdy by chtěli hodit si na iniciativu, zastavit hru a začít vyhodnocovat po kolech, protože by to pro ně mohlo být výhodnější.
Vzpomínám si, jak jsem boje (nebo spíše útoky na postavy hráčů) odehrával a popisoval tak barvitě, že mi jedna hráčka řekla, že přímo cítí, jak jí střely z kulometu a třísky z rozstříleného plotu létají kolem hlavy. I když to bylo v soubojovém systému s bojovými koly a teoreticky hodně hody, tak většinou bylo za dvě nebo za tři kola hotovo. Takže ne že by to nešlo, jen mám dojem, že DnD žádné edice na tohle nebylo stavené, přesněji že je stavěné přesně naopak, aby boje opravdu trvaly dlouho, myšleno reálného času. A ani nevidím způsob, jak bych to zvládl zintenzivnit.

Gurney píše:
Já tě nechci nijak chytat za slovo, ani objajovat týpka, co si nic nepřipravil, ale až si zas někdy budeš stěžovat na hráče nebo mi vyvracet, když řeknu, že by ti neuškodil trošku kontruktivní přístup ke hře, tak si znova přečti, co o těch hrách, kterých se jako hráč účastníš, sám píšeš. Především ten detail, že patnáctiletá (?) holka, se sice tak úplně nebaví, ale snaží se, aby se ta hra nějak co nejrychlej rozjela. Zatímco ty se jako teda uráčíš, si to DnD (který nesnášíš) zahrát, a když se nebavíš, tak začneš prudit. A pak si jdeš stěžovat na net, že tě to nebavilo (jako by tě sebelepší DnD sezení bavit mohlo) a že ostatní hráči nestojí o RP.
Můj konstruktivní přístup ke hře byl, že jsem se domluvil s GMmem, že něco přípraví, založil jim skupinu na FB a rozběhnul diskusi o postavách, které si měli vytvořit, nastínil jim způsoby, jak by se jejich postavy daly provázat, atd. Nečekal jsem, že budu hrát také, byl jsem spíše připraven na to, že Matyášovi pomůžu s vedením hry, nadhazováním scén, hraním NPC, a tak podobně. A tohle sezení jsem pojal jako sledování, jak vypadá tvorba postav v DnD 5e.

Až když mi Matyáš řekl, ať si taky udělám postavu, tak jsem si ji začal dělat, zkusil jsem si, co vychází z opakovaného nahazování v porovnání s nákupem za body, a pak jsem ze srandy začal hrát roli nudícího se hráče (na začátku jsem mu z legrace vyhrožoval, že si tentokrát role otočíme, on povede hru a já budu dělat bordel, ale to jsem nemyslel vážně. Spíše jsem chtěl, aby přestali řešit zbytečnosti a už se dostali ke hře, ale to mě fakt nenapadlo, že si nepřipravil ani čárku. Konstruktivní přístup jsem předvedl i pak, když jsem mu doporučil Qunetinův dungeon, ale za deset minut se to fakt rozjet nedá.

Stejně tak to co píšu o svých sezeních můžeš bát jako stížnosti, ale také to může pomoct někomu jinému, kdo by se nechal přesvědčit k vedení hry, aby se vyvaroval chyb, které jsem z dobré víry či neznalosti udělal já.

DnD 5e je ve skutečnosti dost rychlej systém. Zamotat se můžeš do všeho.

DnD je v podstatě Wargaming předělanej do RPG. Vezmeš-li jakýkoliv RPG systém, tak je lepší na hraní RPG než DnD. Vím, že teď naštvu naprostou většinu místních, ale je to tak. To, ale neznamená, že to nikoho nesmí bavit, ostatně, krásně to vysvětlil Jerson o kousek výše (1229).
Tak to jsem si kopnul do silnějšího ;-)
Nějak jsem se dostal k přípravě Call of Cthulhu 7ed. A musím říci, vezmu-li v potaz i své vzpomínky na hraní CoC, že je to, podle mě, nejlepší RPG pro začátečníky. Je tam spousta čísel, ale zároveň se to dá hrát vcelku jednoduše, záleží na hráčích. Jsou to dvacátá léta dvacátého století, takže ideální i pro nefantasy hráče, ale fantasy příšer tam může být dost. Díky době se tam dá řešit spousta vztahových a hororových věcí. Prostě paráda. A mimmo jiné, se to dá hrát i v pozdějších dobách, až do současnosti.
Myslím si, že bys CoC dobrodružství, s minimální úpravou (možná žádnou protože staty se dají snadno vynechat) mohl, Jersone, použít jako inspiraci k Omeze. Kdyby se ti nechtělo nic připravovat, stačí si to přečíst a prsknout tam hráče.

Jinak s firmou Chaosium a vlastně ani žádnou jinou, nemám nic společného :-)

Jinak Jersone nechci se tě nějak dotknout, ale co jsem pochopil nebo alespoň tak jak já chápu zodpovědnost vedoucího kroužku čekal bych že ve chvíli kdy budeš postaven před to, že lidé kteří chodí na tvůj kroužek budou hrát podle pravidel DnD 5e, tak si vyšetříš někde čas na to aby jsi minimálně letmo pročetl pravidla už jenom díky tomu, že jak to prezentuješ jsi chtěl pomoct s hraním NPC a podobně. Nevím jak ostatní lidé zde na kostce, ale když jsem se rozhodl dělat PJ vzal jsem to jako pomalu povinnost znát pravidla lépe než ostatní. Stejně jako si měli materiály a tvorbu postavy projít i ostatní.

