Jerson píše:
Naoki - a co když se budeš pokoušet učit někoho, kdo místo poslouchání a odpovídání si hraje s tužkou, gumičkou, kreslí si

RPGčka fungují, jen když si hráči přijdou zahrát, a když se jim dostatečně trefí do preferencí, aby je to bavilo. Buď tedy dotyčný vůbec nemá zájem hrát RPGčko (pak ho to logicky bude nudit), nebo nemá zájem hrát RPGčko, které mu nabízíš.

Nevím, nakolik jsi ochoten svou hru měnit, ale pokud jo, zkus se poptat a zamyslet nad tím, jaké mají tví hráči preference a vyjít jim vstříc.

Může taky pomoct, postavit jeho postavu do centra dění. Dát jí třeba nějaké pravomoce a zodpovědnost. Nebo ohrozit něco, na čem jí záleží (pokud to teda hráč je ochoten takhle brát).


Jerson píše:
a na pětiminutovou domácí práci (kterou zvládne na mobilu i v autobusu) ti řekne, že ji "skoro" udělal, ale vlastně je to moc námahy - a pak ukazuje kolegovi, jak doma postavil věž z tácků, protože se fakt nudil a neměl do čeho píchnout ...


"Domácí práce" mi zní jako fakt hodně špatnej nápad, tím z toho pro něj děláš opravdu práci a povinnost.

York píše:
Tohle ovšem není pravda. Ano, je to těžký a většinou hráči výrazně změní svůj přístup jen když začnou hrát jinou hru, ale neznamená to, že to nejde.

jde to, jen když ten člověk sám chce. tedy je si vědom toho, že takto to není vyhovující a chce s tím něco dělat. bez toho to podle mě nejde.
já jsem se jako GM třeba za ty leta změnil, protože jsem viděl, že můj původní pohled pro společnou hru moc nefunguje a hráče to tolik nebaví. a tak jsem se snažil s tím něco dělat, aby ta hra byla pro hráče zábavnější a zpětně i pro mě. ne vše se povedlo :)

LokiB píše:
jde to, jen když ten člověk sám chce. tedy je si vědom toho, že takto to není vyhovující a chce s tím něco dělat. bez toho to podle mě nejde.

To je pravda.

Ale na všem se dá domluvit. Já jsem se takhle asi před pěti lety se svými spoluhráči domluvil, že vyzkoušíme společnou improvizaci. Nejdřív jako oneshot a když se to osvědčí, tak to budeme používat dál. Od té doby jsou na tom naše hry postavené.

Je fajn, když domluvená věc funguje, o tom není pochyb.

U Jersonovy původní otázky je to komplikovanější ještě v tom, že jeho "zákazníci" jsou děti ... a mnoho dětí nemá schopnost udržet pozornost, motivovat se, nemít výkyvy nálad a tedy zájmů. Co je baví jeden měsíc velmi, další měsíc mohou dělat danou věc jen z donucení.
Holt je tam i část pedagogické práce.

Krom všech běžnýchh rad o player agency a motivacích a podobných věcech, bych na ně zkusil pořádně roleplayovat. Over the top herectví. Hlasité, zábavné NPC se zajímavým nebo komickým přízvukem. Málokdo je takovej dick, aby nereagoval na tvojí snahu, navíc je to přirozeně engaging a nakonec se taky rozmluví.

York píše:
RPGčka fungují, jen když si hráči přijdou zahrát, a když se jim dostatečně trefí do preferencí, aby je to bavilo. Buď tedy dotyčný vůbec nemá zájem hrát RPGčko (pak ho to logicky bude nudit), nebo nemá zájem hrát RPGčko, které mu nabízíš.
Dotyčný hráč má - podle svých slov i podle náznaků ostatních - úplně stejnou preferenci k hraní DrD, Omegy, deskovky nebo jiné zábavy. Jeho nejčastější věta je "Nevím, je mi to jedno, nemám žádné preference". Prostě dokonalý prototyp casual hráče, který hraje proto, že ho jednou ke hře přivedli kamarádi a tak zůstal hrát. Už jsem se z něj i snažil vytáhnout, co hrát v DrD, abych mu to nabídl, ale on hrál i Dračák úplně stejně - ve vleku ostatních hráčů a ve vleku událostí.

