Spíš bych zkusil Medieval II.

A zkusil jsi Meieval II.? Je tam nějaké opravdové zlepšení?

Medieval je pořád stejný, dvojka má vylepšené dobývání, složitější města a pevnosti, sem tam něco navíc, celkově je to spíš o grafice.

Hm. To vypadá, spolu s dost dramatickými nároky na počítač, jako celkem plácnutí do vody. ... sakra, já tu ale Rytířovi pěkně plevelím....

No, tak zpět k tématu ;)Pomalu dočítám onu slavnou debatu "Jednoduše zastřelit". I přes četné a obsáhlé odbočky je to celkem poučné čtení. :) Řeší se tam opravdu dost stejné věci jako tady, i když odpovědi a závěry se nesou v trochu jiném duchu. Ale nebudu předbíhat, třeba se ještě něco dovím, než jí dočtu do konce. Škoda jenom, že je tam vidět, že se řada věcí řešila paralelně na jiných debatách - např. ta barážová střelba se tam najednou zjevila a byla považována za hotovou věc, nikde žádné podrobnosti.Kromě této debaty mám rozečtenou ještě jednu na myArmory.com. Taky zajímavá :) Např. tam někdo pronesl, že je těžké srovnávat kuše a luky v boji už proto, že se používaly jinak. Luky byly nejúčinější při nepřímé střelbě (ona barážová střelba), kdežto kuše se primárně používaly na střelbu přímou, na mnohem kratší vzdálenost.
Dává to smysl - kuší dokáže jakžtakž mířit každý, na kratší vzdálenost je jejich větší razance proti lukům ještě umocněná a navíc si tady už krásně dokážu představit palbu salvami. Když si všichni kušiníci nabijí a pak postupně po řadách pouze pálí, dosáhnou snadno kadence vpravdě smrtící.
Nevím samozřejmě, jestli se tak oddíly kušiníků v boji opravdu chovali - chce to dost slušný výcvik a pevné nervy, o tom žádná. Myslím, že ve většině případů se snažili klasicky zasypat nepřítele šipkami na tak velkou vzdálenost, jak to jenom šlo.. ale tak když teklo do bot nebo byli hodně dobří, rozhodně mohli bojovat i takto.Trochu by téhle odlišné filozofii použití jednotek kušiníků a lučištníků odpovídalo i jejich vybavení. Co jsem zatím viděl, tak kušiníci byli více obrnění a nosili si do boje pavézy (i když tam je důvod jasný, byl to kryt pro možnost úkrytu během nabíjení). Lukostřelci se mi vždycky zdáli jako hoši hodně nalehko do boje jdoucí. Možná mám zcestné představy a ubližuji jim, nevím ;)

Po několikerém oživení lukostřelby a kuší resurektuji tuhle debatu.Angličtí longbowmani nešli tak úplně nalehko - měli takové docela nepříjemné dýky, se kterými uměli nablízko. Vůbec to byla docela elitní jednotka. Mongolský mangudai měl na tom koníčkovi taky další věci, nejen luk a šípy.

Argonantus.ale to kazdy(zasvedceny) prece vi ;-). a z tech dyk se pak vyvinul jeden docela dobry "sport"...sipky. no museli se prece nejak branit kdyz na ne nedej-boze dojela jizda ci dodusala pechota.

Wraiths:jednak jsem měl takové malé podezření stran Rytířovy poslední věty, jednak mám pocit, že tuhle záležitost často točíme dokola, protože Rytíř je nadšený kušostřelec. A taky vidím jistou podobnost v tématu "kroužkovka verzus zbraň proti ní", a contrario "katana versus skoro nic proti ní". Princip závodů ve zbrojení - rozvoj zbraně vyvolává rozvoj protizbraně - fungoval vždycky. Zpětně se z toho dá vyvodit, že když se něco moc neměnilo a nevyvíjelo (luk), tak to fungovalo zřejmě docela přijatelným způsobem.

presne tak. proto tak dlouho vydrzela krouzkovka, luk a jizda.