Já si ta pravidla přečetl, ale je to 400 nebo kolik stran, a měl jsem na to týden. To fakt stihnu přečíst jen část, a určitě se nestihnu taková pravidla naučit, třeba kouzla. Kdybych chtěl taková pravidla znát, tak podle nich hraju.

Kouzla nemusíš znát, to není moc nutné, jenže pardon, lae já ta pravidla přečetl za 3 dny. !3! A navíc, bez kouzel je to jen 200 stránek. ;D

Přečíst se to dá rychle. Jestli podle toho může a chce někdo hrát po prvním přečtení ... no, nevím. Pro někoho,kdo třeba nehrál posledních pár edic DnD jsou některé mechaniky ne úplně intuitivní.

njn, článel "DnD 5e v Kostce" tu bohužel dodnes nikdo nesepsal...

Ale Matt Mercer zpracoval dobrou sérii pro DM i hráče na Youtube. I spousta dalších youtuberů.

No já jen reagoval, že přečíst se to dá třeba celé za odpoledne a kus večera. Ale jedna věc je přečíst a jiná hrát.
Což třeba podle nějaké sumarizace na youtube kanále může být i snazší, ale zas ti bude chybět spousta jednotlivostí, které se do toho nevejdou a budeš muset hledat, jak se dají používat, jak se vyhodnocují atd.

Loki: Nevím, jak ty, ale já jsem se většinou RPGčka učil tak, že jsem se přidal k někomu, kdo už je hrál, a pak jsem si v příručce dohledával vždycky jen to, co jsem zrovna potřeboval. Nikdy jsem to nedělal stylem, že bych si předem přečetl celou příručku, zapamatoval si to a pak podle toho hrál.

Celý příručky od začátku do konce jsem četl, ale vždycky až po nějaký době tohohle procesu.

krytah píše:
Kouzla nemusíš znát, to není moc nutné, jenže pardon, lae já ta pravidla přečetl za 3 dny. !3! A navíc, bez kouzel je to jen 200 stránek. ;D
Počítáš do toho i příručku pro GMma? A hlavně, když jsi to četl, staral ses o dítě? :-)

Jerson:Rozhodně jsem se nesnažil říct, že by jsi se to měl naučit. 300 stránek na pročtení za týden mi moc nepřijde (ani souvislého blok textu mi to nepřijde moc což pravidla DnD rozhodně nejsou, možná by ti mohly říct přesná čísla autoři překladů já ne ale odhadem čistého textu bych to netipoval nad 200 stran) navíc po otevření obsahu zjistíš že:
-posledních dvacet stran je inspirující text, statistiky příšer a stavy (stavy se hodí, ale spíš někde vypsané co přesně dělají ale jinak není proč tuto část nutně číst)
-cca 90 stran jsou vypsaná kouzla, což už jsem tu myslím někde řešil mi přijde, že stejně musíš řešit na místě naučit se to je strašně moc
-mohl bych pokračovat dál, ale další položky už jsou po méně stránkách, ale o to častější (Možnosti přizpůsobení, Činnost v mezidobí a podobně)
-a asi nejdůležitější bod za mě je jít od základů a starter pravidla mají asi 50 stránek stručného shrnutí co a jak funguje (jo pak pro tvorbu postav jsou potřeba úplné a samotná tvorba má nějakých 120 stran, ale to nepotřebuješ znát, to ti stačí mít u sebe při výběru)

A já se tě nesnažil nutit do učení, ale rozkliknout třeba debatu u SRD DnD 5e by mi přišlo jako automatický (když to tu na kostce znáš) a tam by jsi se minimálně o řazení kouzel přehledněji v SRD (nebo muj web) dozvěděl, popravdě vzhledem k tomu, že jsi na některé věci z DnD reagoval, třeba Strahdovo prokletí by mě ani nenapadlo, že nevíš že tohle SRD umí.

York: Já zase když jsem šel cokoliv hrát ať už DnD, dračák, nebo i deskovku jsem jako první přečetl pravidla (přečetl ne se je naučil zpaměti) a pak šel hrát, samozřejmě pak nastalo samotné dohledávání, ale vysvětlovat někomu novému vždy co má, nebo může dělat, protože si ty pravidla ani neprošel mi přijde dost o ničem.

York píše:
Nevím, jak ty, ale já jsem se většinou RPGčka učil tak, že jsem se přidal k někumu, kdo už je hrál a pak jsem si v příručce dohledával vždycky jen to, co jsem zrovna potřeboval. Nikdy jsem to nedělal stylem, že bych si předem přečetl celou příručku, zapamatoval si to a pak podle toho hrál.

Tak ti řeknu jak já :) až na Fate, Mage a DSA, které jsem se učil v posledních pár letech při hraní s lidma z Kostky, jsem všechny RPG systémy, které jsem hrál, začínal tím způsobem, že jsem byl první, kdo je ze skupiny četl, nebo mezi prvními.
Nebylo jich zas tak moc (včetně podivnosti jako Spakowského Yrrhedesovo oko (kolik lidí to asi hrálo? :)) A mnoho jsem jich vlastně jen přečetl a zkoušel pochopit, ale ani nakonec nehrál (jako třeba Cryptomancer, Wushu a další obskurnosti)
Takže obecně měl jsi holt o dost jinou situaci než já. To co ty jsi nedělal nikdy, jsem já dělal skoro vždycky :)