Už jsem se ptal mnohokrát, ale oni mi své preference na otevřenou otázku nejsou schopni říct. Zjevně potřebuju nějaké možnosti, ke kterým se můžou vyjádřit - jasné, ne moc velký počet, univerzální a přitom konkretizované.

York píše:
Může taky pomoct, postavit jeho postavu do centra dění. Dát jí třeba nějaké pravomoce a zodpovědnost. Nebo ohrozit něco, na čem jí záleží
Není jak. Pravomoce a odpovědnost ho k činnosti nepřimějou. Udělal jsem z něj postupně herce ve známých filmech, jako jediného ze skupiny ho lidé občas poznávají na ulici, ptají se ho, abych ho dostal do nějakého děje, ale nepomáhá to.

Teď jsem jim dal zbraně podle jejich výběru, aby mohli jít vysvobodit kolegu z ústavu, klidně násilím - ale ani nezvedli zadek z hotelového pokoje. Kdybych je posunul k ústavu, dost možná by seděli v autě. Běžné rady, které se GMmům dávají jsem už zkusil, a prostě nefungovaly. Proto se ptám tady, zkušených hráčů (protože na RPGF nikdo neodpovídá), kteří možná už takové situace řešili. Ani "vyhodit je ze skupiny" není možné řešení.

York píše:
"Domácí práce" mi zní jako fakt hodně špatnej nápad, tím z toho pro něj děláš opravdu práci a povinnost.
To byl příměr. Ve skutečnosti je to chat v roli postav, tedy to, co jiné hráči dělají rádi a samovolně - nemám co dělat, mám mobil, tak napíšu kámošovi jakoby v roli postavy. Domníval jsem se, že nic snazšího už jim dát nemůžu - a stejně to nefunguje. Raději se budou doma nudit (a přitom mi tvrdit, že neměli čas napsat posudek).

Quentin píše:
Málokdo je takovej dick, aby nereagoval na tvojí snahu, navíc je to přirozeně engaging a nakonec se taky rozmluví.
Kdyby jen dick - s roleplayingem musím opatrně, protože jednu hráčku (která včera nepřišla) jsem tím už několikrát zasekl úplně, a ti další dva často neví, jak by měli reagovat. Hlasité NPC rozhodně ne - opatrné, přátelské a trpělivé NPC, které jim říkají pravdu. O moc víc si nemůžu dovolit. To jen když je na scéně druhá holka, která taky nepřišla, ta bývá schopná se hádat častěji. (tedy ta první taky, ale u ní strašně moc záleží na náladě - někdy argumentuje, jindy mlčí jak zařezaná).

Prostě věděl jsem, že vedení hry pro mladší je hardcore, ale ale neuměl jsem si představit, jak moc.

LokiB píše:
U Jersonovy původní otázky je to komplikovanější ještě v tom, že jeho "zákazníci" jsou děti ... a mnoho dětí nemá schopnost udržet pozornost, motivovat se, nemít výkyvy nálad a tedy zájmů. Co je baví jeden měsíc velmi, další měsíc mohou dělat danou věc jen z donucení.

To není věkem. Jako jo, je možný, že starší hráči vydrží u jedné věci dýl, ale i s hráči 35+ se dřív nebo později stejný věci ohrajou. Klíčem k dlouhodobý hratelnosti je pestrost - střídat zápletky, prostředí, klidně i styl hry. Občas se ohrajou i postavy a je vhodný udělat jiný.

Jerson píše:
Dotyčný hráč má - podle svých slov i podle náznaků ostatních - úplně stejnou preferenci k hraní DrD, Omegy, deskovky nebo jiné zábavy.

Tohle teď úplně na mysli nemám - je jasný, že chceš hrát Omegu, takže jiný RPGčko asi nepřipadá v úvahu. Myslím preference jako drama/kydlení skřetů/horor/morální dilemata/záhady/plánování/atd. Něco z toho můžeš vyřadit rovnou, jiný věci musíš vyzkoušet. Že by ho nebavilo vůbec nic, není moc pravděpodobný.


Jerson píše:
Už jsem se ptal mnohokrát, ale oni mi své preference na otevřenou otázku nejsou schopni říct.

Jasně, to je vcelku běžný. Preference můžeš buď vyčíst z různých náznaků (při čem dává aspoň trochu pozor a co ho nezajímá vůbec a tak), nebo vyzkoušet předhodit různý věci, jak se k nim budou stavět. Na dotazníky moc nevěřím.