... a v neposlední řadě jsem si tu chtěl udělat reklamu na druhou verzi textů ke katedrálám, které jsou k mání; netuším, zda to někomu může být užitečné. Viz debata na rpgf- rozličný - historie.

No já nevim, ale sebevětší dýka a nic jiného mi v kontrastu ke všem ostatním středověkým jednotkám pořád připadá jako dost lehká výzbroj :)Vím, že nějakou zbroj lukostřelci měli, ale četl jsem, že kušiníci nosívali obvykle těžší. Ale to "obvykle" nemám nijak podloženo, tak se ptám, zda někdo nemáte přesnější info... kdyžtak po tom juknu.Jo a k tomu, že jsem nadšený kušostřelec - to už tak doslova neplatí, za ten poslední půlrok se ze mě stal praktikující lukostřelec, takže i když nadšení pro kuše úplně nezmizelo, respekt k lukům notně vzrostl!
Umět to s ním, tak taky prdim na nějakou osobní výzbroj, protože jí prostě neuživím, všechno zastřelím!! :)))

Rytíř: I s malou dýkou se dají vybojovat velké věci, nebo jak je to pořekadlo... :o)

Ne, to je o kašpárku a divadle.. ale i tohle pořekadlo prý jako metafora neuspěje, není tomu tak, říkají zkušené kamarádky :)))

Alnag/rytíř: tuhle otřepanou frázi používají zoufalci jako výmluvu pro..ehm...no..prostě jako výmluvu :oB

no tak to se mas teda cim chlubit,ze mas takove kamaradky( tak zkusene) :D. No kolik z nas je schopno se srovnavat s Roccem,ci Rosenbergem... Lepsi kasparek,nez vyrazeny oko. Ale zaver je stejne ten,ze je dulezitejsi technika :))).
btw. no ona dyka s cepeli az o velikosti 50cm je uz uctyhodny "kuchynak".

Je to ještě vůbec dýka?Argonantus: Možná to taky už vylepšit nešlo. Ostatně není to jeden z důvodů zavádění kuší?

Tafif:Určitě ne. Protože se kuše objevila vlastně před masivním nasazením luků. Ona je totiž z 11. století. Přesněji - od toho 11. století kuše a luk vesele fungují vedle sebe až do konce středověku... dokonce ještě pěkný kus po něm. Hodně zajímavá je koexistence námořničení se střelbou; námořní národy mnohem víc střílejí (speciálně Angličani a Italové).

Hm, to je odvážná spekulace Argo, spojovat námořničení s preferencí výzbroje na střelné zbraně! Třeba Angličani jakožto milovníci lukostřelby jsou trochu mimo, luky se pro námořní boj moc nehodily, neprospívalo jim povětří ani nedostatek prostoru. Italové pravda měli známé jednotky kušiníků, což by jako už docela sedělo.
Nebýt Hunů, Mongolů, Avarů apod., tak by to mohlo být ještě zajímavější, dohadovat se, jak moc moře a lodě souvisí s výstrojí vojsk ;)

Rytíř:

No, svého času mne to překvapilo, ale Angláni měli v 15. a dokonce prý i v šestnáctém století longbowmany na lodích... jejich nadšení pro tuhle zbraň je přímo maniakální.

Vlastně je zvláštní, že pancéřovat lodě někoho napadlo až v 19. století.

Věřím, že tam nějaké sem tam měli - ale bylo to masové? V době střelných zbraní už o tom dost pochybuju. I když možný je všechno :)
Luky se na lodích používali i dřív, ale zejména v případě velkých akcí, plánovaných střetů flotil, zvlášť když jedna nebo druhá strana byla blízko břehu, blokovala úžinu nebo přístav.

Co se týče pancéřování, tak první pokusy o něj byly, překvapivě, už ve starověku - římani (a nejen oni) zkoušeli dávat na lodě bronzové desky kolem čáry ponoru, jako ochranu před taranem.
Jenže to strašlivě zatížilo loď, takže byla příliš pomalá a neohrabaná. Dokud nenastoupil pohon výkonnější než vesla a plachty, neměl pancíř na lodi šanci.