Hm, musím říci, že jsem znalec příliš nízkého levelu na cizí dějiny, zejména z takto moderní doby.
V první "sociální" úvaze musím říci, že mi to připadá trochu nepřehledné. Pojem "verbování" vojáků je komplikovaný třemi faktory:
1) Stále ještě jsme za feudalismu. Takže armáda se především skládá z menších vojsk jednotlivých feudálů. Panovník v bitvě proto mohl nesnadno ovlivnit výzbroj jednotek, jejich počty a podobně - byl jako vojska OSN a musel brát to, co mu feudálové nabízeli. To platí dvojnásob o Francii.
2) V případě Anglie byl přítomen druhý faktor; vylodění. Vojska bylo ve většině případů nutno převést přes moře, počet míst na lodí byl přirozeně omezen, což vedlo k neobvykle - na středověké poměry - nízkému poměru "vaty" ve vojsku, neurčitých a necvičených pěšáků, které jinak tvořily v počtech obvykle naprostou většinu.
3) Existence yeomanů. Pokusy překládat tento specificky britský vynález pojmy "sedlák", "ozbrojeneců nebo "rytíř" jsou silně matoucí. Yeoman je především svobodný lučištník, který si střílením vydělává. S feudalismem má poměrně málo společného, spíše připomíná zárodek renesační žoldnéřské armády (ti landsknechti).
Nyní dále - většinu úvah o "neúčinnosti" lukostřelby pokládám za dost vratké. Například "důkaz" neúčinnosti lukostřelby tím, že "odložili luky" přehlíží možnost, že prostě vystříleli šípy, což je při tempu palby docela pravděpodobné.
Také není vysvětleno, proč se lukostřelba masivně užívala sto let (nebo více), když byla tak dokonale neúčinná.
Hlavní problém vidím v chápání longobow jakožto specifické
zbraně; IMHO to byla předevšíém zvláštní
taktika, a o taktikách víme, že mohou být při správném provedení proklatě účinné, a na nesprávném místě a nesprávným způsobem naopak dokonale neúčinné.
Pokud má tahle debata za něco stát, přitáhni si sem Hawka.