Jerson píše:
Pravomoce a odpovědnost ho k činnosti nepřimějou. Udělal jsem z něj postupně herce ve známých filmech, jako jediného ze skupiny ho lidé občas poznávají na ulici, ptají se ho, abych ho dostal do nějakého děje, ale nepomáhá to.

To mu sice dá vazbu na herní svět, ale není to to, co mám na mysli. V jedné kampani jsme třeba měli situaci, kdy skupina získala panství (v dost tristním stavu) a snažila se ho dát do kupy. Z nejpasivnějšího hráče jsme udělali barona - díky tomu o všem rozhodoval a všichni ostatní hráči se na něj obraceli*. Podobně funguje, když se stane šéfem nějaký výpravy, nebo řeší svůj osobní problém a od ostatních chce pomoc.

* To je, mimochodem, další věc - dost ti s tím můžou pomoct ostatní hráči tím, že dotyčného budou sami aktivně oslovovat a něco po něm chtít. Pokud jsou ale pasivní všichni, tak je to dost v háji.


Jerson píše:
na RPGF nikdo neodpovídá

Holt jsem tohle téma otevřel nejdřív na Kostce, no. Kdybych to bylo obráceně, odpověděl bych na RPG fóru :-)


Jerson píše:
To byl příměr. Ve skutečnosti je to chat v roli postav, tedy to, co jiné hráči dělají rádi a samovolně - nemám co dělat, mám mobil, tak napíšu kámošovi jakoby v roli postavy. Domníval jsem se, že nic snazšího už jim dát nemůžu - a stejně to nefunguje. Raději se budou doma nudit (a přitom mi tvrdit, že neměli čas napsat posudek).

Že to byl příměr, je mi jasný - ale byl to dobrej příměr. Dělat cokoliv mimo hru je pruda, obzvlášť když máš pocit, že to dělat musíš. Pro mě to třeba vždycky byl zdroj GM burnoutu a vyřešila to až společná improvizace. Zápisy, mimoherní komunikaci a podobně musej hráči chtít dělat sami o sobě. Můžeš je k tomu motivovat, ale nemůžeš je k tomu nutit - ani nepřímým psychickým nátlakem tím, že se budeš tvářit rozmrzele, když to hráč neudělá.

Jerson píše:
Ve skutečnosti je to chat v roli postav, tedy to, co jiné hráči dělají rádi a samovolně - nemám co dělat, mám mobil, tak napíšu kámošovi jakoby v roli postavy.
O.o Tohle se fakt někde děje? Teda přesněji: Jak často jste se s tím ve skupinkách setkali?
Já jsem si takhle psala jen s DMem, když jsem potřebovala vyřešit něco s NPC stranou od ostatních postav. Debaty s ostatními postavami nechávám až na hru.

York píše:
To je, mimochodem, další věc - dost ti s tím můžou pomoct ostatní hráči tím, že dotyčného budou sami aktivně oslovovat a něco po něm chtít. Pokud jsou ale pasivní všichni, tak je to dost v háji.
Mám pět hráčů. Jeden je aktivní a plánovač, tahoun. Pak celkem aktivní, možná trochu víc zbrklá holka, ale v pohodě. Pak medik, který se chytí, když začnou ostatní, ale má největší sklony dělat kraviny mimo hru. Pak laborantka, zamlklá holka, která občas má chuť hrát, jindy sedí a čte si na mobilu, cokoliv ji může zaseknout. A pak heár kaskadéra (herce) "všechno je mi jedno".

Nejde o to, že bych nevěděl, co je baví - to vím, nejraději mají akci, nebo i infiltraci. Problém je na začátku je do té akce dostat, aniž bych se vyhnul pastem, kd medik řekne "půjdu si zahrát do kasína" a u jiných hráčů "půjdeme na kafe" a jiným zabijákům děje. Protože pak to vede k tomu, že se jim něco musí stát, a na to svět Omegy prostě není stavěný, nemůžu je neustále ohrožovat. Ani nemůžu nadhazovat bangy typu "dva siláci mlátí o hlavu menšího týpka, který se brání deklem od popelnice". I když hráč medika pochopí, že mají před sebou Steva Rogerse, tak i ten aktivní hráč situaci jen vyfotí a pak se zdekuje s tím, že celou věc možná někdy někomu nahlásí.

