William F. Nolan - Malý svět Louise Stillmana. Povídka s neuvěřitelně silnou a děsivou pointou. Trochu připomíná Pána much, ale to už bych napovídal příliš.

Nahy Obed jsem videl jako film a musim rici ze to bylo opravu neco!

Otázka je, jestli má být temná průběhem, nebo pointou, nebo obojím. Damnation game je úplně beznadějné, ale vyzní nakonec heroicky. 1984 je beznadějné po všech stránkách. Malý svět Lewise Stillmana je jen povídka, ne celá kniha. Na pokraj černoty vlastní duše mne vrhla maximálně Teorie státu a práva; jinak mne temné knihy naplňují spíš optimismem, a čtu si je, když je mi těžko ("on je na tom podstatně hůř, než já").

Teorie státu a práva mi nevadí, horší je komentář k zákonu o zadávání veřejných zakázek, a úplně jsem umíral u jakékoli věci týkající se managementu.:))Ale vážně. Co se týče celá kniha/povídka, u delší knihy se s temnotou člověk zpravidla vyrovná v průběhu čtení. Ale volil bych 1984.

Když vynechám Necronomicon, o kterém se nesmí mluvit (B-)), tak kromě 1984 na mě kdysi dost zapůsobil Elmer Gantry, ale detaily si už nemapamtuju.

Z fantastiky: Zamjatin: My Fuks: myši Natálie Mooshabrové Mieville:Nádraží Perdido

Dobrá otázka, 1984 jsem četla, líbilo se mi tak, že jsem si nihu i koupila (ta původní byla z knihovny), ale zase tak depresivně na mne nepůsobila. Nejspíš proto, že jako dítko roku 1989 nějak nevěřím v trvalost totalitních režimů (já optimista:-).Hodně temně na mne zapůsobila Ukolébavka od Palahniuka. A taky Nadaný žák od Kinga, takový absolutní rozklad lidské duše bez jediné stopy naděje...

Velký souhlas s Nadaným žákem. Ten závěr je úděsnej (teda ne že by to celý nebylo dost temný). Film je ještě o krapátek horší, páč ten nemá ten konec tak definitivní.

Snad jen malá citace, páč jsem neodolal a zase si tu závěrečnou depresivní temnotu přečet.

Možná ne nejtemnější ale Zákony silnějšího (J. Brossman? vyšlo kdysi jako příloha Pevnosti). Postapo s prvky kyberpunku z vybombardované Prahy - "Nic není ztraceno až na naději..."

Jo, málem bych zapoměl, Christopfer Priest: Nežádoucí efekt (the Prestige). Film podle knihy je výborný, ale síla konce v knize je mnohem vyšší. Posledních asi 20 stránek je tak nádherně děsivých.Tyna: To jsi opravdu optimista, vzhledem k tomu, že demokracie se nám pomalu oklešťuje...:(

Nevolal něco podobného Di Caprio na přídi Titaniku? :-)Nejtemnější věc, jakou jsem kdy četl? Hm... Nejmorbidnější bych věděl. Je to povídka Stephena Kinga Typ pro přežití. Stojí opravdu za to.Pokud se bavíme o hororech, jistě by se dalo vybírat u klasika žánru H.P.Lovecrafta. Mně utkvěl v paměti závěr jeho povídky Dagon. Noční můry na denní světlo s oblibou přivádí Clive Barker, temný umí být i Neil Gaiman. O hrůze a jejích odstínech ví hodně i Ray Bradbury. Z jeho povídek si určitě vyberete. Řeknu svou oblíbenou: Čekám. Svíravý pocit v oblasti žaludku a mi kdysi způsobili i Dracula nebo Pes baskervillský. Ale třeba i Muzikanti A. Sapkowského. Nakonec řeknu ještě Vnitřní světlo Arthura Machena.No a pak tu máme druhou kategorii, která ve vás zanechává jakýsi vnitřní neklid, až nevolnost. O tom, jak a proč přestává být člověk člověkem a stává se z něj zrůda a monstrum, píše ve svých knihách Thomas Harris, a dělá to tak, že je vám těch vyšinutých psychopatů nakonec líto. S temnotou sváděla neúspěšný souboj i Laura Palmerová ve svém Tajném deníku. J.G.Ballard mi ve svých Mýtech blízké budoucnosti zase přivodil téměř hmatatelné pocity paranoie, schizofrenie a úzkosti. A předtuchu, že katastrofa je blízko. Z poslední doby mě zaujala Natálie Kocábová a její Růže. Slušný trip. Jen asociace a halucinace, neupravené a neučesané, jako sen urvaný z opratí, který nějakým nedopatřením prosákl, pronikl a proklouzl do reality. Podezřívám ji, že u toho kloktala dehet. :-)

Clive Barker ma temne knizky, ale knizka uplnmeho dna duse je "A uzrela oslice andela" od Nicka Cavea.

Á, už znám vítěze; nejtemnější kniha je příručka od Bernarda Gui, ze které opisovali autoři Malleus Maleficiarum a řada dalších ctihodných zakladatelů tajné policie.

Kvůli téhle knize hodně lidí umřelo ošklivou smrtí.

Peter Atkins - Physical Chemistry.

budí ve mně ty nejtemnější nálady...

Skutečně temných a hrůzných knih jsem příliš nečetl, ale třeba taková novela Hellbound Hearth, u nás známá spíše jako Hellraiser, nebyla žádné čtení pro děcka...

Vesman:

Někde doleji jsme už Barkera řešili. IMHO je nejtemnější jeho dílko Damnation game.

Peklo je místem těch, kteří zapírali. Tam najdou to, co sázeli a okopávali, Jezero prostor a les Nicoty, a tam bloudí a nikdy neuniknou a skučí touhou po hmotě.ů

Nedávno jsem ovšem četl Mikulášovy patálie pod peřinou, bez baterky, a taky mi to připadalo docela temné.

neviem kde to bolo, ale opýtam sa tu. Kalendár je na tom ako?

sarven: nechával jsem to na Maxovi, ale asi mu to tu uniklo. Já to vidím jako mrtvou záležitost, bohužel. Tohle se nepovedlo. :-( Tak snad ten příští vyjde líp, GRRM říkal něco v om smyslu, že každý rok to bude mít na starost jiný grafik.

mezi temné tituly určitě murakami.

murakami absolutně.. po jeho četbě už člověk neuvažuje, zda spáchá sebevraždu, ale kdy spáchá sebevraždu..

Tedy dámy a pánové,
právě jsem dočetl Terror (D.Simmons) a musím říct, že závěr knihy byl pořádně temný a zůstane mi ještě pěkně dlouho v hlavě...

Souhlasím s GRF. Terror od Simmonse mi připadá dost temný. Z knihy vyzařuje temnota, chlad a utrpení posádek obou lodí. Tuto knihu doporučuji. Ona svým způsobem je temná i série SOIF - nečekal jsem , že tolik hlavních postav se odebere pod kytičky. Snad i díky tomu a dalším zvratům se tato série tak dobře čte :-))

Terror se mi hodně trefil do vkusu. Zvláště v letošní dlouhé zimě to má správnou atmosféru. Vůbec bych nebyl proti, kdyby se toho ujal nějaký schopný filmař (třeba Fincher).

Za mě určitě 1984 a Ostrov od Merla. Ale ty nejděsivější pocity, při kterých mám chuť ječet, prchat a odhazovat věci ležící mi v cestě, ve mě způsobuje seriál Zoufalé manželky. To považuju za totální a naprosté peklo.

Co si pamatuji, tak mě nejvíce vystrašila povídka od Stephena Kinga, Misery.

Výpis z mýho účtu