Scénou "dva týpci se samopaly vtrhnou do dveří" Při neaktivitě jsem jim 'hrozil' několikrát, až jsem jí udělal a málem na to jeden z nich dojel - to taky není řešení. Když je budu ohrožovat častěji, tak na to dojedou, nebo všichni skončí v base či jinde zavření a bude ještě horší je pohnout k akci.

Prostě kdybych měl tři aktivní hráče, kteří chtějí hrát a ne dělat blbosti, tak jednoho pasivního a jednoho co dělá blbosti už zvládnu. Ale pokud je to dva na dva nebo horší poměr, je to strašně namáhavé, protože jeden začne kravnout, druhý se přidá, třetí začne koukat do mobilu, je to v háji.

shari píše:
Tohle se fakt někde děje? Teda přesněji: Jak často jste se s tím ve skupinkách setkali?
Já jsem si takhle psala jen s DMem, když jsem potřebovala vyřešit něco s NPC stranou od ostatních postav. Debaty s ostatními postavami nechávám až na hru.
Když jsme hráli dřív, zejména na netu, tak moje tehdejší holka dokonce řešila z jiným hráčem herní rozhovory mimo hru. Navíc v Omeze je možnost posílat telex (jako telegramy) jiným postavám, i z jiných herních skupin, a vedení organizace, a při trochu aktivnějších hráčích by to fakt fungovalo. Nicméně tihle hráči (tři z nich) to berou jako povinnost a dostat z nich hlášení nebo jen noticku na telex je nadliský úkol. Ani že by se zeptali "co vlastně máme dělat, úkoly jsou nejasně zadané", a to dokonce ani když říkají, že to udělají. (opět dva z nich píšou hlášení už standardně). Další tři se pořád ptají, proč by to měli dělat, že je to k ničemu.

Jerson: Nedávno jsem tohle sepisoval do Dračáku, tak ti to sem hodím, třeba ti to pomůže:


Zapojení postav do děje
Pokud tvoji hráči sami vymýšlí, co budou jejich postavy dělat a čeho chtějí dosáhnout, máš to jednoduché: Stačí jim dávat do cesty překážky, komplikace, záhady a podobně. Hráči ale většinou bývají spíš pasivní a v tom případě je na tobě, abys jim nějaké cíle nabídnul. Následuje pár možností, jak to můžeš udělat.

Ohrož někoho nebo něco, na čem postavám záleží
Když ohrozíš někoho nebo něco, na čem postavám záleží, budou se tím určitě chtít zabývat. Může to být jejich společný známý, blízká osoba některé z postav, užitečný informátor, osoba, která jim zadala úkol a slíbila jim zaplatit odměnu, nebo také jejich rodné město, vesnice, hrad či království nebo organizace, jíž jsou členy.

To, že na něčem postavám záleží, může vyplývat z dosavadního děje. Když je například na minulém sezení skupina vojáků zachránila před přesilou orků, na dalším můžeš tyto vojáky ohrozit a postavy nejspíš budou chtít pomoc oplatit. Může to ale také vyplývat z minulosti postav – když jsou například všechny ve službách místního šlechtice, jsou vázány ctí a přísahou, aby mu šly na pomoc.

Pokud minulost postav vytváříte postupně, můžeš vždy hráče požádat, aby vymysleli něco, k čemu mají blízký vztah – připomeň si kapitoly Odkrývání minulosti postav, Společná tvorba světa a Vymýšlení nehráčských postav v kapitole Hraní Dračáku. Je to jednak jednodušší, než všechno vymýšlet sám, a navíc tím budeš mít zaručeno, že to hráče opravdu bude zajímat.

Není také od věci dát postavám možnost něco hodnotného získat, třeba dům ve městě nebo hrad. Když budou něco vlastnit, budou na tom zainteresované a budou tedy chtít zasáhnout, když to nějak ohrozíš.

Nech někoho, ať postavám zadá úkol
Úkolem může být například nalezení cenného předmětu, artefaktu nebo vzácné magické suroviny, vyzvídání informací, záchrana uneseného dítěte, doručení důležité zprávy a podobně.

Postavy obvykle potřebují dobrý důvod, proč se do toho pouštět. Tím je nejčastěji odměna, ale pokud jsou třeba ve službách velmože, mohou to klidně dostat rozkazem.

Buď připraven na to, že mohou úkol odmítnout. Může to být z morálních důvodů, například že nechtějí vraždit či ubližovat nevinným, nebo třeba mohou dojít k závěru, že je to zatím nad jejich síly. Než tedy začneš vymýšlet detaily, je vhodné se hráčů zeptat, jestli budou úkol chtít přijmout. Můžeš například zadání odehrát ještě na konci sezení. Tím si jednak potvrdíš zájem a současně se hráči budou mít na co těšit.

Předlož před postavy něco zajímavého, co by mohly chtít prozkoumat
Další možnou zápletkou jsou různé záhady, třeba vražda nebo krádež, tajemný poutník, nebo třeba zmínka o tom, že nedaleko je zřícenina věže slavného mága. U tohoto druhu zápletek si ale nikdy nemůžeš být jistý, že to hráče opravdu zaujme – popis zříceniny věže mohou snadno pochopit jen jako součást scenérie.

Domluv se s hráčem, aby zápletku přednesla jeho postava
Nejjistější způsob, jak zajistit, aby postavy chtěly záhadu prozkoumat, je domluvit se přímo s některým z hráčů, aby s tím přišla jeho postava.

Příklad:
Jana: „Jak jsem studovala v hradní knihovně, narazila jsem na zmínku o staré kouzelnické věži. Pod ní je údajně rozsáhlé podzemí, kde dávní mágové prováděli své výzkumy. Ráda bych to tam šla prozkoumat, co vy na to?“

Výslovně zmiň poklad
Další možností, jak udělat záhadu zajímavější, je zmínka o pokladu. Čím konkrétnější, tím lepší: „Je tam uložen meč posledního soudu“ zní líp než „Určitě tam je nějakej poklad“. Hodně také pomůže, když dáš hráčům do rukou fyzickou rekvizitu, třeba mapu. Poklad na ní může být naznačen jen křížkem, ale to, že někdo mapu nakreslil, dává určitou formu záruky, že tam skutečně něco je.

Když se o něco hráči zajímají, využij toho
Nezřídka se také stává, že hráči začnou zkoumat něco, s čím jsi vůbec nepočítal. Zříceninu věže jsi například opravu zmínil jen na dokreslení scenérie, ale postavy se ji hned vydají prozkoumat. To je na jednu stranu fajn, protože nemusíš vymýšlet zápletku, ale také to pravděpodobně nemáš vůbec připraveno. V tom případě to řekni hráčům na rovinu a domluv se s nimi, že se tam vrátí později.

Příklad:
Pán jeskyně: „Několik dní jste putovali lesem. Na cestě nebylo nic zajímavého, jen na jednom místě jste mezi vrcholky stromů zahlédli zříceninu nějaké věže.“
Jana: „Ha, to mě zajímá. ‚Chtěla bych si tu věž prohlídnout, půjdete se mnou?‘“
Pavel: „Jasně, nikam nepospícháme.“
Pán jeskyně: „Teď jste mě dostali, s tím jsem nepočítal. Nemám vůbec rozmyšleno, co by tam mohlo bejt.“
Katka: „Beztak potřebujeme doplnit zásoby a určitě by taky bylo fajn, si o ní nejdřív něco zjistit.“
Pán jeskyně: „Tak já si to připravím a pak se tam vrátíte, ok?“

Postav družinu do nebezpečné nebo dramatické situace
Máloco dokáže stmelit postavy tak dobře, jako když musí čelit společnému problému nebo nebezpečí: Mohou být na potápějící lodi, mohou doprovázet karavanu, která je zrovna pod útokem, může je někdo okrást nebo podvést a podobně. Moc to ale nepřeháněj – když bude každé dobrodružství začínat tím, že se pod postavami něco potápí, nebo na ně někdo útočí, bude to asi působit divně.

Věci mohou být jinak, než se zdálo
Jakoukoliv zápletku můžeš převést na nějakou jinou. Když například postavám někdo zadá úkol, a následně nedorazí na splněné místo, postavy ho nejspíš budou chtít najít, aby dostaly slíbenou odměnu. Někdo je může poslat pro vzácný obraz, aby tím odlákal pozornost od toho, co se sám chystá provést, a případná vina spadla na ně. Unesený syn může být ve skutečnosti dědic trůnu, kterého se krutý král chce zbavit.

Se zvraty v příběhu ale také raději šetři. Mohou to být okamžiky, na které budete ještě dlouho vzpomínat, ale když to s nimi budeš přehánět, rychle se omrzí a hráči budou čekat zradu úplně všude.

Jerson píše:
Problém je na začátku je do té akce dostat, aniž bych se vyhnul pastem, kd medik řekne "půjdu si zahrát do kasína" a u jiných hráčů "půjdeme na kafe" a jiným zabijákům děje.
A co začít tou akcí? Předpokládám, že na začátku dostanou nějaký cíl (osvobodit X z léčebny; ukrást Y z muzea ...), tak by to neměl být takovej problém.

Řekněme, že chtějí někoho vytáhnout z blázince drženého nepřátelskou stranou. Tak začneš popisovat, jak se blíží k ponuré budově, prostříhají se plotem, proklouznou až k budově a mají před sebou dvě cesty - staré dveře pro personál, nebo zavřené okno. A zeptáš se hráče nejvhodnější postavy (postava, u které dává největší smysl, že by takovou infiltraci vedla), kterou variantu zvolí. A pak prostě jet normálně.
Když budou chtít řešit něco, co bylo v minulosti ("Hele, my bychom asi sehnali plány celé budovy"), tak je to prostě krátký flashback.

Jerson: Pak by ti ještě mohly pomoct techniky společné improvizace: Začít napjatou situací nebo popisem scény.

Napjatá situace jen něco úderného, třeba: "Na ambasádě je bomba!" Může to navrhnout kterýkoliv hráč. Potom společně vymyslíte, proč tam zrovna jsou postavy a jak se jich to týká.

Začátek popisem scény je něco podobnýho, ale nezačínáš tím, o co tam jde, ale "záběrem kamery na sécnu". Třeba "Běžíte úzkou uličkou. Leje jak z konve". Pak společně s hráči domýšlíš, jak se do té situace dostaly, o co jde, co sledují, a podobně. Tvůj úkol je, klást jim otázky, třeba: "Proč utíkáte?" "Kdo vás honí?" "Koho honíte?" "Proč ho honíte?" Můžeš dávat návrhy spolu s hráči a měl bys to pak taky nějak navázat na předchozí dění a stávající CPčka. Základ ale je, nechat hráče, ať scénu a zápletku postupně vytvoří sami.

Mám s tím dobrý zkušenosti z oneshotů a jak jsem teď nedávno skládal novou skupinu, tak jsem to taky párkrát použil a hráči se v pohodě zapojili a líbilo se jim to.

Možná se pletu, ale tvé poslední odpovědi rozumím následovně:
Čtyři z pěti hráčů by se dokázali bavit, kdybych změnil styl zápletek (což je mimo jiné popsáno i v scénáristice), pátý by se chytil, nebo by ho ostatní táhli, ale ty s nimi nechceš tímto způsobem hrát (na to svět Omegy prostě není stavěný). A chceš radu, jak je přesvědčit, aby je bavilo hrát ve světě Omegy... Možná, že tvoji hráči nechtějí hrát zrovna stylem, který by se hodil do světa Omegy. Zkus pro ně připravit hru dle scénáristiky a uvidíš, zda se chytí. Alespoň si ověříš, zda nechtějí hrát vůbec, nebo nechtějí hrát jen Omegu.

případně zkus s nimi odehrát Kovářovou dceru která je podle scenáristiky postavená (a jako bonus nám tím dodáš drahocenný feedback z betatestu)

York - tak jediné co jsem nezkusil bylo zmínit poklad - i když to zase musím vymyslet, co do něj dát, abych motivoval toho jednoho hráče, který po ničem netouží. Toho druhého bych mohl utáhnout na Nekronomikon. Všechno ostatní jsem zkusil, a kromě ohrožení jejich postav nic nefunguje.

Aegnor píše:
Řekněme, že chtějí někoho vytáhnout z blázince drženého nepřátelskou stranou. Tak začneš popisovat, jak se blíží k ponuré budově, prostříhají se plotem, proklouznou až k budově a mají před sebou dvě cesty - staré dveře pro personál, nebo zavřené okno. A zeptáš se hráče nejvhodnější postavy (postava, u které dává největší smysl, že by takovou infiltraci vedla), kterou variantu zvolí. A pak prostě jet normálně.
To by už ale znamenalo, že je do toho děje nacpu, což úplně není způsob, který chci použít, protože oni by to zcela určitě zkusili jinak. Ne že bych to nemohl zkusit, ale to si nechávám až jako poslední možnost, protože je to způsob, kterému se já i oni chceme vyhnout - takhle hráli dračákovskou kampaň.

York píše:
Tvůj úkol je, klást jim otázky, třeba: "Proč utíkáte?" "Kdo vás honí?" "Koho honíte?" "Proč ho honíte?"
Tohle by zcela jistě skončilo tím, že bych to celé vymyslel sám.

Všechny tyhle rady stojí a padají s tím, že hráči budou spolupracovat a odpovídat, že něco vymyslí. Je to fajn, ale prostě to dva až tři hráči z mé skupiny to nedávají. V prvé řadě je musím přitáhnout k tomu, aby začali hrát, a když začnou, aby jejich akce nebyly "sedím na prdeli a čekám, co se stane" nebo "zdrhám nejkratší cestou pryč". Obojí jsem zkusil, obojí se stalo, potřebuju jiný postup, protože to není dlouhodobé řešení.

Arten CZ píše:
Čtyři z pěti hráčů by se dokázali bavit, kdybych změnil styl zápletek (což je mimo jiné popsáno i v scénáristice), pátý by se chytil, nebo by ho ostatní táhli, ale ty s nimi nechceš tímto způsobem hrát (na to svět Omegy prostě není stavěný)
Kdybych postavil hru tak, že jim někdo jasně zadá úkol někam jít a něco udělat, a neměli by žádnou jinou možnost co dělat, tak ano, to by asi fungovalo, protože na to jsou tři z nich zvyklí. Nicméně pokud můžu věřit vedoucí DDM, tak chtěli hrát něco jiného právě proto, aby si vyzkoušeli jiný přístup. Sami říkají, že si jiný způsob vyzkoušet chtějí. Jen třem z nich k tomu chybí vnitřní disciplína. Řešení, abych se vrátil ke způsobu, který u nich nějak fungoval, nechci použít - minulý PJ to vedení kroužku zabalil proto, že ho to už nebavilo, zřejmě i kvůli takovému přístupu, kterým musel hru vést.

Prostě jsem v situaci, kdy potřebuju hráče nějak zaujmout, a oni chtějí být zaujati, ale všechny tyhle běžné postupy opakovaně selhávají. Takže buď něco dělám špatně, nebo potřebuju jiný přístup. Rady typu "najdi si jiné hráče" jsou taky k ničemu. S dobrými hráči dokáže hrát každý.

shari píše:
Já jsem si takhle psala jen s DMem, když jsem potřebovala vyřešit něco s NPC stranou od ostatních postav. Debaty s ostatními postavami nechávám až na hru.
Já to dělám poměrně často, je to dobrý způsob, jak si herně předat informace.
Jedna aktuálně hraná postava byla dokonce stavěná s tím, že hra bude dvouvrstvá - máme hlavní zápletku a pravidelná hraní a potom máme s další postavou naši osobní zápletku, kterou do hry samotné promítáme jen lehce.

Jerson píše:
Tohle by zcela jistě skončilo tím, že bych to celé vymyslel sám.

Co ty víš, třeba zrovna tohle naopak toho pasivního hráče dostane do hry. Já jsem byl fakt upřímně překvapenej, jak moc z toho byli noví hráči nadšeni.

Každopádně pokud to nevyzkoušíš, tak to nezafunguje zcela určitě.

Už jsem to zkoušel. Jako první odpoví hráč medika "prcháme před Cthulhu", protože vycítí možnost uvést do hry své oblíbené téma - co tím budu dělat dál, když vím, že ostatním to už možná leze krkem?

Jak to tak čtu, tak si říkám, že mám docela štěstí na hráče. Ještě jsem nenarazil na pana "nicměnezajímá".

Jerson: Mohl bys třeba do jejich blízkosti zkusit přivést dvojníka. Rozdej jim papírky a na každém bude napsané "nejsi dvojník", ale oni se budou navzájem podezřívat. Děj je ideální umístit na loď, ponorku, vzducholoď... něco odkud se nedá snadno zdrhnout. Tohle se mi na nedávné session za hráče dost líbilo.